Tomáš Barčík - marketér, designér a fotograf

24.05.2012 17:57 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Pakliže s klientem vyčerpáme možnosti osvědčených postupů, přicházejí na řadu individuální řešení." Tomáš Barčík

 

 

 

 

Pohybovat se ve světě marketingu a médií vyžaduje jistou dávku kreativity a schopnosti reakce. Možná že si člověk v tomto oboru ani nemůže nikdy na nic zvyknout, protože jde o neustálý vývoj a proces. Trendy se mohou vracet, ale způsob, jak je prosadit, to je otázkou doby, obchodního čichu, strategie. S jedním takovým kreativcem přinášíme rozhovor, který stejně jako on sám, má více směrů.

 

Vaše profesní nasazení není jednosměrné a přece má cosi společného. Řekla bych smysl pro odhad. Nakolik právě smysl pro odhad vnímáte ve své práci jako stěžejní?

Máte pravdu, mnoho mých přátel mi mou vícesměrnost často připomíná! (smích) Smysl pro odhad považuji za klíčový aspekt úspěšného fungování v každém oboru. Spíše než smyslem pro odhad bych to však nazval intuicí, tu pak využívám v podstatě každodenně. Intuice pro mě představuje přirozený nástroj rozhodování.

 

Jakým způsobem ze zásady pracujete?

Existují jisté měřitelné metody – zejména ve strategickém rozhodování v podnikání a businessu – nicméně vsadit kartu na intuici namísto např. na swot analýzou vypočtené hodnoty se také často vyplácí. Lidská mysl je ovšem stále ještě málo probádanou oblastí a člověk má přirozený strach důvěřovat nehmatatelným entitám. Dalším „měřidlem“ je pro mě srdce. Mám kolem sebe řadu úspěšných lidí, kteří svou prací žijí a udržují si k ní zvláštní emocionální vztah. Za tyto kolegy, známé a přátele jsem nesmírně vděčný – reprezentují pro mě určité ikony a velmi mě inspirují.

 

V jakém poměru jste v marketingu zastáncem teorie/praxe?

Považuji se jednoznačně za praktika. Zajímá mě reálná zkušenost, práce s „živým“ materiálem, výměna informací s aktivními účastníky procesu, sběr novinek a sledování moderních trendů převážně ze zahraničí. Neplatí to však jen v případě mé ryze marketérské a konzultační práce. I při své publikační a přednáškové činnosti čerpám v drtivé většině z praxe a k teorii se přikláním teprve tehdy, když potřebuji opřít fakta o fundované vědecké poznatky. Z obecného pohledu pak vnímám teorii jako dobrý a pevný základ, který je ovšem nutné variabilně přizpůsobovat „různobarevné“ praxi.

 

 

Doporučujete svým klientům nějaký obvyklý systém práce, nebo spíše jednáte individuálně? Případně proč?

To je relativní. Ovlivňuje mě hned několik faktorů. Existují obecně platná pravidla, či lépe řečeno procesy, které je vhodné dodržovat nebo je alespoň následovat. Pokud někdo již vymyslel postup, který osvědčeně funguje, není nutné vymýšlet nějaký nový a vydávat jej za vlastní know-how. Potřeby klientů jsou však dosti individuální, tudíž univerzální recept na systematizaci práce nemohu doporučit ani garantovat, jelikož neexistuje.

 

Na čem je závislý individuální přístup? Jaká jsou v tomto směru měřítka? 

Pakliže s klientem vyčerpáme možnosti osvědčených postupů, přicházejí na řadu individuální řešení. Jedna z metod, jak pracovat s klientem, se jmenuje „koučovací přístup“. Opět to souvisí s vámi zmiňovanou vícesměrností. (smích) Jako kouč používám tuto neinvazivní a nemanipulativní techniku, která umožňuje „koučovanému“ prostřednictvím profesionálního kouče uvědomovat si souvislosti, přicházet na nová řešení a nahlížet na danou problematiku z různých úhlů. To mi pomáhá lépe nalézat odpovědi na otázky klientů, které jsou pak pro klienta akceptovatelnější a se kterými se mnohem více ztotožní – má tak vyšší motivaci výsledné řešení aplikovat a důvěřovat mu.

Foto: Tomáš Barčík

 

Koučink je velmi populární metodou, ovšem také hodně diskutovanou v rámci jakéhosi negativního dopadu na jedince. Sledujete i tuto možnost, že se lidé mohou špatně rozhodnout a kouč nenese v žádném případě, na rozdíl od psychologa, žádnou právní odpovědnost?

Tato otázka by byla na samostatný rozhovor. Nedávno jsem publikoval článek o odpovědnosti koučů za rozhodnutí koučovaných jak v osobním, tak business (firemním) koučování, kde jsou definována jasná kritéria a pravidla. Takové dohady obvykle pramení z neznalosti této problematiky a vrhají zbytečně špatné světlo na účinnou rozvojovou metodu.

 

Co je klíčovým faktorem úspěchu?

Je to dobrá vyváženost širokého spektra metod a nástrojů a již zmiňovaný odhad – jde v podstatě o takový nevšední koktejl, který by měl zachutnat všem zainteresovaným stranám a vést k dosažení cíle.

 

Marketing se vyučuje na mnoha školách, ale ne všichni mají takové časové kapacity. Pokud se v této oblasti někdo chce dál rozvíjet, jaký způsob z obrovské nabídky na trhu mu doporučíte?

Nejlepší školou bývá zpravidla škola života, tedy praxe. Pokud vás někdo hodí do vody, musíte se hodně rychle naučit plavat, nebo se utopíte. Stejně tak to funguje v procesu kontinuálního vzdělávání v daném oboru. Je tedy důležité umět si poradit. Pokud bych měl někomu skutečně něco doporučit, mohu vycházet pouze z vlastní zkušenosti – každý z nás má jiné zdroje a odlišný způsob uvažování. Největší výhodou je bezesporu nadšení pro daný obor. V takovém případě jde vše relativně snadno. Pominuli-li uvedené „učení marketingu na školách“ a „nedostatečnou časovou kapacitu“, stále zbývá dostatek možností, jak se dále rozvíjet.

 

Co se osvědčilo vám?  

Osvědčil se mi následující postup: 1. sledovat dění v oboru, 2. najít si názorového vůdce, 3. být členem zájmové komunity. Bavíme-li se o marketingu, jde o obor, který se s ohledem na nové trendy, technologie, makro- a mikroekonomickou situaci mění a vyvíjí kosmickou rychlostí. Zde je skutečně nutné být neustále v obraze, tedy aktivně zjišťovat informace o nových trendech, analyzovat případové studie z nedávné doby a číst oborové zpravodajství. Osobní vzor a příslušnost k určité zájmové skupině pak pomáhají tyto informace selektovat a sdílet.

 

Trh je vždy otázkou nabídky a poptávky. Při takovém zahlcení trhu, vnímáte, že by ještě byly nějaké zvláštní rezervy? Občas vás v tomto směru i někdo překvapí s unikátním nápadem?

 Rezervy tu jistě jsou a budou. Mám na mysli především trendy, které se cyklicky opakují s tím, jak je objevují další a další generace. Je ovšem důležité si uvědomit, jak krátkou dobu v dějinách lidstva v kontextu řekněme „moderních“ tržních principů zažíváme. Z pohledu masmédií či dokonce internetu jsou to spíše desetiletí. Nevím, zda lze pak mluvit o vyčerpání prostředků a nápadů. Ostatně těch nápadů, které mě překvapují, je prozatím dostatek.

 

Co se nápadů týká, ať už v tvorbě designu aj., myslíte, že se v trendu odráží především nálada společnosti?

Zde se nabízí otázka, co to vlastně je „nálada společnosti“. Trendy a nálada společnosti žijí ve vzájemné symbióze. Trend je výsledkem nálady a nálada je ovlivňována trendem. Pak do této symbiózy vstupuje tržní prostředí a ekonomické zájmy zainteresovaných subjektů, stejně jako existenční potřeby tvůrců, tedy reprezentantů idejí.

 

Jaký způsob reklamy podle vás lidem nejvíce zevšední?

Lidem zevšední takový způsob, který je obtěžuje, který jim nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Na člověka působí denně tisíce impulsů – z valné většiny to jsou právě reklamní sdělení, neboť žijeme ve společnosti konzumní, kde konzum určuje ekonomický profit, společenský růst a také status. Díky tomu je velmi nesnadné oslovit cílové publikum, být zapamatovatelný a rozlišitelný. To, co zevšední nejméně, je reklama, která vybočuje z řady, ze šedého průměru, která provokuje, pobuřuje, pracuje s kontroverzními tématy, útočí na emoce a dostává se hluboko pod povrch, reklama, jež je vtipná a inteligentní zároveň. Zcela jistě zevšední reklama, která nudí, nehledě na formu či obsah sdělení.

 

Jaká reklama vám byla kdy nejvíc sympatická?

Libuji si v kreativitě, satirickém humoru a možná tak trochu i v podprahových sděleních – tedy něčem, co je čitelné jen mezi řádky, mimoděk. Nazval bych to inteligentní reklamou. Taková reklama pak může být klidně „praštěná“, neměla by však urážet rozum a soudnost pozorovatele. Nemám jednoho oblíbeného favorita, nicméně je mi sympatická reklama, kde není vůbec nutné přímo propagovat daný produkt, ba právě naopak, líbí se mi, když si díky příběhu reklamy vzpomenu na něco, co je na pozadí, tedy na jakýsi produkt. Excelentně zpracovanou reklamu pak do jisté míry považuji za umělecké dílo, ať už jde o print, commercial a cokoli vizuálního, či jen ideu, která určuje směr.

 

Vnímáte, že přístup veřejnosti ke komerčním informacím se nějak vyvíjí? Jak to vidíte vy?

Přístup veřejnosti se vyvíjí zcela nepochybně, o stagnaci v tomto případě ani hovořit nelze. Přirozený vývoj informační společnosti spěje k určitému mezníku. Dávno pryč jsou doby, kdy subjekty, které vlastnily určitý druh informací, jejich sdělováním profitovaly. Dnes, kdy jsou informace dostupné a šiřitelné v nadměrné míře, se z takových aktivit stal přežitek. Nastupují moderní technologie, vyrůstá nová generace spotřebitelů, mnohem náročnější, dynamická, generace, která téměř nepoznala analogový svět, svět bez internetu a mobilních zařízení.

 

Jak vnímáte fenomén internet jako nástroj pro zprostředkování komerčních sdělení?

Díky internetu, sociálním médiím, mobilním zařízením a tzv. screen culture se otevírá zcela neprobádaný komunikační kanál, se kterým se firmy teprve učí pracovat. Musí se nejdříve naučit vyhodnocovat jeho efektivitu a měřit chování spotřebitelů, teprve pak mohou začít účinně komunikovat s cílovým publikem. Veřejnost si tedy očividně žádá nutnou inovaci přístupu k poskytování komerčních informací, které je ochotna akceptovat, na tento přístup veřejnosti pak musí komerční subjekty nutně reagovat. Vše souvisí se vším, jeden pól ovlivňuje ten druhý.

 

Jak hodnotíte sílu reklamních kampaní na internetu? 

Když už se bavíme o trendech, pak nelze pominout fakt, že se marketingová komunikace přesouvá do digitálních médií a masově penetruje právě prostřednictvím mobilních zařízení. Reklamní kampaň na internetu již zdaleka není jen o reklamních bannerech, ty v dnešní době tvoří spíše jistou normu a doplněk než nosnou část kampaní. Tím, že nové komunikační kanály umožňují dostat se v reálném čase co nejblíže konkrétnímu spotřebiteli, získává online komunikace obrovský potenciál pro studium a následné využití chování cílového publika. Spotřebitel se také stává stále větší součástí marketingových aktivit, přisuzuje se mu role aktivního účastníka, který se vyjadřuje, rozhoduje, určuje směr, jehož názor je důležitý, značky jsou otevřené diskusi s ním a co víc, dokonce mu naslouchají.

 

 

Jak hodnotíte výhody a nevýhody takových kampaní a přenosu informací na internetu?

Hlavní výhodu představuje přímá komunikace a lepší zacílení. To s sebou samozřejmě nese i jistá rizika a nevýhody. Díky otevřenější komunikaci je více vidět „do karet“, což může nahrávat konkurenci, komunikace musí být ucelená a především kontinuální, v rámci komplexního řízení vztahů se zákazníkem se aktivity individualizují, což klade vyšší nároky na kompetentní lidské zdroje, navíc tím stoupají i náklady na personální zajištění, pokud servis není outsourcován apod. Vývoj je ale neúprosný a celosvětový trend přesunu komunikace do online prostředí neustále sílí.

 

Když jste se začal věnovat fotografování, bylo to rozhodnutí spojeno s tím, že je vám to užitečné v kombinaci s další prací, nebo jde jen o koníček?

Fotografii se věnuji již od svých dětských let. Vždy to pro mě byl pouze koníček, s nástupem digitální fotografie pak velmi nákladný koníček. Navzdory tomu mi jde spíše o umělecké ambice než o ryzí komercionalizaci, nicméně fotografie skvěle zapadá i do mých pracovních aktivit.

 

Čím vás fotografie fascinuje nejvíce? 

Fascinuje mě svou unikátností a nespoutaností. Zkuste vytvořit dvě naprosto stejné fotografie, přesto bude vždy každá z nich v něčem jiná a jedinečná. Nejatraktivnější jsou pro mě fotografie lidí, do nichž autor dokáže vtisknout emoce a momentální náladu.

 

Kdyby byla nějaká soutěž ve fotografování, jaké téma byste si vybral a sám v něm šel soutěžit?

Své fotografické téma jsem si vybral již dávno, je jím ženský akt. Některé snímky jsem publikoval a také přihlásil do několika soutěží. Sbírám postupně zajímavé záběry a chystám veřejnou výstavu, to je ovšem díky mé vícesměrnosti běh na dlouhou trať.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v areálu Bastion Prague Restaurant www.bastion-prague.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-3-2012.html

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře