Vlaďka Řepková Bahenská – modelka a zakladatelka občanského sdružení


Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
25.12.2013 00:46 | Petra Kuncová

Že se mediální obraz často nemusí shodovat s realitou, je evidentní na příkladu Vlaďky Řepkové. Pokud si s ní máte možnost promluvit osobně, zjistíte, že se jedná o docela jiného člověka, než je nám médii mnohdy prezentováno. I když se Vlaďka ani modelkou stát nechtěla a sama se za ni nepovažuje, její zkušenosti v tomto oboru jsou bohaté a zajímavé. Nyní se však plně zaměřuje na své občanské sdružení Vlaďka DĚTEM, do kterého dává duši, srdce i energii. Když se zápalem mluví o své práci ve sdružení, uvědomíte si, o jak výjimečného člověka se jedná.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

V jaké fázi svého života jste se rozhodla začít se věnovat modelingu?

V podstatě to ani nebylo mé rozhodnutí. Celkově se to přihodilo tak rychle, že jsem sama ani nevěděla, jakým směrem se to vlastně dál vyvine. Po dívčí soutěži Miss poupě, které jsem se zúčastnila ve čtrnácti letech, se mě chopila místní agentura v Litvínově pod vedením paní Jany Antonínové, která mě využívala řadu let jako hostesku, protože na modelku jsem neměla dispozice.

 

Jaká tedy byla cesta od hostesingu k modelingu?

Na jedné akci, kde jsem vítala hosty u vchodu před přehlídkou, se najednou objevil návrhář Pepa Klír, který potřeboval dívku menší postavy, která odchodí jeho model. No a vybral si mě. (smích) Tehdy jsem šla to velké molo ještě s Pavlínou Babůrkovou a mnoha dalšími úspěšnými dámami. A tam to začalo. Od té doby mě Jana Antonínová stavěla na molo pokaždé. Ale modeling v České republice je pouze převzatý výraz ze světa, český modeling se nedá se zahraničním vůbec srovnávat.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak jste své modelingové začátky prožívala?

Jelikož jsem byla vhozena do vody, naučila jsem se velmi brzy plavat. Jen jsem se nikdy nepovažovala za modelku. Nebyla to v mých očích práce modelky, ale přivýdělek pro studující dívku bez dalšího očekávání. Nebyla jsem nikdy ta, která by šla takzvaně „přes mrtvoly“. Nehlásila jsem se do žádných soutěží krásy, nechodila na castingy, neděla jsem nic, za co bych se dnes musela stydět. Vždy jsem měla hranice.

 

Jakou radu byste dala svému mladšímu já?

Dobrá otázka. Jako mladá jsem byla velmi hloupá, naivní a důvěřivá. Takže má rada zní: mít na každou větší zakázku právníka, který by udělal to nejdůležitější – smlouvy. Mockrát se mi stalo, že se něco nafotilo na podání ruky a fotky někomu vydělávají ještě dnes, aniž bych z toho něco měla já. Takže ta rada by byla – všechno s rozumem. (smích)

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Existuje něco, co na modelingu nemáte ráda?

Že mě lidé vnímají jako modelku. Necítím se tak. Cítím se někdy i trapně. Modelky jsou jiné osobnosti, ty, které pracují pro celosvětový módní trh. U nás v republice je modelka vlastně každá – dnes i dámy, které se živily erotickým trhem, jsou modelky. Proto se nerada řadím do skupiny „jakože modelek“. V této branži se dívka setká s mnoha negativními zkušenostmi. Dnes jako matka vím, že se budu hodně snažit o to, aby moje dcera šla jiným směrem.

 

Dá se v našich podmínkách modelingem dobře uživit?

Ne. Pokud jste jako modelka využívána pouze pro český trh, tak ne. Od osmnácti let jsem měla vždy práci, která mi zajistila pevný a stabilní příjem. Nabídky na focení a přehlídky jsou nepravidelné, ale složenky přicházejí každý měsíc. (smích)

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak probíhá focení? Jak dlouho trvá vaše příprava a následně samotný proces a co všechno se při tom odehrává?

To je různé. Již několik let fotím se stejným týmem lidí. Je to lepší, protože se známe a víme všichni, co od sebe můžeme očekávat. Dnes, když mám dvě děti, tak nemám moc času na celodenní focení, které jsem samozřejmě dříve absolvovala také. Dnes fotím dvě tři hodiny včetně make-upu a vracím se zpět k rodině, tedy v případě, když nejedu fotit mimo republiku. Příprava? Je časově vykrácena úpravou vlasů (smích). Make-up si z velké části dělám sama, takže to je taková desetiminutová záležitost a styling je připravený stylistou den předem. Jelikož jsem celkově specifická, tak velké kreace se mnou nejdou. Samotné focení je o pohybu těla a výrazu, což se mi asi daří. (smích)

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak se cítíte před objektivem či kamerou?

Objektiv je pro mě přirozený stejně jako molo. Je to parketa, kde se jakýmsi zvláštním způsobem přepínám v někoho jiného a jsem si jistá, tedy bez pocitu strachu či studu. Kamera je jiná. Pokud jde o rozhovor na kameru, nevnímám ji, protože odpovídám redaktorce na otázky, ale nedej bože, když mám kameru na filmový záběr. To ne, tam jsem nervózní, mám strach, zapomenu i vlastní jméno. Přestože mám za sebou několik filmových štěků, nikdy jsem se toho pocitu nezbavila. Pro to se musí člověk zřejmě narodit.

 

Jak byste popsala vztah modelka – fotograf?

Dnes po svých, i nepěkných, zkušenostech s fotografy vím, že dobrého fotografa je třeba si hýčkat. V mém životě jsou dva muži, kterým věřím jako lidem i jako fotografům. Je to vždy lepší, když se modelka s fotografem potkají i na té lidské linii, je to jednodušší a oběma profesím se lépe pracuje.

 

Na módních přehlídkách dostáváte vybrané modely, jak byste ale popsala svůj vlastní styl?

Na přehlídce jsem ramínko, které vychodí vše, co je mu přidělené, to k mé profesi patří. Můj vlastní styl je diametrálně jiný než na mole. Protože řadu let nosím krátký sestřih, musím mu přizpůsobit vše. Sama se nejlépe cítím v černé barvě a v klasickém stylu nenápadné ženy, neumím nosit barvy, necítím se v nich dobře. Jako se necítím v obnažených, výstředních, provokativních modelech. Připadám si v nich lacině. V mém případě – méně je více.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak vidíte sama sebe z kariérního hlediska v současné době?

Primárně se vidím jako matka a manželka. Pak je ta další část a tou je občanské sdružení Vlaďka DĚTEM, jehož jsem zakladatelkou. To je to jediné, čemu bych chtěla věnovat další etapu svého života. Nárazové přehlídky a focení beru pouze jako zpestření.

 

Jak jste se zpočátku cítila, když jste viděla samu sebe na fotkách a v televizi?

Nijak. Jsem ten typ, co se z toho nepomátne. Řekla bych to více hovorově, ale nesluší se to. (smích) Nikdy jsem to nevnímala tak, že bych měla být něčím víc, než jsou druzí. Jsem stejný člověk jako vy, jako ostatní.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Lidé bývají k tomuto povolání skeptičtí, s jakými reakcemi jste se setkala vy?

Začnu tím hezčím. Občas se mi stane, že potkám někoho, kdo je mnou nadšený a fandí mi. Dodnes nedokážu pochopit, jak média dokážou z nikoho udělat někoho. Necítím se být nějak výjimečná, ale přesto se mi to stává. Moc si toho vážím, ale zároveň to neumím uchopit. Pak jsou také případy, kdy člověk narazí takzvaně „na blba“, no a srážka s blbem, to není o ničem – takže ztráta energie i slov. Jelikož žijeme v Čechách, kde mezi hlavní charakterové vlastnosti patří závist a zloba, tak člověk na negativa narazí v jakékoli profesi.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak vnímáte konkurenci v českém modelingu?

Nevnímám. V tom českém malém rybníčku jsem natolik odlišný typ, že své klienty mám stále, takže i práci.

 

K práci modelky patří i péče o tělo. Jak na sobě v tomto směru pracujete?

Nemám pro vás odpověď. Nemám ani čas se starat. Jednou za dva měsíce si dojedu na kosmetiku, dvakrát za měsíc za mnou přijede kamarádka kadeřnice na kávu a zastřihne mi vlasy. Nehty si jako manikérka dělám sama. Jestli čekáte, že mám nějakou pohybovou činnost, tak nemám. Teď před nedávnem jsem akorát začala znovu trénovat latinsko-americké tance, už jsou za mnou tři tréninky. Dieta a pohyb jsou moje děti.

 

Je nějaké focení, které vám speciálně utkvělo v paměti?

Focení kalendáře s mým manželem. Bylo velmi emotivní a zároveň kreativní a celkově jiné. Ovšem focení jako takové mi v mysli vždy zůstává, protože ty fotky často vidím a pokaždé si vzpomenu.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Vnímáte v dnešní době předvádění modelů jako práci, nebo jako zábavu?

Jako odreagování, i když zároveň jako práci, protože to beru zodpovědně. Ale i jako zábavu, protože jednou za čas potkám kamarádky, které opravdu ráda vidím. Celkově bych to nazvala příjemným dnem.

 

Jak se podle vás modeling proměnil od dob, kdy jste začínala?

Řekla bych, že je vše stejné. Jen se o tom více mluví a píše. Začínala jsem na plesech, v klubech a tak různě za tři sta korun. Dnes je to stejné, jen se vyhýbám klubům, tam už v mém věku asi nemám co hledat, a pracuji za několik tisíc. S přibývajícím věkem jsem začala chodit i velké molo a to si dodnes umím užít.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Co vše vám tato profese dala a vzala?

Dala mi možnosti, zkušenosti, přátele, parodoxně mě rozvedla, zároveň znovu vdala. To vše je spojené v tom, co mi dala. Co mi vzala? Soukromí, to ostatní jsem uměla uchopit a zbavit se toho.

 

Jak se díváte na trend plus size modelek?

Velmi pozitivně, sama jsem začínala téměř se šedesáti kily – byla jsem ženská. Dnes jsou modelky hubené a často jsou to anorektičky či bulimičky, což není v pořádku. Myslím si, že právě některé plnější tvary působí v celkovém dojmu sexy a žensky.

 

Profese modelek je limitovaná věkem, jak se s tímto faktem vyrovnáváte?

(smích) Tahle otázka snad ani není pro mě. Jsem spokojená sama se sebou, mám se ráda taková, jaká jsem, a přirozeně stárnu. Mám ve svém životě asi jiné priority, než být celý život mladá a krásná. Nebudu, a to je v pořádku, člověk je s přibývajícím věkem krásný jinak.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Dá se říci, že jste se díky své profesi zařadila mezi české celebrity…

To je další smutný příběh. Celebrita…

 

Čím vás toto prostředí překvapilo?

Co mě překvapilo je, že nic není tak, jak se zdá z časopisů a z obrazovek, všechno je hra. Většina věcí je přizpůsobená čtenářům. Senzace, spekulace, problémy, rozvody, pomluvy, lži… Taková malá zoo. Celebrity na sebe volají novináře samy a pak na večírku vyprávějí, jak je všichni sledují. (smích) Nevím, jsem z toho kolotoče venku a vůbec mi to nechybí.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak myslíte, že média vnímala a prezentovala vás?

Já jsem pro média byla jen to ramínko, kterému to slušelo. Pak jsem si po kojení nechala zmenšit prsa, ale pro média jsem sexbomba, která si nechala udělat pětky… Poté jsem se rozvedla, protože jsem to tak cítila, ale bylo to prezentováno tak, že jsem opustila chudého hokejistu a rozvedla si bohatého fotbalistu. To čtenáři chtějí číst, tohle jsem pro čtenáře já, ale neřeším to, protože jsem to přestala sledovat. Jsem máma, která se stará o své děti. Byla jsem šest let patronkou nadace Rakovina věc veřejná a dnes jsem zakladatelkou svého občanského sdružení Vlaďka DĚTEM, snažím se pomáhat hemato-onkologickým pacientům, ale to není pro čtenáře moc zajímavé, nějaká rakovina a prevence, proč? Je to celkově takové hořce úsměvné.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak fungovala spolupráce s nadací Rakovina věc veřejná?

Moje tvář byla s touto nadací spojena krásných šest let. Nadaci Rakovina věc veřejná jsem dostala svou tváří do podvědomí veřejnosti a po těch letech jsem, vzhledem k tomu, jak jsem to cítila jako matka, zakotvila na dětském hemato-onkologickém oddělení. Na základě toho jsme pak s manželem a kamarádkou Lilian Sarah Fischerovou založili občanské sdružení Vlaďka DĚTEM, kde jsem na základě stanov na výzkum protinádorových léčiv navázala a zaměřila se na dětské hemato-onkologické pacienty a jejich rodiče.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Co tedy bylo hlavním stimulem pro založení občanského sdružení?

Za založením našeho sdružení byl jeden zásadní důvod – nadace Rakovina věc veřejná má ve svých stanovách pouze výzkum nových protinádorových léčiv a laboratoř. Daří se jim a já jsem ze srdce ráda, že jsou to naši čeští lékaři, kteří přihlašují své patenty. Proto jsem navázala a založila sdružení, které má ve stanovách pomoc rodičům a jejich nemocným dětem a zároveň pomoc českým hemato-onkologickým oddělením s humanizací oddělení jako takových. Můj veškerý čas zabírá zajišťování financí a partnerů. K tomu se snažím co nejčastěji realizovat návštěvy dětí již na čtyřech hemato-onkologických odděleních v republice a to je též časově náročné… Ale ta děcka jsou pro mě takový motor, že to za to stojí… Není nic krásnějšího, než když otevřete dveře a děti vás vítají a s úsměvem vás obejmou. Stejné je to pak s rodiči, sestřičkami i lékaři. To je ta odměna, která zahřeje.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Práce pro sdružení musí být psychicky náročná. Jak se s tím vyrovnáváte?

Ani sama nevím. Celou mě to pohltilo a tuto problematiku a děti už neumím ignorovat. Začátky byly kruté, pokaždé jsem plakala a třeba týden jsem se nedokázala vrátit zpět do svého života. V posledních měsících těhotenství, s druhým dítětem, jsem nemohla za dětmi jezdit vůbec, ale po porodu jsem se stabilizovala a dnes jezdím každý měsíc, případně každý druhý měsíc, podle času a možností. Lékaři, sestřičky, rodiče a děti jsou tak skvělí! Dodávají člověku energii, motivaci a chuť za ně bojovat. Teprve až tam člověk dozraje a pochopí, co je život a co jsou opravdové starosti, a všechno přehodnotí. Občas bych tam zavřela naši vládu, aby si politici uvědomili, do jaké situace se mohou dostat rodiny, když jim onemocní dítě. Jsou to smutné příběhy a já před těmito lidmi smekám.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Jaký mají lidé v Čechách vztah k nadacím?

Ještě stále je mnoho úspěšných lidí, kteří se do benefičních projektů rádi zapojí a svou účastí nadacím či sdružením pomohou. Lidé přijdou a podpoří dobrou věc. Myslím si, že nás je ještě pořád hodně, nás, kteří se snažíme pomoci tam, kde je to zapotřebí. A to je dobře.

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

 

Co vám osobně práce ve sdružení přináší?

Dobrý pocit. Využila jsem té umělé bubliny „celebrita“ a vydala jsem se cestou, na níž mě lidé vnímají jako značku „Vlaďka Erbová“. Ta mi pomáhá k tomu, aby lidé věděli, že mohou pomoci také. Otevírá mi dveře u partnerů, kam chodím osobně žádat o peníze či jinou pomoc. Dala mi možnost být lepším člověkem, když jsem si uvědomila, že pokud můžeme, tak bychom měli pomoci všichni, protože nikdo z nás neví, co nás čeká. Rakovina, leukémie…

 

Máte ve spojitosti se sdružením nějaké přání?

Aby náš systém byl v pořádku, pak by nemusely být ani nadace, ani sdružení.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 


Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Foto: Lenka Hatašová

Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová
Vlaďka Řepková, foto: Lenka Hatašová

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Jana Merunková - ředitelka společností yourchance a Zámek Hluboš
Jana Merunková - ředitelka společností yourchance a Zámek Hluboš

19.01.2024 | Tuto dámu by bylo možné jednoduše označit jako „podnikavou ženu“.  Je podnikatelkou, spoluzakladatelkou ...


Mgr. Barbora Novotná - zakladatelka a ředitelka soukromé ZŠ a MŠ
Mgr. Barbora Novotná - zakladatelka a ředitelka soukromé ZŠ a MŠ

03.04.2021 | Před několika lety založila ve středočeském Králově Dvoře soukromou Mateřskou a Základní ...


MUDr. Dagmar Zezulová – spoluzakladatelka organizace Děti patří domů, z.s.
MUDr. Dagmar Zezulová – spoluzakladatelka organizace Děti patří domů, z.s.

16.03.2020 | Dagmar Zezulová je spoluzakladatelkou organizace Děti patří domů, z. s., její odbornou garantkou, ...


Markéta Kalinová – ředitelka neziskové organizace JAHODA, z. ú.
Markéta Kalinová – ředitelka neziskové organizace JAHODA, z. ú.

24.04.2019 | Usměvavá akční žena, která před deseti lety vyměnila sféru byznysu za neziskový sektor. Ale ...


Zdeňka Frýbertová – ředitelka nadačního fondu
Zdeňka Frýbertová – ředitelka nadačního fondu

04.01.2019 | Nadační fond Zdeňky Frýbertové byl založen v dubnu roku 2017, ona sama se ale pomoci znevýhodněným ...