Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr. – ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR


Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
27.12.2012 13:35 | Hana Robinson

 

 

 

 

"Angličtina, kterou píší a psali velcí autoři jako Shakespeare a jiní, je přinejmenším stejně složitá jako čeština. Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.

 

 

 

 

Devět let je ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Přiznal, že na gymnáziu měl i dvě trojky. Již v té době se o jazyky zajímal, ale spíše z praktického hlediska. „Abych nějaké uměl,“ říká. Ale co ho opravdu lákalo, bylo hledání struktur, tedy spojení s matematikou. Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy, rusky a částečně ovládá i řadu dalších jazyků. Není divu, jeho dědeček byl spoluzakladatelem Pražského lingvistického kroužku. Hudba pro něj končí s Georgem Philippem Telemannem, představitelem pozdního baroka. Poté totiž ztratila matematickou strukturu a pravidelnost. Za svůj dosavadní život publikoval nespočet původních vědeckých prací a také léta působil na univerzitách v Německu a Rakousku. Je spoluautorem implementací řady softwarových celků, například i Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office. „To jsou takové ty zelené vlnky pod slovy, ne ty červené,“ vysvětluje. Pracuje sedm dní v týdnu a na dovolenou jezdí do Itálie. Usměvavý, příjemný a vzdělaný doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

„Mějte hezký den“, z americké angličtiny „ have a nice day“. Věta, která mnohým „rve“ uši. Vadí vám přejímání výrazů z cizích jazyků?

Do spisovné češtiny věta „Mějte hezký den“ rozhodně nepatří. Přejímání jednotlivých slov mi přitom ale nevadí, ostatně v téhle větě žádné přejaté slovo není.

 

Přesto ji často slýcháme, a to nejen v hovorové češtině, ale i například v médiích. To asi není v pořádku.

Ano, to určitě není. Ale slýcháme pravidelně i spojení, která už češtinu ani nepřipomínají: takové „Česká pojišťovna play-off Tipsport extraligy“ pokládám za daleko obludnější útvar. Anebo inovujeme i v českých slovech: v České televizi se například rozmohly výrazy „halíř“ místo „haléř“, „policisti“ místo „policisté“ a mnoho dalšího nečekaného a hlavně nepochopitelného. Zejména ve veřejnoprávním médiu mi to opravdu vadí.

 

Na tyto výrazy a spojení neexistuje nějaké pravidlo či zákonitost? Je to tedy špatně? 

Je těžké říct, jestli je „Mějte hezký den“ špatně. To je záležitost estetického hodnocení. Ale „Gambrinus liga“ je konstrukce, která je současné češtině opravdu cizí. Čeština nezná takovou strukturu. Také neřekneme „Komenský spisy“, ale „spisy Komenského“.

 

Myslíte, že díky převzatým výrazům především z angličtiny čeština trpí?

Tyto obavy slýchávám velmi často. Obvykle pochází od starších lidí, kteří prožili většinu svého života v době stagnace, v době, kdy bylo opravdu „mrtvo“, kdy se nic nedělo, a tedy ani jazyk neměl prostor se vyvíjet. Po roce 1989 se vše, včetně jazyka, najednou velmi rozběhlo a je logické, že starší generace to může vnímat jako výraznou změnu. Ovšem pokud se na tento vývoj nedíváme optikou jednoho lidského života, ale optikou staletí vývoje našeho jazyka, tak je nutné si uvědomit, že tyto fáze, kdy jsme názvy věcí či jména přejímali z cizích kulturních sfér, zde existovaly vždy.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Určitě bychom byli překvapeni některými výrazy, které považujeme za vlastní.

Například slovo pádlo. Krásné české slovo, ovšem vypůjčené před zhruba sto lety z anglického „paddle“. Židle má zase původ v latinském „sedile“, jen je ta výpůjčka o hodně starší. Těch příkladů je opravdu mnoho.

 

Předpokládám, že i my jsme propůjčili slova cizím jazykům.

Samozřejmě. V nejbližším kontaktu jsme byli s němčinou, a především s „rakouštinou“. Té jsme v dobách, kdy byly české ženy, které zřejmě uměly vařit lépe než Rakušanky, zaměstnány v rakouských domácnostech jako kuchařky, půjčovali kuchyňské výrazy, které do svého slovníku pak převzalo i panstvo. Například koláče – Kolatsche či Golatsche, povidla – Powidl, „německé“ němčině jsme zase půjčili jiné kuchyňské slovo tvaroh – Quark. Ale samozřejmě je i řada dalších takových českých výpůjček do jiných jazyků.

 

K přejímání cizích slov se tedy stavíte v podstatě kladně. Existují výrazy, které používáte výhradně v cizím, původním jazyce? Nebo výrazy spíše „počešťujete“?

Cizí výrazy se určitě nesnažím násilně počešťovat. Existují výrazy, které čeština nemá z různých důvodů. Nejčastěji proto, že z britsko-americké kulturně industriální sféry k nám přecházejí věci, které už své anglické jméno mají, ale my je u nás ještě neznáme – ne jako slovo, ale ani jako pojem: například internship, public relations, boom… a s věcí samotnou pak přejmeme i její označení.

 

Dalo by se posoudit, který z evropských jazyků je nejobtížnější?

Pověst nejkrkolomnějších jazyků mají jazyky ugrofinské, tedy maďarština, finština či estonština, a také složitější jazyky slovanské, mezi něž nepochybně patří i čeština. Románské nebo germánské jazyky se na takzvaném „survival level“ osvojují snadněji. Tedy do té míry, kdy se jazykem domluvíme na letišti či v obchodě. Zvláště pak angličtina. Její pravidla jsou rigidní, skoro bez výjimek a není jich mnoho. Slova se skoro neskloňují, skoro nečasují, skladba je pevná, nejdříve jde podmět, po něm sloveso, pak předmět a tak dále. Samozřejmě ale angličtina, kterou píší a psali velcí autoři jako Shakespeare a jiní, je přinejmenším stejně složitá jako čeština.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Všichni určitě oceňujeme, že „základní“ angličtina je, dalo by se říci, jednoduchá. Je angličtina jazyk, který se nějak zásadně vyvíjí?

Samozřejmě se vyvíjí, stejně jako všechny ostatní jazyky. Mimochodem, jistě jste si všimla, že v angličtině je opravdu velký rozdíl mezi psanou a čtenou podobou jazyka. Napadlo vás někdy, čím by to mohlo být?

 

Přiznám se, že nad tímto jsem se nezamýšlela, i když mám anglické příjmení…

Je známo, že Britové jsou velmi konzervativní, a tudíž nemají rádi změny. Domnívám se, že v tom je právě potřeba hledat příčinu. Mluvená forma angličtiny se samozřejmě vyvíjela po celá staletí, ovšem psaná forma zůstávala po celou dobu, tedy někdy od jedenáctého či dvanáctého století, stejná. Knize se tehdy skutečně říkalo „bók“, což se psalo se dvěma „o“, tedy „book“, protože neměli Jana Husa. Za pár set let se z toho ovšem vyvinula dnešní výslovnost „buk“. Dobře je ta historie vidět na kontrastu se slovem „dveře“, psáno „door“, kde se původní výslovnost s dlouhým „ó“ kupodivu zachovala… 

 

Probíhá debata ohledně zjednodušení psaní velkých a malých písmen, v loňském roce zase debata ohledně zavedení „bysme“ spolu s „bychom“. Mluvíme tedy o jazykových reformách. Jaký k nim zaujímáte postoj?

Pokud nechceme dopadnout za pár set let stejně jako angličtina, jsou reformy nutné musejí ale být dostatečně promyšlené a zdůvodněné a musejí se opírat o skutečný jazykový vývoj. Reforma musí vždy „kulhat“ za časem, to znamená, že se nejdříve musíme přesvědčit o tom, že se nové tvary, výrazy či spojení opravdu prosadily, a se zpožděním je poté můžeme kodifikovat. Nemůžeme, ale především nechceme být jazykovými inženýry. Nejde to dělat tak, že se u nás v Ústavu zamyslíme a určíme, nebo spíše uhádneme, jak a kam se jazyk bude vyvíjet. Nikdo z nás to nedokáže odhadnout. Taková, dalo by se říci poněkud neuvážená, reforma se například uskutečnila v devadesátých letech, kdy se zavedlo vedle „létat“ také „lítat“ a „děkuji“ i „děkuju“ jako údajně rovnocenné varianty. Uplynulo dvacet let a opravdu se tyto změny neosvědčily. Nelze přece říci, že prezident „přilítl“ na státní návštěvu, a rozdíl mezi „pěkně vám děkuji“ a „pěkně vám děkuju“ cítí asi také každý.

 

Co ale reformy ke zjednodušení češtiny, již zmiňovaná velká a malá písmena, tvrdé a měkké i, y. I pro cizince by přece náš jazyk byl snazší k osvojení. Všichni děláme chyby a je jich mnohdy mnoho…

Všichni chyby neděláme…

 

Dobře, tak téměř všichni…(smích)

Až budou téměř všichni psát ve slovesné koncovce měkké i, jako „ženy přišli, města stáli“, v ten moment to my uznáme. Ale opravdu až ve chvíli, kdy se taková změna skutečně prosadí.

 

Připadá mi, že takový případ ale nemůže nastat, pokud se ve školách bude stále učit to „staré“.

Dívejte se kolem sebe, jazyk se vyvíjí nezávisle na škole. Ve večerních zprávách narazíme na mnoho nesprávných slov a výrazů. Nepamatuji si jediné televizní zpravodajství, kde bych slyšel jen samá „bychom“ a žádné „bysme“, i když škola to rozhodně učí – pokud použiji vašeho termínu – postaru.

 

Diakritická znaménka mohou být také poměrně náročná a přiznám se, že například na počítači raději píši bez nich. Co si myslíte o nahrazení diakritických znamének spřežkami? Mohlo by to být přínosem?

Nemyslím. Umíte číst polsky? Poláci to mají a nezdá se mi to jednodušší. Samozřejmě, že počítačům by to asi ulevilo, ale domnívám se, že nám ne. A spíše by se snad měla technika řídit podle lidí než naopak…

 

Kam se tedy člověk může obrátit, pokud si není něčím jistý?

Jsou tu Pravidla českého pravopisu nebo na našich webových stránkách si pod adresou prirucka.ujc.cas.cz můžete najít Internetovou jazykovou příručku, tu ostatně hojně užívají i redaktoři novin a časopisů.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

V lednu roku 1989 jste odešel do Bulharska, poté na 11 let do Německa a nakonec do Rakouska, kde jste působil v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni. Dá se dnes již něco označit za „dokonalou“ umělou inteligenci?

Inteligentní stroje zatím nemáme. Máme stroje, které umí inteligenci více či méně šikovně napodobovat či simulovat, ovšem inteligentní zatím nejsou. Například šachové stroje, které porážejí i vynikající šachisty, nespoléhají na svou inteligenci, ale na obyčejnou hrubou sílu. Umějí prostě vyhodnotit obrovské množství informací v minimálním čase.

 

Někoho takové věci možná děsí, ale je v tom přece i obrovský přínos.

Ano, existují například různé hlasové aplikace, které velice dobře lidem slouží. Software, který konvertuje hlasovou podobu jazyka do psané podoby, nebo ovládání věcí hlasem, což obojí například pomáhá handicapovaným. To je samozřejmě velmi přínosné, ale není to inteligence.

 

Jste spoluautorem implementací řady softwarových celků mimo jiné i Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office. Nemyslíte si, že tyto korektury mohou být důvodem k tomu, že lidé zapomínají správnou gramatiku, že se jim správné psaní příliš usnadňuje?

Svým způsobem samozřejmě ano. Ale víte, to je jako se zamýšlet nad tím, jestli vynález kola z nás neudělal lenochy, když už nemusíme všude chodit pěšky. Díky automatickým korekturám se sníží chybovost textů, což má svá pozitiva.

 

Co dělá lidem v dnešní době největší gramatické problémy?

Největším oříškem bývají tradičně interpunkční čárky a psaní malých a velkých písmen.

 

Hovoříte anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, máte znalosti ještě řady dalších jazyků. Potvrdíte moudrou větu „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“?

Takto to nevnímám. V Evropě se cítím jako Evropan, nějak moc ty národnosti nerozlišuji. V Asii se ovšem také cítím jako Evropan, to je pravda, tam je ta kulturní diference příliš velká. Ale platí, že ve spoustě zemí, dokonce bych řekl, že ve všech kromě Francie, vám projeví za snahu lámat jejich jazyk mnoho sympatií. Takže v tomhle smyslu jsem víckrát „domácím člověkem“, což je příjemné nejen v Evropě, samozřejmě.

 

Jako vysokoškolský učitel jste působil řadu let. Jak si myslíte, že se čeští studenti vyvíjejí? Jsou „chytřejší“ a ambicióznější než dříve, nebo je to spíše naopak?

Víte, pracovat se studenty, kteří mají talent a jsou zapálení, je krásná práce. Takových ale bohužel dnes plné posluchárny nejsou – a nejspíš ani dokonce nikdy nebyly. Dnešní problém je v tom, že na základě tzv. boloňského procesu, který si dal za cíl zvýšit procento vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci, musely všechny naše vysoké školy výrazně snížit požadavky na znalosti a schopnosti studentů. Snížit je tak, aby mohli být přijati a vystudovali i studenti, řekněme, méně nadaní, méně ambiciózní. To byla obrovská chyba. Na vysoké školy dnes sice chodí snad šedesát či sedmdesát procent populačního ročníku, ale snížil se průměr jejich nadání a schopností. Snížila se proto nutně kvalita výuky, a tím se i těm doopravdy nadaným postavila velká překážka k tomu, aby se něco opravdu dobře naučili – zkrátka proto, že se na ně nekladou takové nároky. Tohle je katastrofální stav a veliká hrozba do budoucna. Zapomínáme, že náš národ si potřebuje vychovat i skutečně špičkové odborníky, že masová průměrnost nestačí, i když je nominálně na vysokoškolské úrovni.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano 

 

Myslíte, že by situaci mohlo ovlivnit zavedení školného?

Domnívám se, že zavedení školného je z tohoto hlediska nepodstatná věc. To je úplně jiná dimenze problému vysokoškolského studia.

 

Vy sám jste vystudoval informatiku se specializací matematická lingvistika na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Celou dobu se tu bavíme o jazyce. Cítíte se být i matematik?

Od dob svých studií na vysoké škole se cítím být lingvistou, tedy někým, kdo studuje jazyk, ale s tím, že k tomu používám matematické prostředky. Matematika je pro mě významný prostředek, ale není to cíl sám. Nehledám nové objevy v matematice.

 

Pocházíte z Loun, města slavného již od středověku. Jak myslíte, že vás vaše slavné rodiště ovlivnilo ve vašem životě?

V Lounech jsem prožil opravdu jen pár let, v podstatě jsem se tam pouze narodil. Je to pěkné město a samozřejmě si vážím toho, že z Loun pocházím. Nemyslím ale, že by mě tento fakt nějak výrazně v životě ovlivnil. Lokální patriot určitě nejsem.

 

Když ne do Loun, kam jezdíte relaxovat?

Mám rád Itálii, takže když už si opravdu potřebuji odpočinout, jedu na týden tam. Jinak ale stále pracuji.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci: AV ČR www.avcr.cz

a restaurací Campanulla www.campanulla.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-11-2012.html

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano
Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr, foto: Robert Vano


Tagy: Akademie věd, věda, veřejná správa, výzkum

Partneři

 Campanulla - restaurace a kavárna


Přidej komentář





Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici

09.11.2016 | Pohled na hvězdnou oblohu člověka fascinoval již od nepaměti. Vesmír se stal výzvou pro vědce ...


MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer
MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer

02.11.2015 | Farmakovigilančního manažera pacienti v lékařské ordinaci či zdravotnickém zařízení běžně ...


prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec
prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec

25.01.2015 | Josef Syka se narodil v Praze v roce 1940. Jeho život je nerozlučně spojen s Akademií věd České ...


Miroslav Doležal - fyziognomik
Miroslav Doležal - fyziognomik

02.01.2015 | Jsou obory, ve kterých je dobré se orientovat už proto, že nám přehled o nich může přinést ...


Monika Divišová - poradkyně pro výživu
Monika Divišová - poradkyně pro výživu

11.12.2014 | Monika Divišová je poradkyně pro výživu, wellness koučka a spoluzakladatelka centra Wellnessia. ...











Komentáře na Facebooku