Vlad Taupesh – umělecký filmový maskér


Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
21.02.2016 11:09 | Dita Brančíková

Vlad Taupesh pochází z Rumunska, jeho profesním kolegou je již řadu let Josef Rarach. Povoláním jsou oba dva maskéři, což ale přesně nevystihuje jejich pravou pracovní náplň. Pro přesný název jejich profese není doslovný překlad v češtině a proto tedy v angličtině: Special Make-up Effects Creator nebo Special Make-up Effects Artist. Společně mají za sebou řadu úspěšných filmů a nespočet hodin těžké práce. Naše a světová kinematografie je díky jejich usilovné práci na špičkové úrovni a to platí i pro inovace v tomto oboru.

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Čím si vás profese maskéra získala?

Když jsem byl ještě malý, bylo mi kolem třinácti let, tak mě sousedka vzala poprvé do hlavního filmového studia v Rusku – Mosfilmu. Tam mi ukázala, jak se tvoří film – takovou pohádku naruby. Viděl jsem, jaké zázraky lidé dokážou vytvořit vlastníma rukama. V té době si mě film naprosto získal. Potom, to mi bylo patnáct, jsem šel do Mosfilmu a začal tam trochu pomáhat.

 

Co na to říkali rodiče? Jaké měli představy o vaší kariéře?

Vůbec to nechtěli. Táta byl inženýr, komunista, takže z pochopitelných důvodů chtěli, abych šel do „obyčejné“ práce taky. Ale já nechtěl. 

Na jakou školu jste tedy potom nastoupil?

Prošel jsem několika vysokými školami a kurzy od Vysoké školy kultury a umění v Rusku po filmové školy v Americe.

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

V té době přišla příležitost v podobě spolupráce s Mosfilmem. Jak probíhala?

Vrátil jsem se z Ameriky se spoustou inspirace a nápadů. Začal jsem pracovat v Mosfilmu na rozvíjení výroby masek. Doporučoval a prosazoval nové materiály a technologie. Pak jsem řídil v Mosfilmu celý maskérský tým. V té době přišla do Mosfilmu i americká produkce, což mi velice pomohlo. Několik filmů bylo natáčeno přímo v Moskvě, třeba film Policejní akademie: Moskevská mise.

 

A vy jste se k těmto filmům dostal?

Ano, protože už jsem měl na tu dobu velkou praxi a všichni viděli mou kvalitu. Potom začínal ještě jeden film, který mi dal opravdu hodně. Byl to film Burial of the Rats, podle knihy Brama Stokera. Jedná se o film, který natáčel v Moskvě Roger Corman. Seznámení s ním mi dalo opravdu velmi mnoho. Byl to hlavní producent i režisér, protože podle jeho námětu tam bylo udělané všechno.

Ale nejen v Americe jsou takoví profesionálové. Podobného producenta znám i v Česku. Je to Dan Miňovský, podle jehož scénáře se natáčel film Řachanda. On ten film i produkoval, dodával nám kresby a skici na pohádkové postavy. K tomu všemu navrhoval do filmu i hudbu. Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

V kterých letech se točil?

S Cormanem? Myslím nějak kolem roku 1993.

 

Nyní žijete v České republice?

Ano, žiji v Praze. Poprvé jsem zde byl v roce 1996 na natáčení filmu na Barrandově. Praha mě tehdy hodně inspirovala. Rozhodl jsem se tedy, že zde chci bydlet a pracovat.

 

Vraťme se ještě zpátky do Ruska, kde jste založil nějaké vlastní studio. Funguje ještě?

Ano. Svoje vlastní studio jsem založil v Moskvě, ještě v roce 1985. V podstatě funguje až dodnes, akorát se spolu se mnou přestěhovalo sem, do Česka.

 

Co bylo jeho smyslem?

Special Make-up Effects.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

Mezitím, co jste pracoval v Moskvě, dostal jste se i do Hollywoodu. Jak se vám to povedlo?

Přátelé mi pomohli dostat se do Hollywoodu, pomohli mi projít tou školou, která byla pro mě strašně zajímavá. V podstatě mě i přivedla do Special Make-upu. Začínal jsem se učit jako režisér. Opravdový režisér ale musí umět, nebo aspoň chápat, všechny složky filmu. Proto jsme tam zkoušeli veškeré práce: světla, masky, kostýmy, dekorace aj. Make-up Effects mě tak zaujaly, že jsem je začal i tvořit.

Tím to ale neskončilo. Jednou jsem režíroval hudební klip a potřeboval jsem pro zpěvačky navrhnout a vytvořit kostýmy. Na projektu byl designér, který šaty ušil, ale vypadalo to lacině a nezapadalo do konceptu. Řekl jsem, že takové šaty natáčet nebudu. Designér byl tak trochu arogantní a řekl, že pokud se mi to nelíbí, tak ať to ušiju sám. Přijal jsem výzvu a šaty ušil. Všichni byli šaty nadšení a klip vyšel krásně. Od té doby dělám i kostýmy.

 

Takže vy uděláte kompletně masku, kostým a co všechno ještě?

Děláme úplný full service. Od návrhu, až po realizaci postavy, včetně animatroniky, vlásenkářství, kontaktních čoček, umělých zubů, kostýmu i bot.

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Co pro vás bylo takovým tím profesním zlomem, pokud jde o známé filmy?

Takový film ještě nebyl a doufám, že nebude. Každý nový film, každý nový projekt nám dává něco nového. Pokaždé se snažíme překonat sami sebe a udělat to lépe a složitěji. Co si vzpomínám, hodně mi dal film Rogera Cormana. V té době začínala perestrojka, takže to bylo složitější s realizací. Musel jsem hledat nové cesty a materiály. Další film, který mi také pomohl, je Jak těžké je být Bohem od režiséra Alexeje Germana. Byl to režisér s těžkým, složitým charakterem. Některé scény se připravovaly po měsících, přesně podle předloh režiséra. Po natáčení se musely připravit znovu, protože režisér měl už jiné nápady na záběr.

 

Film měl premiéru v Karlových Varech, ale de facto se jednalo o hrubý nedokončený sestřih, protože režisér zemřel a s filmem se muselo něco udělat.

 Film se natáčel 15 let. Alexej German ho bohužel nedokončil, protože zemřel. German nerad dělal efekty pomocí střihu a počítače. Chtěl vše vidět „naživo“ v záběru přímo na place. Chtěl, aby člověk s odseknutou hlavou vypadal opravdu reálně. S Germanem jsme hodně mluvili o tom, jak tyto věci napodobit. I o takových malých věcech, jako třeba když bojovníkovi useknou ucho apod. Na podobných věcech jsme pracovali třeba i celé měsíce.

 

Co maska Fantomase? On ji měl opravdu celou nataženou?

Ne, nikdy to takhle není. I když si to spousta lidí, i od filmu, myslí. Ve filmu to tak i vypadá, že člověk si jen nasadí masku a celý se tím okamžitě změní. V reálu je to o hodně složitější věc. Jedná se totiž o speciální „protetickou masku“ nebo součásti masky – nos, tvář, brada. Musí se to nalepit, zamaskovat, obarvit speciální barvou, potom dát případně také paruku nebo čočky. Takže až po několika hodinách v maskérně lze jít na plac.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

 

Kolik hodin trvá namaskovat člověka?

Na tuhle otázku nejde jednoznačně odpovědět. Pokud se jedná o protetickou masku, tak ji musíme předem připravit. To může trvat i měsíce – odlitky tváře, popřípadě těla, sochařství masky, příprava formy – všechno to zabere hodně času. Teprve pak pracujeme s hercem v maskérně. Podobně i líčení zabírá průměrně čtyři až pět hodin. Nejdelší líčení u nás bylo asi devět hodin.

 

Jak obtížné je hrát v masce?

Je to docela těžké pro herce. Nejdříve se herec musí přizpůsobit masce, naučit se v ní hrát, pohybovat tváří a zvyknout si na mimiku v masce. No a celkově je to trochu nepříjemné, takže se s tím musí herec smířit. Spousta herců chce v maskách hrát, ale jen málo z nich je toho schopna. Make up acter má pokaždé jinou tvář, což opět neulehčuje práci.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

 

Co se týká masek, jak se vám dělal český film Řachanda?

Bylo to pro mě docela překvapivé a příjemné. V tom smyslu, že už jsem dávno neviděl v české pohádce tolik masek. Tím mě scénář zaujal od začátku. Velice se mi líbily nákresy postav vytvořené Danem Miňovským. Těchto nákresů jsem se snažil držet při realizaci. Pro Česko je to, podle mě, film nové vlny.

 

Jak pohlížíte na českou kinematografii?

Pro mě česká kinematografie byla kdysi jednou z nejzajímavějších. Když jsem byl ještě malý, tak v Rusku ukazovali filmy Karla Zemana. Pro mě se jeho filmy rovnaly těm hollywoodským. Pak přišly pohádky Václava Vorlíčka, do kterých jsem se doslova zamiloval.

 

Který náš film vám připadá z toho profesního pohledu opravdu dobrý?

Mezi mnohými mými nejoblíbenějšími filmy bude asi nejzajímavější Bílá paní z roku 1964, natočil ho režisér Podskalský. Nejsou tam sice žádné masky, ale sám film jako takový je celý lehký a vtipný. Přitom je tam velká satira na komunismus. Bylo tam také hodně triků, perfektní dramaturgie a perfektní herci. Vůbec, filmy, co byly natáčené v Československu, měly takovou velkou duši a pro mě byly strašně zajímavé. Kouzlem starých filmů je právě ta ruční, dlouhá práce.

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Tak tyto tematiky vás asi hodně baví, jsou takové mystické, že?

Mystika, pohádka. Jiné filmy jsou takové trochu rychlé, jednodušší. Pohádka ale potřebuje vymyslet nový svět. Je to pokaždé obrovská práce týmu. Za dob Karla Zemana bylo pracovat na filmu privilegium. Bylo to něco, co člověk mohl vytvořit podle sebe.

 

To je skvělé, že předáváte své zkušenosti mladým a vyučujete!

Děkuju. Ano, děláme workshopy a kurzy. Předáváme naše umění dalším. Zeptáte se proč? Odpověď je jasná – potřebujeme další schopné ruce v naší branži.

 

Vzpomenete si třeba na masku, která pro vás byla nejtěžší?

Jak furt říkáme, ta nejtěžší maska nás ještě čeká. Pokaždé se snažíme překonat sami sebe. Takže ta nejsložitější práce je vždy před námi.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

 

Vy máte také svoji vlastní značku. Jak se jmenuje?

Naše značka je FX Creator. Vyrábíme pro sebe spoustu materiálu a pomůcek k naší práci. Ještě z dob Mosfilmu mám receptáře, které jsou aktuální i dnes.

 

Je také pro širokou veřejnost?

Pro širokou veřejnost v podstatě je, ale zároveň není. Jedná se totiž o specifické věci a materiály, které široká veřejnost myslím nepotřebuje. Navíc takové materiály jsou pro veřejnost „jen tak na blbnutí“ docela drahé.

Kdo jsou vaši studenti?

Většinou jsou to maskéři nebo vizážisté, kteří se chtějí naučit dělat masky. Většinou se jedná už o profesionály, kteří se chtějí naučit něco nového. Vyučujeme maskéry nejen z Česka, nebo spíše převážně ne z Česka. Přijíždějí k nám studenti z celého světa. Jak výuka, tak i materiály stojí docela hodně peněz.

 Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Jak vypadá váš pracovní režim?

Pracovní režim? – Furt. Od nevidím do nevidím. Říkám často, že neznám ani víkendy, ani svátky. Prostě pracujeme 24 a občas i 25 hodin denně.

 

Jaké iluze si lidé o vaší práci dělají?

Mnozí lidé chtějí pracovat jak u filmu obecně, tak u masek. Nikdo si ale neuvědomuje, jaká je to dřina. Co se týče masek, často si to představují jako čistou světlou maskérnu a jen několik hodin práce. Což, jak chápete, u nás není možné.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

 

A co třeba Thriller od Michaela Jacksona?

Perfektní maskérská práce na tu dobu a v podstatě i na dobu dnešní. Masky vytvořil Rick Baker – jeden z nejznámějších Make-up Artistů. Režisérem byl John Landis.

 

Tam muselo být hodně maskérské práce, že?

Ano, Michael Jackson se inspiroval filmem Americký vlkodlak v Londýně a rozhodl se, že chce klip ve stejném stylu od stejného režiséra. Kvůli časovému rozdílu dokonce vypočítal čas, kdy má zavolat Johnu Landisovi, aby ho nevyrušil v práci nebo při spánku. Spočítal to však trochu chybně a dovolal se ve tři ráno. Samozřejmě že masky jak ve filmu, tak v klipu navrhoval Rick Baker.

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Člověk si vlastně ani neuvědomí, co všechno se pod profesí maskéra skrývá.

Ano, je to pravda. Je v tom spousta povolání najednou: anatomie a fyziologie, sochařství, štukatérství, chemie, fyzika, malířství. Je to prostě spíš umění než profese. Proto já nemám rád slovo „maskér“ – nezahrnuje totiž všechno

 

A jaké je tedy to správné označení?

Já většinou píšu Special Make-up Effects Creator, nebo jen Make-up Artist. Jenom pozor, aby se to nespletlo s českým pojmem Make-up Artist. Artist je umělec, takže ten, co dělá umění.

Vlad Taupesh

foto: archiv Vlada Taupeshe

 

A jak by se to dalo přeložit do češtiny?

Bohužel správný překlad neexistuje. Maskér to není, protože ten dělá podle českého významu spíše běžné líčení, sem tam ránu. Umělecký maskér to také není. Ten nezahrnuje věci kolem. Občas totiž děláme nejen masky, ale i props – rekvizity, jako třeba hlavy, ruce, celá těla lidská i zvířecí a robotické (animatronické) loutky. Neodpovídá to tomu celku. Odpovídal by Make-up Artist, ale v Česku má ten pojem spíše blíž k vizážistice. I když Make-up Artist zahrnuje doopravdy všechno, kromě právě vizážistiky.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Robert Vano

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-10-2015.html

Vytvořeno ve spolupráci:

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

BVV www.bvv.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková, Josef Rarach a Gabriela Vágner

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh, foto: Robert Vano
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh
Vlad Taupesh

Přidej komentář





Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Marcela Soukupová – pekařka
Marcela Soukupová – pekařka

21.07.2017 | Na mateřské dovolené přemýšlela, jakou práci zvolit, aby mohla pracovní dobu skloubit s péčí ...


Petr Sláma – sommelier
Petr Sláma – sommelier

29.06.2017 | Zásadní zlom v kariéře zaznamenal díky seznámení s majitelem společnosti Merlot d´Or, Zlatkem ...


Sára Hrstková - sommelierka
Sára Hrstková - sommelierka

04.04.2017 | Společnost Merlot d´Or dováží na český trh hlavně velmi kvalitní francouzská vína, pořádá ...


Jan Novák - výrobce plnících a kuličkových per
Jan Novák - výrobce plnících a kuličkových per

07.12.2016 | Jan Novák pochází z Brandýsa nad Labem, kde vystudoval gymnázium a následně dokončil bakalářské ...


Miloš Fic - dostihový fotograf
Miloš Fic - dostihový fotograf

27.09.2016 | Dostihy jsou o atmosféře. Nestačí vyfotit hezký obrázek u překážky, ze snímku musí být cítit ...











Komentáře na Facebooku