Hana Robinson - zpěvačka, pianistka

22.11.2010 22:18 | Michaela Lejsková

 

„Pokud chcete vyprodat Carnegie Hall, začněte opravdu cvičit!" Hana Robinson

 

Na klavír hrajete již od pěti let. Jak za ty roky vyvažujete práci a koníčky?

Pro mě bylo hraní zatím vždy zábavou, i když jsem si jím vydělávala. Poprvé ale mám ten správný pocit s „Ohroženým druhem“. Cítím, že využívám všechny své schopnosti, a to je krásné. Doprovázím všechny na piáno, spolu s produkčním Michalem Pekárkem vybíráme hudbu, já ji potom zapisuji do not, moc mě baví řídit zkoušky – moje práce je zkrátka zábava.

 

Studovala jste světově proslulou hudební školu Berklee College of Music v Bostonu. Jak vypadalo takové studium?

Ve Spojených státech jsem nejprve studovala ve Washingtonu a poté v New Yorku. To mi pomohlo překonat jazykovou bariéru, a tak jsem na Berklee College nastupovala s pocitem, že budu všemu rozumět. Opak byl však pravdou. Musela jsem dohnat hudební terminologii a spoustu dalších věcí, které se učí již na konzervatoři. Byla to velká škola, která mě ale nesmírně bavila. Berklee je jedinečná, jazzově zaměřená instituce, kde učitelé s žáky jamují, a potom si ještě spolu klidně dají pivo.

 

Jak dlouho jste žila v USA?

Pět úžasných let. Na USA mám ty nejlepší vzpomínky. Občas to ale nebyla procházka růžovým sadem. Jste neustále nuceni řešit svá víza, školné, bydlení … Všechno je ale vzrušující a nové, a když jste mladí, jdete do všeho s nadšením.

 

Jaké jsou šance hudebníka uživit se v Americe hudbou?

Myslím, že stejné, jako kdekoli jinde. Záleží na tom, na jaké úrovni. Pokud chcete vyprodat Carnegie Hall, začněte opravdu cvičit. Dá se ale uživit i hraním na svatbách, konferencích, v klubech a při podobných příležitostech.

 

Vaší oporou při pobytu v zahraničí byl váš bratr Pavel. Vím, že jste oba závodně lyžovali. Věnujete se aktivně nějakému sportu i v současné době, popřípadě spolu s bratrem?

Nikdy mě asi neopustí láska k horám. Stále lyžuji, dokonce s Pavlem chystáme světový rekord v počtu „zlyžovaných“ středisek za 24 hodin. Také rádi lezeme po horách. Vylezli jsme spolu například na pátou nejvyšší sopku světa Cotopaxi (5 897 m) v Ekvádoru. Pavel už si nejvyšší vrchol světa zlezl v roce 2005, kdy zdolal Mt. Everest. Mně už dnes postačí něco menšího, a tak mě příští rok v březnu s největší pravděpodobností doprovodí na Kilimandžáro.

 

 

Váš bratr je evidentně klíčovým článkem ve vašem životě, protože také díky jeho iniciativě vznikla spolupráce s Michalem Horáčkem. Zní to jako z pohádky „O hudební princezně“, jejíž album se dostane k věhlasnému skladateli, ten ji uvítá ve svém hudebním světě s plnou parádou a pak zanedlouho ruku v ruce přebírají desku roku. Byla to opravdu taková procházka růžovým sadem, jak se na první pohled může nezúčastněnému čtenáři zdát?

Vše, co od té doby prožívám, je báječné. Příležitost, jakou jsem dostala, se za život naskytne jen párkrát. Lepší uvedení na českou hudební scénu jsem si nemohla přát a jsem za to velice vděčná. Od vydání CD „Ohrožený druh“ stojím ale na svých nohou, a to pevně na zemi, věřte mi. Je teď už pouze na mně, jak se svou hudební cestou naložím. Teď už to procházka růžovým sadem rozhodně není.

 

Ve spolupráci s Michalem Horáčkem vzniklo album „Ohrožený druh“, a poprvé v životě Michal Horáček, a s ním i všichni interpreti, živě koncertují. Jak se daří realizace koncertů v tak velké sestavě?

Myslíte šest ženských a Franta Segrado? Ano, je to tak trochu babinec, ale úžasný. Všechny hlasy jsou jedinečné, a zatím jsme se nesetkali s žádným problémem – ať mezi námi ženskými, tak i muzikanty. Ti jsou obzvlášť úžasní.

 

Plánujete vydat své vlastní album?

Ano, samozřejmě. Už o něm mluvím dlouho. Bohužel vždy se naskytlo něco, co mi cestu zkomplikovalo. Na začátku příštího roku už ale určitě bude na světě.

Foto: Miloslav Svanovsky

 

Texty i hudbu pro své písně si skládáte sama, nebo s někým tvoříte společně?

Pro mě je skládání zcela přirozené, téměř jako když mluvím. Ani nevím, čemu za to vděčím. Mám velkou spoustu písniček, které mi přirostly k srdci. V současné době vybírám ty nejlepší pro zmiňované album. Rozhodně se ale nebráním spolupráci s někým jiným. Tvůrčí proces s někým dalším je velmi inspirující.

 

Inspiraci pro vaše skladby berete kde?

Naprosto všude. Nejvíce ale ze svého života. Často píšu o mužích a lásce, kterou dávají nebo naopak berou. A také o dalších věcech, které už brzy uslyšíte na mém CD „Robinsonka“. Žila jsem v USA a v Anglii, hodně jsem cestovala a prožila spoustu úžasných i bizarních situaci. Myslím, že můj život je hodně bohatý, a tak mám i co předat posluchačům.

 

Vím, že svým hraním přinášíte radost také dětem, například v Klokáncích Fondu ohrožených dětí. Co třeba album pro děti? Dá se o tom uvažovat?

Děkuji za otázku. Ano, už dávno na něco takového myslím. Dokonce mám rozepsanou hudební knížku právě pro děti. V Anglii jsem se mimo jiné živila také výukou hry na piano a většina mých žáků byly děti. Moc mě to bavilo.

 

Jste vdaná. Manžel je Angličan. Jaká je vaše zkušenost s mezinárodním manželským svazkem? Nějaká rada či doporučení pro ženy, které si chtějí vzít cizince?

Ano. Než do takového svazku vstoupíte, pořádně si to promyslete. Mohou se vyskytnout četná úskalí. Myslím, že ženy jsou v mnohém přizpůsobivější. Dokud jsme žili v manželově rodné Anglii, vše bylo v pořádku. U nás v Česku ale nastaly problémy, a tak v současné době žijeme každý v té své zemi. Budoucnost řešíme.

 

V současné době žijete a vystupujete kde? Můžeme zajít na nějaké komornější vystoupení než je šňůra koncertů „Ohrožený druh live“?

Po vydání CD bych se nyní také ráda věnovala vlastním plánům, vlastní tvorbě. Takže příležitostí bude určitě více. Navíc s Lenkou Novou dáváme dohromady program, se kterým začneme vystupovat po Novém roce. Budeme hrát převzaté písně, šansony i vlastní písně.

 

Pro toto interview jste s námi fotila a pózovala v modelech módní značky Ingi. Co vy a módní trendy?

Když jsem byla mladší, trendy mě vůbec nezajímaly. Zvlášť v USA bylo úplně jedno, co jsem si oblékla, tam se může nosit úplně všechno. Pravdou je, že jsem tam byla za studentku. Od té doby, co se znám s manželem, zajímám se o módu více, John má velice dobrý vkus.

 

Jste velmi krásná štíhlá žena, výrazný typ. Věřím, že musela také přijít nabídka, abyste si „osahala“ modeling. Láká vás módní molo a kariéra modelky?

Před nedávnem jsem předváděla svatební šaty na akci Svatební šaty roku 2009 pro brněnskou návrhářku Evu Urbánkovou. Musím přiznat, že jsem byla překvapená, jak moc se mi to líbilo. Také focení pro Profashion či jiné časopisy si vždy náramně užívám. I když kariéra modelky mě neláká, občas by mě to rozhodně bavilo.

Foto: Miloslav Svanovsky

 

Co třeba taková vlastní módní kolekce?

To už je zajímavější nápad, o kterém již nějakou dobu samozřejmě také přemýšlím. Mám spoustu nápadů, snad je za tento život všechny stihnu uskutečnit. Protože odmalička sportuji, mám ráda pohodlnou, ale elegantní módu. Něco v tomto smyslu, cenově dostupné všem – to by mě bavilo.

 

Rodiče byli automobiloví závodníci, předpokládám, že máte kladný vztah k autům. A jaký je například ten váš vysněný vůz?

Auta mám pochopitelně moc ráda a ráda jezdím rychle. A představte si, ještě mě nikdy nechytli. Dřív mě dokonce lákalo závodit v autě tak, jako jezdili moji rodiče, když byli mladí. To by se jim ale asi nezamlouvalo.

 

A v životě, tam se nejčastěji řídíte čím?

Svým instinktem. Jednou mi má dobrá přítelkyně z New Yorku řekla, že mám výborný instinkt, a já se jím od té doby opravdu řídím. Zatím mě nezklamal, i když se tak někdy může zdát.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Miloslav Svanovsky

Oblečení: INGI

Vlasy: REDORANGE Brno

Make up: Salon Le Monde

Doplňky: D.I.C. a.s. diamonds

Hana Oujezdská, Jan Motl

Restaurace: Borgo Agnese Brno

Publisher: Profashion 11/2009

Tagy: hudba, hudebník, zpěv, zpěvák

Partneři

Komentáře