Ivanna Benešová - režisérka


Ivanna Benešová , foto archiv
03.11.2014 07:56 | Petra Kuncová

„Film je dobrý tehdy, stojí-li za vstupenky, večeři a poplatek za hlídání dětí.“ To říkal Alfred Hitchcock a snímky Ivanny Benešové za tyto náklady stojí určitě. Třeba už jen proto, že se rozhodně nebojí kontroverzních témat a její snímky přinášejí mnoho námětů k zamyšlení. K tomu všemu ještě založila vlastní produkční společnost a v hlavě má spoustu dalších nápadů a plánů, z nichž velká část brzy spatří světlo světa. Inspiraci pro své profesní plány hledá sama v sobě.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Dnes jste známá mimo jiné díky filmu. Původně jste se však rozhodla studovat ekonomický obor. Kde se vzalo toto rozhodnutí?

Na manažersko-ekonomický obor jsem šla proto, že jsem se po studiu na gymnáziu nedostala na FAMU. Není se ostatně čemu divit, protože jsem neodevzdala domácí práce potřebné k přijímacímu řízení. Zkoušela jsem pak různé jiné školy, které by mě mohly bavit a být pro mě relativně snadné. Přijali mě na ekonomku do Brna a na informatiku do Plzně. Nakonec vyhrála ekonomka, ale popravdě jen proto, že je Brno větší město. I když jsem tam šla zprvu spíše proto, že to na mě jaksi zbylo, musím uznat, že mě ekonomika začala rychle bavit, a kdybych nedělala film, dovedu si i v tomto oboru představit svou budoucnost.

 

Už při studiu jste se ale začala zajímat o film a měla jste za sebou první snímek. Co vás k tomu vedlo?

Film jsem chtěla dělat už od studia na gymnáziu, takže ani na vysoké mě to nepřestalo zajímat. V prvním ročníku jsem se seznámila se studenty Zlínské filmové školy a řekli jsme si, že si natočíme celovečerní film. Byla to bláznovina, protože nikdo z nás neměl dostatek zkušeností. Nakonec jsme na celovečerní film nesehnali dostatek sponzorů, takže z toho mála, co jsme tehdy dostali, jsme natočili dva krátké filmy. Jeden z nich, K-on-FLIKT, pak vyhrál cenu za nejlepší režii na festivalu Krišpín.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Kde se ve vás tedy vzala láska k filmu?

Původně jsem hodně uvažovala o divadle. Nejdříve jsem hrála, což mě bavilo. Pak jsem začala psát scénáře a postupně divadelní hry režírovat. Časem jsem si ale uvědomila jeden velký nedostatek divadla – a sice, že není věčné. Cokoli se odehraje, jednoho dne zmizí. Skončí představení a je po všem. Pomíjivost té práce mi vadila. Navíc film jako médium nabízí mnohem širší spektrum využití, dá se více pracovat s časem, měnit prostředí a používat další efekty, které divadlo neumožňuje. Proto jsem se začala zajímat více o film.

 

Dá se říci, že vám ekonomie dala něco i do mediální kariéry?

Pomohla. Vím, jak napsat žádosti o dotace a granty, umím pracovat s čísly, plánovat a připravovat rozpočty a financování projektů. Navíc ono je to všechno tak trochu propojené v mém životě. Díky studiu ekonomie jsem se dostala na pozici redaktorky Hospodářských novin, kde mě naučili psát seriózní články. Pak jsem v redakční činnosti pokračovala do dalších médií, třeba i do Blesku, kde jsem se zase naučila psát bulvárním stylem. V dnešní době, kdy si dělám i PR sama, se mi tato zkušenost a kontakty v redakcích hodí. A tohle všechno začalo právě díky tomu, že mám ekonomické vzdělání. Jinak by holce bez praxe asi těžko dal někdo šanci v novinách.

 

Již během prvního ročníku studií jste začala pracovat jako režisérka na TV Nova. Jak jste se k této práci dostala?

Viděla jsem inzerát, že Nova hledá režiséra. Ačkoli jsem byla teprve na začátku své kariéry, rozhodla jsem se to zkusit. Kandidátů bylo tehdy prý asi dvacet, přičemž já jsem byla nejmladší a s nejméně zkušenostmi. Přijímací řízení bylo ale založeno na úkolu, který jsme měli zpracovat. Stříhala se upoutávka na novou sezónu Premier League, o čemž já jsem do té doby neměla vůbec tušení, že existuje a že je to fotbal. Rozhodla jsem se, že sportovní spot udělám ve filmovém stylu, s dramatickou hudbou, jako by se jednalo o trailer na nějaký thriller. A nakonec měl můj netradiční nápad úspěch. Přijali mě a já pro Novu pracovala dva a půl roku. Byla to super praxe!

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Během toho jste se ale věnovala i svým autorským dílům. Realizovat se jen v televizi vás tedy nelákalo?

Vždycky jsem měla tvůrčí ambice a chtěla dělat své projekty. Televizi mám ráda a bavilo by mě se v televizní tvorbě více realizovat, ale ideálně tak, abych točila své autorské pořady. V současné době mám jeden vlastní autorský pořad, který běží na televizi Harmonie. Jmenuje se Drsný stylista a spočívá ve změně image obyčejných lidí z davu. S kadeřníkem, vizážistou a stylistou v jedné osobě Pavlem Filandrem jsme upravili zatím 13 lidí.

 

Čím je tento pořad výjimečný?

Pavel je ve své roli drsný, nebere si servítky a pravdu říká hodně natvrdo. I když, abych byla upřímná, kdyby bylo úplně po mém, udělala bych tam větší akci, drsnější, přehnané a úplně šílené scény. Ale pak by to žádná televize nepustila a Pavel by asi přišel o všechny klienty. Takže je potřeba se krotit. Já jsem člověk, který miluje extrémy a rád tvoří tak trochu na hraně… možná i za ní. To je něco jako můj osobní autorský podpis, takhle věci cítím, že by měly být, aby ukojily mé tvůrčí touhy. Ale samozřejmě se musím hodně krotit, protože na své projekty potřebuji sponzory a lidi, kteří to podpoří. A ty hodně „ujeté“ nápady by mi zkrátka nikdy nikde neprošly.

 

Prvního výrazného úspěchu jste dosáhla se snímkem Jak se dělá porno? Co pro vás znamená?

To byl můj školní film, pouze půlhodinový dokument. Zadání ve škole znělo „natočit dokument na libovolné téma“. A protože točit o památkách, městech nebo významné osobě, mi přijde strašně obyčejné, vybrala jsem si pro svůj dokument tuto branži. Chtěla jsem ukázat život a práci pornoherců a pornohereček tak, jak to skutečně je. V krátkém filmu se sice nedalo ukázat vše, ale i tak měl film výborné ohlasy. Na první projekci přišlo 426 diváků. Nevešli se tehdy do sálu, takže část čekala venku a film se promítal nadvakrát.

 

Čím vás toto téma zaujalo?

Přišlo mi zajímavé natočit školní film z prostředí, o kterém se všichni tváří, že je nezajímá, a přitom to doma stahují. Každý někdy viděl nějaký pornofilm. Každý druhý pozná pornoherečku, když si k němu sedne v autobuse, třeba. Ale všichni se tváří jako největší puritáni, že na to vlastně ani nekoukají. Nebaví mě tohle pokrytectví. Proto jsem lidi z této branže chtěla ukázat v tom normálním světle, tak jak to v životě je. Jejich život není o moc jiný než život většiny lidí. Jen dělají jinou práci. Ale v hlavě mám další mnohem pikantnější náměty na filmy, než byl tento, jen čekám na sponzory. Potřebovala bych sehnat nějakého sponzora, který se nebojí, je stejně bláznivý a ujetý, jako jsem já.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Musela jste nějakým způsobem překonávat svůj stud?

Nemusela. Já se většinou nestydím. A když už se stydím, tak spíše u věcí, které jsou pro mnoho lidí běžné, ale mně přijdou z nějakého důvodu divné. Na nahotě a sexu mi nic ke studu nepřipadá, jedná se o normální věc. Navíc já tam byla pracovat, takže jsem měla myšlenky na jiné věci. Řešila jsem, aby se natočilo vše, co je potřeba, a aby ten film ve výsledku byl kvalitní. Jestli je okolo někdo nahý nebo souložící, to nehrálo roli. Důležitý byl výsledek.

 

Ještě více jste však do povědomí vstoupila se snímkem Zneužívaný. Co bylo stimulem pro jeho natočení?

Už delší dobu jsem si chtěla natočit fiktivní dokument a zmást veřejnost tím, že hlavní hrdina bude působit, jako by existoval skutečně. To se u Zneužívaného povedlo. Jinak se samozřejmě jednalo také o můj sen natočit si celovečerní film, který se dostane do kinodistribuce. A v neposlední řadě to byl také můj absolventský film na filmové škole. Vlastně – měl to být absolvenťák. Ředitel školy tehdy projekt mého celovečerního filmu schválil, měli jsme na to i smlouvu. Ale pak, když se o film začala více zajímat média, se od projektu distancoval, a dokonce měl tu drzost říci v televizi, že jsem film natočila za zády školy. Přitom scénář mu ležel dva roky na stole.

 

Film se nezabývá příliš veselým tématem. Co stálo za volbou tématu?

Každý, kdo mě trochu zná, ví, že moje dětství nebylo vůbec růžové. Ponižování, nepřiměřené fyzické tresty a izolace od okolí a vrstevníků. Tak nějak jsem vyrůstala. Pak se ještě stalo to, že jsme v domě žili dva roky bez elektřiny, topení a teplé vody. Z dětství jsem si odnesla deprese a trauma, což mě provázelo docela dlouho. Tečku za tím vším jsem vlastně udělala až filmem Zneužívaný.

 

V jakém smyslu?

Natočila jsem hodně krátkých filmů a různých videí o nešťastných dětech, depresích a vnitřní bolesti. Věnovala jsem se tomuto tématu dlouho. Hodně jsem se inspirovala vlastním životem. Film Zneužívaný byl jakýmsi vrcholem toho všeho. Chtěla jsem lidem ukázat, jak odporné věci se ve světě dějí a že zkrátka není dobré před tím vším zavírat oči. I proto jsem zvolila naturalistický styl natáčení a vše odporné ve filmu také odporně ukazuji. Někdo mě za to odsuzuje, že je to moc. Ale není, realita a život v těch podmínkách je mnohdy ještě horší než sebeodporněji natočená filmová scéna.

 

Jaké reakce ze strany diváků jste zaznamenala?

Filmu byly nejvíce vytýkány technické nedokonalosti. To chápu, byli jsme studenti druhého ročníku filmové školy, takže se nemůžeme úplně rovnat profesionálům, kteří stojí za kamerou třeba dvacet let. Na druhou stranu byli lidé, kteří mi psali právě kvůli samotnému tématu. A byli rádi, že se o týrání a zneužívání dětí mluví. Na premiéře filmu jsem dokonce viděla několik uslzených tváří, když film končil. Jsem ráda, že se povedlo vyvolat tím filmem emoce. A o to mi vlastně šlo. Celá filmová branže je o hře s emocemi. Když film nevyvolá žádnou emoci a divák odchází z kina se slovy „hm, dobrý“ a druhý den už neví, o čem to vlastně bylo, je něco špatně.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Snímek šel i do běžné distribuce. Co myslíte, že stojí za jeho úspěchem?

Snímek šel do distribuce, protože jsem si za tímto účelem založila distribuční firmu. Jinde by zařazení do distribuce stálo peníze, které jsme neměli. Levněji vyšlo, když jsme si založili vlastní distribuční firmu a distribuovali po své ose. Najala jsem si na to zaměstnance, rozdělili jsme si republiku do regionů a každý měl na starosti kina v dané lokalitě. A šlo to. V kinech jsme tak udrželi Zneužívaného od září do ledna.

 

Setkala jste se i s kritikou? Jak jste na to reagovala?

Setkala jsem se s velkou vlnou kritiky. Když pominu faktické nedostatky, jako že sem tam byl třeba záběr lehce neostrý, což se u studentského filmu zkrátka občas stane, tak diváci velmi těžko vstřebávali skutečnost, že film byl vlastně podvod. Hlavní hrdina nebyl skutečný, šlo o fikci. Můj záměr spočíval v tom, že divák si bude díky článkům, které vycházely dva měsíce před premiérou v médiích, myslet, že Filip Zahradil existuje. A na konci filmu se ukazuje, že vše byla fikce. V rámci filmu ukazujeme i to, jak se samotná fikce v médiích tvoří, jak se v médiích lže. Byla to hra se vším všudy.

 

Zmátli jste i samotná média…

Ano, dokonce se nám podařilo v jednom velkém českém médiu zaměstnat reálně člověka, který neexistoval. Ve skutečnosti to tak bylo a vše zachycovala naše kamera. Takže vlastně na tom filmu bylo i něco pravého dokumentárního. Jenže zase to bylo to, co lidem vadilo. Český divák je zvyklý na to, že buď jde na hraný film, nebo jde na dokument. A nic mezi tím neexistuje. Jenže třeba ve Spojených státech znají už léta žánr mockumentary, což je přesně to, co jsem natočila se Zneužívaným.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

I ve volném čase se věnujete boji proti týrání a zneužívání dětí. Jak myslíte, že se současná česká společnost k tomuto tématu staví?

Chápu, že lidé mají mnoho svých starostí a neradi řeší problémy jiných. Před neštěstím nebo komplikacemi v životech cizích lidí máme tendence zavírat oči. Podle mě je to ale samozřejmě špatně. Je dobré o těchto tabuizovaných tématech mluvit a ukazovat je. Já jsem odešla z domova až v devatenácti letech, s jednou taškou učebnic v ruce. Nic víc jsem neměla a začínala těžce od nuly. Moje rodina tehdy ještě žila v domě bez elektřiny a vody, pod jakousi nadvládou tyrana mého otce, který diktoval všechno, naprosto všechno. Fyzicky napadal moje sestry a maminku, která se mnohdy octla ve velmi vážném stavu po napadení.

 

Nikdo se do toho nevložil?

Žádná instituce nebo sociální pracovnice tehdy pořádně nezasáhla. Vše se začalo řešit až v době, kdy jsem dělala rozhovor do Blesku, mluvila jsem o svém filmu a o problémech u nás v rodině. Až pak mi volala sociální pracovnice z Rumburka s tím, že chce z hrozných podmínek zachránit moji sestru, která stále ještě zůstávala doma s otcem.

 

Co vás vedlo k tomu, abyste založila produkční společnost?

Mám tým, se kterým pracuji a točím už asi pět let. Když jsme dělali klip pro Davida Krause, zeptal se mě kameraman, proč vlastně nezaložíme firmu, když jsme už jeden sehraný tým několik let. Tak jsem řekla, že můžeme. A za chvíli byla na světě Orange Production.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

V čem takové založení produkční společnosti spočívá?

V našem případě to nebylo nijak složité, protože jsme už měli zaběhlé rituály a relativně stálý tým. Takže jsme jen vyřídili papírově založení společnosti s ručením omezeným. Obecně je ale potřeba mít k založení produkční společnosti někoho, kdo shání zakázky, jedná s klienty, a pak samozřejmě tým, který zakázky realizuje, to jsou kameramani, zvukaři, střihači a grafičtí pracovníci. Je dobré mít i vlastní techniku, střižny, zvuková studia a třeba nějaká auta na techniku a převoz herců. Když to nemáte, dá se vždy něco půjčit, pronajmout.

 

Co si půjčujete nejčastěji?

Já si pravidelně půjčuji techniku od firem sídlících na Barrandově, jako je Panalux na světelnou techniku, a pak samozřejmě Panavision na kamerovou techniku. Obě firmy mohu všem filmařům jen doporučit, jsou to opravdoví profesionálové a navíc mají kompletní vybavení a zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Spousta filmařů si půjčuje techniku od menších firem, kde je to možná o něco málo levnější, ale často se stane, že nějaké komponenty ty menší firmy zkrátka nemají anebo technika těch firem není v úplně dobrém stavu. Proto je, podle mého názoru, vždy lepší jít k profíkům, kteří mají vše kompletní, v super stavu, a případně i poradí s nejrůznějšími dotazy. I zahraniční produkce si půjčují techniku v Panaluxu nebo Panavisionu a nechodí do „mini rentalů“.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Co považujete za největší úspěch vaší produkční společnosti?

Nevím, co označit za největší úspěch, protože těch projektů je opravdu hodně. Dělali jsme videoklipy známým interpretům, loni jsme se s jedním klipem dostali do top 10 českých a slovenských videoklipů. Točíme reklamy, za které jsou dobré peníze – i to se v dnešní době, kdy každý šetří, považuje za úspěch. Teď máme jeden televizní pořad a jednáme o dalších. Tak snad to vyjde.

 

Hodně se věnujete animované a grafické tvorbě, z jakého důvodu?

Mám výborné grafiky a animátory, proto se snažím využít jejich potenciál a shánět i pro ně hodně zakázek. Mě osobně baví více hrané věci, ale na druhou stranu je při výrobě animovaných zakázek více klidu. Já, jakožto režisér, si sepíši scénář, předkreslím storyboard a pak už jen kontroluji a čekám, co tým animátorů a grafiků vytvoří.

 

V jakém smyslu je to klidnější?

Je to pohodlné v tom, že se nemusíme ohlížet třeba na počasí, jako je tomu u filmu. Nezařizují se žádné lokace ani herci. Zkrátka se nakreslí přesně to, co chci. A pochopitelně příjemná je i ta finanční stránka věci, protože animovaná videa jsou výrazně dražší než klasická hraná. A naštěstí tady není v oblasti animací a grafiky tak velká konkurence jako třeba při natáčení videoklipů.

 

Z jakého důvodu?

Dneska si každý myslí, že když si koupí foťák, který umí točit videa, jedno světlo a sám si to střihne v nějakém amatérském programu, že je velká hvězda filmař. Tihle zoufalci pak točí klipy za pár tisíc, čímž berou práci profesionálům, ničí trh a ceny za klipy srážejí dolů. Že ta videa pak vypadají hrozně, to už nikdo moc neřeší. Zpěvačka je ráda, že má v klipu hezký make-up, ale je jí jedno, že má pod nosem stín jako Hitler nebo že obraz působí ploše. A když se pak ozvu, odpověď od těch lidí je „no, ale za ty prachy je to pořád dobrý“. Strašný!

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Z vaší kariéry musím zmínit i zajímavý fakt, a to že jste fotila pro Playboy, dokonce v centru Prahy. Z jakého důvodu tato nezvyklá lokace?

Nabídka fotit pro Playboy přišla zcela nečekaně, ale protože jsem se dříve věnovala i modelingu, řekla jsem si, proč to nezkusit. Modelingový důchod v té době už klepal na dveře, tak jsem se rozhodla uchopit jednu z posledních příležitostí tak, aby to stálo za to. Nerada dělám věci standardními postupy, ráda zkouším něco nového. A to byl i důvod, proč jsem focení pojala trochu adrenalinově a rozhodla se jej realizovat v ulicích města. Máme krásné město, tak proč to nevyužít? Hotely a ateliéry, kde se většina podobných snímků fotí, mi přijdou zbytečně nudné.

 

Nevadilo vám svléci se před zraky tolika lidí?

Trochu jsem z toho znervózněla na začátku, to ano. Ale měla jsem okolo sebe tým lidí, který spoléhal na to, že když už jsem si tu šílenost vymyslela, že to dotáhneme do konce. Takže jsem musela. Nakonec to ale nijak strašné nebylo. Naopak mě ten dav diváků docela i bavil.

 

Co pro vás obecně znamená nahota?

Nahota je součást našich životů, je v ní kus přirozenosti i bezbrannosti. Nazí jsme si všichni rovni. Ráda ukazuji nahotu i ve filmech, ale takovou, jaká skutečně je. Když je postelová scéna, nesnáším režiséry, kteří zakrývají nějaké partie a ukazují jako by jen něco. V reálném životě si lidé při milostných hrách také neskrývají ty či ony partie. Stejně tak neprahnu po zobrazování pouze té komerčně krásné nahoty. Pokud nejde o reklamu, která ze své podstaty dokonalost vyžaduje, velmi ráda ukazuji odhalená i těla nedokonalých herců.

 

Čím se v současné době cítíte být kariérně nejvíce?

Režisérem a producentem. Je to proto, že tyto dvě činnosti mě živí.

 

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? 

Byl to asi film Zneužívaný. A pak samozřejmě skutečnost, že dělám práci, kterou jsem vždycky dělat chtěla. Na střední škole mi nikdo moc nevěřil, že to dokážu. Na základní škole jsem řekla, že bych chtěla být herečkou nebo režisérkou, a byla jsem pro smích celé třídě. Herečkou sice nejsem, až na pár pokusů, ale jako režisérka jsem spokojená.

 

Na čem v současné době pracujete?

Teď zrovna mám rozdělaných několik projektů, včera jsem dotočila charitativní video pro jeden dětský domov, připravuji dvě reklamy. A především se chystá natáčení druhé série pořadu Drsný stylista. Dále jednám o cestopise. A v jednom pražském obchodním centru brzo vyroste můj autorský projekt s názvem Hubneme veřejně! Jedná se o jakousi lidskou výstavu.

Ivanna Benešová , foto archiv

foto archiv

 

Co si pod tím můžeme představit?

Ve velkém akváriu v obchodním centru budou žít obézní lidé 30 dnů. Jejich cílem a soutěžním úkolem bude za tu dobu co nejvíce zhubnout. Takže taková reality show, ale opravdu reálná, v reálném prostředí, kde se na ně bude moci přijít podívat každý zblízka. Samozřejmě o tom natočím také televizní dokument.

 

Na jaké snímky se vy sama s chutí podíváte?

Mám ráda filmy od Gaspara Noého, což samo o sobě asi už něco vypovídá. Enter the void nebo třeba Zvrácený jsou super filmy, ale nejsou pro každého. Baví mě Tom Tykwer, především film Lola běží o život a Parfém: příběh vraha. Doporučit můžu i snímek Kůže, kterou nosím od Almodóvara. Osobně nemám moc ráda komedie, preferuji spíše dramata a vážnou tematiku.

 

Kdo je vám v životě největší inspirací?

Možná to bude znít hloupě, ale nemám nikoho jako vzor. Nejlepší inspiraci každý člověk najde v sobě, v tom, co sám prožil a co se stalo v jeho okolí. Taková inspirace bývá nejsilnější. I proto potřebují autoři neustále poznávat něco nového a doplňovat si zážitky, aby bylo z čeho čerpat inspiraci.

 

Děkuji za rozhovor

 

 

Text: Petra Kuncová

Foto: archiv Ivanny Benešové

Vytvořeno ve spolupráci:

Orange Production: www.orangeproduction.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

IVANNA BENEŠOVÁ JE AUTORKOU UPOUTÁVKY NA PROFESNÍ MAGAZÍN BEST OF:

Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv
Ivanna Benešová , foto archiv

Partneři

Orange production


Přidej komentář





Komentáře

karel 07.11.2014 22:40:13
Ivanno Benešova mate vyhrano svět přeje uleteným


Kategorie
Příbuzné články
Petr Jarchovský – scenárista, dramaturg, pedagog
Petr Jarchovský – scenárista, dramaturg, pedagog

26.10.2016 | Jako scenárista filmů Musíme si pomáhat a Horem pádem získal dva České lvy. Podílel se i na ...


Jiří Mádl - herec a režisér
Jiří Mádl - herec a režisér

13.10.2016 | Když se objevil ve Snowborďácích, bylo mu osmnáct. Jeho start k filmu nemohl být úspěšnější. ...


Ondřej Sokol - herec a režisér
Ondřej Sokol - herec a režisér

25.09.2016 | Při vyslovení jeho jména si každý vybaví pořad Partička, filmy Krásno, Perfect Days, milovníci ...


Slávek Horák - režisér
Slávek Horák - režisér

07.08.2016 | Čtyřicátník Slávek Horák se půlku života živil natáčením reklam po celém světě. Velmi ...


Rudolf Hrušínský ml. – herec
Rudolf Hrušínský ml. – herec

20.04.2016 | Hraje v divadle, v televizi, ve filmu, ví se o jeho velké zálibě v rybaření a cestování. Své ...











Komentáře na Facebooku