Miroslav Hrazdil – gymnasta, zakladatel a profesionální trenér spolku TeamGym Slavkov u Brna

25.09.2025 22:01 | Michaela Košťálová

Pochází z Brna a svému mottu „jsem tu pro všechny, kteří mají blízko ke sportu,“ je celoživotně věrný. Už v dětství ho lákal sport, zvlášť míčové hry, avšak s převahou nakonec zvítězila gymnastika. V letech 1987–1991 absolvoval SOU strojírenské v Modřicích, po jehož ukončení pak přešel na speciální SOU akciové společnosti První brněnská strojírna Brno. Paralelně svůj čas věnoval gymnastice, kde od roku 1991 začala jeho dráha, spojená s gymnastikou a následně s tzv. TeamGymem, výrazně stoupat. V oblasti gymnastiky se napřed stal trenérem I. třídy, později i rozhodčím SG a TG. Mezi hlavní náplně jeho trenérské práce patří v současné době zejména praktická výuka dětí, třebaže za již bohatou dobu svého působení vyzkoušel v rámci sportovní sféry i takové pozice, jako jsou funkce managera či organizátora.

 

Narodil jste se v Brně, kde působíte dodnes. Díky gymnastice máte však procestovanou velkou část světa. Nepřemýšlel jste přece jen někdy o změně? Například o výuce gymnastiky v Praze nebo úplně mimo Česko?

Ale ano. Jeden rok jsem například uvažoval o stáži v Americe pro Obec sokolskou, a přihlásil jsem se dokonce i do výběrového řízení. Ale bohužel to nevyšlo a později mě to dokonce hodně mrzelo…

Zaslechla jsem, že pocházíte ze sportovní rodiny. Váš otec působil jako volejbalový trenér. Mám pravdu?

Je to skutečně tak. Můj otec trénoval volejbal a zároveň byl i v pozici volejbalového rozhodčího.

Kdo další se z vaší rodiny věnuje sportu? Gymnastice?

Jde především o mé děti. Dcera chodí do baletu a syn zase chodil do florbalu.

Rozumím. Nicméně balet už ale nakonec není od gymnastiky zase tak daleko… (úsměv)

V letech 1987–1991 jste absolvoval SOU strojírenské v Modřicích, později speciální SOU akciové společnosti První brněnská strojírna Brno. Jak jste se dostal od sportu až k takto technickým oborům?

To je zajímavá otázka. Musím však říci, že v té době mě ani nenapadlo, že bych kdy dělal takto (profesionálně) sport. Protože však již můj dědeček pracoval se dřevem a moc se mi to u něj líbilo, rozhodl jsem se nakonec podobný obor také zkusit.

Nelákala vás tehdy jako zaníceného sportovce přece jen více profese tělocvikáře, tedy pedagogický směr?

Něco takového mě zajímá spíše až v poslední době. Když se totiž při své profesi opakovaně setkávám s tím, jak děti mnohdy ani neumí základní cvičení, říkám si, že je něco špatně, něco se stalo. Vždyť mnohé věci, které dříve bývaly bez problémů, dnešní děti už nezvládají…

Po maturitní zkoušce v roce 1992 jste nastoupil do zaměstnání a dlouhá léta jste pracoval ve firmě Zetor.

Ano, je to celkem 28 let v „trochu“ jiném oboru, než je sport.

Jaká byla vaše pozice v Zetoru?

Musím říci, že poměrně různorodá. Co si vzpomínám, tak od dřevomodeláře, revizního technika až po procházení kompletními pozicemi na nákupu jsem absolvoval skutečně kde co.

A paralelně jste se věnoval už při studiích gymnastice…

Tak nějak.

Jak vlastně došlo k rozhodnutí být gymnastou z profese a ne třeba závodním běžcem?

Myslím si, že celkem přirozeně. Když jsem ještě chodíval do ZRTV (tj. zkratka pro základní a rekreační tělesnou výchovu, aktivitu, která bývala součástí tzv. tělovýchovného hnutí), kde mě pomalu připravovali na trenéra, tak mě tento svět už na prvních zkouškách jako instruktora očaroval. Právě tehdy v mém rozhodování definitivně a naplno zvítězila gymnastika, třebaže mám rád a fandím i jiným sportům.

Jak jste v gymnastice postupoval?

Začínal jsem napřed jako obyčejný instruktor a postupně si pak přidával a zvyšoval jednotlivé kvalifikace. Kromě toho se při absolvování třetí třídy VG utvořila kolem mé osoby naprosto skvělá parta trenérů z různých míst republiky, s nimiž byla pak radost spolupracovat. Společně jsme nakonec absolvovali jednotlivé zkoušky až k nevyšší trenérské třídě, což je hezká vzpomínka.

Ve vašem životopisu se velmi často setkáváme s pojmem „TeamGym.“ O co jde?

TeamGym, v bližším překladu cosi jako „týmovou gymnastiku,“ tvoří celkem tři různé disciplíny: Jednak akrobacie na gymnastickém pásu, dále skoky s pomocí trampolíny a nakonec tzv. pohybová skladba, ve které se vždy představí všichni členové družstva. Všechny tři disciplíny TeamGymu se cvičí s hudebním doprovodem, takže i proto je soutěž dynamická a myslím, že tím pádem i (nejen) divácky velmi atraktivní.

Kdy jste se k němu dostal?

Už to nějaký ten pátek samozřejmě bude… TeamGymem se zabývám od roku 1997.

Jak vlastně TeamGym vznikl?

Tento specifický sport původně vznikl v severských zemích a napřed se jmenoval severský trojboj. Následně pak EuroTeam a dnes už je to TeamGym. Pokaždé však šlo v podstatě o totéž, jen název se průběhu let měnil.

V gymnastice jste se postupně začal stávat trenérem I. třídy. Co přesně to znamená?

I. třída gymnastiky je vůbec nejvyšší stupeň kvalifikace, který můžete dosáhnout. Jste pak tělovýchovný odborník, který nejen že zajišťuje základní tělovýchovný proces, vede a vyhodnocuje samostatně tělovýchovný proces gymnastického zaměření v oddílech dětí, mládeže a dospělých, ale zároveň se může zapojit i do širší metodické práce probíhající v rámci krajských nebo republikových struktur.

Postupně jste získal i pozici rozhodčího SG a TG. Co to znamená?

To je vlastně docela prosté. Jednoduše hodnotíte závodníky za předvedený program a všímáte si, zda splňuji všechny předepsané prvky. Poté rozhodujete o jejich umístění.

V roce 2020 jste založil spolek TeamGym Slavkov u Brna, je to tak?

Ano, skutečně jsem jedním ze zakládajících členů, abych byl přesný.

Prosím, popište nám, co se zde děje, co je jeho náplní.

Lze říci, že spolek momentálně pracuje dvěma směry. TeamGym, to jsou především závodní děti, které trénuji až třikrát týdně, a které se účastní závodů, jak těch nejvyšších, tak i nejnižších. Tzv. gymnastické hrátky jsou pak nezávodní a děti si zde osvojují nejen základy gymnastiky, ale i rozvoj základních pohybových schopností. Pohybové aktivity v rámci našeho spolku jsou vhodné také pro ty děti, které potřebují všestranný pohybový rozvoj pro jiné sporty, jako je kupříkladu tenis, fotbal, hokej, florbal, plavání či tanec a další. Děti sem dochází pravidelně na 60 minut týdně, a už i ti nejméně zkušení pak brzy začínají zkoušet menší závody. To se děje více méně během školního roku, o prázdninách pak vždy pravidelně pořádáme několik speciálních kempů a soustředění, takže nelze říci, že by se náš spolek jakkoliv omezoval prázdninami.

Spoluzakladatel spolku… Šlo o tak říkajíc splněný sen?

Myslím, že zde vás možná trochu zklamu, neboť musím říci, že vlastně ne. Vše totiž vyplynulo z obyčejné situace, kdy, pokud jsem chtěl i nadále působit a pracovat s dětmi, jsem zkrátka musel něco jako tento spolek založit. Takže jsem ho, ve zkratce řečeno založil, a mám z toho samozřejmě radost.

Díky gymnastice jste procestoval část světa. Kam všude jste se podíval?

Podíval jsem se do mnoha zemí a jsem tomu rád. Zmínit mohu například cestu do Rakouska, sousedního Slovenska, Německa, ale třeba i do Dánska, Švédska či Belgie nebo na Island či do Skotska.

Kde se vám líbilo nejvíce?

Jedinečné je samozřejmě každé místo. Přesto mě velice okouzlil Island. Jde o nádherné a nevšední prostředí, spojené s historickými zajímavostmi. Také Skotsko je skutečně nádherná krajina, s pozoruhodnou kulturou i nevšedním přijetím při našem tehdejším vystoupení. Velmi rád na tyto příležitosti cestovat vzpomínám.

V roce 2018 jste získal cenu starosty města Otrokovice, dále jste se svými týmy obsadil kupříkladu druhé místo na JOJO Cup 2018 v závodních kategoriích I. a II., nebo získal Hejtmanův pohár v roce 2016. Kterých ocenění si vážíte nejvíce?

Něco takového je složité vymezit, protože každé ocenění je úspěch. Ovšem asi největším pro mě bylo ocenění jako Trenér roku 2024 okresu Vyškov a Trenér mládeže 2024 ve Slavkově u Brna, či pouhá možnost vystoupit na závodech v pražské Lucerně.

Ve školním roce 2022/23 jste působil na Základní škole Rostěnice, v roce 2023/24 na Základní škole Prameny. Čím vás role „klasického školního tělocvikáře“ nejvíce obohatila?

Že by mě úplně obohatila, se říci nedá. Spíše šlo o zajímavou novou zkušenost jak pracovat s dětmi na úplně jiné úrovni.

Máte s dětmi v rámci výuky gymnastiky nějakou humornou příhodu?

Jistě. Za ty roky se vždy nějaká vyskytne, ale nejčastěji se setkávám s tím že, když rozděluji družstva, reagují někteří kluci omylem na holčičí informace a obráceně.

Nějaký čas jste se vedle gymnastiky věnoval i lyžování a působil jako instruktor. Je to tak?

Ano je to pravda.

Lyžujete rád i dnes?

Jistě že ano. Lyžování miluji, a pokud to jde, jezdím každým rokem alespoň na pár dní si někam zalyžovat.

Vaše záliby a koníčky mimo sport. Máte nějaké?

Fandím Kometě Brno a občas dělám i security.

Zaslechla jsem, že se také věnujete divadlu…

Ano, je to takové mé odreagování, které mi „nabijí baterky“ a přivádí do mé hlavy na chvíli trochu jiné myšlenky, než je gymnastika.

Vaše přání do budoucna... Máte nějaké konkrétní?

Být zdravý, to je nejdůležitější.

 

Děkuji vám za rozhovor.

 

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře