Jakub Smolík - zpěvák

29.09.2014 20:15 | Petra Kuncová

Písně Jakuba Smolíka jsou mimořádně oblíbené díky své romantické a pohodové náladě. Sám o sobě říká, že tak byl vychovaný – jako romantik a snílek. Přesto ale nežije jen s hlavou v oblacích a dobře ví, že pokud chce být člověk v něčem úspěšný, musí se stále učit.

 

Jak vzpomínáte na svou první kapelu Travaléři?

Je to už strašně dávno… Ale byla to moje první kapela, poprvé na jevišti, díky ní jsem to, co jsem dnes.

 

Kde se u vás vůbec vzala láska k hudbě?

Moje maminka se mnou zpívala od malička. Učila mě lidové písně na harmoniku.

 

A co vzpomínky na Horizont, taneční a dechový soubor, který jste založil během vojenské služby?

Byl to především únik z kasáren, možnost opušťáku. Ale samozřejmě, že i radost, zpívání před lidmi.

 

Co považujete za svůj první velký úspěch?

Zpěvák Polabí. Soutěž amatérských zpěváků. Tam jsme vyhráli cenu diváků a byli s kamarádem Trnkou celkově třetí.

 

Velmi brzy jste začal vystupovat s významnými hvězdami. Co vám to dalo?

Vědomí, že se musím učit, učit, učit a ještě jednou učit. Ale taky jsem mezi nimi poznal spoustu nafoukaných blbů zahleděných do sebe.

foto: Lenka Hatašová

 

Co nejzásadnějšího vás naučil Petr Hannig, u kterého jste začínal?

Že pokora a kšeft jsou svaté.

 

Vaše pravé jméno je Jaroslav. Co vás přimělo ke změně?

Petr Hannig tvrdil, že Jaroslav není pro zpívání to nej, a já jsem Jakuba používal v beatu.

 

Je něco, co byste ve své kariéře udělal jinak, kdybyste mohl?

Nevím. Asi bych v začátku tlačil víc na pilu. Byl jsem moc „měkkej“.

 

Vaše poslední album nese název Vítám každý nový den. Čím je pro vás výjimečné?

To není poslední. Nyní jsem vydal ještě další – 55 hitů Best of. Jsou to nejžádanější písně z mých 29 alb, která jsem vydal. Nevěřil bych, že se mi to podaří.

 

Tak tedy na vašem předposledním albu jsou i písně, které původně vznikaly pro Petra Muka. Co to pro vás znamená?

Vyznamenání. Dostat písně od Petrova dvorního skladatele, to je pro mě vyznamenání.

foto: Lenka Hatašová

 

Které album vnímáte pro svou kariéru jako nejzásadnější a proč?

To poslední. Nový začátek…

 

A ta nejvýznamnější píseň?

Až se ti jednou bude zdát, to byla první písnička. A stala se nejúspěšnější písní roku 1987. Neznámý zpěvák pracující v servisu byl před Karlem Gottem a Daliborem Jandou…

 

Kde čerpáte ke svým písním inspiraci?

Ze života kolem sebe.

 

Čím to, že jsou ve většině případů laděny v romantickém duchu?

Byl jsem v tomto duchu vychovaný. Romantik a snílek.

 

Jste tedy romantik i v soukromí?

Zeptejte se ženy.

 

Jak dlouho jste musel hledat svůj vlastní styl?

Nehledal jsem ho. Zpívám ho od začátku.

 

Kdo myslíte, že jsou vaši fanoušci?

Normální lidé. Poznávají se v mých písních.

 

Podle jakých měřítek hodnotíte úspěšný koncert?

Když vidím, že se lidi baví, to vnímám jako úspěch.

 

Považujete obecně sám sebe za úspěšného?

Asi ano. Kluk z malé vesničky, 29 alb, 80 koncertů s kapelou ročně…

 

Nějaký čas jste dokonce měl restauraci či vedl cukrárnu – co vám toto období dalo?

Co jsem dělal, jsem vždycky dělal rád.

 

Odnesl jste si z toho nějaké poučení?

Kdybych nedělal muziku, uživil bych se jinak.

 

Pouštěl byste se ještě znovu do podnikání?

Podnikám neustále. Muzika je podnikání.

foto: Lenka Hatašová

 

Dalo vám to něco i do hudební kariéry?

Určitě, člověk se pořád učí.

 

A jak se proměnila vaše kariéra po narození potomka?

Jsem šťastnější, mám více inspirace.

 

Co pro vás hudba obecně znamená?

Mám kliku, že zaměstnání je i mým koníčkem.

 

Dá se v dnešní době hudbou dobře uživit?

Já se tím živím. Jestli ostatní, tak to se zeptejte jich.

 

Myslíte, že se dá dělat hudba jen pro peníze?

Jo, někteří producenti to dělají.

 

Jaké nejdůležitější vlastnosti by měl mít dobrý zpěvák?

Pokora, pokora, pokora.

 

Myslíte, že se dá zpěv naučit?

Když máte hudební sluch, tak snad ano.

 

Může podle vás být úspěšný i zpěvák bez jakéhokoli odborného vedení?

Náhoda je blbec, může.

 

Jaké největší překážky jste ve své kariéře musel překonat?

Závist, zloba, maloměšťáctví.

 

Jak pečujete o svůj hlas?

Chodím k paní profesorce Vavrečkové na hodiny zpěvu.

 

Zpíváte i v soukromí?

Ano, dětem a přátelům.

 

Při jaké hudbě vy sám relaxujete?

Relaxuji tichem a sportem.

foto: Lenka Hatašová

 

Dokážete ještě hudbu poslouchat bez toho, abyste ji hodnotil?

No jasně, vnímám jen melodii a náladu.

 

Co podle vás dělá dobrou píseň dobrou písní?

Když si ji i po létech lidi zpívají třeba v hospodě nebo u táboráku.

 

Máte ještě nějaký kariérní sen či přání?

Ať se mi daří stejně…

 

Děkuji za rozhovor

 

Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková a Martina Jandová

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře