Štěpán Pícha – paleontolog, odborný garant Dinosauria Museum Prague

20.10.2025 18:09 | Michaela Košťálová

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v oboru geologie se zaměřením na paleontologii a ve zkratce lze říci, že dinosauři, dávní obyvatelé naší planety, dnes věrné celebrity řady sci-fi filmů, ho fascinovali odjakživa. Přesto reálné studium paleontologie není ani zdaleka jen o všeobecně nejznámějších veleještěřích gigantech… Již během studií spolupracoval s pražským Národním muzeem, kde posléze mezi roky 2013–2016 působil. K náplni jeho páce patřilo například získávání fosílií ze sedimentu pomocí vody a síta, oblastí jeho zájmu byly rostliny karbonské a permské éry. Na konci pomyslné cesty skrze dávnou flóru však dinosauři přece jen čekali. Od roku 2021 totiž působí jako hlavní paleontolog a odborný garant pražského Dinosauria Museum Prague v Tuchoměřicích.

 

Vystudoval jste pražskou Univerzitu Karlovu, nějaké roky pak spolupracoval s Národním muzeem. Pocházíte přímo z Prahy, nebo jste se musel za svým studijním snem tak trochu přestěhovat?

Z Prahy sice pocházím, ale už jako malý jsem se přestěhoval do obce Loučná nad Desnou, nacházející se v okrese Šumperk. Do Prahy jsem se vrátil až na studium Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a už tu zůstal.

U nás, na katedře dějin umění, jsme bývali pedagogy často tázáni, která významná památka je spjata s naším rodištěm. Jak je na tom místo vašeho narození s paleontologickými objevy, potažmo přímo s dinosaury?

V ČR je to na dinosaury obecně bída. Za bezmála 200 let hledání se podařilo objevit jednu stehenní kost na Kutnohorsku a pak jeden zub v okolí Brna. V případě jiných zkamenělin je to však už podstatně veselejší. Praha totiž stojí na prvohorních a druhohorních převážně mořských sedimentech, takže se zde dají najít pozůstatky nejrůznějších mořských potvor jako například ryb, trilobitů, hlavonožců, ramenonožců, mlžů, plžů atd. Navíc v Praze a nejbližším okolí působil slavný Joachim Barrande, což je jedna z hlavních postav světové paleontologie 19. století. Málokdy se geologům poštěstí, aby po sobě měli pojmenovanou celou čtvrť hlavního města! (smích)

Byla paleontologie, konkrétně zájem o dinosaury, vaším profesním snem odmalička?

Jako každé dítě jsem si prošel dinosauřím obdobím, kdy mě vymřelí živočichové a především dinosauři jaksi fascinovali. Ovšem pak se můj zájem stočil k hmyzu, především pak k broukům. To mě drželo de facto až do vysoké. Pak se můj zájem soustředil na paleontologii. I když ne na dinosaury. Mým původním předmětem studia jsou totiž srstnatí nosorožci.

Páni! Srstnatí nosorožci, to bych si opravdu netipla. Ale přece, toužil jste někdy i po úplně jiné profesi?

Určitě ano. Kromě klasických dětských přání jako popelář a astronaut jsem chtěl být i biolog. Konkrétně tedy entomolog a zabývat se brouky.

A zvítězila paleontologie, což není až tak moc vzdálené… Neodrazoval vás však hned v úvodu fakt, že velkou část profese paleontologa zabírá studium dávné flóry a dnes mediálně nejoblíbenější dinosauři jsou spíše „třešničkou na dortu“ oboru? Anebo se mýlím?

Máte pravdu, že dinosauři jsou vlastně velmi okrajovou skupinou paleontologie. Původním posláním paleontologie je především datovat sedimenty. K tomu jsou ovšem dinosauři nevhodní. Používají se ve většině případů mořští živočichové jako amoniti (typ hlavonožce se svinutou schránkou) nebo plankton. Co se týká flóry, tak té se samozřejmě věnuje velká pozornost. Je to základ potravního řetězce a její paleontologický záznam je rozsáhlý. Musím se přiznat, že mě „kytky” nikdy moc nebraly, ale poté co jsem s nimi nějakou dobu pracoval, se mi nakonec zalíbily. Můj zájem je ovšem čistě laický, pořád se v nich vyznám jen okrajově.

Mezi roky 2013–2016 jste působil na pozici paleontologa v pražském Národním muzeu. Co bylo náplní vaší práce?

Tady bych vás trochu opravil; nepůsobil jsem tam jako paleontolog, ale jako nevědecká pracovní síla. (smích) V Národním muzeu zdaleka nepracují jen paleontologové, ale i celá řada dalšího personálu. Kromě samotného vědeckého zkoumání se v muzeu starají o obrovský sbírkový fond, který je třeba udržovat a katalogizovat. Také provádí záchranné výzkumy, kdy se snaží získat z lokalit, kterým hrozí zánik, co nejvíce fosilního materiálu a informací. Já se podílel na záchranném výzkumu lokality Ahníkov, což je malá oblast v povrchovém dolu Nástup Tušimice. Zaniklá obec Ahníkov je mimochodem nejen rodištěm Maxipsa Fíka, ale také velmi významnou spodnomiocenní lokalitou. Obec a posléze i lokalita musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. Po odtěžení se oblast měla rekultivovat a lokalita skončit pod cca 150 metry navážky. Vrstva, která byla fosilně nejvydatnější, se odtěžila a převezla do Národního muzea těsně před rekultivací. Následně se na speciální promývací lince sediment postupně proplachoval. Tím se z něj dostaly zbytky uhlí a jílu a zůstal koncentrát, ve kterém se nachází spousta kostí zvířat. Samotné promývání je zdlouhavá a fyzicky namáhavá práce. Navíc výsledky nejsou vidět hned. Po promytí se koncentrát suší a až poté se dá přebrat a kosti se vybírají. Jedná se především o kostičky malých zvířat, takže i probírání je dost úmorné, ale výsledek stojí za to!

Katalogizace flóry se prováděla, když byla venku příliš velká zima na to, aby se dalo plavit. Dostal jsem se k ní proto, že fosílie rostliny jsou dost těžké (speciálně zkamenělé kmeny) a mně nevadilo s těžkými bednami manipulovat. V podstatě se jednalo o to, že člověk vzal bednu, kterou otevřel, a vzorky v ní roztřídil podle lokalit. Ve většině případů to bylo jednoduché a u fosílie byl lísteček s informacemi. Někdy to bylo komplikovanější a informace chyběly, tehdy jsem si musel na určení povolat kolegu paleobotanika, ale jindy bylo vše jednodušší.

Napadá mě, že jste v Národním muzeu pracoval v letech, kdy se dlouhodobě opravovala historická budova. Co jí říkáte dnes? Váš názor na některé expozice…

Podle mě se renovace opravdu povedla, a to jak exteriér, tak interiér. Co se týká expozic tak hodnotit můžu jen ty přírodovědné. Ty se mi líbí. Za mě je nejpovedenějším aspektem citlivé spojení klasického muzejnictví a moderně pojaté expozice. Úžasné mi přijdou všechny modely ať už krakatice nebo paleo modely amphicyonů a phyllotillona. Jenom mi přijde škoda, že výstavního prostoru věnovaného geologii ubylo.

Dlouhou dobu jste působil na půdě Univerzity Karlovy jako referent na Oddělení vnějších vztahů. Co bylo vaší pracovní náplní zde? Šlo o geologii a popularizaci paleontologie?

Práce to byla zajímavá a dost pestrá. Šlo především o nábor studentů na geologické obory. To zahrnovalo popularizaci geologie, vymýšlení workshopů, účast na studijních veletrzích atd. Kromě toho jsem měl na starost fakultní e-shop a také svůj díl administrativní práce, které je na fakultě opravdu velké množství.

Nakonec však přišla velká výzva – stát se odborný garantem a paleontologem v Dinosauria Museum Prague v Tuchoměřicích u Prahy. Jak jste na zprávu, „pracovat přímo s dinosaury,“ zareagoval poprvé?

Ono to přicházelo postupně. Byl jsem u projektu jako odborný konzultant úplně od začátku. Od prvních plánů až po realizaci. Následná nabídka práce proto nebyla až tak šokující. (smích) Každopádně mě velmi potěšilo, že jsem u projektu mohl zůstat.

Takže šlo o splněný pracovní sen?

Pro člověka z oboru, který se chce věnovat fosilním obratlovcům, určitě ano. Navíc málokdy se vám poštěstí pracovat s tak kvalitními fosíliemi.

Nejkrásnější by ale stejně byla šance vidět dávné veleještěry naživo v přirozeném prostředí, že?

Tak to určitě! (smích) To by bylo skvělé, ale obávám se, že se mi to asi nesplní...

Přibližně před dvěma měsíci vstoupil do kin další z filmů řady Jurský svět, tentokráte s podnázvem Znovuzrození. Co vy a historicky první Jurský park, potažmo navazující Jurské světy? Jste fanouškem těchto filmů, nebo je váš názor spíše skeptický?

Tady bych rád oddělil dva úhly pohledu na věc. Jako diváka mě všechny filmy z „Jurské franšízy“ baví a všechny jsem viděl několikrát. Jako paleontologa mě už tyto filmy „tahají“ za oči. V tomto ohledu dokáže alespoň částečně obstát jen původní Jurský park z roku 1993. Další přírůstky jdou už svojí paleokvalitou silně dolů. Přičemž mně osobně nejde zas tak moc o vlastní vizuální zobrazení dinosaurů, jako o jejich chování. Zatímco v Jurském parku se chovají poměrně logicky, tedy jako zvířata, v dalších dílech se chování čím dál tím víc vzdaluje tomu, co bychom očekávali od zvířete. Stávají se z nich generická monstra, něco na způsob Godzilly. Na druhou stranu je nutné podotknout, že tyto filmy nejsou dokumenty o druhohorách a ani jimi být nechtějí. Je to popkulturní zábava pro co největší masu lidí a proto není úplně fér strhat tyto snímky po odborné stránce. Takže skeptický k nim nejsem. Myslím, že každé zviditelnění geologie je dobrá věc a v podstatě není lepší propagace než hollywoodský blockbuster.

Jurské parky/světy jsou už dinosauří klasika… Já osobně mám velmi ráda i britský seriál Primeval (Pravěk útočí) z let 2007–2011. Znáte ho?

Musím se přiznat, že jsem seriál neviděl.

Každopádně řadu „celebrit“ z Jurských parků/světů lze vidět v podobě originální kostry naživo i u vás v muzeu. O které přesně jde?

V muzeu máme kostru triceratopse, diplodoka, allosaura, edmontosaura a dva mosasaury. V dohledné době přibude ještě tenontosaurus. Ve filmech se z „našich“ zvířat objeví triceratops, edmontosaurus a mosasauři. Kromě mosasaura, který má v Jurských světech velkou roli, se ostatní objeví jako „štěky“. Je to dané tím, že hlavními hrdiny filmů jsou masožraví dinosauři, od nichž, až na tyrannosaura, nejsou k dispozici kostry, ale jen jejich části.

Krásný je například Quetzalcoatlus „Quetzi“. Ten se tuším stal hrdinou plakátu Jurský svět: Znovuzrození. Je to tak?

Máte pravdu, je hlavním motivem oficiálního plakátu a ve filmu hraje poměrně výraznou roli. I když je třeba podotknout, že pro účely filmu byl jeho vzhled dosti upraven. Což mi přijde zvláštní, protože v předchozích dílech byl zobrazen velmi věrně.

Na co (či koho) dalšího se může divák v Dinosauria Museum Prague těšit?

Kromě šesti koster, které jsem už zmínil, může návštěvník obdivovat modely tyrannosaura, stegosaura, quetzalcoatla a dva pteranodony. Všechny modely jsou dílem amerického studia Blue rhino, které je absolutní špičkou v oboru tvorby modelů vyhynulých tvorů. Jsou provedeny do nejmenšího detailu a reflektují aktuální vědecké poznatky. Jsme jediné muzeum v Evropě, kdo modely od Blue rhino má. Kromě dinosaurů najdete v muzeu velkou sbírku minerálů, která čítá 6 000 kusů a také fosílie, které se časově míjí s dinosaury. Jako například prvohorní trilobity nebo čtvrtohorní mamuty. Kromě exponátů máme v muzeu tzv. Dinosauří univerzitu, kde si můžete promítnout animace na několik témat spojených s dinosaury, digitální dinosauří omalovánky a celou řadu informací na tištěných i digitálních informačních tabulích. V našem muzeu lze také získat tzv. „paleopas“ a stát se tak trochu paleontologem. (smích)

Alespoň z mého úhlu pohledu historičky se práce paleontologa v Dinosauria Museum Prague může jevit jako pozice snů. Jaké jsou vaše další pracovní sny? Třeba práce na skutečných vykopávkách? Nebo něco úplně jiného?

Určitě bych chtěl trávit více času v terénu a kopat. Dalším profesním snem by bylo získat ještě nějakou kostru do muzea a celkově rozšířit expozici.

Ideálně o objev nějakého nového typu dinosaura, že? (smích)

Víte, že ani ne! (smích) Asi bych se tomu nebránil, ale že by to byla nějaká meta, po které bych strašně toužil, tak to zase ne.

Naším takovým místním dinosaurem je Burianosaurus. Jde skutečně o jediného dinosaura na „českém území“, nebo se v oblasti dnešní střední Evropy mohl vyskytovat i jiný druh?

Je potřeba si říct, že paleontologie je ošemetná v tom, že nedává kompletní obrázek dávných ekosystémů. Ukazuje jen to, co se dokáže zachovat. Tudíž to, že se u nás našla jedna kost, neznamená, že tu dinosaurů žilo málo, nebo že to byl jeden druh. S velkou pravděpodobností jich tu žila celá řada, ale prostě se nám po nich nezachovaly žádné pozůstatky, nebo jsme je ještě nenašli. Navíc jsme limitovaní v tom, jak staré sedimentární horniny máme k dispozici na povrchu nebo v jeho blízkosti. Například víme, že na mnoha místech jsou hluboko v podloží sedimenty jurského stáří, ale nemůžeme se k nim dostat jinak než vrty. Jsou prostě moc hluboko. Takže proto je zatím Burianosaurus jediným popsaným dinosaurem z ČR. Kromě jeho se v blízkosti Brna podařilo objevit i zub jurského masožravého dinosaura, ale bohužel není možné jej určit blíže. V okolních státech střední Evropy se našla celá řada dinosaurů např. plateosauři ve Švýcarsku, Německu a Francii nebo Hungarosaurus v Maďarsku.

Od mých dětských let patřili k mým nejoblíbenějším dinosaurům stegosaurus, parasaurolophus či ušlechtilý vodní plesiosaurus, na kterého se dle mého názoru dnes kvůli mososaurům tak trochu zapomíná. Co vy a vaši nejoblíbenější dinosauři. Měl jste nějaké?

Jen malé upřesnění plesiosaurus a mosasauři nejsou dinosauři. Patří do jiných skupin plazů. Většina lidí má rádo masožravce a jasně vede tyrannosaurus rex. Musím se přiznat, že ten mě nikdy moc nebral. Je to jistě fascinující stvoření, ale já vždy dával přednost býložravcům. Vždy se mi líbili ceratopsidi (rohatí dinosauři) jako je triceratops a také jejich příbuzní trkaví dinosauři jako byl třeba pachycephalosaurus.

Filmy o Jurském světě divákům předkládají i fiktivní dinosauří mutanty. Například Indominus Rex či Indoraptor mi přišli jako elegantní „záporáci.“ Ovšem poslední D-Rex už byl „trošku více“ sci-fi… Váš názor?

Tak ono celá zápletka filmů je silně scifi a nějací mutanti se v tom už ztratí. (smích) Ne, teď vážně. Přijde mi trochu škoda, že si tvůrci Jurských světů pomohli právě něčím takovým. Z mého úhlu pohledu je to scénáristická obezlička. Místo vymýšlení zajímavé scény s „reálným“ dinosaurem si pomůžou pohádkovou bytostí. Přitom je velká spousta zajímavých neokoukaných dinosaurů, kteří nebyli ve filmu nikdy použiti a mutanty by s klidem zastoupili. V tomto ohledu je trilogie Jurského parku o hodně lepší.

Děti a dinosauři. Dnešní děti se už do pestré informovanosti rodí, za nás, tj. v devadesátkách, tahle éra teprve přicházela. Vaše vzpomínky na tuto dobu? Já například vzpomínám na expozici „dino-vejce“ v Národním muzeu.

Já čerpal z knih, které ilustroval Zdeněk Burian, např. Velká kniha o pravěku a mnoho dalších. Pak také z návštěv v muzeích, která sice neměla dinosaury, ale jiné fascinující vyhynulé tvory ano. To byl až do nástupu internetu můj hlavní zdroj informací.

Co byste v informovanosti široké veřejnosti o dinosaurech, případně o paleontologii jako o oboru zlepšil? Věřím, že řada dětí má informace nejen velmi přesné, ale stejně tak i zkreslené.

Paleontologie není archeologie! (smích) Lidé to často zaměňují. Paleontologové se věnují vymřelým organismům. Archeologové zkoumají lidské výrobky a pozůstatky po lidské činnosti. Jinak samozřejmě panuje ve společnosti celá řada mýtů a nepřesností o tom, jak se dinosauři chovali nebo jak vypadali. Mě osobně to nijak nerozčiluje. Důležité je, že se lidé zajímají a vytváří si vztah k přírodě. A to, jestli ví, že raptorům se správně říká dromeosauři, je věc už podružná.

Vaše přání (pracovní či soukromé) do budoucna... Máte nějaké konkrétní?

Z paleontologických přání bych si rád splnil návštěvu Nebrasky sbírání v Národním parku Badlands. Soukromé mám spíše obecné, aby byli všichni v mém okolí zdraví a co nejšťastnější!

 

Děkuji vám za rozhovor.

 

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře