Marie MeryEn Kampfová - DJka

Marie Kampfová, foto: Robert Vano

"Z každého výstupu zpoza pultu jsem měla ohromnou radost. Doba šla ovšem dále a DJing se začal ubírat směrem vinylů a mixování a tam skončila veškerá sranda." Marie MeryEn Kampfová

Práce DJky už není jen výsadou mužů. V poslední době se na naší i světové scéně začíná prosazovat čím dál tím více žen. Jednou z nich je i Marie Kampfová. DJing ji uchvátil již jako malou holčičku, ale asi ho měla v genech, protože jak tatínek, tak bratr se DJingu věnovali. Marie se rozhodla jít v jejich stopách a zcela propadla vinylovému světu. A kdyby jí mixování v budoucnu náhodou přestalo bavit, může se klidně vrhnout na molo, protože výšku i atraktivní vzhled na to má. Posuďte sami!

Zeptám se jako naprostý laik: Co zaujme mladou ženu na DJingu, který bych donedávna považovala (až na několik výjimek, které tvoří DJ Lucca, nebo dříve Michaela Salačová) za mužskou doménu?

U mě to bylo naprosto jednoduché a dané předem. Můj otec (DJ Er) a bratr (DJ Ian Blond) mě do dané tématiky zasvětili někdy v roce… no, to už je dávno. Již jako malá jedenáctiletá holka jsem s otcem chodívala na dětské diskotéky a již tehdy jsem tátu v jeho profesi velmi obdivovala. V té době byl v České republice ovšem DJing na trošku jiné úrovni než nyní, ještě se nemixovalo, skladby se pouze pouštěly a DJ každou skladbu uváděl do mikrofonu. Při každé možné příležitosti jsem tátu prosila, aby mi dovolil nějakou skladbu uvést. Z každého výstupu zpoza pultu jsem měla ohromnou radost. Doba šla ovšem dále a DJing se začal ubírat směrem vinylů a mixování a tam skončila veškerá sranda. Fascinoval mě každý pohled na tátovo či bráchovo hraní, jak jim jde mixování pěkně od ruky, a moje touha předvádět se za mikrofonem se přeměnila na touhu umět mixovat stejně jako oni. A tak jsem se do toho pustila. Psal se rok 2002.

Takže jste měla plnou podporu celé rodiny?

Měla jsem opravdu štěstí a plnou podporu ze strany rodičů, což si myslím bylo velmi podstatné. Nemnoho rodičů mých kamarádů něco takového v té době chápalo. Na každé narozeniny a Vánoce jsem si přála vinyly a ty jsem také vždy dostala, až jsem se propracovala k pěkné sbírce, kterou mám dodnes. Nyní hraji již jen z CD.

Vaše umělecké jméno je MeryEn, to podle křestního jména, nebo má hlubší význam?

Jako u většiny DJs je to dáno dle jména. Při vymýšlení jsem ovšem přidala koncovku En, aby umělecké jméno bylo o něco zvučnější než jen obyčejné Mery.

Jak vycházíte s výše jmenovanými DJkami, které působí na naší scéně?

S Luccou jsem se na pár hraních setkala, ovšem s Míšou tu čest nemám. Ale nebyla bych přímo takto konkrétní. Z vlastní zkušenosti si myslím, že my DJky držíme spíše pospolu proti větší mužské konkurenci. Hrávám často s DJkami Elite, Patricia, Evson, Adlet… a nikdy se mi nestalo, že bychom spolu nevycházely, či na sebe házely špínu, jako to někdy bohužel dělávají někteří naši kolegové.

Tak to je zvláštní, tipla bych si, že právě mezi ženami bude větší rivalita. Takže jste mě mile překvapila. Co musí ovládat správný DJ?

Především by měl mít cit pro hudbu. Ostatní se dá naučit – myslím tím mixovací techniku. Ta je jako jízda na kole, když se ji jednou naučíte, už ji nezapomenete. Musí se jen neustále pilovat.

Jste DJka, která poslouchá jenom house, nebo si doma či v autě pustíte i něco jiného?

Můj hudební vkus je rozsáhlý a netýká se jen housových odnoží. Kromě klubové hudby poslouchám i skladby od jednoho z největších hudebních umělců naší doby, kterým je Jean Michel Jarre (toho ovšem neposlouchám v autě, ale doma při relaxaci). Občas také zabrousím do popové scény – Michael Jackson byl celé mé dětství mým největším vzorem, občas si naladím i jazz, blues a také hip-hop či rock. Takže se neomezuji, mám prostě ráda kvalitní hudbu, ať je jakéhokoliv stylu. Tedy kromě dechovky – tato hudební odnož nemá žádné kvalitní skladby. Ale je pravdou, že převážně se zaposlouchávám do tónů hudebních kousků, které pak i sama za mixákem prezentuji.

Hrajete převážně v Čechách, nebo vyjíždíte do světa?

Hraji převážně po celé České republice, ale občas se dostanu i do zahraničí. V loňském roce jsem se podívala do francouzského města Marseille, kde jsem v jednom víkendu hrála hned ve dvou klubech. Bylo to tam naprosto úžasné. Hraní v Čechách mám samozřejmě také ráda, ale když hrajete v baru přímo na pláži s výhledem na moře, tak to má prostě větší kouzlo. Jinak letos v létě mě v Praze často uslyšíte v největším českém klubu SaSaZu. Také si zahraji na festivalech Prague City Festival a Pleasure Island.

Pochopila jsem, že u vašeho zrodu jako DJky stáli otec a bratr, ale kdo je pro vás nejlepším DJem v zahraničí? Je někdo takový, u koho se inspirujete?

Ano, mým vzorem a velkou inspirací byli dříve DJs, kteří mě do hraní zasvěcovali – tedy můj otec, bratr a také DJ Hyde. Jelikož DJing opravdu není zábavou na mnoho let, tak po X letech za pultem jsou i tito pánové na zaslouženém DJském odpočinku a mé vzory se posunuly dále za hranice. Alexander Kowalski a Joris Voorn – tito pánové jsou pro mě velkými idoly a kdyby stvořili sami na sebe nějakou modlitbu, budu ji odříkávat snad každý den. Dále mám ráda tvorbu pánů, jako jsou Dave Angel, Marco Bailey, Olav Basoski, Johannes Heil, Laidback Luke…atd…atd… Mohla bych tady jmenovat spoustu dalších, ale na to nemáme dost času ani místa. (úsměv)

Dá se touto prací solidně uživit? Dokážete si představit sebe samu za nějakých dvacet let?

Uživit se tím určitě dá, ale pokud nejste nositelem zvučného jména jako třeba Carl Cox, DJ Tiesto či Sander Van Doorn, je to, myslím si, celkem boj. Proto jsem ráda, že mám i svou práci, která se mi dokonce výborně s hraním kloubí – například v pátek 17. 6. dělala naše firma druhou stage na brněnském výstavišti, kde jako hlavní hvězda vystoupil právě výše jmenovaný DJ Tiesto. Normálně bych se do blízkosti takového zvučeného DJského jména nedostala, ale moje práce mi to umožnila.

Nabízí se otázka: Není práce DJs spojovaná s nočním životem, alkoholem a drogami?

Není to o tom, že by byl DJing jako takový spojovaný s alkoholem či drogami. Ale je to spíše o akcích a klubech, kam se lidé chodí bavit a při těchto příležitostech si dají skleničku nebo lajničku. Nemyslím si, že by DJing jako takový měl sklony nutit vás něco brát. Já už jsem se kupříkladu dopracovala do fáze, kdy přijdu do klubu, odehraji svůj set a mizím domů spát. Nemám žádnou nutkavou potřebu se v klubu sjíždět či opíjet do němoty. Ale i když do klubu přicházíte i z něj odcházíte za střízliva, stejně druhý den cítíte únavu z pouhého ponocování.

Předpokládám, že vám DJing zabírá hodně času, takže bych si myslela, že „práce je zároveň vašim koníčkem“. Máte vůbec možnost se realizovat i někde jinde?

Jak jsem se již zmínila, práci mám. DJing je skvělý koníček a v mém případě luxusně skloubený s mou prací. Ale kombinace mé práce a DJingu je časově vražedná, nic dalšího kromě přítele a psa už nestíhám.

Příští rok vám bude třicet, považujete tento věk za mezník ve svém životě, jak to slýchávám od mnoha lidí?

Co se práce týče, tak asi ano. Mým cílem je v tomto věku se v práci posunout o kousek dále. Ale týká se to opravdu jen práce, v ničem jiném žádný rozdíl či něco jiného cítit nebudu.

Téma rodina: Láká vás role maminky, nebo se na ni ještě necítíte?

Prozatím ne. Máme doma pejska, anglického kokršpaněla, a ten vydá za dvě malé děti.

Děkuji za rozhovor.

Text: Dita Brančíková

Make up a vlasy: Mili Dvořáková

Foto: Robert Vano

Foceno v restauraci Mlýnec v Praze www.mlynec.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře