Doc. Ing. Václav Jirovský, CSc. – vedoucí Ústavu bezpečnostních technologií a inženýrství ČVUT


Václav Jirovský
23.11.2016 07:19 | redakce

Kybernetický prostor a jeho ochrana. Kybernetická kriminalita. Masivní rozvoj informačních technologií, které globalizují nejen náš reálný svět, ale i naše myšlení. Vědecká práce docenta Jirovského (* 1947) ukazuje, že pod vizemi zabalenými do barev optimistických marketingových kampaní je i jiný temný svět, ve kterém se neztratíme pouze za předpokladu, že se budeme trvale vzdělávat, abychom správně identifikovali, čemu máme a čemu nemáme v kybernetickém prostoru věřit. Docent Jirovský zpracoval téma kybernetické bezpečnosti pro širokou veřejnost i v knize, kterou vydalo nakladatelství Grada.

 

Václav Jirovský

foto: archiv Václava Jirovského

Pane docente, jaká životní cesta vás zavedla ke klávesnicím počítačů?

Vystudoval jsem původně radioelektroniku. Tehdy byly počítače v úplném zárodku. Tím, že ale člověk vystudoval radioelektroniku, tak se dostal mnohem hlouběji do celé problematiky v té teoretické bázi, k tomu hardwaru. Vždycky jsem měl tím pádem osobně blíž k počítačovému hardwaru a software byl pro mě jen určitý přídavek k tomu všemu. Kandidátskou dizertační práci jsem věnoval teorii informace a automatizaci. Přes tato témata jsem se dostal k počítačům, a to mě provází celý život.

 

Věnovat se v Československu v sedmdesátých letech minulého století počítačům, to byla jistě práce do značné míry průkopnická a pionýrská?

Po obhájení disertační práce jsem nastoupil do nově vznikajícího Oblastního výpočetního centra vysokých škol. Jednalo se v tehdejších časech o obrovský projekt na ČVÚT financovaný ministerstvem školství. Psal se rok 1977 a měli jsme síť, která propojovala pět počítačů. Jednalo se o dodávku anglické firmy International Computer Ltd. Musím zdůraznit, že to byla asi vůbec první počítačová síť v této zemi. Především jsme přišli do styku s nejmodernější počítačovou technikou.

 

Jednalo se o síť, která byla schopna propojení datovým tokem i do zahraničí?

Napojení této sítě na nějakou vnější síť nebylo v těchto časech příliš reálné. Jedinou možností propojení do tehdejší verze internetu bylo přes Vídeň. Měli jsme terminál s linkou do Vídně, vedle terminálu byla tiskárna. (úsměv) A jednou za měsíc přijela z ministerstva vnitra Praga V3S a všechno, co bylo vytištěno, se naložilo a odvezlo ke kontrole. Takto to vypadalo s připojením do vnějšího světa. Postupem času se to ale přeci jen začalo trochu uvolňovat, protože ten izolacionismus byl neudržitelný.

Václav Jirovský

foto: archiv Václava Jirovského

 

Na čem jste v té době, jako odborníci ve výpočetní technice, pracovali?

Podařilo se nám například vyvinout systém pro řízení městské hromadné dopravy v Praze, sledovali jsme autobusy a tramvaje. Hlásili jsme jejich obsazenost, jejich aktuální pozici atd. Když si uvědomíte, že tenkrát ještě neexistovaly systémy pro určení polohy typu GPS a my jsme byli přesto schopni určit polohu dopravního prostředku s přesností, pokud byl na trati, deset až dvacet metrů, bylo to v tehdejších dobách něco neuvěřitelného. Zájem o takový systém byl na Východě i na Západě. Stala se z toho však politická záležitost a celý projekt se nakonec zrušil.

Václav Jirovský

pocitac EDVAC

 

Tehdejší vládní garnitura asi výpočetní technice příliš nerozuměla…

Dnes tomu také příliš nerozumějí. Víte, problém tehdejšího establishmentu byl opravdu ten, že tomu příliš nerozuměli. I když, v osmdesátých letech dvacátého století si i tehdejší vládní garnitura začala uvědomovat, že se bez odborníků neobejde. Našli se pak i tací, kteří si nechali nějaký problém vysvětlit. Výhodou však bylo, že oni netvořili, ale pouze řídili. Ovšem dnes každý poslanec tvoří. Když se pak podíváte například na problematiku elektronického vybírání mýta, je to tristní zážitek. Každý, kdo ví, kde je na klávesnici „Esc“, ví přesně cílové technické řešení. A prezentuje tyto názory bez absolutní znalosti problematiky či teoretického zázemí, odborných východisek. To je opravdu strašné. Dnešní establishment tvoří a tím bohužel boří. Oni si něco na internetu najdou a hned jsou z nich experti. V dnešní době je bohužel odborná expertiza zatlačována do pozadí. A to už jsme u témat kybernetické bezpečnosti, kdy se místo expertiz začíná prosazovat postoj, který má přiléhavý anglický termín wisdom of crowd – moudrost davu. Přeložit do češtiny se to dá opisem asi tak, že odborné věci se řeší veřejným hlasováním. To je samozřejmě nesmysl. Když nyní něco nevím, tak dám dotazník na internet a lidé mi řeknou, co je nejlepší. To, že o tom nic nevědí, je věc jiná.

Václav Jirovský

foto: archiv Václava Jirovského

 

Jsou rizikem pro kybernetický prostor lidé, kteří se tomuto prostoru profesně věnují?

Problém je, že v době, kdy jsem já začínal s počítači, tak jsme byli všichni takříkajíc kouzelníci v bílých pláštích. Každý s uctivostí koukal, co to vlastně děláme a jak s těmi mašinkami kouzlíme. Rozvoj informačních technologií nyní vede k tomu, že nedoučení „ajťáci“ začínají řídit velké organizace a doslova celou zemi. Krásný příklad je krach americké firmy Enron. Skrytou příčinou krachu bylo převládnutí fenoménu IT v této firmě, který zkresloval účetní situaci ve společnosti s cílem lepšího byznysu pro „ajťáky“.

 

Jaká je úroveň současných programátorů?

Dnes programuje kde kdo, neboť současné programovací nástroje jsou velmi robustní. Problémem dnešních firem jsou finance, konkrétně pak šetření na nákladech. Pro malé firmy je vzdělaný programátor-analytik, přičemž dávám důraz na slovo analytik, strašně drahý co do mzdových nákladů. Raději vezmou nějakého kluka z ulice. Ten začne programovat. Dostane úkol: Udělej nám program, který nám bude řídit skladové hospodářství. A on si sedne a začne ťukat do klávesnice. Nikomu nevadí, že takovému programování nepředcházejí základní primární úkony – funkční charakteristiky, specifikace, a to včetně například bezpečnostní analýzy. Naopak je to vše vítáno a označováno marketingovým termínem „agilní programování“. Když slyším slovní spojení agilní programování, tak mi naskakuje husí kůže. Jedná se totiž o základní prvek nebezpečí, který se na síti nachází. A toto nebezpečí bude dále narůstat, protože tlak na vývoj nových aplikací, které budou první na trhu, je enormní. Příčinou tohoto stavu je právě nedostatek primárních odborných expertíz.

Václav Jirovský

pocitac EPOS 1 (1963)

 

Ale kybernetický prostor a volný pohyb po něm, je i vyjádřením demokracie a svobody…

Kybernetický prostor jako takový je opravdu prostor, který je globální a nevyžaduje žádné centralizované řízení. Vládne zde skutečná demokracie a pro všechny platí stejná práva. Všichni ta práva musí dodržovat, protože jinak by se na tu síť nedostali. Když budete mít jiný komunikační protokol, který konkrétní síť nezná, tak se tam prostě nedostanete. Na nejnižší úrovni dominuje kybernetickému prostoru ryze demokratický rys.

 

I demokracie ovšem vyžaduje dodržování pravidel, a když jsou tato pravidla porušena, musí přijít sankce – v reálném i kybernetickém prostoru…

 Problém v potírání kybernetické kriminality je v tom, že jsme v podstatě vždy krok za tím škůdcem, který v kybernetickém prostoru někoho napadne. Nejdříve vás musí někdo napadnout, abyste se mohl bránit. Vezměte si, že je každý rok objeveno devět až deset tisíc takzvaných děr v systémech. Ohlídat takový počet chyb, navíc, když jsou způsobeny i samotnými programátory nedodržováním standardů, je velmi složité. Nebezpečí kybernetického prostoru spočívá v nízké kvalitě toho, co tento prostor plní a následně i v nízké úrovni vzdělanosti uživatelů, kteří se v tomto prostoru pohybují.

Václav Jirovský

polovodicova verze vypocetni techniky

 

Jaký je nejběžnější příklad počítačové kriminality?

Pracoval jsem deset let ve Spojených státech amerických. Když jsem potřeboval pro svoji práci nějaký program, tak jsem si ho nemohl někde zkopírovat. Musel jsem si ho jít prostě koupit. V USA bylo a je povědomí o dodržování autorského práva velmi silné. V České republice, obecně i v celé Evropě, je častější řešení typu: Půjč mi to a já si to zkopíruji. To je jeden z typických prvků v hierarchii kybernetické kriminality.

 

A činnost Anonymous a hnutí jim podobných?

Je to souboj s někým, kdo informace má a kdo je zadržuje. Celá řada hnutí typu Anonymous a dalších prosazuje právo na volný přístup k informacím a bojují s korporacemi, které informace zadržují. A těmi korporacemi mohou být firmy i státy. Kořeny této filozofie o volném přístupu k informacím najdeme již v technologické generaci padesátých let minulého století.

 

Jsou delikty ve virtuálním prostoru zrcadlovou reflexí deliktů ve světě reálném?

Vznikem jakési páté dimenze celého našeho žití a kybernetického prostoru vznikají modifikace trestných činů ve virtuálním prostoru typu krádeže dat, vyhrožování apod. Potom vzniká celá kategorie zcela nových trestných činů, které jsou již velmi úzce navázány na nové informační technologie. Musíme si uvědomit, že trestný čin, který se stane v kybernetickém prostoru, nemá znaky hmotného trestného činu. Veškeré operace v kybernetickém prostoru jsou velmi rychlé, obtížně zachytitelné a především pomíjivé. A jsme u problematiky důkazů v kybernetickém prostoru, jenž je charakteristický důkazní nouzí. Vezměte si, jaký problém má policie se ztotožněním pachatele běžného trestného činu. V kybernetickém prostoru je to mnohem, mnohem obtížnější. Bude-li někomu například elektronicky vyhrožováno, jak prokážete, kdo to byl, kdo seděl u klávesnice a psal výhružný text?

 

Nepředbíhá vývoj nových technologie možnosti naší civilizace v oblasti práva?

Teď se například hodně diskutuje o tématech autonomních vozidel. Celé je to tlačené marketingem a marketing si nebere servítky. U těchto vozidel se například uvádí, že v případě, že dojde ke kritické situaci, kterou nebude schopen systém řešit, tak předá řízení řidiči. Ten chudák předtím nikdy nebo jenom velmi málo řídil… Ano, jednou k tomu dojde. Ale když mi úřednice v Bruselu řekne, že autonomní vozidla budou jezdit povinně od roku 2020, dostávám záchvat smíchu. Víte, v roce 1966 byl napsán první program, který konverzoval s člověkem a vykazoval jisté znaky umělé inteligence. Jeho autorem byl americký matematik Joseph Weizenbaum. Prezident Havel jej po roce 1989 pozval, aby měl u nás přednášku. A byla to přednáška nesmírně zajímavá. Člověk, který zakládal umělou inteligenci, tam upozorňoval na nebezpečí a vlastně byl i proti prudkému rozvoji výpočetní techniky. Důvodem bylo poznání, že vývoj výpočetní techniky předbíhá vývoj člověka. Vezměte si právní problematiku. Právo se vyvíjelo z nějakých bazálních kmenových zásad tisíce let. Najednou se tady má právo změnit během necelých padesáti let jen proto, že jde zde nějaký internet, nějaký kyberprostor?!

 

Václav Jirovský

stavebnice prvniho personalniho pocitace Altair 1971

Bát se strojů? To už tady bylo jednou za průmyslové revoluce?

To byla mechanická, viditelná záležitost. Tehdy lidé ničili stroje z důvodu obav, že jim stroje berou práci. Dnes berou počítače lidem myšlení.

 

Platí to i pro univerzitní prostředí?

Naši studenti už bohužel nedokážou počítat. Nechci samozřejmě generalizovat, ale často se stává, že jim zadáte nějaký jednoduchý výpočet a oni jdou na internet, kde si stáhnou program, zadají do něj čísla a něco jim vypadne. Ale nevědí, co to vlastně všechno znamená. Ztratili představu o fyzikálních rozměrech.

Václav Jirovský

foto: archiv Václava Jirovského

 

Není počítač v roli pekaře, od kterého si koupím chleba, když si ho sám upéct neumím?

To, že ten chleba někdo upeče za mě, to je distribuce funkcí a rolí ve společnosti. Jak říkal Werich, ten umí to a ten zas tohle. A to je v pořádku. Ale jestliže má někdo za mě přemýšlet a někdo za mě rozhodovat, tak to není distribuce rolí, ale substituce rolí. Někdy v devadesátých letech dvacátého století se řešila zakázka počítačového modelu prezidenta Spojených států amerických. Důvodem byla eventualita jaderného útoku a zásahu prezidentského sídla. Do doby, než bude zvolen nový prezident, by měl někdo rozhodovat. Podobné pokusy jsou počítačové studie automatických soudců, kteří vezmou popis trestného činu, vyhledají příslušné judikáty a vynesou verdikt. Průmyslová revoluce byla v kategoriích hmotného světa, kybernetická revoluce je v kategoriích myšlení a tvůrčí práce.

Václav Jirovský

foto: archiv Václava Jirovského, v TV poradu na tema elektronicke myto

 

Jak je na tom z hlediska kybernetické bezpečnosti Česká republika?

Máme již vytvořen zákon o kybernetické bezpečnosti v ČR. Neřekl bych tedy, že jsme na tom ve sféře kybernetické bezpečnosti tak úplně špatně. Ale jak říkám vždy studentům na přednáškách, základ leží v edukaci, ve vzdělávání. Nic jiného kybernetickou bezpečnost nezajistí. Je nutné, aby lidé dokázali chápat základní mechanismy kybernetického prostoru, to, čemu mají a čemu nemají věřit.

Václav Jirovský

vnitrni sestava pocitace Altair (1971)

 

Máme mít tedy k internetu a elektronické komunikaci zdravou nedůvěru?

Určitě. Účinnost phishingových emailů je pět procent a to je strašné číslo. Pět procent lidí na ty bláboly reaguje. Vezměte si, že je takových emailů rozeslán milion.

 

A co tolik populární sociální sítě?

Sociální sítě je velmi nebezpečný prostor pro needukované jedince, protože oni tam o sobě říkají všechno. Navíc sociální sítě a internet obecně vyvolávají závislost. Konečným stadiem této závislosti je tzv. Jekyll- Hyde syndrom. Totální rozpad osobnosti však není tou osobností reálně vnímán. Měli jsme tady případ sedmnáctiletého chlapce, který skočil z Nuselského mostu. Důvodem byl fakt, že email od jeho přítelkyně ho víc emocionálně vzrušil, než když ji viděl.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Mirek Brát

Foto: archiv doc. Václava Jirovského

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

 

Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský
Václav Jirovský

Přidej komentář





Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Msgr. Miloslav Vlk – kardinál
Msgr. Miloslav Vlk – kardinál

20.03.2017 | Věřím, že po přečtení rozhovoru, který jsme spolu s panem kardinálem vedli, budete se mnou zajedno. ...


Ing. Radim Studený, plukovník v. v. – velitel Hradní stráže v letech 2007–2015
 Ing. Radim Studený, plukovník v. v. – velitel Hradní stráže v letech 2007–2015

13.02.2017 | Osm let stál v čele Hradní stráže, elitní jednotky našich ozbrojených sil. Podařilo se mu zajistit ...


JUDr. Tomáš Kratochvíl – starosta městské části Brno-Bystrc
JUDr. Tomáš Kratochvíl – starosta městské části Brno-Bystrc

05.01.2017 | Stojí v čele jedné z největších brněnských městských částí – Brno-Bystrc. Před svou ...


prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. - rektor ČVUT
prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. - rektor ČVUT

18.04.2016 | Studentem Stavební fakulty Českého vysokého učení technického se stal po absolvování Střední ...


PhDr. Kateřina Bernardová - emeritní plukovník, armádní psycholožka
PhDr. Kateřina Bernardová - emeritní plukovník, armádní psycholožka

09.04.2016 | Narozena v r. 1960, vystudovala jednooborovou psychologii na UK v Praze. V období 1999–2015 byla ...











Komentáře na Facebooku