doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D. – předseda představenstva AMSP

30.09.2014 10:00 | Michaela Lejsková

Podnikání je vždy otázkou nabídky a poptávky, rezerv na trhu, správného načasování, a pokud se do něj chcete pustit, nesmí vám chybět obchodní čich, empatie, odhodlání, víra a úcta k vašim „spoluhráčům“. Karel Havlíček má za svoji kariéru řadu praktických i teoretických zkušeností. Některé z nich nám mohou přinést užitečný pohled a rozhodně inspiraci a elán, kterého má předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, ředitel SINDAT a děkan Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní na rozdávání.

 

Podnikáte již celou řadu let. Co se změnilo v podpoře podnikání za tu dobu?

Je to skoro čtvrtstoletí, co jsem začal připravovat svoji první firmu, a nutno říci, že tehdy o podpoře nemohla být vůbec řeč. Stát, banka a popravdě ani my nevěděli, co je podnikání, vše se dělalo živelně a z dnešního pohledu dost amatérsky. Ale měli jsme nadšení, odhodlání, nebyla konkurence, a pokud někdo nebyl vyslovený lempl, dařilo se mu. Dnes je vše jinak. Extrémní konkurence, ale zase docela slušné nástroje podpory začínajícím i stávajícím podnikatelům. Být dobrý v 90. letech bylo hrozně jednoduché. Přála nám doba, nic víc.

 

Co patří mezi nikdy nekončící problémy podnikatelů v ČR?

Každý správný malý podnikatel nadává, ale v zásadě přežívá. To platí všude na světě. U nás je ale ta dávka pesimismu větší. Navíc stále máme tendenci přeceňovat své okolí. Na druhou stranu je pravda, že měnící se legislativa, nekonečné handrkování s úřady, několikeré vykazování stejných dokumentů nebo zmar při sledování toho, jak špatně se nakládá s veřejnými nebo evropskými prostředky, nechá klidným buď jen vysmátého volnomyšlenkáře, nebo velkého introverta.

 

Jak byste sám nastavil daňovou politiku pro malé a střední podniky, živnostníky?

Čím menší, tím jednodušší. Mikropodnikatelům s obratem tak do dvou milionů bych ještě zjednodušil takzvané paušály. Dostali by na výběr: Odvedeš minimální daň a nemusíš již činit prakticky nic, nebo si vybereš klasický systém, můžeš optimalizovat, ale na druhou stranu máš s tím papírování a musíš se připravit na kontroly. Podstatné je, že si musí podnikatel vybrat. To, co se občas navrhuje, tedy povinná minimální daň pro všechny, bez uznání možného neúspěchu, je návrat ke Klementu Gottwaldovi.

 

A není trochu nekorektní, že živnostníci platí menší odvody než osoby závislé?

Bylo-li by to tak jednoduché, každý by podnikal. Porovnáváme neporovnatelné. Nejde jen o to, že každý z nich má jiné sociální výhody, ale úloha těch nejmenších živnostníků, zejména řemesel a mikrozemědělců, již nikdy nebude v rovině ekonomické, ale sociální. Od nikoho nic nechtějí, přežívají a nestojí frontu na úřadu práce. Jsou základem sociálního smíru, služeb a fungování regionů, a jestli to chcete slyšet natvrdo, tak nikdy již nebudou platit kloudné daně. Ty budou čím dál více v rukou středních a velkých společností a částečně zaměstnanců s trvalým příjmem a sociální jistotou.

 

Jistě dobrou vzpruhou mohou být v podnikání dotace. Jaký je na toto řešení váš názor?

Někomu pomohou k novým aktivitám, někomu k přežití, někomu pomohou do podnikatelské propasti. Pokud pomůžete schopným, vrátí se vše obvykle několikanásobně. V opačném případě o vše přijdete. Jsou obory, ve kterých není možné bez dotací prakticky existovat, neboť by se vůbec nerozhýbaly. Mám na mysli třeba nové léčebné metody nebo zemědělství, které podporují všude ve světě, jakkoliv se tamní ekonomiky tváří liberálně. Podstatné je, že systém distribuce, kontroly a vyhodnocování těchto zdrojů musí být profesionálně řízen, čemuž jsme zatím na hony vzdáleni. Chyba není ve fondech, ale v nás.

 

Víte nebo si myslíte, že by mohl být lepší způsob, jak pomoci lidem v podnikání?

Vše zbytečně komplikujeme. Každé ministerstvo má poradní a pracovní týmy a výbory, neustále připravujeme nové strategie a mnoho mluvíme. Nic ale nedotáhneme do konce, chybí realizační koncovka. O co budeme střízlivější v opatřeních, o co jednodušší bude systém podpor, kontrol a komunikace, o to bude vše fungovat lépe. Takže méně funkcionaření, více důslednosti.

 

Setkáváte se s celou řadou lidí v podnikání. Inspirují vás?

Jsou pro mě hlavním motorem mé činnosti. Prakticky denně se setkávám s nějakým byznys příběhem, ať už s dobrou, či špatnou koncovkou. I když se na českém dvorku pohybuji již více než jednu podnikatelskou generaci, nestačím se divit, kolik dalších malých a schopných firem existuje. Nikdo o nich nepíše, přesto jsou úspěšné, platí daně, vytvářejí příjemné prostředí pro zaměstnance i okolí, nestěžují si a nemudrují. Jenom za poslední půlrok jsem obešel všechny významné řemeslné cechy, které začínáme sdružovat pod naší střechou, a to by samo o sobě vydalo na knížku. Mám před nimi velký respekt.

 

Dokázal jste si už za tu dobu vybudovat odhad na obchodního ducha u lidí, nebo vás stále ještě dokážou překvapit? Nějaká zkušenost hodná zmínky?

Určitě nějaký odhad člověk má, na tom není nic divného, když se tím živím. Tak jako lékař s praxí pozná na první pohled nemocného, tak by podnikatel, který to dělá dvacet let, měl poznat, má-li tu čest s někým šikovným, či s nějakým povrchním žvanilem. Spolupracovníky si často vybírám už na škole, kde se dá krásně odhadnout, kdo je k práci a kdo spíše vše okecá, ale nikdy nic nedotáhne do konce. Vycházím z toho, že píle je lepší než genialita. S těmi pracovitými si obvykle postavíte dům, s těmi nadanými často jen sníte pod mostem.

 

V jakém prostředí se obvykle nejlépe uzavírají obchody? Platí ta pravda o neformálních prostředích?

Já jsem v tomto konzervativní a moc nedám na nějaké restaurace, golfová hřiště nebo jachty. O tom se sice mluví, ale malý a střední byznys se dělá v kanceláři, ve výrobě, na veletrhu nebo v nějaké vzorkovně. V kavárně se o tom mluví, ale často bez výsledků. Ale nikomu neradím, kde má co uzavírat. Mně to vyhovuje takto a odpovídá to i mému vytížení, fakt nemám čas lítat po golfech. Vše si dokážu zařídit efektivněji a se stejným výsledkem. Delší jednání než půl hodiny je už ztráta času.

 

Jaký nejlepší obchod jste historicky sám uzavřel a jaký osobně pro vás měl význam?

Před pár lety se nám podařilo prodat jednu firmu zahraničním fondům, což byl s ohledem na náklady a konečný benefit velmi zajímavý byznys. Jinak jsou pro mě důležitější trvalé prodeje stálým zákazníkům, to nás živí. Mimořádný anebo třeba nečekaný extra šťouch je fajn, ale zásadně na něj nespoléháme. Pak je totiž šance, že vůbec nastane – nejsme tak křečovití. No a pak mám dobrý pocit, pokud se nám podaří pospojovat určité aktivity, útvary nebo firmy a připravit nějaký nový systém řízení, včetně majetkového vypořádání. To jsou samostatné projekty a bylo jich opravdu hodně. Ne všechny taky dopadly dle představ, někdy jsme docela narazili a prodělali kalhoty.

 

Jaké změny nerad děláte a v jakých směrech jste jim naopak otevřený?

Jako malý podnikatel musím být připraven dělat změny trvale, bez emoční vazby na minulost nebo produkty. Pokud něco není efektivní, musí se to utnout, jakkoliv to bude bolet. Naopak, na co sázím, jsou lidé, se kterými se nám dlouhodobě daří nebo se kterými jsme zvládli dotáhnout třeba nějaký projekt nebo vyřešit průšvih. Ty měníme minimálně a musím říci, že spolupracujeme s některými třeba i dvacet let. A podotýkám, že nejde o nějaké osobní, ale čistě o profesionální vztahy. Nevoláme si po večerech, nesdílíme spolu sociální sítě a nechodíme spolu do hospody.

 

Účastníte se celé řady přednášek. S jakými obvykle postřehy jako přednášející odcházíte?

Pokud neberu různá podnikatelská setkání, tak se zaměřuji hlavně na přednášky pro svoje studenty a do toho se snažím dávat opravdu velkou energii. Prostě studenti musí cítit, že tam pouštím duši a dávám jim v danou chvíli vše. Odcházím obvykle vyřízen, jak kdybych kopal silnici. Tak to je takový hlavní postřeh, stačí-li vám. (smích)

 

Co vás osobně na posluchačích zaujme a zajímá?

Trvale s nimi komunikuji, chci slyšet jejich názory, vtahuji je do děje. To mě pochopitelně velmi obohacuje, neboť nejenže vidím, jestli v nich něco zanechávám, ale často mají docela originální názory. Vycházím z toho, že není špatných posluchačů, ale těch, kteří je buď nic nenaučí, nebo si nedokážou získat respekt. Ti pak nemají na vysokých školách co pohledávat a snažím se si to u nás na fakultě hlídat. Pokud tam ale pedagog obrazně nepropotí tričko, nemůže očekávat zájem. Odvyprávět knížku a odprezentovat sto obrázků na powerpointu, to je výuka 20. století.

 

Zapojil jste se do konference pro studenty a mladé podnikatele Symposium. Čím vás projekt oslovil?

Popravdě řečeno, jednalo se o náhodu. Oslovila mě moje bývalá studentka, která Symposium pořádala, a protože jsem se jí předtím z podobných akcí asi dvakrát omluvil, nechtěl jsem být opět nezdvořilý. Vyrazil jsem tedy do Brna a měl jsem z akce fakt radost. Několik set mlaďochů mně nedalo vydechnout.

 

Jaký vnímáte hlavní přínos Symposia a proč byste jej doporučil?

Byli tam studenti, kteří mají o podnikání opravdu zájem, mnozí již investovali do různých projektů, které jsme dlouho do noci probírali, a dodnes mi chodí podnikatelské záměry. Co mě příjemně překvapilo, bylo, že se nejednalo o žádné bláboly. Původně jsem se chtěl zdržet jeden večer, nakonec jsem tam strávil ještě celé další dopoledne a vůbec nelituji.

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

Když porovnáte rozličné konference, čím bylo jiné Symposium?

Vzal jsem to tentokráte trochu netradičně a představil jsem postupně všechny průšvihy, které jsem v podnikání ukonal. Ukázal jsem slabá místa našich start-up firem, taky proto jsem se tam zdržel tak dlouho. (smích)

 

Stal jste se také jedním z porotců České inovace. Jaká to byla pro vás zkušenost a čím vás pozice porotce obohatila?

Sedím v pár porotách, ale tahle soutěž mě fakt baví. Organizátoři od počátku uchopili inovace za správný konec, nedělají z toho ani vědu, ani klišé, pořádají inovační festival, kde se setkává výborná sestava řečníků, studentů, na nic si nehrají, žádné politické proklamace, ale výborná atmosféra. Vše jede jak na drátkách. Super marketing. Součástí je i soutěž o inovační počiny a nestačím se divit, na co vše mladí lidé přijdou.

 

Do vašeho života čím dál častěji vstupují ženy…

Jak to proboha myslíte? (smích)

 

Vím, že spolupracujete například s platformou ŽENY s.r.o. Jak se vám se ženami jedná a obchoduje?

Tak to ano, už jsem se lekl, že mi chcete přisoudit roli nějakého lamače srdcí, tam totiž věru nejsem žádný extra hráč. (smích) Ale ŽENY s.r.o. jsou jiný příběh. Chytrý podnikatelský nápad, výjimečná žena v čele a stovky pracovitých veverek udělaly na českém dvorku, co se hned tak nevidí. Moc jim fandím, byl jsem u jejich rozjezdu a rád jim pomůžu, kdykoliv se ozvou.

 

Jak často a do jakých pozic ženy obsazujete v rámci své firmy?

Ženy jsou v byznysu hrozně důležité. Jsou racionální, pracovité, houževnaté, vydrží výrazně více než chlapi. Na druhou stranu mají tendenci dívat se dost dozadu, jsou někdy přecitlivělé, a nemají-li doma oporu, tak začnou dělat nepředvídatelné kroky, že se někdy nestačím divit. Nejlepší je kombinace mužů i žen a nejde teď o přesné poměry. Důležité je, že to je namíchané.

 

Čím na vás žena dokáže udělat nejlepší dojem, čeho si všímáte a co na ženách hodnotíte jako muž?

Předpokládám, že se bavíme pracovně. Pak je pro mě důležité, aby o něco méně mluvila, o něco více mě přesvědčila výsledky. Ať už minulými, nebo realistickým plánem u nás. Nemám rád takové to marketingové vymývání mozků, jde mi o podstatu a pochopitelně i o to, jak na mě působí lidsky. V zásadě to ale platí, ať už vybírám kohokoliv, nejde jen o ženy. Takže to berte univerzálně.

 

Máte nějaký svůj způsob, jak se při množství práce a aktivit nedostat do chaosu?

Na to je jediný recept. Přísný systém a extrémní náročnost především vůči sobě. Pokud to chcete česky, nic si neodpustím a jsem velmi důsledný v dotahování věcí do konce. Na každé jednání se koncentruji, zkracuji jej na minimum, ale každý, s kým jednám, musí vědět, že jsem se mu maximálně věnoval, nehledě na to, že to může být nepříjemné jednání. Brzy vstávám, nechodím do byznys klubů, moc nepiji a nehroutím se pod problémy. Dokonce se na ně dokážu těšit, baví mě je řešit a vyhledávám je. Čili žádná sláva, normální to asi není…

 

Jak vypadá váš pracovní stůl?

Srovnaně. Neodešel bych, pokud by tam byl nepořádek, a nesnesl bych, aby mi tam přišel náš zaměstnanec a viděl chaos.

 

Co vám rozhodně zvedne náladu, když cítíte, že vám „dochází baterky“?

Mám ten pocit, že už jsme se před pár lety v rozhovoru s vámi bavili o docházení baterek, a tehdy jsem se opřel do pohodlné mladé generace, která se odreagovává v klubech, využívá psychologů, popíjí, případně něco zobe. Tenkrát se mi ozvalo dost dotčených manažerů, ale já si musím trvat pořád na svém. Podnikáme právě proto, že to je náročné, a jakmile budeme cítit, že to na nás není, tak bychom toho měli nechat. Baterky mi nedochází. Naopak, někdy bych energii mohl rozdávat. A až to přijde, pak budu psát odborné knížky, což nyní trochu šidím. Pokud je tedy bude někdo vůbec ochoten číst. (smích)

 

Jaké poznatky jste si přivezl z četných cest po zahraničí?

Když jsem dělal šéfa obchodu, tak jsme dobyli skoro sto trhů, byl jsem trvale v zahraničí. Nyní už výrazně méně, občas jedu dojednat nějaký obchod, občas v cizině přednáším. Co jsem si ale zapsal za obě uši, je fakt, že chcete-li někoho dobýt, musíte respektovat jeho kulturu, mentalitu, náboženství nebo třeba filozofii. Chcete-li si osedlat koně, musí ta kobyla cítit, že ji berete. Jinak vás vyhodí ze sedla, i kdybyste byl jezdecký čaroděj.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci s Design Hotel Neruda www.designhotelneruda.com

Knižní publikace: www.management-controlling.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová 

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

 

doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA

(*1969)

Vzdělání a jazykové vybavení

• 2014: doc., VŠE, Fakulta financí a účetnictví, obor Účetnictví a finanční řízení
• 2004: Ph.D., VŠE, Podnikohospodářská fakulta, obor Ekonomika a management
• 1998: MBA, PIBS-Manchester Metropolitan University
• 1992: Ing., ČVUT, Fakulta stavební, obor Pozemní stavby
• Jazykové vybavení: ČJ, AJ, NJ, RJ, ŠP, částečně: FR, čínština

Aktuální podnikové aktivity

• SINDAT: generální ředitel

Aktuální akademické aktivity

• VŠFS: děkan Fakulty ekonomických studií

Aktuální zaměstnavatelské aktivity

• předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR)
• člen Rady pro obchod a investice ministra zahraničních věcí ČR
• člen Podnikatelské rady ministra průmyslu a obchodu
• člen Řídícího výboru ministra průmyslu pro implementaci Exportní strategie ČR
• člen Řídícího výboru Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest
• delegát Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), Poradní komise pro průmyslové změny, Brusel

Publikace

Odborné knihy:

• Havlíček, K.: Small Business-Management & Controlling.The Open International University of Human Development ‘Ukraine’. Kyjev 2014
• Havlíček, K.: Management & Controlling malé a střední firmy, Eupress, Praha 2011, aktualizované vydání 12/2012
• Kašík,M.,Havlíček K.: Marketing při utváření podnikové strategie.2.rozšířené vydání, Eupress, Praha 2012
• Kašík,M.,Havlíček K.: Marketing při utváření podnikové strategie. Eupress, Praha 2009,
• Havlíček.K, Kašík M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. Management Press, Praha 2005
• Autor odborných kapitol v publikacích mnoha jiných autorů
• Autor několika vysokoškolských skript

Autor a spoluautor více než 100 odborných článků na témata řízení malých a středních podniků a podnikatelského prostředí v mezinárodních recenzovaných časopisech, tuzemských odborných časopisech a v časopisech tuzemské ekonomické publicistiky.

Komentáře