Diana Sixtová – obchodní ředitelka společnosti Merlot d’Or

10.02.2016 11:36 | Michaela Lejsková

Čím vás studium práv lákalo a proč vás nakonec tento obor neudržel?

Školu jsem si vybrala s tím, že mě vždy bavila historie a právo. Samotná škola mě sice trochu zklamala svým rigidním přístupem, ale i tak mi dala hodně – velké množství skvělých přátel a i možnost seznámit se se svým manželem. (úsměv)

Kdy a proč se vaše pozornost odklonila právě k vínu a Francii?

Cesta od notářské koncipientky k vínu byla delší. Ale jak s oblibou říkám, je mnohem zábavnější setkávat se se zajímavými lidmi nad sklenkou skvělého vína než s nimi řešit obchodní starosti nebo dědictví.

Jak se váš vztah k Francii rozvíjel s příchodem obchodních možností?

Francie je úchvatná země a má co nabídnout a to nejen v gastronomii, ale i turisticky. Můj obdiv k této zemi se s časem nemění, spíš se mění můj přístup k Francouzům jako lidem. Čím více je poznávám, tím více zjišťuji, že jejich vnímání světa je jiné než mé. Jsou hodně sebestřední a často je pro ně forma důležitější než obsah, což já nesdílím a někdy se s tím i v podnikání těžko srovnávám. Ale potkala jsme tam i mnoho skvělých lidí – paradoxní je, že nejpřirozenější jsou často lidé z nejvyšších majetkových vrstev, u kterých byste to zrovna nečekali.

Váš obchodní partner je sommelier a znalec investičních vín Zlatko Míčka. Jak jste se poznali a jaká je vše spolupráce?

Se Zlatkem se známe již 25 let. Seznámili jsme se ve vodáckém oddíle a mnoho let jsme spolu jezdili závodně na jedné lodi – to můžete jen s člověkem, na kterého se zcela můžete spolehnout. A s podnikáním je to stejné, je to hlavně o vzájemné důvěře.

K tomu vám velmi blahopřeji! Co byste poradila lidem, kteří hledají stejně spolehlivého partnera pro podnikání? A možná i pro život?

Radit asi nemohu – je to o životním přístupu, ale i o štěstí. Získat něčí důvěru nemůže být cíl, je to vždy jen bonus k vašemu obecnému přístupu k životu…

Stala jste se po boku vašeho obchodního partnera, znalce vín, taktéž odbornicí na vína?

Ano, mohu-li to tak říct. Dokonce jsem i vyhrála pár sommelierských soutěží. Víno mě vždy bavilo a myslím, že jsem si chuťové buňky za ta léta dobře vycvičila. Dnes to zúročuji při výběru vín, a to i investičních, pro nás a naše klienty. Dále jsem členkou různých hodnotících porot, což je také zajímavá zkušenost.

Co patří k úloze porotce a v čem je tato disciplína obtížná?

Máte jasně daný okruh vín z určité oblasti, odrůdy apod. a degustujete vína „na slepo“ – láhev je zakrytá a nevíte nic o výrobci. Hodnotíte víno dle jeho vlastností, vzhledu, vůně, chutě a celkového dojmu a udělujete mu body na stobodové stupnici. Obtížné je to, pokud je hodně vzorků, protože se musíte soustředit pořád stejně, abyste některému vínu neublížili a některému naopak nepřidali. Z mého pohledu víno není jen výrobek, ale stojí za ním historie vinic, vinaře a také spousta práce a proto je potřeba k němu přistupovat s úctou, i když vám zrovna nechutná…

Co nejdůležitějšího jste se jako žena naučila v podnikání od mužů?

Nepouštět do podnikání tolik emoce a nebrat si vše osobně. (úsměv)

Co myslíte, že se mohou naučit muži od žen?

Naopak někdy vsadit na intuici a emotivnost – pokud to nepřevládá nad zdravým selským rozumem, je to k často k užitku.

Stála jste u zrodu Audience Grand Cru Classé Bordeaux na Pražském hradě a nyní u již 12. ročníku. S jakými výzvami jste se setkávala na počátku projektu?

Tak odpověď na tuto otázku by byla spíš na samostatnou povídku, ale asi nejtěžší bylo získat si důvěru našich francouzských partnerů z jednotlivých zámků, což se nám podařilo a pokaždé mě potěší, když říkají, že tato degustace je jedna ze tří nejlépe zorganizovaných po celém světě, které během roku absolvují… a že jich není málo.

Jací jsou ve Francii vinaři a v čem se odlišují od našich?

Osobně největší rozdíl vidím v historii a kontinuitě výroby. Ve Francii nikdo neexperimentuje s odrůdami jako u nás, prostě je to dáno historicky a nikdo to nezpochybňuje. Myslím, že i u nás by bylo lepší důvěřovat historické zkušenosti a sázet na osvědčené odrůdy (Ryzlinky, Veltlíny, Müller nebo Pinot) a nesnažit se konkurovat zbytku světa s Merlotem nebo Cabernety. Ve vinařství se chyby v rozhodnutí napravují těžko. Pokud vysadíte vinici, čekáte 3–5 let na první úrodu a dalších 5–10 let na první skvělé hrozny – zejména u červených odrůd. Když poté zjistíte, že vaše rozhodnutí nebylo správné, zahodíte 10–15 let života.

Jak hodnotíte Francouze z obchodního hlediska?

Jsou velmi hrdí na vše, co dělají, kde žijí, jak co dělají, což není v osobní styku vždy příjemné, ale naopak nám, Čechům, by obecně trocha hrdosti neškodila.

A výzvy na českém poli byly na počátcích jaké?

Na samém začátku bylo velkou výzvou přesvědčit české návštěvníky, že během degustace není cílem vypít co nejvíc vína, ale že hodnota celé akce spočívá v porovnání jednotlivých vín a jejich stylů, což se také povedlo. Dnes na tuto akci chodí opravdu poučení hosté a i díky tomu má celá akce opravdu vysokou úroveň.

Jaký posun z produkčního hlediska zaznamenáváte nyní, kdy za sebou máte množství uskutečněných degustací?

Vše je samozřejmě mnohem jednodušší – z francouzských partnerů jsou dnes naši přátelé, hosté se nám každý rok vracejí a přetlak poptávky stále stoupá. Co víc si přát. (úsměv)

Doprovází tuto událost nějaké doprovodné aktivity?

Ano, jistě. Audience má i charitativní rozměr. Každý rok přispíváme na nějakou nadaci – letos to bude již poněkolikáté projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Navíc každý rok trávíme víkend po Audienci s našimi francouzskými hosty někde v České republice a snažíme se jim představit krásné kouty naší země, vína a gastronomii. Za ty roky jsme navštívili několikrát Moravu, Kutnou Horu, Karlovy Vary, Plzeň, Český Krumlov. Letos zůstáváme v Praze a jdeme na prohlídku Müllerovy vily a pak nás čeká projížďka historickou tramvají a večeře na francouzské ambasádě.

Jak vzpomínáte na jednotlivé ročníky?

Zůstává mi v hlavě chuť vín a styl jednotlivých ročníků, ale jinak mi většina ročníků Audience trochu splývá, většinou si pamatuji jen specifické organizační problémy spojené s jednotlivými roky, ale celkový dojem je velmi pozitivní a i když pro mě Audience znamená velké pracovní nasazení, každý rok se na ni těším.

Co si mohou hosté od degustace slibovat?

Je to bezesporu jedinečná příležitost ochutnat tolik vín v té nejvyšší kategorii vedle sebe, najít si styl, který vás osloví a v budoucnu vám přinese mnoho potěšení u otevřené lahve.

Rok od roku je obtížnější sehnat vstupenky na akci, která je několik měsíců dopředu vyprodaná. Co s tím máte v plánu udělat v následujících ročnících?

To je bohužel pravda a mám vždy výčitky, že nemohu vstup umožnit každému, kdo o Audienci projeví zájem. Před několika lety jsme akci rozšířili o čtvrteční odpolední degustaci, ale další prostor pro „nafouknutí“ této akce již není, a tak mohu jen všem zájemcům doporučit, aby si vstupenky rezervovali včas, tzn. nejlépe během listopadu na www.audience-bordeaux.cz nebo přímo u mne.

Co byste poradila lidem, kteří se chystají s víny teprve seznámit a chtějí se dostat na úroveň, na které se ve vínech vyznají?

Nenechte se moc ovlivňovat tzv. znalci a módními trendy – víno je subjektivní, stejně jako umění, a v tom je jeho krása – co je dobré pro jednoho, nemusí oslovit někoho jiného.

Čím byste motivovala naopak zkušené vinaře? Kam se dá ve znalostech vín ještě posunout?

Být otevřený a stále k sobě pouštět nové chutě a zkušenosti odjinud. Nemyslím něco kopírovat, ale jen vědět o tom, co se děje jinde.

Vše začíná u pěstování, půdy a lidských rukou. Jak často se dostanete až tam vy osobně a jaký máte vztah k přírodě?

Paradoxně jsem na vinici mnohem častěji ve Francii než doma, i když i za Plzní malou vinici máme. Ale můj vztah k přírodě je velký a snažím se, aby byl i zodpovědný.

Jak vnímáte aktuální situaci v zemědělství a v čem je z vašeho hlediska povzbudivá pro další generace, kde vidíte možnosti dalšího rozvoje spojeného s podnikatelskými aktivitami?

Osobně jsem velmi skeptická k jakékoliv formě dotací. Z mého pohledu dotace ničí přirozený trh a hrozivě rozvíjejí byrokracii, proto bych v současnosti do zemědělství své podnikatelské aktivity nesměřovala.

Co se vy sama učíte od vašich dětí a s jakými postřehy sledujete tuto vyrůstající mladou generaci?

Jako všechny děti jsou bezprostřední a jejich vnímání světa je velmi poučné – ještě nezatížené, to nám dospělým jde těžko. (úsměv)

Dovolím si ještě malé ohlédnutí; co byste poradila svému mladšímu já?

Asi nic. Člověka tvoří vlastní úspěch i vlastní chyby, když se z nich dokáže poučit – takže je potřeba projít vším a vzít si z toho to dobré.

Jaké máte měřítko na úspěch?

Časové – jde vždy jen o okamžik a není třeba se tím více zabývat, štěstí vám úspěch nepřinese.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv společnosti Merlot d’Or a Diany Sixtové

Vytvořeno ve spolupráci s Merlot d’Or www.merlot.cz

a Audience Grand Cru Classé Bordeaux www.audience-bordeaux.cz

Partneři

Komentáře