Miroslav Kotík - zakladatel a ředitel společnosti EFKO karton s.r.o.

Pochází z Vysočiny, konkrétně ze Žďáru nad Sázavou. Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou se zaměřením na průmyslovou automatizaci. V roce 1993 se však definitivně rozhodl spojit svůj profesní život se světem hraček a jejich pečlivou výrobou. Ve stejném roce začal pro své podnikání používat označení EFKO, od roku 2004 pak EFKO karton s.r.o. Právě tato firma stojí mimo jiné i za výrobou a znovuuvedením legendárního československého Igráčka, který slaví v roce 2026 své 50leté jubileum, zpět na český a slovenský trh. Jejím hlavním posláním je totiž distribuce hraček.

Miroslav Kotík

V oblasti podnikání jste úspěšný. Bylo podnikání vaším snem odjakživa?

Jako kluk jsem o podnikání určitě nesnil. Ta doba byla jiná, ani podnikání neumožňovala a člověk to takhle nevnímal. Já jsem měl spíš rád techniku, stroje, nové věci a bavilo mě něco řešit, zkoušet a posouvat dopředu. A taky jsem se nikdy nebál práce rukama. Když jsem pak poznal klasické zaměstnání, docela rychle jsem cítil, že to není úplně ono. Připadal jsem si tam trochu svázaný a nevyužitý. Podnikání tak přišlo spíš přirozeně. Jako možnost vzít věci do vlastních rukou, dělat je pořádně a podle sebe.

Takže existoval i jiný profesní sen? Dentista, herec, řidič…

Neměl jsem vyloženě jeden dětský sen typu: budu herec nebo pilot. Spíš jsem měl odjakživa blízko k technice, ke stavění a k věcem, které dávají reálný smysl a výsledek. Bavilo mě něco vytvářet, opravovat, zlepšovat a přemýšlet, jak to udělat jinak a lépe. Dodnes si pamatuju, že jsem jako kluk snil o tom, že si na potoku postavím malou elektrárnu. To se mi sice nesplnilo, ale ta chuť něco budovat a tvořit mě drží celý život. Vlastně se dá říct, že právě tohle mě provází od dětství dodnes.

Rozumím. Jak vás tedy napadlo, specializovat se zrovna na hračky?

Nebyl to jeden okamžik, kdy bych si řekl, tak a teď budu dělat hračky. Přišlo to postupně. Čím víc jsem ten obor poznával, tím víc jsem cítil, že hračka není jen obyčejný výrobek. Je v ní radost, fantazie, vzpomínky na dětství a zároveň obrovský prostor něco vymýšlet a tvořit. A to mě na tom začalo opravdu bavit. Navíc to nikdy nebyl snadný obor. Když jsem v polovině devadesátých let říkal, že chceme vyrábět hračky tady u nás, hodně lidí mě spíš odrazovalo. Tvrdili, že to nemá smysl, že všechno stejně zaplaví dovoz z Číny a česká výroba nebude mít šanci. Možná i to mě trochu hnalo dopředu. Měl jsem chuť dokázat, že české hračky svoje místo mají a že to jde dělat dobře i tady.

Miroslav Kotík

V současné době je na českém i slovenském trhu řada krásných místních i zahraničních hraček. Přesto v Čechách stále schází výraznější sběratelské a věkově neomezené fanouškovské základny… Jak s tím bojujete?

To je trefná otázka. U nás se hračka pořád ještě často bere tak, že je na chvíli pro dítě a pak její role končí. A to je podle mě škoda, protože dobrá hračka by měla vydržet víc než jednu sezónu. Měla by v sobě nést radost, vzpomínku a nějaký příběh. Naštěstí je vidět, že se to pomalu mění. Přibývá sběratelů Igráčků i starých hraček a je vidět, že hračky umí oslovit i dospělé. Někdy přes nostalgii, někdy přes vztah ke značce a někdy prostě proto, že z nich mají radost. I proto vydáváme limitované edice Igráčka, které tenhle zájem pomáhají probouzet a posilovat. Snažíme se dělat výrobky, které mají příběh a nejsou jen věcí na chvíli. To proto, aby si k nim našly cestu nejen děti, ale i rodiče i sběratelé. Igráček je přesně ten případ. Není to jen figurka, ale i kus českého příběhu, nostalgie a sběratelské radosti.

Souhlasím, je to přesně, jak říkáte. V roce 2010 jste tedy na český a slovenský trh znovu uvedl legendárního Igráčka. Povyprávějte nám o tom více…

To by bylo dlouhé povídání, které by vydalo spíše na malou knihu. Ale zkusme to. Byl tam kus náhody, kousek štěstí, hodně odvahy a moře práce, ale hlavně velké nadšení a velká radost. S odstupem času to může vypadat i jednoduše – vrátit na trh známou značku. Ve skutečnosti je za tímto řešení spousty technických, výrobních i právních problémů. Důležité pro mě bylo, aby se nevracela jen stará vzpomínka, ale aby se vrátila značka, která bude fungovat i dnes a nebude to jenom na chvíli, z prachu zvednuté retro. Chtěli jsme zachovat to, co na Igráčkovi lidé milují, ale zároveň ho posunout dál. Zlepšit kvalitu, rozšířit Igráčkův svět a dát mu nový život. Myslím, že právě to se povedlo. Nevrátil se jen jako retro předmět, ale jako skutečně živá hračka.

To musím jako sběratelka hraček potvrdit. V době covidu-19 měl mimochodem Igráček i speciální modely figurek s rouškami. Jak nápad vznikl a proč?

Bylo to hodně spontánní. Covid-19 přišel strašně rychle, všechno se ze dne na den změnilo a my jsme cítili, že na tu dobu musíme nějak reagovat. Napadlo nás, že právě Igráček by mohl symbolicky připomenout profese, pro které bylo celé to období nejtěžší – zdravotníky, záchranáře, policisty a další. Nebylo to o tom, že je něco zrovna aktuální a dá se to dobře prodat. Spíš jsme cítili, že i hračka může nést určité poselství a zachytit dobu, kterou jsme všichni prožívali. Nakonec se to podařilo velmi rychle dotáhnout, vlastně během jediného týdne. A výsledek měl navíc i konkrétní pomoc. Prodalo se přes 90 tisíc Igráčků a z výtěžku jsme mohli nakoupit a rozdat ochranné prostředky za více než 1,4 milionu korun. Na to dodnes vzpomínám jako na velmi silný moment a obrovskou energii kolem celé akce.

Miroslav Kotík

Takže šlo o limitovanou edici?

Ano, v podstatě ano. Byla to tematická a časově omezená edice, úzce spojená s konkrétní dobou. Právě proto je dnes zajímavá i pro sběratele, protože v sobě nenese jen figurku samotnou, ale i vzpomínku na jedno velmi zvláštní období.

Mezi novinky u Igráčka patří také významné československé osobnosti. Třeba Tomáš Garrigue Masaryk na koni. Jak vznikl tento nápad?

Mám rád, když hračka není jen pro zábavu, ale nese v sobě i něco navíc. U významných osobností nám přišlo, že to může být hezký způsob, jak propojit hru, příběh a kus historie. Masaryk je navíc osobnost, která má pořád co říct i dnes. A když se to udělá citlivě, může to fungovat i jako figurka. Chtěli jsme nabídnout trochu jiný, přirozený a sympatický způsob, jak si některé osobnosti připomenout. Nejen z učebnice, ale i formou, která je lidem blízká.

Není to tak dlouho, co jsem na trhu zaregistrovala speciální igráčkovskou strašidelnou kolekci. Doma mám koníka Kosťu. V čem je její význam?

To mě těší. Tahle kolekce vznikla hlavně proto, aby ukázala, že Igráček nemusí být jen ve světě profesí a zaběhlých témat, ale že v sobě může mít i nadsázku, humor a fantazii. Je to odlehčenější poloha, která mu podle mě sluší. A zároveň je to důkaz, že tradiční česká hračka nemusí být uzavřená do jedné škatulky. Může být hravá, překvapivá a může oslovit i sběratele. A právě to je na tom hezké. Nedávno u nás byl jeden návštěvník a říkal, že by si přál Igráčka pořádného rockera. My jsme zrovna měli na stole rozdělané kostlivce, tak jsme jednomu dali civilní mužskou hlavu. A sklidilo to neuvěřitelné nadšení. Myslím, že ten pán bude se svým rockerem snad i spát. (smích)

Miroslav Kotík

Vaše firma ovšem není jen o letos již 50letém Igráčkovi, ačkoliv právě on je jakýmsi fenoménem. V roce 2013 jste například vytvořili značku Pokeeto. O co jde?

Pokeeto vzniklo hlavně pro zahraničí. Igráček je u nás neskutečně silná značka, ale venku ho téměř nikdo nezná a často ho ani neumějí vyslovit. To je pro export prostě komplikace. Proto jsme vytvořili značku, která je pro zahraniční trhy srozumitelnější. Nebyla za tím žádná velká filozofie, spíš praktický obchodní krok. Doma je to Igráček, pro export dává větší smysl Pokeeto. Pod oběma značkami jsme pak rozvíjeli i MultiGO. To je systém nákladních aut a výměnných nástaveb. Na tom mě baví hlavně to, že dítě nemá jedno auto jen pro jednu roli, ale může si hru jednoduše proměňovat a skládat podle sebe. Jednou je to popelář, pak hasič, jindy valník nebo cisterna. Právě tahle variabilita dává hře delší život. A pro nás jako firmu je důležité i to, že ten produkt má jasnou logiku a velký prostor pro další rozvoj.

V roce 2019 jste pod svá křídla přijali českou autodráhu ITES. O co jde v tomto případě?

Autodráha ITES je pro spoustu lidí opravdu srdeční záležitost. Když jsme tu značku převzali, nebral jsem to jen jako obchodní krok, ale i jako určitou odpovědnost. Byla by škoda, kdyby tak silný kus české hračkářské tradice zmizel. A pravda je, že k tomu opravdu nebylo daleko. Chtěli jsme navázat na to nejlepší, co ITES měl, ale nenechat to jen jako hezkou vzpomínku pro pamětníky. Naším cílem je, aby autodráha žila dál a bavila nejen ty, kteří ji znají z dětství, ale i dnešní děti. Proto jsme přišli s novým řešením, které dává autodráze další rozměr. Je to podvozek s motorkem, kolečky a vodítkem do dráhy, který je kompatibilní se stavebnicí LEGO®. Dítě si tak může z běžných kostek postavit vlastní auto podle své fantazie, nebo si vytisknout vlastní díly na 3D tiskárně a vytvořit si úplně originální autíčko. A právě to se nám na tom líbí – není to jen hotová hračka, ale i prostor pro tvořivost. A navíc s tím autem může hned závodit.

Hraček z vaší dílny pochází opravdu hodně. Dovedete říci, který produkt je dlouhodobě nejprodávanější a proč?

Nejsilnější značkou je u nás dlouhodobě určitě Igráček. Má v sobě velkou sílu toho, že ho znají celé generace a že si s ním lidé spojují důvěru, emoce i český původ. Ale ono nestačí jen spoléhat na minulost. Igráček funguje i dnes proto, že se ho snažíme pořád posouvat dál, rozvíjet ho a nezůstat stát na místě. A že to asi děláme správně, beru i podle toho, že Igráček získal už počtvrté za sebou ocenění Nejdůvěryhodnější značka. Na to jsme opravdu hrdí.

Miroslav Kotík

Jste ředitelem velké firmy a máte to štěstí věnovat se v práci hračkám. Přesto se zeptám, zda existuje nějaký koníček, jakému se věnujete mimo hračky?

Ano, a je to potřeba. Mám rád cestování, kolo, lyžování, turistiku a obecně pohyb. Člověk si u toho vyčistí hlavu a často ho právě mimo kancelář napadnou dobré věci. A mám rád i dobré jídlo a setkání s lidmi, se kterými je člověku dobře. To považuji za hodně důležité.

Vaše přání do budoucna?

Osobních přání má člověk za život hodně, ale nejdůležitější je stejně zdraví. A u firmy je to vlastně velmi podobné. Pro mě je zdravá firma taková, která dobře funguje, má spokojené zaměstnance a hlavně spokojené zákazníky, kteří si váží poctivé práce, dobrých výrobků a značek. Do budoucna bych si přál, aby EFKO rostlo dál zdravě, s rozumem a aby neztratilo svůj vlastní charakter. A já osobně bych si přál jediné – aby mě práce pořád těšila a abych kolem sebe měl dobré lidi.

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře