Petr Vágner - moderátor, herec


02.01.2011 00:52 | Michaela Lejsková

 

 

"Změn se nebojím, ty jsou v životě potřeba, jinak by člověk zakrněl a přestal se rozvíjet." Petr Vágner

 

 

 

Posedět u dobrého oběda v restauraci Fama Grand byl zážitek nejen gastronomický, ale zážitkem byl i následující příjemný dialog. Z mnoha činorodých lidí, které znám, patří Petr Vágner ještě navíc k těm, se kterými toho můžete mnoho prožít i u stolu, protože je skvělý vypravěč a i s ohledem na svůj poměrně mladý věk toho již hodně zažil. Jak je to možné? Snad umění naslouchat, pozorovací schopnosti a notná dávka otevřenosti k názorům na jeho práci Petrovi bezesporu otevírá dveře tam, kde se právě díky těmto vlastnostem v člověku násobí, co mu bylo dáno do vínku. V případě Petra je zcela nezbytné zmínit také jeho zodpovědnost a píli.

Petr Vágner
Foto: Petr Bartoš

 

V oboru, kterému se věnujete, můžete mít docela veliký rozsah. Jak to vidíte vy?

Boris Rösner, se kterým jsem kdysi hrával v divadle, říkával zajímavou věc, že málokterý z herců zvládá zkombinovat více odnoží téhle profese. Hraní na jevišti je prostě jiné než hraní v seriálu či filmu, dabing nebo třeba moderování. V seriálech musíte mnohem více ubrat, než když hrajete v divadle, moderování je zase o jiných kritériích… Já se snažím všechny tyhle „podobory“ dělat co nejlépe, obrovsky se v tom seberealizuji a baví mě to. Jsem člověk velmi aktivní a kreativní, miluji různorodost a mám rád i týmovou práci. Nic z toho co dělám, nechci jen tak odehrát nebo odmluvit. A rozhodně platí, že každý by si měl brát na svá bedra jen tolik, kolik dokáže unést a měl by znát své hranice. Tam ta pravidla o tom, co je kdo schopen dělat najednou, začínají i končí. I já musím občas něco odmítnout, upřednostnit, upozadit.

Jak zvládáte očekávání, která na vás lidé mají v daných rolích?

Snažím se je naplňovat, jak nejlépe dovedu. Navíc to mám tak nějak dané od narození, jelikož jsem narozený ve znamení panny, a musím říct, že vlastnosti tohoto znamení se na mně dost odrážejí. Preciznost, pracovitost, jít do důsledků, pečlivě se připravit… Nejsem člověk, který dělá věci, jen aby je nějak udělal, snažím se, aby za mnou skutečně byly vidět výsledky. A jsem přísný nejen na sebe, ale také na okolí. Nespoléhám se jen na talent, ale spíše na tvrdou práci.

O mužích ve znamení panny se říká, že když se zamilují, zpravidla to bývá navždycky a že mají silný vztah k rodině. Daří se vám udržet rovnováhu času a energie v rodině? Nešidíte je o svoji přítomnost?

Je pravda, že zrovna v tomhle období rodina moji pracovní vytíženost trochu odnáší, ale naštěstí jsem si vybral skvělou ženu, která zvládá jak chod domácnosti a starost o děti, tak i organizační záležitosti týkající se mé práce. Samozřejmě nepopírám, že když přijdu domů, že jsem unavený, ale snažím se, abych měl i přes všechny svoje aktivity čas na svoje nejbližší. Občas někdo říká, jak ho vyčerpává, že ještě musí stíhat rodinu. Mě ale čas s rodinou nabíjí.

Muži si většinou neradi nechávají organizovat život vlastní ženou. Jak to funguje u vás doma?

Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepšího organizátora. Nemusím platit drahého manažera, protože moje žena je velmi strategický člověk, má přehled v mnoha oborech, zkušenosti z branže, ve které se pohybuji, výborné organizační schopnosti a pro mě je pracovní komunikace s ní mnohdy i jakýmsi koučinkem. Vybral jsem si prostě skvělou, inteligentní, krásnou ženu, která je mým poradcem a se kterou se dokážeme až neuvěřitelně shodnout v názorech na mnoho věcí. Co víc si přát.

Petr Vágner
Foto: Petr Bartoš

 

V jakých názorech se třeba rozcházíte?

Víceméně v drobnostech. Já mám třeba občas tendenci odkládat některé věci na později, ale ona nade mnou drží pomyslný bič a vždy opakuje, že je lepší udělat věci dříve než později. Takže i když se mi třeba nechce, nakonec jí stejně dám za pravdu a ocením, že mám ve finále více času hlavně díky tomu, že nic neodkládám.

Jaká je vaše původní profese?

Vystudoval jsem polygrafii a dokonce jsem v tomhle oboru i chvíli pracoval, ale pak přišlo zlomové období, kdy jsem cítil, že takováto stereotypní práce není pro mě, že mi chybí seberealizace. Něco mě táhlo k ještě větší kreativitě, k herectví, moderování, bavičství, k práci s hlasem… Přišlo mi to do života tak nějak přirozeně, a tak jsem tu šanci se tomu věnovat proměnil, vystudoval ještě hereckou školu a dodnes jsem ani jednou nezalitoval.

Dalo by se tedy říci, že jakmile přestanete někde být šťastný, nebojíte se změny?

Změn se nebojím, ty jsou v životě potřeba, jinak by člověk zakrněl a přestal se rozvíjet. Ale také musím brát v potaz to, že dnes už tady nejsem na svá rozhodnutí jen já sám. Obdivuji muže, kteří mají rodinu a rozhodnou se, že by chtěli poznat třeba Mexiko, sbalí se a jedou. U mě prostě nebát se změn úzce souvisí s ohledy na mou rodinu.

Jaké jsou vaše nejsilnější okamžiky z působení v divadlech?

Měl jsem období, kdy jsem hostoval na jevištích Národního divadla, Stavovského divadla, Vinohradského divadla a tam všude jsem získával zkušenosti s herci, jako jsou Iva Janžurová, Jana Preissová, Věra Galatíková, Miroslav Donutil a mnozí další. A to vám prostě žádná škola nedá. Poznat, co je to podaná pomocná ruka od herce, ke kterému máte obrovský respekt, či to, že jste si získal jeho přízeň svojí pokorou a zájmem a tím, že chcete opravdu ukázat, že něco umíte, je nenahraditelný zážitek. Ve všech těchto divadlech bylo mnoho silných okamžiků právě tohoto charakteru.

V jakém divadle hrajete aktuálně?

Momentálně hraju v šesti hrách v Divadle Radka Brzobohatého. Nedávno jsme měli premiéru hry Dvanáct rozhněvaných mužů v režii Hany Gregorové, která se odehrává v soudním prostředí a kterou proslavila především kultovní americká filmová verze z roku 1957 v režii Sydneyho Lumeta.

Petr Vágner
Foto: Petr Bartoš

 

Nebýt ješitou je přednost. Kdy se vám to například osvědčilo?

Mnohokrát. Například, když jsem zaskakoval v Hamletovi asi v pěti různých rolích, přišel za mnou pan Radovan Lukavský a řekl mi svůj názor na to, co hraju, a kde bych mohl ubrat či přidat, aby to bylo ještě lepší. Pokud bych se chtěl prosazovat a neuměl přijmout kritiku, nikdy bych se neposunul dál. Považuji si, že kritika přichází od lidí, kterých si vážím, protože v tom cítím zájem a také pocit, že mé hraní opravdu za něco stojí.

Jak hodnotíte současnou mladou generaci herců?

Nepřísluší mi hodnotit mladé herce, protože se na to vždycky budu dívat ze své pozice, která nese ducha jakési zásadovosti. Pokud bych už měl něco komentovat, tak možná to, že mladá generace herců je trochu laxnější, chodí pozdě na zkoušky, prosazuje se bez pokory a mnohdy i bez zkušeností. Zažil jsem mladé lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou herci, a když se jich zeptám, kde hráli, tak mluví o ochotnickém divadle nebo o hraní na škole. To ještě nedělá herce hercem.

Zkuste nás malinko zatáhnout do zákulisí úskalí číhajících na herce na jevišti, před kamerou a v dabingu.

Je tam velký rozdíl a je to o hodně věcech – o zkušenostech, o koncentraci… Když točíte film, musíte hrát na několik kamer najednou, umět text, vědět co a kdy přesně říct, jak položit hlas, jak vést nějaký dialog, jaký je váš herecký partner… Hraní na velkém jevišti je zase jiné, jsou tam velká gesta, úplně jinak pracujete s hlasem. Dabing je mnohdy docela zábava. Když děláte kódový dabing, kde se musíte trefit na kód, do „klapání“ pusy, musí tam být výraz a musíte to stihnout. A takhle se jede několik stránek, dokud to někdo nebo něco nezkazí. A pak je třeba smyčkový dabing, kdy vám pustí pouze sekvenci, třeba třicetisekundovou, tu nahrajete a jedete dál. A takhle bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho…

Petr Vágner
Foto: Petr Bartoš

 

Jak se vám při vašem pracovním rytmu – uvádíte ranní show na Frekvenci 1, natáčíte Ordinaci v růžové zahradě, moderujete, hrajete v divadle – daří udržet koncentraci a odpočívat?

Někdy je to opravdu těžké a jedu na doraz, ale jednou jsem si tohle povolání vybral, a tak se snažím odvést svou práci co nejlépe a teprve potom myslet na odpočinek. A díky mému „domácímu manažerovi“ mám alespoň všechno naplánované tak, abych měl i nějaké volné chvíle a pauzy a mohl je využít k přípravám na další práci, k odpočinku, relaxaci a trávení času s rodinou. Ale přece jen – nějakému delšímu volnu, pořádné dovolené, na které bych si opravdu odpočinul bez vyzvánění telefonu, bych se nebránil.

Děkuji za rozhovor.

 

Foto: Petr Bartoš
Text a produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři produkce:

Prospekta móda - Ermenegildo Zegna

Restaurace Fama Grand Praha


Petr Vágner
Petr Vágner
Petr Vágner
Petr Vágner


Tagy: divadlo, film, herectví, média, moderátor, televize

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Veronika Petrová – koučka, moderátorka, herečka, mentorka a zakladatelka projektu ŠŤASTNÁ MYSL
Veronika Petrová – koučka, moderátorka, herečka, mentorka a zakladatelka projektu ŠŤASTNÁ MYSL

26.09.2023 | Narodila se v Praze a vystudovala obor dramatické umění a moderování na VOŠ herecké v Praze. Její ...


Barbora Šporclová Kodetová, DiS. – herečka, moderátorka
Barbora Šporclová Kodetová, DiS. – herečka, moderátorka

13.01.2023 | Je dcerou herce Jiřího Kodeta a Soni Kodetové, prapravnučkou legendárního plzeňského herce Vendelína ...


Karel Jirák - divadelní, filmový a televizní herec
Karel Jirák - divadelní, filmový a televizní herec

18.04.2022 | V českém showbyznysovém rybníčku je poměrně málo mladých, výrazných tváří, které divák ...


Anna Jiřina Daňhelová – herečka, zpěvačka
Anna Jiřina Daňhelová – herečka, zpěvačka

08.04.2022 | Herečka Anna Jiřina Karla Anežka Daňhelová má za sebou ve svých dvaceti osmi letech řadu zkušeností ...


Mgr.Tereza Malá Rychnovská – výkonná ředitelka České televizní a filmové akademie
Mgr.Tereza Malá Rychnovská – výkonná ředitelka České televizní a filmové akademie

17.11.2021 | Od roku 2013 působí jako výkonná ředitelka České televizní a filmové akademie. Organizuje udílení ...