Roman Hrůza - jednatel mediální agentury RHA, s.r.o.

13.11.2015 07:40 | Eva Procházková

Většinou otázky spíše dává, než dostává, a tak si to tentokrát užil „na druhé straně“. Romanovu profesní cestu nastartovaly jeho koníčky – vlaky a masožravé rostliny. A jak sám říká, kupředu ho pokaždé posunula náhoda. Je majitelem a jednatelem agentury, která svým klientům nabízí full servis z oboru PR služeb. Svou agenturu založil v roce 2008 jako fyzická osoba, v roce 2011 se změnila na společnost s ručením omezeným.

Vystudoval jste zahradnickou školu, proč jste si ji vybral?

Na úplném začátku byla má láska k cizokrajným rostlinám, která mě provází už od dětství. Měl jsem jich asi osmdesát, byly doma na všech oknech. Občas jsem jim pro zajímavost hodil hovězí i vepřové, ale to nechtěly, stačily jim mouchy. (smích) Pocházím z Litoměřic, kde jsem na výstavě „Zahrada Čech“ ve svých deseti letech „zahájil“ svou podnikatelskou činnost. Prodával jsem ve stánku pana Reidla masožravé rostliny a měl jsem docela úspěch. Zahradnickou školu v Mělníku jsem si vybral právě kvůli svému koníčku.

Bavila vás?

Na první praxi jsme dostali za úkol zlikvidovat lán shnilých rajčat. Žádné skleníky, žádné exotické kytky – v tu chvíli mi došlo, že zahradníkem nejspíš nebudu. Školu jsem ale dokončil, přidal jsem ještě tři roky studia na vyšší odborné škole se zaměřením na zahradní architekturu, ale co budu dělat dál, jsem nevěděl.

Kdy jste se poprvé setkal s pojmy, které jsou dnes vaším „denním chlebem“ – tedy event, marketing, PR …?

Byla to náhoda. Měl jsem ještě jednu zálibu – cestování vlakem a následné psaní článků o různých zajímavostech ze svých cest, pozvánek na připravované akce, článků o železnici. Můj bratranec Bohumil Augusta byl předsedou Klubu železničních cestovatelů a přijal mne mezi členy. A právě on mi „dohodil“ zaměstnání u Českých drah, kde sám působil. Na půl úvazku jsem se stal tehdy PR manažerem.

Jak jste byl na takovou práci připraven?

No, nijak zvlášť. Myslel jsem, že když umím hezky psát o vlacích a cestování, bude to něco podobného. Takže hned první úkoly, příprava tiskových zpráv, mě zaskočily. Význam téměř každého slova jsem si musel vyhledávat na internetu. Vydolovat potom z novinářů nějaký mediální výstup byla nepřekonatelná překážka, protože jsem v tu dobu neměl žádné kontakty. Výsledky ale byly třeba – stal jsem se píáristou se „selským rozumem“, bez teoretických základů. Zkušenosti jsem získával za pochodu během praxe, ale myslím, že takový rozměr v naší branži trochu chybí.

Takže vás k vaší dnešní práci dovedla láska k mašinkám?

Je to tak. Měl jsem je rád odmalička. Vzpomínám si, že když mi byly tři roky, jeli jsme s rodiči na dovolenou k Baltu. Neuchvátilo mě tehdy tolik samotné moře, jako nádraží a koleje. Mohl jsem na parních mašinkách oči nechat, nádraží se tehdy pro mne stalo nejkrásnějším cílem našich vycházek. A to mi zůstalo dodnes. A tahle má láska mě dovedla až k marketingu a do PR agentury.

Jak dlouho trvalo, než jste se v Českých drahách ve své práci zorientoval?

Začalo mě to bavit a přes počáteční problémy jsem se zapracoval velmi rychle. V Českých drahách jsem zůstal rok a odtud už jsem zamířil do PR agentury Pluspress, kde jsem začal pracovat jako junior manažer a měl na starosti téměř všechny klienty.

Jak moc musí být člověk odvážný, když si chce založit svou vlastní agenturu? Je to velký risk?

Je to risk, ale já jsem člověk náhody. Moc se nerozmýšlím, konám. Padnu do všeho rovnýma nohama. Jako PR manažer jsem pracoval v agentuře Pluspress tři roky a byl jsem spokojený.  Jenže najednou největší klienti ukončili svoji působnost na českém trhu a agentura téměř skončila. V tu dobu jsem si říkal, že zkušenosti už mám a nechci riskovat, že mě podobný konec čeká i v jiném zaměstnání. Proto jsem se rozhodl pro samostatné podnikání. Za to, že jsem se odvážil, vděčím cvičitelce Hance Kynychové, se kterou jsem se v tu dobu poznal, a domluvili jsme se, že jí budu dělat manažera. Pracoval jsem pro ni pět let, časem jsem získal i další klienty z oblasti fitness. Takže je to tak, že jsem svou agenturu založil vlastně „z nouze“, protože jsem neměl kde pracovat.

Co všechno člověk potřebuje do začátků, když se k takovému kroku odhodlá?

Říká se, že kdo chce pracovat jako PR, potřebuje notebook, telefon a dobré kontakty. To je samozřejmě hodně zjednodušené; dnes je to velice sofistikovaný obor, kde se neobejdete bez znalosti klasického mediálního trhu, marketingových strategií a digitálního světa. Do začátku potřebujete ještě nějaký finanční kapitál, nejlépe tak milion. (smích) Koupil jsem si auto, zaplatil nájem kanceláře na prvních pár měsíců, a samozřejmě jsem potřeboval peníze, abych zajistil pro první klienty požadované služby, které oni platí až po odvedeném plnění. Naštěstí jsem si nikdy nemusel brát úvěr a budit se v noci strachem, že ho nezaplatím.

Vy už jste v oboru několik let pracoval, přesto, zaskočilo vás něco?

Přicházely klasické „facky trhu“ – např. rušení již potvrzených objednávek, nedodržování smluv, různé „levárničky“, které jsem jako zaměstnanec tolik nevnímal, ale jako majitel nepříjemně pociťoval. Mít za zády šikovného právníka se určitě vyplatí. Jsem rád, že jsem se s tím dokázal vyrovnat, a že se mi začalo dařit. Svou agenturu jsem založil jako fyzická osoba, po třech letech, v roce 2011, se z ní stala společnost s.r.o. S naším rozmachem přišlo i několikeré stěhování – po práci z domova následovala kancelář ve vlhkém sklepě, poté nebytový prostor, dnes už máme krásné prostory s recepcí v centru Prahy.

Co jste se jako majitel firmy musel naučit nového?

Toho bylo víc. Jako absolvent zahradnické školy jsem neměl nastudovanou teorii marketingu, PR služeb, strategie, komunikačního plánů, eventů, networkingu. Všechno jsem to musel dohánět. Nadlinka, podlinka, media plán, digital – to jsou pojmy, které dnes a denně používám. Klienti takové služby požadují a já jim je navrhuji a zpracovávám.

Prozradil jste, že vaší první klientkou byla cvičitelka Hanka Kynychová. Co všechno chtěla, abyste pro ni dělal?

Vlastně všechno. Manažera, produkčního, PR manažera, vymýšleli jsme společně nové projekty. Poprvé jsem si vyzkoušel krizovou komunikaci, stál jsem u zrodu charitativního projektu „Dětské domovy v pohybu“, který existuje dodnes pod hlavičkou nadačního fondu H. Kynychové, rozjeli jsme internetovou televizi a řadu dalších menších i celoročních projektů.

foto: Robert Vano

Kolik hodin denně věnujete své práci?

Ráno po příchodu do agentury se věnuji administrativním záležitostem, následují porady, pracovní obědy, schůzky s klienty i networkingové schůzky, vyhledávání nových kontaktů. Práci se věnuji i doma, vyřizuji pracovní maily i telefony. Snažím se nebrat si mobil do ložnice, ale i tak je to nejméně dvanáct hodin denně.

Jak se snažíte svou agenturu zviditelňovat?

Znáte to pořekadlo o „kovářově kobyle“? Ale třeba i tímto rozhovorem. (smích) Naše nabídky jsou v profesních magazínech, v marketingových titulech, ale v tomhle oboru je velká konkurence, je to především o osobních kontaktech. Vím, že moji noví zákazníci většinou přicházejí na doporučení svých známých či kolegů, kteří s námi měli dobrou zkušenost. To je pro nás ta nejlepší reklama.

Co všechno svým klientům nabízíte?

Hlavně PR se selským rozumem a s lidským přístupem. Snažíme se o empatii ke svým klientům, zjišťujeme, co opravdu chtějí, potřebují, co žádají jejich zákazníci. Analyzujeme jejich silné a slabé stránky a zajišťujeme mediální výstupy se zajímavými tématy či novinkami. Vybíráme vhodnou strategii, o tom naše profese je. Nadlinky – tedy placené reklamní kampaně, což jsou inzerce, spoty v rádiu či televizi, billboardy. Nedílnou součástí jsou tzv. „podlinky“ – tedy pověstné „media relations,“ což je utváření dlouhodobých dobrých vztahů s novináři, potažmo s veřejností. Všechno se to skloubí do tzv. třistašedesátky, tedy reklamní kampaně, která zahrnuje vše. V naší agentuře pracujeme zcela pragmaticky, míříme přímo k cíli. U velkých klientů v prémiovém segmentu musíme dbát na každý detail – hostesky ve stylovém dress code, kreativa, produkce, tiskové zprávy… každá maličkost musí být dokonalá v duchu dané značky.

Jste menší agenturou, máte nějaké externí spolupracovníky?

Jsme tři a zabýváme se především novinářským servisem. To ostatní, co k práci potřebujeme, zajišťujeme externě. Jsou to především grafické služby, provoz digitálních sítí, výroba dárkových předmětů apod. Chtěli bychom svůj tým postupně rozšiřovat, abychom nemuseli najímat spolupracovníky zvenčí. K tomu je ale třeba mít široké portfolio zákazníků, kteří o tyto služby budou mít dlouhodobě zájem. Výhodou našeho komorního týmu je ovšem to, že víme o svých klientech vše, co je třeba, a nevznikají žádné komunikační šumy.

Převládají spíše klienti s trvalým zájmem o spolupráci, nebo vás lidé vyhledávají i pro jednotlivé akce?

PR obecně je o dlouhodobé a trvalé spolupráci, vytváříme vztahy s médii, potažmo s veřejností. To nemá smysl dělat na pár měsíců, ale ideálně na rok a více, aby se dostavil úspěch a zpětná vazba. Jsou i spolupráce chvilkové, na jednotlivé konkrétní akce, ale těch je jen menšina.

O co je mezi vašimi klienty největší zájem, s čím máte nejvíce zkušeností?

Klienti žádají především mediální výstupy, to znamená články, rozhovory, soutěže, výstupy v rádiích a televizích, na internetu. Menší část našich zakázek tvoří eventy, kdy tvoříme partnerství prostřednictvím zajetých projektů, které se osvědčily. V posledních letech kladou zadavatelé velký důraz na zajištění synergie mezi „klasickými médii“ a strategií v digitálním prostoru.

foto: Robert Vano

Mátě nějaké zahraniční kontakty?

Spolupracujeme se stylistkou a vizážistkou Alenou Klenot, která působí dlouhodobě v USA a Kanadě. Měla by naši práci rozšířit o mezinárodní spolupráci s klienty ze zahraničí a naopak české klienty propagovat a dávat jim příležitost v Americe.

Věnujete se i charitativním projektům?

Měla by to být normální věc. Pokud máte nějaký byznys plán, mělo by se něco vložit i do neziskového sektoru. Naše agentura spolupracuje s několika známými osobnostmi a ty podporují různé dobročinné projekty. My se je pokoušíme propojit s našimi klienty, kteří mohou pomoci. Sami zajišťujeme PR pro akce těchto neziskových organizací. Jedná se např. o hnutí Brontosaurus, kde se angažuje Světlana Nálepková, sdružení Domov sv. Rodiny, kde se zapojila Kamila Špráchalová, Komunitní centrum Motýlek, projekt pro dětské domovy Mimo domov. Ochotně se připojili i zástupci Modré pyramidy nebo houslista Pavel Šporcl.

foto: Robert Vano

Vzpomenete si na nějaký hodně zajímavý projekt, který se vám podařilo vytvořit?

Většinou zajišťujeme zajeté formáty mediálních výstupů, ale někdy na přání klienta vymýšlíme aktivity, kde musíme projevit kreativitu a vytvořit zcela originální, unikátní projekty. To mě velmi baví a těší, že u takových věcí jsme od samého začátku, od prvních „klopotných“ krůčků; tvoříme, vyvíjíme, sledujeme, jak se to celé poskládalo a jak to dopadlo. V minulosti to byl např. velmi úspěšný „Večer gentlemanů“, který jsme uspořádali pro korporaci Jan Becher s whisky Chivas Regal. V knihovně hotelu Le Palais Art Hotel Prague  u krbu, v oblecích, jsme zorganizovali edukační streetworkingový večer pro zástupce partnerů s posezením, popíjením whisky, přednáškou o její historii i výrobě.

Je pro vás vaše agentura naplněním vašich profesních ambicí, je to pro vás práce „navždy“?

Myslím, že ano, je to pro mne byznys, ve kterém jsem se našel. Mohu být klidně železničářem i zahradníkem, pokud přijdou klienti z těchto oborů. Pokaždé se pohybuji v jiném oboru, je to rozličné, různorodé, je to super a určitě bych neměnil. Na stará kolena bychom s manželkou, která pochází ze Znojma, chtěli koupit malý sklípek a domek na jižní Moravě. Máme tam spoustu přátel, žena hraje v cimbálové muzice, baví nás posezení u vínečka. Takže máme rozplánováno až do důchodu. (smích)

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

RHA s.r.o. www.rha.cz

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Komentáře