Michal Bavor – instruktor freedivingu


Michal Bavor, foto: Mirek Brát
04.05.2016 06:21 | Mirek Brát

Potkáte ho na mořské pláži i u zatopeného tuzemského lomu. Vodní hladina je pro Michala Bavora (*1962) však jen vstupní branou do fascinujícího světa ticha. Pro objevování vodního vesmíru ovšem nepotřebuje složité technické vybavení přístrojového potápěče. Stačí mu jeden hluboký nádech, aby se potopil do hloubky desítek metrů. A svoje zkušenosti z freedivingu předává jako instruktor nádechového potápění všem, pro které je vodní prostředí výzvou i prostředkem k poznání sebe sama.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Když se řekne freediving, co si za tím má člověk představit? 

Co je to freediving? Jednoduše řečeno, ponor na jeden hluboký nádech. Nadechnete se, zanoříte se a užíváte si svět pod hladinou. Český ekvivalent termínu freediving je nádechové potápění. To je ale velmi zjednodušená charakteristika. Freediving jako takový je sport, sport v uvozovkách. Sport se z freedivingu, nebo chcete-li nádechového potápění, stal v posledních 50 letech. Nicméně nádechové potápění jako takové provozujeme celou historii lidského druhu. Odjakživa jsme se potápěli jako lovci, hledali jsme pod hladinou potravu. Potřebovali jsme vždycky v moři i ve sladkých vodách opravovat lodě, něco vylovit ze dna, když to náhodou spadlo přes palubu. Nezbývalo než se nadechnout a potopit.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Moderní člověk už však nepotřebuje lovit pod vodou na nádech. Máme rybářské lodě, specializované potápěče, moderní technologie. Není to příliš bolestivý návrat k našim vodním kořenům?

Často se v kurzech, které pořádám, setkávám s tím, že moderní člověk je opravdu poznamenaný současností. Inspiraci bychom mohli spíše hledat například u malých dětí, které jsou taková tabula rasa, nepopsaná deska. Malé děti jsou rození freediveři. Kdežto moderní dospělý člověk je obklopen civilizací a jeho proces učení se opravdu nezaměřuje na profilování loveckých dovedností pod vodní hladinou, ale spíše na ovládání posledního typu mobilního telefonu. Lidé ke mně do kurzu přijdou a hned v úvodu mi říkají: „Mám strach. Jak to mám udělat, abych ten strach z vody i hloubky překonal?“ Odpovídám jim, že nemusejí mít strach, protože jejich tělo si to pamatuje, ty dávno zapomenuté dovednosti. Jen naše moderní hlava říká tělu: „Mám strach.“

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Jací lidé k vám do kurzů přicházejí? 

Z jakých skupin lidí se rekrutují frekventanti kurzů freedivingu? Ze všech věkových i sociálních skupin. Co se týká poměru zastoupení mužů a žen, odhadl bych, že je mezi pohlavími poměr 3:2 ve prospěch mužů. Lepší výsledky při tréninku mám však asi ve skupině žen. Pánové si myslí, že strčí hlavu pod vodu a hned to půjde. Na druhé straně ženy přistupují k výcviku s větším respektem a možná si ty později získané dovednosti i více užívají. Mluvím však o freedivingu na sportovně-rekreační úrovni, nikoli o jeho závodní, výkonnostní formě.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Na jaké kategorie se freediving dělí? 

Když se nadechnu a strčím hlavu pod vodu, jsem nádechový potápěč? Ano, jsem nádechový potápěč. Když se nadechnu a ponořím se do hloubky 40, 50 nebo v případě špičkových výkonů do hloubky 100 a více metrů, jsem také nádechový potápěč. Takže je důležité freediving rozdělit do kategorií, i když ve všech figurují nádechoví potápěči – freediveři. Taková rekreační forma freedivingu je šnorchlování se zanořením do hloubky cca 10 metrů, kde je i nejpříjemněji, je tam hodně sluníčka a světla. Potom by byla kategorie sportovně rekreační. Tam už je důležité slůvko sport. Musím pro to již něco udělat a nestačí jen využít přirozený akvatický potenciál, který má v sobě každý z nás. Musím tomu sportu jít naproti. Mít již něco naplaváno z bazénu, umět dobře vyrovnávat tlak apod. A nejobtížnější kategorií je závodní nádechové potápění. Tady je to záležitost dokonalé harmonie mezi fyzickou a mentální kondicí potápěče.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Co je pro úspěšné absolvování kurzu freedivingu podstatné? Je to fyzická zdatnost, nebo psychické dispozice frekventanta? 

Z mého pohledu má při freedivingu sedmdesátiprocentní důležitost složka mentální. Na kurz může přijít člověk, který je perfektně fyzicky připraven, má naplaváno, je v kondici. V okamžiku, když však není schopen zvládat svoje emoce, doslova zvládat svoji hlavu, nemůže se nikdy dobře potápět. Nádechové potápění v žádném případě není adrenalinový sport. Nádechové potápění je o relaxaci, o tom, jak dokážu hovořit, komunikovat s vlastním tělem. Na úrovni sportovně-rekreačního nádechového potápění, tak, jak to dělá 90 procent lidí, kteří se chtějí potápět bez přístroje, nejsou cílem časy a hloubky. Cílem by měly být pocity a prožitky.

 

Kterou školu nádechového potápění jako instruktor zastupujete? 

Zastupuji mezinárodní školu pro výuku a výzkum nádechového potápění. Tato škola vznikla v Itálii, založil ji freediver Umberto Pelizzari již v roce 1995. Cílem této školy je oslovit nádechovým potápěním nejširší skupiny obyvatel. Motto školy je: Nádechové potápění – freediving – pro všechny. Něco jiného je závodní nádechové potápění, které zastupuje jiná mezinárodní organizace. Ale to už jsme někde jinde než ve sféře sportovně-rekreačního freedivingu.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Jaká motivace dovede lidi do kurzů freedivingu? 

(úsměv) Někdy je to i večer strávený u televize nebo v sedadle kina. Jedna z frekventantek mého kurzu přišla a říkala, že viděla v televizi dnes již kultovní film Magická hlubina a že by se taky tak chtěla potápět. Motivace vedoucí do kurzu freedivingu tak může nabývat podoby i následování nějakého příkladu, vzoru ve vašem okolí, ať už je reálný, nebo je to postava z filmu apod. Nebo snaha začít zdravěji žít, posunout své limity, nebo prostě přijít na to, jak to ti delfíni vlastně dělají, protože v každém z nás je takový delfín schovaný.

 

Co je v kurzu freedivingu základním výcvikem? 

Začíná se úrovní Indoor freediver. V něm se zájemci seznamují s tímto sportem na základní úrovni a pro trénink této úrovně stačí bazénové prostředí. V tomto stupni musí frekventanti pochopit základní fyzikální zákony, musí vědět, co se v těle při nádechovém potápění děje. Učí se správně dýchat a dechem i účinně relaxovat. Bez těchto základních dovedností a znalostí nemohou postoupit do dalších stupňů tréninku.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Potápění na nádech do hloubky, to může lidem připadat jako velmi nebezpečná kratochvíle. Jak je na tom freediving z hlediska rizik? 

Je to bezpečný sport. Je to stejné jako v jiných sportovních disciplinách. Důležité je vždy dodržovat bezpečnostní pravidla, potom je freediving absolutně bezpečný. Lidé přijdou do kurzu a říkají: „No, ale my jsme viděli ten blackout.“ (Ztráta vědomí daná poklesem parciálního tlaku kyslíku v krvi – pozn. red.) Ano, blackout je přirozená fyziologická reakce organizmu. Nic víc, nic míň. Nic se neděje, pokud dodržujete bezpečnostní pravidla a nepotápíte se sám.

Proč vy se potápíte na nádech?

Byl jsem kdesi nakupovat a u pokladny stál klučina. Řekl mi: „Hele, já tě viděl na Facebooku. Proč ty to vlastně děláš?“ Odpověděl jsem mu: „Protože je to úžasný.“ Ono je to těžko popsatelný. Freediving lze provozovat proto, aby člověk vydržel pod vodou dlouho a dosáhl maximální hloubky. Nebo se dá dělat s cílem poznávání sebe sama v novém prostředí. Srdce začne bít pomaleji, jste jenom vy a voda. Pak se vynoříte a dopřejete svému tělu jeden hluboký nádech – to je ten nejkrásnější pocit, který znám.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Kde se všude dá freediving provozovat?

Potápět se můžete všude, kde to není zakázané. Nejlepší potápění je určitě v krásném teplém moři s čistou vodou s vysokou průhledností. Tam jste i v dokonalém kontaktu s bohatým podmořským životem. Osobně jsem si velmi oblíbil egyptský Dahab na Sinajském poloostrově. Tam jsou krásné lokality pro freediving včetně známé lokality Blue Hole. Rudé moře s pestrobarevnými korály dá freedivingu velmi působivý rámec, na který se jen tak nezapomíná. Nicméně nádherné potápění může být i ve středoevropských sladkovodních lokalitách – v zatopených lomech, jezerech. A pro základní trénink je důležité i prostředí běžného plaveckého bazénu.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Můžete popsat technické a materiálové vybavení freedivera? 

Ve finále potřebujete už jen ty plavky, a ani ty ne, pokud byste se chtěl vrátit ke kořenům freedivingu. Jinak standardní vybavení je maska s malým objemem, dobrý, dobře padnoucí oblek, který ochrání freedivera před jeho největším nepřítelem – chladem. Dále jsou to ploutve pro efektivní kop, protože čím lépe a snadněji se pod vodou pohybujete, tím déle tam vydržíte. A potom už jen zátěžový opasek pro správné vyvážení. A to je všechno.

 

A co podvodní výtahy, které freedivera stáhnou pod hladinu, či na straně druhé, nadlehčovací balóny, které mu pomohou vystoupat zpět k hladině? 

Tohle už je technika, která, podle mého názoru, nemá v tom původním nádechovém potápění moc co dělat. My samozřejmě takovou techniku také tréninkově používáme, například pro trénink vyrovnávání tlaku. Ale základní je dostat se pod vodu a zpět na jeden nádech – bez techniky.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Jak moc se člověk změní po absolvování kurzu freedivingu. Mám tím na mysli, na jak dlouho dokáže zadržet dech, či jakou vzdálenost dokáže pod vodou uplavat?

Cílem kurzů freedivingu je vás bezpečně uvést pod hladinu. A jak se prodlouží časy pobytu pod vodou po absolvování freedivingového tréninku? Běžný akvatický potenciál člověka hlásícího se do kurzu je zadržení dechu na tři minuty a uplavání vzdálenosti 50 metrů pod hladinou. Tohle všechno je člověk schopen pouze s mentální přípravou. Kurz freedivingu ve vás pouze aktivuje tento akvatický potenciál, se kterým jedinec do kurzu již přichází a naučí vás pracovat se svým vlastním tělem, dál už je to vaše cesta.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

Na jaké úrovni se současný freediving nachází? 

Freediving zaznamenává obrovský progres a zároveň popularitu jako absolutní fitness sport. Co se potápělo například po druhé světové válce, tedy ponory do hloubky nějakých 30, 40 metrů, my potápíme teď jako tzv. warm-upové ponory, abychom tělo rozehřáli a naskočilo do správného potápěčského módu. V tom je opravdu velký posun. Je ovšem nutné vždy rozdělovat freediving na sportovně-rekreační nádechové potápění a závodní potápění.

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

 

A jak je to s dětmi jako účastníky kurzů freedivingu?

Děti jsou úžasní freediveři. Dělají věci intuitivně a s lehkostí. Nic se nezkazí, když bude šestileté dítě se svými rodiči na dovolené šnorchlovat. Naše základní kurzy freedivingu jsou přístupné dětem od 12 let. Vždy je ovšem nutné přihlédnout k aktuálnímu vývojovému stadiu dítěte, na jaké je fyzické a psychické úrovni. To se samozřejmě může i u stejně starých dětí diametrálně lišit.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Mirek Brát

Foto: Mirek Brát

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková a Mirek Brát

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

Michal Bavor, foto: Mirek Brát

foto: Mirek Brát

Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát
Michal Bavor, foto: Mirek Brát

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Petr Fuksa - propagátor a trenér pétanque
Petr Fuksa - propagátor a trenér pétanque

01.10.2018 | Ve svých dvaceti osmi letech se poprvé seznámil s hrou zvanou pétanque. Výzvou byla iniciativa přátel ...


Pavel Trčala – sportovec, majitel sportovní firmy
Pavel Trčala – sportovec, majitel sportovní firmy

20.09.2018 | Narodil se v Brně, vystudoval ekonomii ve Washingtonu, kde také začal svou pracovní kariéru ve ...


Mgr. Alena Pokorná, Ph.D. – lektorka na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity Brno
Mgr. Alena Pokorná, Ph.D. – lektorka na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity Brno

14.05.2018 | Sportu se věnuje od raného dětství, od r. 2008 pracuje jako lektorka v Centru univerzitního sportu ...


Petr Krajča - šéf motocyklové divize BMW Motorrad
Petr Krajča - šéf motocyklové divize BMW Motorrad

04.04.2018 | Charismatický člověk, který se vám dívá přímo do očí a ve chvíli, kdy hovoří o motorkách, ...


Pepa Sršeň Šiler – kaskadér, streetfighter a motocyklista
Pepa Sršeň Šiler – kaskadér, streetfighter a motocyklista

07.03.2018 | Patron brněnského veletrhu MOTOSALON, držitel mnoha světových rekordů, s image rebela, který umí ...






120x600-1-1534769835.png