Teresa Trnková – šansonová zpěvačka a herečka


Teresa Trnková, foto: Robert Vano
Teresa Trnková, foto: Robert Vano
26.05.2013 11:29 | Kristýna Břečková

 

 

 

"Věřím, že je-li sdělována nějaká emoce, není důležité, v jakém jazyce." Teresa Trnková

 

 

 

 

 

Prosadit se v hudební branži není jednoduché, obzvlášť když za sebou nemáte silného producenta. Zpěvačce šansonů a divadelní herečce Terese Trnkové se to podařilo. Zůstává věrná svému přesvědčení, že šanson je hodně intimní a osobní záležitostí, a ke každé nové skladbě si trpělivě hledá cestu. V šansonu vidí žánr napříč generací a jazykem.

Teresa Trnková

 

Jak jste se ke zpěvu šansonů dostala?

Když jsem začínala asi ve 12 letech zpívat, prošla jsem si nejdříve obdobím popu. První hodiny zpěvu jsem navštěvovala u jedné bývalé operní pěvkyně. Později jsem se dostala k paní profesorce z oddělení populární hudby a u ní jsem se teprve naučila, jak opravdu pracovat s hlasem. Pak jsem se od popu dostala k muzikálu a od něj už to bylo k šansonu kousek. A přes něj potom až k herectví.

 

V čem je pro vás síla šansonu?

Pro mě je šanson velmi intimní záležitost. Uchopení textu a písně je hodně individuální, každý interpret k tomu přistupuje jinak. V šansonu je zásadní text, samozřejmě, že je důležitá i melodie, ale primárně se opírá právě o slovo.

Teresa Trnková, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak velkou váhu má v šansonu zabarvení hlasu? Může jej zpívat každý?

Řekla bych, že je to hodně individuální – všeobecně panuje představa, že šansoniéři by měli mít hlas už na první poslech poznamenaný životem a že k nim nezbytně patří cigareta. V tom jsem handicapovaná, protože nekouřím. (smích) Ke druhé části otázky – těžko se jakkoli generalizuje, ale na základě zkušeností si myslím, že kdo se chce věnovat tomuto nelehkému žánru, by měl mít dvě zásadní věci: dobře zvládnutou techniku pěveckou a měl by mít „o čem“ zpívat. Protože tu jde víc než kdekoli jinde o obsah spíš než o formu.

 

O čem tedy šansonové písničky jsou – lze je dále kategorizovat?

Většinou jsou to asi písně o lásce – pochopitelně nešťastné. Tedy většinou… O životě. O vztazích, o různých těžkostech. Ale bude to znít hrozně pateticky, shrneme-li to takhle jednoduše. Vyloženě veselých šansonů je málo, i když vzhledem k tomu, že „chanson“ je francouzsky „píseň“, dá se tam vlastně zahrnout leccos.

 

Když vybíráte novou píseň do repertoáru, jak práce probíhá?

Někde nějakou píseň slyším, čtu nějaký text, zajímám se o nějaké téma nebo mi někdo přinese něco, co mě osloví. Některé písničky zkouším dlouho. Stalo se, že jsem nějakou považovala za hotovou, pak ji zazpívala na koncertě a zase jsem ji stáhla, protože ještě nedozrála. Vždycky musím najít ten správný klíč, abych ji mohla interpretovat. A někdy se ten klíč ještě navíc s časem mění…

Teresa Trnková

 

První fáze je tedy o příběhu v té písničce. Jak dále pokračujete?

Následně se sejdeme s mým klavíristou Petrem Ožanou, se kterým hraji a koncertuji už sedm let, a song projdeme technicky. To bývá záležitost jedné až dvou zkoušek. Pak si já sama hledám sebe v písničce a ji v sobě. Než ji začnu považovat za hotovou, musí být zkrátka zcela moje.

 

I když jste říkala, že šanson je především o textech, hudební doprovod je u něj také hodně důležitý a poměrně specifický. Trvalo vám, než jste našla Petra?

Najít dobrého šansonového klavíristu je celkem složité. Šanson není hudebně čistý a snadno specifikovatelný žánr. Setkává se v něm spousta různých stylů – od klasiky po jazz. Existují výborní hráči klasiky, kterým ale chybí takový ten jazzový feeling a uvolněnost. A také pohotovost, protože přeci jen jde o doprovod, který mohutně – ale nenápadně – podporuje zpěváka. A jazzovým klavíristům zase často silně tepe uvnitř tempo hudební, nevím jak to lépe vyjádřit, které je v tomhle žánru ale až na druhém místě, za potřebou sdělení skrz slovo. A tam zkrátka funguje tempo-rytmus jinak. Spolupracovala jsem i s jinými muzikanty, ale Petr, který se na šanson primárně orientuje už několik let, mi svým přístupem neuvěřitelně sedí.

Teresa Trnková

 

Plánujete s Petrem něco natočit?

Plánujeme, samozřejmě. Škoda jen, že na sebelepší studiovou nahrávku nelze zachytit jedinečnou atmosféru, která vzniká jen na jevišti s konkrétním publikem.

 

Píšete si i vlastní texty?

Ano, ale málo. Momentálně zpívám svůj text Jsem vamp, protože se stále nikdo neměl k tomu, aby odhalil tuto mou pravou tvář. (smích) Ostatní jsou rozpracované nebo v šuplíku. Většinou to ale raději přenechávám talentovanějším. Miluji slovní hrátky Magdy Stárkové, básně-písně Jacquese Brela, texty Jiřího Bulise nebo Arnošta Goldflama. Mám na repertoáru i texty napsané přímo pro mě na mé přání a brzy snad přibudou další.

 

Ve vašem repertoáru se setkáme s českými a slovenskými texty, ale i s francouzskými a anglickými. Šansony jsou především o textech. Není pro některé posluchače jazyková bariéra překážkou?

Věřím, že je-li sdělována nějaká emoce, není důležité, v jakém jazyce. Jinak si neumím vysvětlit, že rozumím portugalské písni, aniž bych uměla portugalsky jediné slovo. Někdy se přebásnění, protože tady nejde jen o překlad, ale o nové dílo, povede, někdy nedosahuje kvalit originálu. Například texty Jacquese Brela, který je asi mým nejoblíbenějším šansoniérem, jsou nádherné básně, ale české verze jeho textů, na které jsem dosud narazila, nedosahují ani vzdáleně té kvality, obrazivosti a poezie. A tak je raději interpretuji v originále. A když zjistím, že publikum i tak rozumí, o čem zpívám, je to pro mě tou největší radostí a zadostiučiněním.

Teresa Trnková

 

Pro jaké publikum a kde nejčastěji zpíváte?

Většinou koncertujeme v komornějších prostorách, jako jsou kavárny, galerie, divadla, hráli jsme i v kině, na zámku… Je milé vidět, že v publiku jsou posluchači napříč generacemi. A jsem moc ráda za tu atmosféru a soustředění, které tam vznikají. Texty nejsou jednoduché a je skvělé, když z publika cítím, že je vnímají a přemýšlejí nad nimi, reagují na ně. Každý koncert je pro mě ucelené představení a vyžaduje také maximální koncentraci. Šanson, jak ho chápu já, prostě není hudební šum a kulisa na popovídání si u kávy.

 

Na jaký z koncertů máte obzvláště milou vzpomínku?

Krásný zážitek mám třeba z Olomouce. Hráli jsme v Muzeu umění a bylo do posledního místa vyprodáno, dokonce se někteří ani dovnitř nedostali. A po třetích standing ovations jsem se cítila jako největší star. (smích)

 

Navštěvujete i nadále hodiny zpěvu?

Momentálně ne. Začínám ale zkoumat různé další možnosti využití hlasu a je to pro mě velké dobrodružství.

Teresa Trnková, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Říkala jste, že vás šanson přivedl k herectví. Jak se to stalo?

Šanson je hodně o zprostředkování nějakého prožitku, emoce. Divadlo je už jen další logický krok.

 

Daří se vám propojovat divadlo a koncerty?

Tím, že jsem na volné noze, ano. Nemám stálé angažmá, nyní dohrávám Germaine v muzikálu MargueriteNárodním divadle moravskoslezském v Ostravě a ještě hraji s Divadlem Popojedem, které jsme založili s bývalými spolužáky, inscenaci Schovanka. Občas něco natáčím. Plánovat koncerty je mnohem jednodušší, samozřejmě i tím, že jsme jenom dva. Zatímco ve Schovance nás hraje deset a to je pak hodně těžké shodnout se v termínech.

 

Herectví jste studovala na VOŠH v Praze. Jakou hereckou techniku a nazkoušení inscenace preferujete?

Během školy jsme měli to štěstí, že s námi na konci prvního ročníku začal pracovat ruský režisér a pedagog Lev Erenburg, který je teď v Rusku velkou osobností. Po čtrnáctidenní dílně se rozhodl s námi nazkoušet naši první absolventskou inscenaci Schovanka na motivy A. N. Ostrovského. Pracovali jsme na ní asi rok a čtvrt, měsíc jsme dokonce zkoušeli v Moskvě. Erenburg pracuje etudovou metodou, což mám-li to zkráceně přiblížit, znamená asi tolik, že se nezkouší primárně dramatický text – tedy dialogy, pak načrtávání mizanscén a tak dále – ale důraz je kladen spíš na vztahy mezi postavami. Ve finálním tvaru se pak tedy může objevit třeba scéna, která v původním textu vůbec není. Hrajeme Schovanku už pátou sezónu, sjezdili jsme s ní spoustu festivalů, byli jsme v Moskvě, vloni dokonce v Moldávii. Je to naše srdeční záležitost.

Teresa Trnková

 

Věnovala jste se i jiným formám herecké techniky?

Ještě před VOŠHkou jsem se zúčastnila různých divadelních dílen. Byla jsem na workshopech Sergeje Fedotova, který pracuje s metodou Michaila Čechova a který mě ovlivnil nejvíc, Farmy v jeskyni, kde jde zase spíš o fyzické divadlo - ovšem i o práci s hlasem/ zpěvem, což mě pochopitelně zajímalo. Dělala jsem různé site-specific projekty, chodila na chůdách v obrovském molitanovém kostýmu Vodnice v brněnském pouličním happeningu Ctibora Turby, donedávna jsem spolupracovala na p rojektech na hranici regulérního, autorského divadla a performance, hrála v americké produkci klasického muzikálu Sweeney Todd. Vyzkoušela jsem leccos.

 

Vyjma vyprodaných koncertů a úspěšných repríz, jaký další milník ve vaší kariéře nastal?

Nevím, jestli bych to nazvala zrovna milníkem kariéry, ale příjemné to bylo… Na podzim jsem byla oslovena, zda bych nenazpívala titulní song do inscenace To byla moje písnička! Divadla Na Vinohradech. Je to pěkné, protože by mě nikdy nenapadlo, že jednou budu znít zrovna v téhle legendární instituci, i když jenom z reproduktorů, a že za mého zpěvu bude na scénu přicházet taková osobnost jako paní Hlaváčová…

 

Kde je vás možné v blízké době vidět? Plánujete koncerty, nějaké reprízy?

Momentálně plánujeme koncerty na jaro a léto. Termíny se snad již brzy objeví na mém webu. Mimo své sólové recitály zpívám ještě každý měsíc spolu s kolegy nejen šansony v Salmovské literární kavárně. Po pauze opět začínáme hrát Schovanku – 28. března a 7. května v Divadle v Celetné a další představení se chystají. A 23. dubna budeme se Schovankou hostovat na Malé scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Kristýna Břečková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz  a archiv Teresy Trnkové

Vytvořeno ve spolupráci s hotelem ALWYN www.hotelalwyn.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Teresa Trnková, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano
Teresa Trnková
Teresa Trnková
Teresa Trnková
Teresa Trnková
Teresa Trnková
Teresa Trnková, foto: Robert Vano
Teresa Trnková, foto: Robert Vano


Tagy: divadlo, herec, herectví, šanson, umění, zpěv, zpěvačka, zpěvák

Partneři

Hotel ALWYN****


Přidej komentář





Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Petr Nouzovský – violoncellista
Petr Nouzovský – violoncellista

18.10.2017 | Patří k našim nejlepším violoncellistům. Je absolventem Pražské konzervatoře a HAMU v Praze. ...


Petr Malásek - pianista a hudební skladatel
Petr Malásek - pianista a hudební skladatel

31.03.2016 | Říká se, že hudba je jen jedna, Petr Malásek se jí věnuje v celé šíři. Není mu cizí hudba ...


David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec
David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec

20.03.2016 | „Hudba musí být uměleckým přetvořením lidské řeči v jejích nejjemnějších odstínech.“ ...


Honza Jareš - zpěvák a klavírista
Honza Jareš - zpěvák a klavírista

26.02.2016 | Na české scéně je několik výjimečných umělců a Honza Jareš se krok po kroku dostává mezi ...


Dalibor Janda - zpěvák, skladatel
Dalibor Janda - zpěvák, skladatel

17.02.2016 | Přestože zpívat začal velmi brzy, do povědomí lidí se dostal až ve svých třiceti letech. Píseň ...











Komentáře na Facebooku