Frank Jícha – herec, tanečník, hudebník


Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha
15.11.2020 15:30 | redakce

Je tak trochu přírodním úkazem. Pochází z česko-americké umělecké rodiny. Jeho profesní směr je širokospektrální. Má výhodu, že mu sudičky dala do vínku nejenom herecký, ale i pohybový, taneční a také hudební talent. Není rodilý Čech, ale v Praze žije, přesto se chce prosadit především v zahraničí. Filmové zkušenosti má za sebou už odmala. Nyní studuje na pražské AMU, za sebou má i studia v Londýně nebo v New Yorku. Považuje se za všestranného umělce, jehož snem je zazářit ve filmech, které mají silný příběh.

Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha

Archiv Franka Jíchy

Mluví se o vás jako o česko-americkém herci. Proč?

Protože jsem kvůli rodičům Čech a zároveň i Američan. Mám také zkušenosti s hraním v obou jazycích. Zároveň jsem silně ovlivněn oběma kulturami a dobře vnímám rozdíly v myšlení, chování a tradicích jak Američanů, tak Čechů.

 

Vy jste se ale nenarodil v Praze.

To je pravda. Narodil jsem se v Paříži a žil jsem tam s rodiči první tři roky svého života. Byly to první roky života v krásném městě, které si ale jako malé děcko vůbec nepamatuji, jen je vidím na starých fotografiích. Je to zvláštní, ale dítě vnímá jinak.

 

Je vám tudíž Paříž a celkově Francie blízká dodnes?

Určitě! Je to místo, kde jsem přišel na svět. Už od dětství jsem s rodinou Francii mnohokrát znovu navštívil. Vždy se tam rád vracím a s rodinou vzpomínáme, kde jsme žili a jak to bylo krásné, i když jistě ne vždy jednoduché.

 

Pocházíte z mezinárodní rodiny. Jak se vaši rodiče poznali?

Moje máma žila ve Francii, kde působila v divadle. Do Česka se poprvé dostala se svojí divadelní společností na turné, což bylo těsně před pádem komunismu. Mého otce potkala na Karlově mostě, kde pod lampou společně hráli se skupinou divadelníků pouliční loutkové divadlo. Založili umělecké sdružení Lampafilm Praha. Potom chvíli měli vztah na dálku, poté se vzali a usadili v Praze.

 

Rodiče pocházejí z filmové, umělecké branže. Ovlivnilo vás to?

Ano a velmi. Táta je kameraman. S režisérem Tomášem Vorlem natočil filmy Kamenný most, Skřítek a Cesta z města. Dnes učí na FAMU kameru. Máma je divadelní režisérka a herečka a na stejné škole učí mezinárodní studenty režie jak pracovat s herci. Oba mě od mého mládí seznamovali s herectvím a filmem. Za to, co dnes dělám a jakým směrem jsem se vydal, vděčím právě mým rodičům.

 

Snaží se být vašimi rádci, nebo vám nechávají svobodu, abyste si šel svou vlastní cestou?

Je super, že k nim můžu kdykoli přijít a požádat je o rady, když je zrovna potřebuji. Zároveň mi ale nechávají prostor, abych se mohl sám takzvaně najít. Jsem jim za to vděčný.

Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant

Archiv Franka Jíchy

 

Mnohdy rodiče, kteří působí v takové branži, od ní své děti spíše odrazují. Jak to bylo u vás?

Myslím, že děti v určitém věku se přirozeně snaží rebelovat proti tomu, co dělají jejich rodiče, anebo do čeho je rodiče nutí, aby si našly vlastní identitu. V mém případě mě rodiče nenutili následovat je v povolání. Nechali mi v tomhle prostor, a proto jsem nikdy neměl snahu dělat něco jiného než moji rodiče. Myslím, že kdyby se mě snažili donutit je v téhle branži následovat, tak je možné, že bych dnes dělal něco zcela jiného.

 

Máte sourozence? A čemu se věnují?

Mám mladšího bratra a sestru. Sestra je o rok mladší než já a momentálně studuje irský folklór a divadelní studia v Dublinu. Bratr je o tři roky mladší než já a studuje byznys na angloamerické univerzitě v Praze. Oba se rovněž zajímají o filmovou tvorbu. Takže, jak vidíte, jsme opravdu umělecká rodina. (úsměv)

 

Vy jste hrál už jako malé dítě. Co to bylo a jak to postupovalo dál?

Poprvé jsem se ocitl v profesionálních inscenacích už ve čtyřech letech. To byly hlavně krátké filmy a sem tam nějaké divadlo, které hlavně režírovala máma. A tohle vydrželo až do mých patnácti let, kdy jsem se začal zamýšlet nad tím, čím bych vlastně chtěl být. Do té doby pro mě herectví bylo spíše takové hobby. Ale v patnácti jsem nad tím poprvé začal přemýšlet vážněji jako o možné profesi. A v šestnácti letech jsem se tím začal intenzivně zabývat.

Vy jste nejenom talentovaný filmový, televizní, ale také divadelní herec. Co vás baví nejvíce?

Myslím, že divadlo. Je zábavnější, zatímco film je větší práce, alespoň z mého pohledu jakožto herce. V divadle herec daleko víc hraje, což je pro mě nejzajímavější. Práce u filmu je daleko techničtější. Jsou tam dlouhé pauzy příprav, pak je krátký moment herectví a pak se zase musí všechno přenastavit. Na další herecký moment si musíte znovu počkat. Procento času, kdy herec skutečně hraje, je u filmu mnohem menší než v divadle. Mně se ale film líbí, protože ho znám už od dětství a cítím se v něm pohodlně. Divadlo je jiná výzva.

 

Věnujete se i pohybu a hudbě, jak konkrétně?

Na HAMU jsem studoval akrobacii, klaunérii, pantomimu a další pohybově orientované předměty. Tyto zkušenosti využívám i v mém herectví. Podobně kopíruji i civilní pohyby a gesta, která mi přijdou zajímavá. Baví mě tyto pohyby používat při stavbě postavy. Co se týče hudby, tak už nějaký čas zpívám. Původně ve sboru, ale taky sólově. Hudba je pro mě v životě velmi důležitá.

 

Kolika jazyky mluvíte?

Jsem bilingvní v angličtině a češtině a ovládám základní formou i francouzštinu. Nyní trénuji rozdílné akcenty v anglickém jazyce.

Jste z mladé generace „mezinárodních“ umělců. Má to podle vás výhody, že nejste zasažen minulostí a tím, jak dříve vznikaly filmy či divadlo?

Určitě to své výhody má, zároveň je však důležité se od minulosti poučit. Rád se s tátou koukám na staré české filmové klasiky a debatujeme o tom, proč tyto filmy fungují, co se nám na nich líbí. I o tom herci tehdy hráli.

Studujete AMU v Praze, studoval jste v New Yorku, Londýně. Když to porovnáte – kde to pro vás mělo a má největší přínos? A kde je to třeba lepší či naopak složitější?

Jak v čem. Každé místo mělo pro mě přínos v ničem jiném. Na HAMU jsem se přihlásil na obor Nonverbální divadlo, protože jako vysoký člověk jsem se potřeboval naučit ovládat svoje tělo a pracovat s ním. Zatímco v Americe a Londýně jsem studoval více hereckou techniku, psychologii postav a práci s hlasem. Nemůžu přesně říct, že jedno místo bylo pro mě přínosnější než jiné, ale na všech školách jsem našel, co jsem hledal. Nakonec jsem se rozhodl jít v herecké výchově trochu alternativní cestou, než je typická herecká škola nebo konzervatoř.

Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha

GAT Management

 

Do kterého žánru umění – film, televize, divadlo – se nejvíce hodíte?

Momentálně se soustředím na filmové drama, ale také se cítím dost jistě v činoherním divadle.

 

Máte nějakou vysněnou roli? Či žánr nebo projekt, kterého byste se chtěl zúčastnit?

Zabývat se jen jedním žánrem, ať už v divadle nebo ve filmu, by mě moc dlouho nebavilo. Prozatím se chci více soustředit na film, ale nechci se úplně uzavřít činohře. Co se týče vysněné role, tak hodně herců ji má, ale já osobně vysněnou roli nikdy neměl. Myslím, že příležitosti mi nabízí hledání kvalitních rolí, mezi těmi se rád pohybuji. Myslím, že je důležité být spíše všestranným hercem, ale přitom na maximum zaujatým konkrétní zpracovávanou rolí.

 

Co vy a ženy? Máte možnost srovnávat – Američanky, Britky, Francouzky, Češky...

Upřímně řečeno, zatím ještě nemám tolik zkušeností, abych mohl srovnávat všechny národnosti. (úsměv) Národnost jako taková pro mě není zase tak podstatná, samozřejmě je důležité, abychom alespoň jeden jazyk měli společný. Ale nemohu říct, že preferuji jeden typ žen. Vždy, když někomu vykládám, co ve vztahu hledám, tak se potom zamiluji do někoho, kdo je úplným opakem mých přestav.

 

Co vás baví mimo profesi herce? Máte nějaké koníčky?

Já mám to štěstí, že mé povolání je zároveň mým hobby. Ale samozřejmě si člověk od toho čas od času potřebuje odpočinout a uklidnit se. Nejlepší na uklidnění je pro mě zůstat nějak aktivní ve sportu. V minulosti jsem pár let chodil na historický šerm, dnes je to spíše brazilské jiu-jitsu. Kromě herectví a sportu rád trávím čas s přáteli, čtu a hraju šachy.

Procestoval jste kus světa, kde vám bylo nejlépe?

Nejlépe se vždy cítím v místech, ke kterým už mám vybudovaný nějaký vztah. To jsou pro mě hlavně Praha, Paříž, New York a venkov v Irsku. Tato místa na zemi chovám na milém místě v srdci už dlouho a na těchto místech jsem se vždy cítil nejlépe.

Čím vás Praha a Evropa okouzlují?

Praha je můj domov, je to místo kde to znám a kde jsem vystudoval a strávil většinu času mého života. Okouzluje mě svojí krásou a historií.

Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant

Archiv Franka Jíchy

 

Máte nějaký svůj osobní, herecký či hudební vzor?

Já mám každý týden jiného oblíbeného herce. (úsměv) Uvidím nějaký film a zaujme mě v něm jeden herec, a tak se potom snažím vidět i další filmy s ním, abych si ho nastudoval. Ale pak mě zaujme zase jiný herec. A takhle to jde dokola. Nejčastěji se však vracím k hercům, jako jsou Daniel Day-Lewis a Gary Oldman.

 

Bez čeho se podle vás dobrý herec neobejde?

Když už je herec dobrý, tak potřebuje dobrý scénář. Bez něj to nejde. Pak hlavně talent a také štěstí. To jsou asi tři základní pilíře. Můžete být sebelepší, ale když nemáte to štěstí, že si vás někdo správný všimne a obsadí vás, je to dost složité.

 

Co sláva a popularita?

Pokud má herec cíle pracovat na větších filmových projektech, které jsou něčím zajímavé, tak musí publikum nějak zaujmout. Tady se stávají sláva a popularita součástí dovršení těchto cílů. Avšak je důležité, aby člověk nezapomněl, kým doopravdy je a před nikým se nepovyšoval. Spousta mladých lidí se rozhodne, že se stanou herci, aby dosáhli slávy a popularity, ale neuvědomují si, že člověk může být slavný i z negativních důvodů, třeba i za špatný výkon. Sláva a popularita mají dvě tváře, a proto by se měl každý, kdo uvažuje o herectví, zamyslet, jestli mu to stojí za to. Za mě si myslím, že jenom sláva je špatný důvod stát se hercem. Člověk by se měl stát hercem, protože to tak cítí. Je to z lásky k řemeslu a umění. To je ten správný důvod.

 

Měl jste už možnost zjistit, že se některé představy o této branži zcela liší od těch, které jste měl vy?

Díky rodičům jsem měl už od mala dost dobrou představu o tom, co tato branže obnáší. (úsměv) Mám tedy, dovolím si říct, poměrně zásadní přehled. I když stále jsou věci, které mě mohou překvapit.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: René Kekely

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv Franka Jíchy, GAT Management

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant
Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant
Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant
Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha
Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha
Herec, tanečník a hudebník Frank Jícha
Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant
Frank Jícha, herec, tanečník, muzikant


Tagy: divadlo, film, herec, hudba, tanec, umění

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Zdeňka Žádníková-Volencová – herečka, zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové
Zdeňka Žádníková-Volencová – herečka, zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové

30.11.2020 | Talentovanou herečku si můžeme nověji pamatovat například z několika epizod seriálu Zkáza Dejvického ...


Magda Fusková - manažerka, agentka, produkční od Hollywoodu až po Evropu
Magda Fusková - manažerka, agentka, produkční od Hollywoodu až po Evropu

02.11.2020 | Je mladá, sportovně založená, velmi pracovitá. Působí v Česku a také v USA. Před časem založila ...


MgA. Petra Kosková – herečka, muzikálová zpěvačka a tanečnice
MgA. Petra Kosková – herečka, muzikálová zpěvačka a tanečnice

03.09.2020 | Petra Kosková je v současné době jednou z nadějných posil české hudebně dramatické scény. ...


Ludvík K. Bohadlo – mistr zvuku a producent ve společnosti SLEEPWALKER
Ludvík K. Bohadlo – mistr zvuku a producent ve společnosti SLEEPWALKER

26.05.2020 | Ludvík K. Bohadlo má na starost kompletní zvukový servis pro filmovou a televizní výrobu. V oboru ...


Anna Kotlíková – herečka, zpěvačka a hudebnice
Anna Kotlíková – herečka, zpěvačka a hudebnice

05.05.2020 | Známá seriálová a divadelní herečka Anna Kotlíková má za sebou ve svých dvaceti pěti letech ...