Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. – biochemik


Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
17.11.2012 12:53 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"K všeobecnému vzdělání by měly patřit základní znalosti o tom, co se děje v našem těle s potravou, proč dýcháme, co jsou to geny, co je fotosyntéza a proč je tak důležitá a podobně." Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

 

 

 

S profesorem Václavem Pačesem českým biochemikem si podává ruku nejen věda a výzkum. Mezi jeho úspěchy patří například objevení enzymu zapojeného do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu, je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Po dobu čtyř let působil v úřadu Akademie věd ČR, sídlícím na Národní ulici v Praze, jako její předseda. Své křeslo předal v roce 2009 svému následníkovi. Od roku 2010 je předsedou Učené společnosti České republiky, kterou spoluzaložil. Opakovaně byl zvolen předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. S řadou dalších funkcí a ocenění se můžete v závěru našeho rozhovoru seznámit konkrétně. My vám nyní přinášíme profesní rozhovor, ve kterém můžete do činnosti pana profesora netradičně nahlédnout.

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

Když jste se začal věnovat oboru biochemie, toužil jste už od prvopočátku objevit něco nového?

Ano, to je, myslím, snem každého vědce. Něco objevit. A také získat si uznání kolegů.

 

Které aktuální poznatky v rámci nových výzkumů můžete zmínit?

Já pracuji v oblasti genomiky. To je obor, který je zaměřen na čtení dědičné informace a na analýzu této informace. Dědičná informace je uložena v molekulách DNA, které tvoří strukturu zvanou genom. Genom organizmu je tedy jeho úplná dědičná informace. Čtou se genomy různých organizmů, my jsme například přečetli genomy několika bakterií a také vyšších organizmů. Studujeme i lidský genom, zejména tu jeho část, která nám vlastně nepatří a kterou nám do naší dědičné informace vsunuly viry. A v této oblasti výzkumu jsou publikovány nové objevy hnedle každý týden. Konkurence je zde veliká.

 

Dá se říci, že na AV ČR se výzkumní pracovníci věnují některým výzkumům více než jiným, například z důvodů nějakých priorit?

Víte, já stanovení priorit v základním výzkumu neuznávám. A právě Akademie věd je primárně institucí základního výzkumu. To nejlepší, co může vědec dát společnosti, je jeho vlastní invence, jsou to jeho znalosti a z nich odvozené ideje, které chce realizovat. Když někdy slyším, že se vláda chystá stanovit pro vědu nějaké priority, znervózním, že nějací „bařtipáni“ budou od zeleného stolu určovat, co se má dělat. To se ale týká pouze základního, neboli vyhledávacího výzkumu. U orientovaného a aplikovaného výzkumu stát zajisté může stanovit, jaké výzkumné úkoly, zejména ty praktické, jsou pro společnost nejdůležitější. Je ale prověřeno praxí, že k opravdovým objevům, které pak posunují dopředu nejen poznání, ale i ekonomiku, dochází zpravidla nečekaně a neplánovaně právě v tom, co nazýváme základním výzkumem.

 

Má biochemie jasný směr, nebo je potřeba věnovat se současně i dalším oborům. Které obory jsou příbuzné s biochemií?

Biochemie je základní věda. Zkoumá chemické pochody v živém organizmu. Například přeměnu potravy v energii, odpadové hospodářství organizmu, také molekulární podstatu patologických jevů a podobně. A také chemii „informací“. Vždyť dědičná informace je zapsána v chemických sloučeninách, které tvoří molekuly DNA. Z tohoto pohledu jsou molekulární genetika a genomika součástí biochemie.

 

Kdo jsou obvykle lidé, kteří patří do vašeho nejbližšího profesního okolí?

Jsou to samozřejmě moji spolupracovníci a studenti. Ale byl jsem namočen i do administrativy vědy, to když jsem byl předsedou Akademie věd, a tak mám blízké kolegy i z té doby. Protože jsem se nedokázal úplně vymanit ze závazků a činností vyplývajících z této funkce, stýkám se i s lidmi z jiných oborů.

 

V jakých oblastech přichází vědecko-výzkumní pracovníci nejčastěji s novými poznatky?

Myslím, že dnes jsou to právě vědy o životě. Tedy zkoumání životních pochodů na molekulární a buněčné úrovni. Biologie je v tomto smyslu podobná fyzice 20. let minulého století a poválečné chemii. Když se podíváte, za co jsou udělovány Nobelovy ceny v oblastech chemie a někdy i fyziky, mnoho z nich je právě za objevy nějak související s biologií. A ceny v oblasti fyziologie a lékařství (jak to definoval Alfred Nobel) jsou samozřejmě také udělovány za výsledky bádání v oblasti věd o životě.Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

Jaké jsou možnosti využití vašeho oboru v praxi?

Hlavní využití molekulární a buněčné biologie, a dnes už i genomiky je v medicíně. Výsledky těchto oborů medicínu zcela převracejí. Nedávno vyšla kniha Francise Collinse „Řeč života“ (pozn. redakce: nakladatelství Academia). Tu knihu jsem překládal a je o tzv. personalizované medicíně. Na základě poznatků o lidském genomu budeme dostávat léky šité na míru každému z nás. A budeme předem vědět, k jakým chorobám jsme náchylní, jaké máme sklony a čeho se máme v životě vyvarovat. Geny, které dědíme a které podléhají sice pomalým, ale významným změnám, hodně určují naši budoucnost.

 

K čemu konkrétně slouží syntetický gen, jehož jste spoluautorem, a jak může být naší společnosti v běžném životě užitečný?

To už je starší práce, která nenašla praktické uplatnění. Byl to gen pro syntézu jednoho typu neurotransmiterů. To jsou molekuly, které jsou zapojeny do naší mozkové činnosti. My (hlavní osobou v tom byl současný ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd Zdeněk Hostomský) jsme ten gen syntetizovali proto, abychom mohli zkoumat, jak jsou neurotransmitery v buňkách aktivovány.

 

Jaké máte zkušenosti se zájmem veřejnosti a médií o vědu a aktuální dění v této oblasti?

Já mám zkušenosti dobré. Znám se s novináři, kteří se popularizaci vědy věnují, rád s nimi spolupracuji a oni se na mne obracejí, když nějaké informace potřebují. Akademie věd pořádá každoročně Týden vědy a techniky. Už to má svou skvělou dvanáctiletou tradici. Když jsme s tím začínali, bylo to jen několik populárních přednášek v Praze. Dnes to jsou stovky akcí, přednášek, filmů, vědeckých diskusí a výstav po celé republice. Název akce se nezměnil, je to stále Týden vědy a techniky, ale ten „týden“ trvá 14 dní! (úsměv)

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

Účastníte se i neformálního společenského dění, nebo se s vámi mohou lidé setkat, potažmo s vámi diskutovat pouze v odborných kruzích a na odborně zaměřených akcích?

Jak jsem řekl, nevymanil jsem se zcela ze své tzv. „manažerské“ činnosti. Kromě vědy se navíc angažuji v oblasti energetiky. Předsedal jsem vládní komisi za premiéra Topolánka a nyní spolu s Ing. Danou Drábovou spolupředsedám poradnímu sboru pro energetiku ministra obchodu a průmyslu Martina Kuby. Jsem také v Etickém panelu České televize a několika dalších radách. A se všemi těmito aktivitami je spojen i jistý společenský život.

 

Jak hodnotíte zařazení biochemie do základního školního vzdělání? Je možné se v biochemii i bez specializovaného zaměření obstojně orientovat?

Víte, biochemie je složitá věda a laik, tedy běžný občan, nepotřebuje znát žádné podrobnosti. Myslím, že stačí, když se biochemii budou středoškolští profesoři věnovat v rámci výuky chemie a biologie. A pokud vím, tak to se děje. K všeobecnému vzdělání by měly patřit základní znalosti o tom, co se děje v našem těle s potravou, proč dýcháme, co jsou to geny, co je fotosyntéza a proč je tak důležitá a podobně.

 

Řekl byste, že český národ je geneticky nějak specifický? Je možné si s ohledem na zkoumání našich genů všimnout nějakých zajímavostí?

Dnes se sice hodně stírají rozdíly mezi národy a etnickými skupinami, ale přece jen existují stále ještě charakteristické znaky národa a etnika jako celku. A jsou to znaky jak fyzické, tak i duševní. Neznamená to ovšem, že každý příslušník národa nebo etnika má tyto znaky. Ale víme, že ve Švédsku je mnoho vysokých světlovlasých lidí a v jižní Itálii zase snědých menších lidí. Víme, že Němci tíhnou k dobré organizaci a my Češi, obávám se, k ní netíhneme. A tak podobně. Tyto vlastnosti mají svůj genetický základ.

 

Jsou mi známé vaše dřívější ambice na post prezidenta ČR. Jaký je dnes váš postoj k této možnosti, když je schválena přímá volba?

Ne, ne. Já jsem tyto ambice nikdy neměl. Tenkrát se o to postarali novináři, kteří o některých lidech tvrdili, že by se o nich mělo uvažovat. Já jsem to asi ne dost vehementně popřel a nechal jsem věcem volný průběh. A teď za mnou chodili známí i neznámí, že bych měl na funkci prezidenta republiky kandidovat. Jsem starý skaut a někteří skauti mě chtěli nominovat také proto, že letos slaví 100 let od založení Junáka. Mysleli si, že by snad bylo dobré postavit při této příležitosti svého kandidáta na prezidenta republiky. Ale já jsem to hned v počátcích zarazil. V politice se necítím dobře a neumím se mezi politiky pohybovat.Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

Řekl byste na adresu aktuálních kandidátů nějaké doporučení či obavu?

Jak už jsem kdesi řekl, nevadí mi, že se dnes už v běžném životě na minulost normalizačních komunistů nehledí. Je to tak správné, protože od politické změny v roce 1989 uplynulo už přes dvacet let. Ale přiznám se, že u prezidenta republiky by mi členství v normalizační KSČ vadilo. Ani ne tak pro ten samotný fakt, jako spíš proto, že to přece jen svědčí o jisté nepevnosti názorů těchto kandidátů, a pro tak odpovědnou funkci to není dobré. Vždyť prezident je například nejvyšším velitelem armády, předsedá Bezpečnostní radě státu apod. Bohužel kandidátů s touto minulostí je několik. Já nejsem příznivcem přímé volby prezidenta republiky.

 

Na jakých univerzitách přednášíte a jaké byly vaše dosavadní zkušenosti se studenty, srovnáte-li působiště?

Já jsem absolventem Univerzity Karlovy, ale už 40 let působím na Vysoké škole chemicko-technologické Praha (VŠCHT). Došlo k tomu z praktických důvodů. Pracoval jsem totiž v ústavech Akademie věd, které jsou v těsném sousedství VŠCHT v Praze-Dejvicích. Zaváděl jsem tam přednášky z molekulární genetiky a z genového inženýrství. Dnes už to skvěle přednáší současný děkan jedné z fakult VŠCHT profesor Tomáš Ruml a já za něj jen zaskakuji, když je v zahraničí a podobně. VŠCHT je moc dobrá škola. Má nejlepší vědecký výkon ze všech českých vysokých škol. A její absolventi se dobře uplatňují.

 

Jak oblíbená je biochemie u studentů? Patří mezi ty obory, které si student volí přednostně?

Studenti chemie si skutečně rádi volí jako specializaci biochemii. Na tu bývá největší nával. Ale i biochemie je přírodovědný obor a studium přírodovědy není obecně moc vyhledávané. Ještě horší je to s technickými obory. A to i přesto, že technici a přírodovědci budou mít lepší uplatnění než filozofové, kunsthistorici a podobně. Zatím ještě je nejlukrativnějším povoláním právník a ekonom. Ale myslím si, že už jich je dost a nebude pro mnohé z nich snadné najít zaměstnání.

 

Kde všude najde biochemik uplatnění?

Kromě vědecké práce v Akademii věd a na vysokých školách to jsou zdravotnická zařízení, farmaceutický průmysl, biotechnologie, potravinářské provozy a laboratoře všeho druhu.Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

 

Jak hodnotíte příležitost stát ve vedení Akademie věd ČR? (pozn. redakce: 2005 - 2009) Co vám dala a v čem tato pracovní pozice naopak zklamala vaše očekávání?

Já považuji Akademii věd za naši nejlepší vědeckou instituci. Neznamená to ale, že by se neměla zlepšovat. Naopak. V ústavech Akademie věd by měla být jen mezinárodní elita. A k tomu je dost daleko. Má to své objektivní příčiny, jako je nedostatek peněz a jistý konzervatizmus vědecké obce, ale má to i příčiny subjektivní, se kterými bychom si měli umět poradit. A mnohé se už děje. Například jediné opravdové a objektivní hodnocení úrovně ústavů a v nich i skupin a jednotlivců mezinárodními panely odborníků se provádí periodicky právě jen v Akademii věd. Výsledky těchto hodnocení se ale obtížně implementují. Lidé propuštění pro nedostatečný vědecký výkon zhusta vyhrávají soudní spory, a tak brání obnově vědeckých skupin a postupnému nahrazování průměru výkonnějšími pracovníky.

 

Jak se vám daří vyvažovat profesní a osobní život? Jak tuto rovnováhu srovnáváte s tou z dob vašich profesních začátků?

Já se blížím důchodovému věku, vlastně už v něm jsem a určitě nebudu zabírat místo někomu mladšímu a schopnému. Můj tatínek byl lékař, urolog a napsal kdysi knížku o stárnutí. A tam nabádá aby se lidé na důchod připravovali alespoň rok, ne-li dva. Ten, kdo odejde do důchodu ze dne na den a nemá čím by svou práci nahradil, brzy umírá. Já se sice budu zajímat o vědu, i když už nebudu do ústavu chodit, ale kromě toho začínám věnovat více času sportu a kulturním památkám. Také něco píši a tak podobně. A rád vařím. Co se mých profesních začátků týče, tak to jsem v laboratoři pracoval opravdu intenzivně a moc mne to bavilo. Období, kdy jsem dokončoval svou doktorskou práci, jsem trávil v laboratoři všechen volný čas, zhusta i soboty a neděle. Pak bohužel přišla v roce 1968 okupace a to můj život hodně rozhodilo. Odjel jsem na dva roky do USA a Kanady a vrátil se do normalizačních poměrů. To pak byla doba naší zhoubné izolace od světa včetně světové vědy. A v tak rychle se rozvíjejícím oboru, jako byla molekulární biologie, to vedlo k zaostání, které do jisté míry trvá dodnes. Je to snad i jedna z příčin, proč ve vědě nepatříme ke špičce, kde bych nás rád viděl.

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Michaela Lejskova

Foto: archiv prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc.

Vytvořeno ve spolupráci s AV ČR www.avcr.cz

Kontrola textu: Květa Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (* 2. února 1942, Praha) je český biochemik a v letech 2005–2009 předseda Akademie věd České republiky. Od roku 2010 je předsedou Učené společnosti České republiky. Dále:

  • je redaktorem mezinárodního časopisu Research in Microbiology
  • je členem rad časopisů European Journal of Biochemistry a Chemické listy
  • je členem vědecké rady na Univerzitě Karlově, na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a na její Fakultě potravinářské a biochemické technologie
  • je předsedou komise pro udílení hodnosti DSc. v oboru biochemie, biofyziky a molekulární biologie
  • spoluzaložil a je členem Učené společnosti ČR
  • byl zvolen do Evropské akademie věd a umění a Evropské molekulárně biologické organizace (EMBO)
  • opakovaně byl zvolen předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
  • v roce 1989 získal Státní cenu za vědu, má cenu Československé akademie věd (ČSAV) a cenu ČSAV za popularizaci vědy
  • byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky
  • v letech 1993-1997 byl místopředsedou Akademie věd České republiky
  • na XXVI. zasedání Akademického sněmu byl zvolen předsedou Akademie věd České republiky
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici

09.11.2016 | Pohled na hvězdnou oblohu člověka fascinoval již od nepaměti. Vesmír se stal výzvou pro vědce ...


MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer
MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer

02.11.2015 | Farmakovigilančního manažera pacienti v lékařské ordinaci či zdravotnickém zařízení běžně ...


prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec
prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec

25.01.2015 | Josef Syka se narodil v Praze v roce 1940. Jeho život je nerozlučně spojen s Akademií věd České ...


Miroslav Doležal - fyziognomik
Miroslav Doležal - fyziognomik

02.01.2015 | Jsou obory, ve kterých je dobré se orientovat už proto, že nám přehled o nich může přinést ...


Monika Divišová - poradkyně pro výživu
Monika Divišová - poradkyně pro výživu

11.12.2014 | Monika Divišová je poradkyně pro výživu, wellness koučka a spoluzakladatelka centra Wellnessia. ...