Ing. Jana Bobošíková - podnikatelka

16.10.2013 01:20 |

Její tvář je známá z televizní obrazovky, kde se téměř čtyři roky úspěšně věnovala moderaci politického pořadu. V roce 2004 byla spolu s bývalým generálním ředitelem TV Nova Vladimírem Železným zvolena poslankyní Evropského parlamentu. Netají se obdivem k bývalému prezidentu ČR Václavu Klausovi, a nyní se s jeho podporou pokouší o získání křesla v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Je matkou dvou dcer, manželkou úspěšného podnikatele a kromě politiky se věnuje byznysu, který se pod jejím vedením rozrostl i za české hranice. Jana Bobošíková vzbuzuje emoce a i díky tomu má stále pocit, že její občanské aktivity mají smysl.

 

Vystudovala jste ekonomiku zahraničního obchodu na VŠE. Ale svou kariéru jste začala jako novinářka. Vaše první angažmá směřovalo do tehdejší Československé televize. Na jakou pozici a s jakými ambicemi jste nastupovala?

Byla jsem přijata na pozici, kterou jsem získala v konkurzu, do pořadu Hospodářský zápisník. Stala jsem se externí redaktorkou pro Pražský večerník, takže jsem několik měsíců točila dětská pískoviště počůraná od psů a polámané stromky, tedy témata komunální politiky. Vše se změnilo jako mávnutím kouzelného proutku, když přišla v listopadu '89 revoluce. Vzhledem k tomu, že už jsem měla malinkou praxi a zároveň jsem nebyla tváří známou z komunistické obrazovky, jsem okamžitě dostala fantastickou příležitost a začala se věnovat politice a ekonomice.

 

Jaká byla výše měsíční odměny na vaší výplatní pásce?

Toto si opravdu nepamatuji, ale vzhledem k tomu, že jsem byla externistkou, pobírala jsem takzvané „dlaňovky“ v řádu stokorun. A první plat na stálý pracovní poměr byl něco málo přes tisíc korun.

 

Po deseti letech v médiích jste se v ČT vyšvihla na pozici ředitelky zpravodajství. Jak veřejnoprávní zpravodajství vidíte nyní?

Dlouhodobě se netajím tím, že veřejnoprávní zpravodajství neplní svou funkci. Pro mě osobně neposkytuje komplexní informace, ale já to nevnímám nijak úzkostně. Informace, které potřebuji, si hledám sama jinde.

 

Hrdě říkáte, že jste byla špičková televizní moderátorka, a to v souvislosti s pořadem Sedmička na TV Nova. Jaké bylo vaše osobní kritérium pro pocit spokojenosti s odvysílaným pořadem?

Mé osobní kritérium se mi podařilo naplnit. A spočívalo v tom, že veškerá fakta, jež byla v tomto pořadu odprezentována, byla pravdivá. Nikdy jsem se nemusela za nic omlouvat, ani nic uvádět na pravou míru. Pro komerční televizi je jednoznačným kritériem sledovanost. A ta za mého působení rostla a mnohokrát dosáhla přes milion diváků.

 

V souvislosti s pořadem jste byla dokonce vyslýchána policií. To pro vás musel být moment, kdy jste se musela cítit kriminalizována za dobře odvedenou práci. Věříte, že už se po deseti letech tyto policejní praktiky změnily? A je v naší zemi opravdu zajištěna svoboda slova v souladu s naší ústavou?

Svoboda slova není něco, co by bylo trvale zajištěno. Může být zapsána v naší ústavě, ale musí se o ni každodenně bojovat. Orgány činné v trestném řízení se mi tehdy pokusily dát náhubek. Ale i v současné době jsem stále svědkem toho, že nám náhubek dávají i některá soukromá média. Například nám cenzurují inzerci. Boj za svobodu slova tedy vnímám jako neustálý proces a jsem ráda, že žiji v zemi, kde už není ze zákona svoboda slova kriminalizována.

 

 Mohla by existovat nabídka z českých médií, kterou byste byla v současné době ochotna alespoň zvážit?

U mě platí: Nikdy neříkej nikdy. Takže… Nevím. Nyní dělám práci, která mě baví a angažuji se tak, jak mě to uspokojuje. Ale ráda přijímám výzvy a ráda se pouštím do nových věcí.

 

Ze strany médií jste přešla do politiky. V roce 2000 jste sice byla poradkyní tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václava Klause, ale jako první volební kandidaturu jste zvolila tu do Evropského parlamentu, nikoli do českého. Proč?

To bylo v roce 2004 a já už v té době dělala téměř čtyři roky Sedmičku. Dostala jsem nabídku na kandidaturu do Evropského parlamentu ve chvíli, kdy mě televize bavila, živila, pořad byl sledovaný, ale už mi nepřinášel nic nového. A najednou přišla výzva, jak se posunout někam dál a změnit svůj život. Tak jsem tu příležitost vzala a využila ji.

 

Když se dnes vrátíte k těm pěti letům v Bruselu, vypusťme Lisabonskou smlouvu nebo otázku Benešových dekretů, co pro vás bylo kromě politických otázek největším zklamáním?

Shrnula bych to tak, že mě velmi zklamalo vidět na vlastní oči absolutní odtrženost evropských elit od běžných občanů. Prosazování jednotného poslaneckého platu, který zaručoval neopodstatněně stejně vysoký plat pro všechny, stejně jako výhody v důchodovém zabezpečení. A pak ta věčná otázka náhrad a bonusů pro europoslance. Já jsem náhrady vždy používala k tomu, k čemu sloužily. Tedy ke slušnému ubytování a slušnému cestování. A ne, abych bydlela ve třech v nějakém krcálku, jen proto, abych si ušetřila eura do vlastní kapsy. Vždyť v době, kdy opravdu hodně pracujete, máte právo i na život. A já jen proto, že rubáš nemá kapsy a kvůli nějakému euru, nechtěla zahodit nejlepší léta mého života tím, že bych s někým cizím sdílela pokoj a vozila si salám z Česka. Takových poslanců ale bohužel pracuje v Bruselu či Štrasburku většina. A nejen tam. Zřejmě i proto mám stále takovou potíž se v politice uplatnit. Víte, kolikrát jsem slyšela větu: Paní kolegyně nikomu neříkejte, že bydlíte v hotelu a lítáte letadlem! Vždyť když pojedete autem, tak jsou za to mnohem vyšší náhrady.

 

I proto se z vás stal euroskeptik?

Do jisté míry ano. Protože Evropský parlament je takovou esencí úřednické moci, mocenské korupce a pokrytectví. Takže do určité míry to vliv určitě mělo.

 

Mnoho lidí vás má ve škatulce zarputilá kariéristka a „neúspěšná kandidátka na nejrůznější pozice“. Na prezidentku ČR, na ředitelku ČT a Českého rozhlasu, senátorku, primátorku hlavního města Prahy. Jaký je váš pohled?

Jestliže člověk založí politickou stranu, tak je naprosto logické, že s ní chodí do voleb. A jestliže je nespokojen se stavem médií, je naprosto logické, že se snaží tento stav změnit. Takže já fakt, že se při své občanské práci neustále pokouším, ať už na poli veřejnoprávních médií nebo politiky, něco prosazovat, považuji za naprosto přirozený. A to, že je mé snažení lemováno prohrami, z toho já si nic nedělám. Protože mně každý proces přináší nová poznání.

 

Neměla jste někdy chuť to tady v Čechách zabalit a odstěhovat se na druhý konec světa?

Nikdy. Mám naši zemi ráda. A neumím si představit ani krajní situaci, jež by mě k této úvaze byť jen nasměrovala. A já vůbec nechci uvažovat o krajnostech nebo extrémech. Mám zde rodiče, zázemí, práci, mohu cestovat kamkoli po světě, ale domů se vracím vždy moc ráda.

 

Kromě vlastního politického bloku, s nímž se poprvé pokusíte získat voličské hlasy, abyste mohla prosazovat své názory v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, máte také úspěšně rozjeté podnikání. Co vám tedy přináší peníze?

Angažuji se v politice, a také se živím prací. V rámci naší rodinné firmy jsem se chopila vedení kosmetické divize. V této divizi se v současné době staráme o distribuci pěti globálních kosmetických značek. Je to něco, co mi dělá radost, protože to dělá lidi šťastnější, a ženy se díky naší práci samy sobě líbí. Jsou šťastné, když je nalíčíme nebo jim změníme barvu pleti nástřikem, díky němuž vypadají opáleně. Kosmetický byznys je to, v čem jsem se svým způsobem našla. Jako bývalá novinářka a špičková moderátorka jsem byla neustále v nějakých maskérnách. A samozřejmě jsem se už tehdy zajímala o to, čím mě líčí a jak mě líčí. Viděla jsem ty rozdíly na obrazovce, když mě líčil jiný vizážista, použil jinou kosmetiku nebo jinou techniku líčení. Vyzkoušela jsem tedy i na vlastní kůži, čeho lze prostřednictvím pěkného líčení bez plastických operací nebo jiných úprav docílit, a jakou mi to dělá radost.

 

Od politiky a novinařiny ke kosmetice. To je vcelku diametrální skok.

Tento byznys šel zhruba před třemi lety náhodou kolem nás, neboť jedna globální značka hledala distributora, protože se jí místní distributor vzdal. A my se k tomu nachomýtli úplně náhodou a rozhodli se zainvestovat peníze z předchozího byznysu, který jsme prodali. My znamená manžel, já a naše starší dcera Jana. Spadli jsme do kosmetiky úplně po hlavě, o její distribuci jsme nevěděli vůbec nic a naše začátky tomu také odpovídaly. Profesionální kosmetický svět se tehdy musel asi trochu pousmívat, protože jsme určitě dělali jasné chyby. Nicméně jsme se s nimi poprali, velmi si tento segment oblíbili a v současné době jsme ve fázi, kdy zastupujeme pět kosmetických značek, dodáváme produkty do ČR, SR i dalších zemí střední a východní Evropy.

 

Jak hodnotíte tuto oblast podnikání, do které jste vstoupila?

Našimi klienty jsou velké kosmetické řetězce luxusní kosmetiky, salony, vizážisté, drobní prodejci, kosmetická studia i malé parfumerie. Já to vnímám jako byznys, který je prostě hezký. Mě, jako ženu, činí šťastnou, protože činím šťastné ženy, dívky i starší dámy kolem mě. Například moje maminka, která zkrášlování nikdy moc nedala, se nyní občas nechá ráda nalíčit. A to je pro mě taková milá odměna. Obě naše dcery si dokonce kvůli nástřikům vypěstovaly postavy, aby samy mohly být modelkami pro propagaci samoopalovacích nástřiků.

 

Říkáte, že podnikání v kosmetice je v rodinné firmě vaší doménou. Jak to vše stíháte?

Ze začátku jsme kosmetickou divizi řídili společně s manželem a dcerou. Počátkem roku 2013, kdy ještě nikdo nevěděl, že přijdou předčasné volby, se dcera rozhodla přijmout nabídku od jednoho z našich britských obchodních partnerů, aby jim řídila byznys v USA. Manželovi začal růst investiční byznys v Rusku, kde nyní tráví více času než doma. A tak se stalo, že jsem tu na to zůstala sama. Navíc na mě trochu podezřívavě zkoušeli otázku, zda mě tady s tím vším mohou vůbec nechat. Jako: zvládneš to, můžeme odletět? Já se tehdy trochu, ale zdravě naštvala, jak si to moji nejbližší vůbec mohou myslet. A tak jsem se do té práce opřela. V současné době máme za posledních sedm měsíců nárůst ve stovkách procent. Byznys kosmetiky mě prostě chytil, baví mě a dávám dalším lidem práci. Síť našich odběratelů rychle roste a mě to opravdu těší. Ne proto, že jsem své rodině dokázala, že to zvládnu, ale třeba i kvůli speciálním projektům, na nichž se může naše společnost podílet.

 

Jaké možnosti tento segment tedy dále nabízí?

Třeba velmi důležitý a prospěšný projekt, jenž se věnuje ženám, které procházejí léčbou rakoviny. Radíme jim, jak by se měly líčit. Pomáháme jim i v tak těžkém životním období učinit je veselejší a sebevědomější. Takové ženy prožívají šílené problémy, ale i přesto chtějí vypadat jako ženy! Vím, že to neustále opakuji, ale já jsem strašně ráda, že pracuji v odvětví, které dělá lidem radost. Například v létě jsme zařídily hlídání pro děti kolegyň, jejichž děti chodí do mateřských školek. Ty jsou přes prázdniny zavřené, a tak jsme se o ně postaraly. A vidět ta malá děvčátka, jak zkoumají šminky a líčení a chtějí se proměnit alespoň na chvilku v princezny, bylo prostě krásné a přinášející úsměv. Dělám tvrdý byznys, který je vysoce konkurenční. Pro mě má přidanou hodnotu té voňavosti, krásy a radosti.

 

Zaměstnáváte odborníky na obchod a marketing?

Obojí si řídím sama, ale také si nechám ráda poradit. Když se řekne obchod a marketing, tak to zní šíleně tvrdě. Jsou to dvě tvrdé ekonomické kategorie. Ale já osobně trvám na tom, že ekonomie je behaviorální věda, a tak k ní i přistupuji. K tabulkám, číslům i kreativitě potřebujete také určitý feeling, emoci a mít pro to cit. Dle mého názoru nejsou obchod a marketing jen souhrnem určitých znalostí, které se naučíte ve škole. Pojímám řízení obou těchto důležitých aspektů podnikání s tím, že je třeba mít zkušenosti a umět zapojovat ty správné emoce.

 

Jaké máte ve svém podnikání cíle?

Když skáču do neznámé vody, mým prvním cílem je plavat v té vodě co nejlépe. Což znamená pracovat co nejlépe, čerpat každou zkušenost, protože ta voda je neznámá a já ji musím nejprve poznat. S tímto jsme šli my do odvětví kosmetiky. Věděli jsme, že je to byznys, který může být profitabilní, ale neuměli jsme jej. Proto docházelo v počátku k chybám, které ale naštěstí, jak se nyní ukazuje, nebyly nijak fatální. Takže doteď jsem si cíle nedávala. Ale nyní jsem si již trochu jistější, vidím ten nárůst a profit, a můj cíl je naprosto jasný. Letos ztrojnásobím a příští rok zdvojnásobím.

 

Vždyť ale nyní pracujete na předvolební kampani. A dle vašeho přístupu k byznysu je jasné, že ani ve své kanceláři asi nenecháváte vše na svých spolupracovnících. Máte někoho, komu jste kosmetický byznys na pár týdnů mohla svěřit?

Mám svou asistentku, které naprosto věřím. Spolupracovala se mnou ještě před tím, než jsem odešla do Evropského parlamentu. Když jsem pracovala v Bruselu, byla ředitelkou mé kanceláře, a v tuto chvíli se vrátila po mateřské dovolené. A to na místo mé osobní asistentky jak pro obchod, tak i pro marketing. Ona je člověk, kterému naprosto věřím. I dnes, i zítra se musím věnovat byznysu, ale díky ní vím, že ve firmě pod jejím vedením nedojde k žádným zásadním chybám. Strategická rozhodnutí nadále dělám já, neboť nechci po lidech kolem mě, aby za mě rozhodovali. Přesouvám na ně asi více zodpovědnosti, ale rozhodně ne klíčová rozhodování. Ta si neustále nechávám ve svých rukou.

 

Když dojde na rozhodování v zásadních věcech ohledně vašich aktivit či práce, licituje s vámi manžel, radí vám nebo vše nechává zcela na vašem úsudku?

Manžel mě nikdy nepřesvědčoval, abych něco nedělala. Ale je schopen mi vždy ze svého pohledu obě stránky mého rozhodování – tedy slabé i silné – rozkrýt, probrat je a finálně zhodnotit. O mnoha rozhodnutích už víme dopředu, jak dopadnou – třeba jako má kandidatura na prezidentku ČR – ale zároveň víme velmi dobře, proč určité kroky dělám. Zatím jsme se ještě nikdy nedostali do situace, kdy by mi můj muž řekl: Tohle, prosím tě, fakt nedělej. Vždycky spíš nakonec dojde na větu: Jestli ti to za to stojí, jdi do toho a já tě podpořím. A stejně tak funguji i já pro svého muže. Například při jeho investičních rozhodnutích říkám: Já za tebou stojím.

 

Jste přece jen hodně silná žena, vzbuzující emoce napříč nejen politickým spektrem, ale i naší společností. Jste sebevědomá, energická, nekompromisní a dominantní. Souhlasíte s tímto mediálním obrazem?

Sebevědomá ano, energická ano, nekompromisní někdy – pokud mi jde o hodnoty, které prosazuji. A dominantní? To si nemyslím. Na to vždy musí být dva.

 

 

Nebojíte se, že váš manžel může lidem, kteří nevědí, jak to u vás doma funguje, připadat jako „podpantoflák“?

Můj muž je u nás doma hlavou rodiny. A rozhodně není žádný podpantoflák. Absolutně respektuje, co dělám, a je jediný člověk na světě, který zná i mé slabší chvilky. Ví, že jsem bojovná, odvážná a strašně pracovitá. A ano, někdy až přehnaně urputná. Ale právě jen můj muž ví, jak se dokážu trápit, když se mi něco nedaří nebo nepovede. Ale o tom je partnerství. Život běží nahoru, dolů, a dva se mají navzájem podporovat v dobrých i horších časech. Stejně jako on podporuje mě, podporuji i já jeho. A nám je vlastně úplně jedno, co si o nás myslí někdo jiný. My jsme pár, s dětmi a rodiči jsme rodina, a snažíme se držet a podporovat navzájem. Já jsem na svou rodinu – nechci říkat – pyšná, ale strašně hrdá. Mám fantastické zázemí, a rodina je fantastický výsledek mého života. Kdyby se mi v životě nepovedlo vůbec, ale vůbec nic, jakože se mi toho už hodně povedlo, tak moje rodina je moje pýcha.

 

Kdy míváte slabé chvilky?

Přicházejí tehdy, kdy přicházejí podpásové útoky, kterým musím čelit, ale nemůžu se jim adekvátně bránit.

 

A býváte někdy unavená?

To víte, že ano. Ale prozatím ne tak, že bych měla chuť všeho nechat. Motor pořád běží, chci fungovat, pracovat, tvořit a bojovat.

 

Opravdu vám ještě nikdy nepřišlo na mysl, že byste se nejraději vše hodila za hlavu, sedla si na zahradě do křesla a nechala věci běžet bez vašeho přičinění? Nebo chcete vydržet, dokud nedosáhnete svého cíle?

Život na plné obrátky jedu už 49 let, tak uvidíme, jak dlouho mi bude motor sloužit. Já jasně daný cíl žádný nemám. A jelikož se nebojím změn a výzev, což si u mě lidi mohou vykládat různě, mám stále co podnikat a čím se zabývat. Vystudovala jsem zahraniční obchod, pak jsme neměli peníze, a tak jsem rok uklízela. Najednou šla kolem mě televize, do toho jsme podnikali, několikrát jsem měnila místo, šla jsem do politiky, teď jsem rozjela firmu. Když kolem mě projde zajímavá příležitost, jež se mi bude zdát zajímavější, než to, co právě dělám, tak ji popadnu. Protože toto je můj život a ten za mě nikdo žít nebude. Zůstávám si v tom svém, a jen se mění okolnosti. Věřím na poctivou práci, věřím na odvahu a věřím ve svobodného lidského ducha. Protože pokud je člověk odvážný a má vlastní svobodu v sobě správně nastavenou, může si splnit všechny své sny. Já mám štěstí na životního partnera a to považuji za klíčové.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Lucie Vítková

Foto: archiv Jany Bobošíkové

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře