Petr Kroutil - hudebník


Petr Kroutil
Petr Kroutil, foto: Karel Pražák
16.04.2011 11:12 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Jsem v první řadě entertainer – komediant, který je na pódiu jako doma a užívá si to naplno." Petr Kroutil

 

 

 

 

 

Zažít Petra Kroutila při jeho hudebním vystoupení je zárukou dobré nálady, můžete očekávat nepředvídané improvizace i smysl pro humor, kterým dokáže zapojit své posluchače více „do hry“, a hlavně, prožitek z hudby, který vám bude ještě dlouho rezonovat v celém těle. Ne nadarmo věnoval roky dřiny a odříkání splnění svých představ o studiu hudby, například ve vyhlášené Berklee College of Music v Bostonu, či v Nepálu. Je jasné, že Petr je nejen muzikant, ale hlavně srdcař, který dokáže probudit emoce svých posluchačů.

Petr Kroutil
Foto: Karel Pražák

 

Když jste se poprvé rozhodoval pro hudební nástroj, který vás bude doprovázet na profesionální cestě muzikanta, který byl ten první?

V šesti letech za mě rozhodla maminka a dala mě na piano. Ovšem odtamtud mě brzo vylili pro „nedostatek talentu“ a máma, která to nevzdala, mě dala na zobcovou flétnu. První nástroj jsem si sám vybral v devíti letech – klarinet, a později saxofon. Byla to dobrá volba.

 

Jak jste se vlastně dostal ke studiu na Berklee College of Music v Bostonu?           

Na Berklee jsem chtěl už v šestnácti. Chodil jsem na americkou ambasádu zjišťovat podrobnosti a zdálo se mi to tenkrát obrovsky složité. Také jsem chodil na speciální kurzy angličtiny, ale prostě na to ještě nebyly podmínky a já zůstal následujících 13 let v Praze. Později ten dětský sen zase najednou ožil a pak už to šlo všechno rychle. Přijímací zkoušky v německém Freiburgu, stipendium, sehnat peníze, vízum, letenky... a bylo to. Přišel ten správný čas.

 

Měl jste tou dobou možnost studovat s někým z Čech?

Jistě. Tenkrát jsme tam byli čtyři Češi: Zdeněk Kánský – světoběžník, ze kterého je vynikající kontrabasista a můj kamarád, Elena Sonnenshine, která studovala zpěv a spolu s jejím manželem mi moc pomáhali, hlavně na začátku, kdy to bylo nejtěžší. Pak také Hanka Robinson, se kterou jsme jeden semestr sdíleli společný byt, právě ten Eleny. S Hankou spolupracuji prakticky dodnes a naštěstí se vidíme často.  

 

Jakým způsobem se rozvíjel váš vztah k hudbě po zkušenosti z USA?

Je to diametrálně rozdílný pohled na celé hudební dění, ale zřejmě jen těžko definovatelný. Paradoxně mi tato zkušenost pomohla získat sebevědomí, kterého se mi dřív v Čechách nějak nedostávalo. To je asi největší přínos.

Foto: Karel Pražák

 

Postrádáte zde v rámci hudebního života něco, co jste měl v USA?

Jazzoví hráči jsou tady výborní, úroveň je velmi vysoká a konkurence ještě únosná. Naproti tomu v USA jsem měl skutečně pocit obrovského drtícího stroje. To mi opravdu nechybí.

 

Procestoval jste mnoho zemí. Dá se říci, že většinou ve spojitosti s hudbou? Jaké země to byly?

Cestuji poměrně hodně, ale dlouhodobě jsem žil v USA a v Nepálu

 

Jaké máte zkušenosti z Nepálu, kde jste, jak jsem se dozvěděla, studoval flétnu? A proč zrovna toto rozhodnutí?

Abych to poopravil, studoval jsem indickou bambusovou flétnu – bansuri. Obor indické rágy. V době, kdy mi bylo v USA už docela dobře, začal jsem si hudbou i vydělávat a už jsem uvažoval o usazení se tam, dostala moje bývalá britská přítelkyně možnost pracovat v Káthmándú. Mohl jsem jet s ní, ale minimálně na dva roky. To se asi neodmítá, že?

Petr Kroutil
Foto: Karel Pražák

 

Myslíte si, že pro své zkušenosti a umění máte v Čechách dostatečné uplatnění?

Momentálně ještě ne, ale to jistě přijde. Naštěstí jezdím dost po světě, tam je publikum trochu vnímavější.

 

Uvažujete ještě o nějaké další hudební cestě do světa?

Ne, rozhodně ne na delší dobu. 

 

V jakých klubech či při jakých příležitostech obvykle vstupujete?

Hraji hodně, téměř denně. Od klubů, přes koncertní sály po svatby a párty, prostě normální muzikantský život. Baví mě právě ta pestrost a užívám si možnosti bavit lidi. K tomu jsem se narodil.

 

Které vaše vystoupení hodnotíte jako hodně neobvyklé?

Každé. Trapasů a legrací mám za sebou samozřejmě moc a moc. Na několik Televarieté, anebo na vlastní knihu.

 

Máte rád improvizaci?

Improvizace patří k jazzu neodmyslitelně. Ovládáme ji lépe než kolegové hudebníci z jiných žánrů. Ale schopnost improvizovat je výborná i v životě. Však se někdy přijeďte podívat na můj improvizovaný domek. Třeba když dojde stavební materiál…

 

Je vám příjemnější hrát v menším či větším počtu hudebníků? Jaká to má úskalí?

V menším počtu je to určitě větší zábava i více prostoru k dýchání. Ale prošel jsem i big bandy. Jeden jsem spoluzaložil a sedm let jsem ho moderoval a byl jeho sólistou. Momentálně mě to netáhne. Mám teď kvartet jménem „Petr Kroutil Orchestra“, což je sice trochu zavádějící název, ale chci si nechat možnost mít zase v budoucnu big band a neměnit jméno kapely.

 

Jste hudebník a zpěvák současně. Přiznám se, že s tím saxofonem, flétnou či klarinetem to asi kombinovat nejde. Kdy se vlastně jako zpěvák realizujete?

Jsem v první řadě entertainer – komediant, který je na pódiu jako doma a užívá si to naplno. Zpívám prakticky pořád, občas to proložím sólem na nějaký nástroj, ale hlavně se raduji z toho „tvoření“. Pak je vlastně téměř jedno, co konkrétně dělám. Má to, alespoň doufám, smysl jako celek.

Petr Kroutill
Foto: Karel Pražák

 

Když se ohlédnete za vaší publikovanou hudbou, jaké vás s vydanými alby spojují zážitky či životní události?

Vydal a spolupracoval jsem asi na osmnácti až dvaceti cédéčkách. Nevím přesně. Z toho tři jsou ve Velké Británii a tři v Nepálu. Většinu nahrávek ani nemám doma. K vlastní tvorbě jsem trochu moc kritický, takže ji až na výjimky nikdy neposlouchám. Tedy, až na dvě CD. Jedno je „Bhakti Junction“ s indickou zpěvačkou Renu Gidoomal a druhé je zatím pracovní verze tibetských a indických manter, na kterých už dlouho pracuji a ještě jsem je oficiálně nevydal. Vybíráme vhodného investora. (úsměv) To jsou však jediné moje nahrávky, které mě samotného uklidňují, a posloucháme je doma poměrně často.

 

Za svoji dosavadní kariéru jste získal nesmírně mnoho zkušeností s věhlasnými umělci, především z oblasti jazzu. S jakými pocity se ohlížíte za takovými zkušenostmi, jaký mají na vás dodatečně vliv?

Samozřejmě, že díky Berklee máte možnost hrát (nebo je doprovázet) s velikým množstvím těch nejlepších muzikantů na světě. Tedy v tomto žánru. Nemá význam se pyšnit slavnými jmény, koho to zajímá, ať se podívá na moje webovky. Spíš jsem vždy pozoroval vlastnosti, které k takovému úspěchu vedou. Když pominu takové, jako jsou vytrvalost, píle, odhodlání atd., které jsou na začátku i uprostřed cesty naprosto nezbytné, umělce na samotném vrcholu spojuje, dle mých pozorovacích schopností, kombinace skromnosti a neotřesitelného sebevědomí. Žádná nafoukanost, či arogance, ale naprostá jistota sebou samým.

 

Považujete nějaké „hudební setkání“ za vskutku osudové, mimořádné?

Nejosudovějším je samozřejmě můj první učitel na klarinet z LŠU – Otakar Bretšneider, který prostě nasadil vlak na tu „správnou kolej“. Navždy mu patří můj dík. V Indii se žák klaní k zemi, na znamení úcty se dotýká mistrových nohou a nazývá ho guru. Tak to byl můj první guru, který by si jistě tyto pocty zasloužil, pokud by zde taková tradice existovala. Ti ostatní učitelé a hráči už „jen“ pomáhali usměrnit rozjetý rychlík.

Petr Kroutil
Foto: Karel Pražák

 

Když vezmu v potaz vaši spolupráci s českými umělci, patří k nim také textař Michal Horáček, jehož deska „Ohrožený druh“, měla obrovský úspěch. Jak na tu dobu a spolupráci vzpomínáte?

K nahrávání mě jako studiového hráče přizvala právě Hanka Robinson. S panem Horáčkem jsem strávil asi pět hodin mého života a jeví se mi jako sympaťák. Jinak to byla normální práce. To CD ani nemám.

 

Život s muzikantem není žádný med. O víkendech jsou většinou akce, někde hraje a doma moc není. Konečně se tedy mohu zeptat muzikanta na jeho vlastní názor – jaký je podle vás život s muzikantem?

S muzikantem nevím, ale myslím, že konkrétně se mnou to musí být SUPER! (úsměv) Taky asi pomáhá, když si člověk najde muzikantku, což se mi podařilo a nemáme si co vyčítat.

 

Jaké jsou vaše představy o blízké budoucnosti? Bude to spíše kariéra, nebo dáte více prostoru soukromí? Dokážete v tomto ohledu nějak systematicky plánovat?

To nevím. Umím si představit rozumnou kariéru a úspěch vedle krásně fungující rodiny, ale asi to zase budu muset odjet někam do světa nastudovat.(úsměv)

 

Příležitosti někdy vcházejí do života jen jednou, někdy vícekrát. O jaké takové můžete říci, že jste ji uměl uchopit a jste za to dnes šťastný, hovoříme-li o profesním životě?

Já si o sobě myslím, že jsem pochytal snad vše, co se dalo. Od filmování až po důležitá angažmá. Nepamatuji si, že bych se někdy před nějakou nabídkou zastavil a řekl si, že to nezvládnu. Vždycky jsem to minimálně zkusil.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Petr Kroutil www.petrkroutil.cz

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Karel Pražák

Foceno v restauraci Fama Grand v Praze www.famarestaurace.cz  

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz  

Petr Kroutill
Foto: Karel Pražák
Petr Kroutil
Petr Kroutill
Petr Kroutil
Petr Kroutill


Tagy: film, hudba, hudebník, jazz, saxofonista, zpěv, zpěvák

Přidej komentář





Komentáře

Marie 07.01.2017 19:36:05
Včera jsem byla na koncertě pana Petra Kroutila,musím se přiznat, že se mě vůbec nechtělo , v takové zimě a ještě autem 30 km od Prahy. Teprve pár hodin před představením jsem se dozvěděla , že pojedu .Moje představa obsahovala postarší muže, kteří jen tak "vyhrávají". ˇByla to nádhera neskutečné výkony , laskavý i provokativní humor , zpěv a vše působilo jako , když se člověk o nic nesnaží a ono to jde samo. Jako voda, která jen tak plyne, převaluje se přes kameny , překonává překážky, pak přímo tryská, valí se , bublá, pění , bere sebou vše co jí stojí v cestě a zase se vrací na začátek a přímo vás laská. Ale tím to nekončí - už jste dávno doma a stále to ve vás rezonuje. Moc děkuji a přeji všem ....nevím co víc si přát. Teď už jen úsměv . Marie


Kategorie
Příbuzné články
Petr Malásek - pianista a hudební skladatel
Petr Malásek - pianista a hudební skladatel

31.03.2016 | Říká se, že hudba je jen jedna, Petr Malásek se jí věnuje v celé šíři. Není mu cizí hudba ...


David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec
David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec

20.03.2016 | „Hudba musí být uměleckým přetvořením lidské řeči v jejích nejjemnějších odstínech.“ ...


Honza Jareš - zpěvák a klavírista
Honza Jareš - zpěvák a klavírista

26.02.2016 | Na české scéně je několik výjimečných umělců a Honza Jareš se krok po kroku dostává mezi ...


Dalibor Janda - zpěvák, skladatel
Dalibor Janda - zpěvák, skladatel

17.02.2016 | Přestože zpívat začal velmi brzy, do povědomí lidí se dostal až ve svých třiceti letech. Píseň ...


Lucie Králová – DJane, moderátorka, producentka
Lucie Králová – DJane, moderátorka, producentka

15.02.2016 | O dámě, která se prosadila v oblasti DJingu nejen v ČR, ale také v zahraničí, bylo řečeno: ...











Komentáře na Facebooku