Václav Rout - dudák


Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
07.10.2012 00:07 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Na rozdíl od většiny hudebních nástrojů při učení na skotské dudy žák nezačíná okamžitě hrát na samotný nástroj." Václav Rout

 

 

 

 

 

Neslyšet zvuk dud, takový život si Václav Rout vůbec neumí představit. Hudebník, který je příkladem toho, že vše se má dělat na plno a srdcem, je majitelem fantastického hudebního nástroje, jakým jsou pravé skotské dudy. A neodmyslitelně i skotského kroje. Dnes už se pyšní sbírkou šedesáti kousků! Pozoruhodný hudební nástroj, jímž dudy jsou, stojí za povšimnutí z mnoha důvodů, o nichž se od Václava Routa dozvíte v našem rozhovoru. Na co ale rozhodně nezapomeňte, jsou špunty do uší. Ne že by se to nedalo poslouchat – se zvukem dud to není jen tak ledajaká věc! V areálu pražské restaurace Žofín Garden, kde nám při focení Václav zahrál, o tom už také vědí své.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Ohlížet se za historií hudebního nástroje, jako jsou dudy, v ČR, kolik toho najdeme? 

Záleží, hledáme-li historii dud v ČR obecně, či pouze skotských dud. Pokud obecně, tak se dostaneme až do vrcholného středověku, případně raného novověku – vždyť například hlavní postavou na Zpívající fontáně před letohrádkem Belveder v Praze je postava dudáka, nehledě na zobrazení dudáků v mnoha středověkých kancionálech. V případě skotských dud je historie podstatně mladší. Odhlédneme-li od návštěv skotských dudáků na některých festivalech v ČR ve druhé polovině 20. století či účasti skotské vojenské dudácké kapely během oslav konce války v roce 1945 v Plzni, se historie skotských dudáků začala v ČR psát v lednu 1999, kdy se sešli první zájemci o hru na tento nástroj s historicky prvním učitelem, Williamem „Chipem“ Doehringem III. z amerického Baltimore. Ti dali základ všem současným českým skotským dudákům.

 

Za dudami jste razil cestu do Skotska. Jako někdo, když chce být námořníkem, jede do Hamburku a za módou zase do Paříže?  

Moje první setkání se skotskými dudami bylo před cca 40 lety, kdy jsem zaslechl zvuk skotských dud a doslova se do něj zamiloval. Nicméně mi trvalo dalších více než 20 let, než jsem v roce 1998 potkal pana Doehringa, který mne začal učit na skotské dudy. Patřil jsem mezi jeho první žáky, které v Praze začal v lednu 1999 učit. Později mi ukázal cestu do Skotska, do jedné ze dvou nejprestižnějších dudáckých škol na světě, The National Piping Centre, kterou jsem několik let navštěvoval. No a poté jsem přešel na druhou z těchto škol, College of Piping v Glasgow, kam do dnešní doby dojíždím a snažím se zdokonalit ve svém „dudání“.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Čím byste řekl, že dokážou dudy předčít všechny ostatní nástroje? Nebo snad nějaký z nějakého důvodu nepředčí? 

Zvukem. Je to tak dominantní a tak podmanivý zvuk, že jsem mu okamžitě na první poslech podlehl.

 

Předpokládají se nějaké specifické fyzické dispozice u hráčů na dudy? 

Spíše než fyzické jde o ty psychické. Je totiž potřeba velké trpělivosti. Na rozdíl od většiny hudebních nástrojů při učení na skotské dudy žák nezačíná okamžitě hrát na samotný nástroj, ale po dobu asi jednoho roku hraje na tzv. practice chanter (cvičnou předničku), což je cvičná „píšťala“, na níž se učí jednotlivé prstoklady a základní ozdoby. Teprve poté, co tyto základní nácviky zvládne, přichází samotný nástroj. A zde se opět učí jej správně rozfoukat, udržet tlak a stejnou výšku tónu. To trvá další jeden až dva roky. Teprve poté je schopen zahrát relativně poslouchatelnou základní melodii.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak dlouho trvá, než se nástroj naladí a jsou v tomto směru vůči nástroji potřeba brát zvláštní ohledy? 

Nástroj je velmi citlivý vůči změně teploty a vlhkosti. Proto je potřeba pro správné naladění nástroje strávit dlouhý čas jeho rozehráním a správným natemperováním. Takže jedná-li se například o nahrávání či koncert, ladění může trvat i jednu hodinu.

 

Mám správný dojem, že co dudy, to originál? 

Ne tak docela. Vezmou-li se nástroje z té nejzákladnější kategorie, vyrábějí se strojově. Pouze nástroje ve vyšších kategoriích jsou vyráběny individuálně. Samozřejmě záleží i na výrobci. Zatímco jedni jsou kvalitními „sestavovateli“ jednotlivých komponentů, druzí pečlivě vyrábějí jednotlivé komponenty pro daný nástroj samostatně. Samozřejmě se to projeví i na ceně. A tak u jedněch výrobců se cena základního nástroje pohybuje kolem 800 liber, zatímco u jiného začíná až na 1000 librách. Rozdíl je bez debat i v kvalitě.

 

Která část hudebního nástroje se nejhůře vyrábí či shání, vyžaduje zvláštní péči při výrobě? 

Odhlédneme-li od plátku, který je velmi náchylný na vše, nejdůležitější částí dud je asi přednička, to je „píšťala“, která tvoří melodii. Vyrábí se jednak z plastu, jednak ze dřeva. Záleží, pro jaký účel je určena. Plastové najdou uplatnění spíše v dudáckých souborech (mají konstantní a ostřejší zvuk a podstatně lépe se ladí), zatímco dřevěné jsou určeny spíše pro sólové hraní (jejich zvuk je jemnější, vyrovnanější).

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Vaše dudy jsou dělané na zakázku, jak jsem se od vás dozvěděla. U koho si dudák může nechat svůj nástroj vyrobit a jak dlouho to trvá?  

Moje dudy vyrobila společnost David Naill and Co., kterou v České republice zastupuji. Nejdříve jsem si od nich nechal vyrobit dudy na zakázku a poté, co jsem s nimi i s celkovým servisem byl několik let naprosto spokojen, domluvili jsme se na spolupráci. Moje dudy jsou vyrobeny z velmi kvalitního blackwoodu z Tanzanie – dřevo na výrobu skotských dud se dnes bohužel z velké většiny dováží z Mozambiku a jen pro ty nejkvalitnější se používá dřevo z Tanzanie – a jejich ozdoby a spoje jsou ze stříbra. V dnešní době výroba dud na zakázku trvá dle výzdoby až jeden rok.

 

Co předchází výrobě nástroje a jaký je sám průběh? 

To je individuální. V každém případě to je dlouhá komunikace s výrobcem o preferencích, o požadavcích a samozřejmě o možnostech.

 

Kolik dudáků najednou jste nejvíc slyšel hrát a při jaké příležitosti?

Nejvíce dudáků jsem slyšel hrát, když jsem se zúčastnil v roce 2004 setkání dudáků v Edinburghu. Tam nás v jeden jediný okamžik hrálo jednu stejnou skladbu téměř deset tisíc.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Pořádají se nějaké dudácké soutěže? Čím jsou specifické?

Dudácké soutěže se pořádají jednak individuální, jednak jako soutěže dudáckých souborů. U dudáckých souborů je největším úspěchem umístění na mistrovství světa dudáckých skupin, které probíhá každý rok počátkem srpna v Glasgow. U jednotlivců to je pak vítězství v jedné z nejprestižnějších soutěží, ať už je to Northern Meeting či Argyllshire Gathering.

 

Jak nejdéle lze na dudy hrát, co je fyzicky možné?

To je velmi individuální. Záleží na predispozicích jednotlivého hráče, na jeho zkušenostech, vyhranosti, seřízení dud, tvrdosti plátku a tak dále.

 

Narážíte u veřejnosti i na nějaké mýty o dudách, které se snažíte vyvrátit?

Obecně lidé nerozlišují české a skotské dudy. A přitom jsou to dva naprosto odlišné hudební nástroje, asi jako křídlovka a klarinet.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Dudy nejsou zrovna nejtišší nástroj. Jaká je jejich hlasitost?

Udává se 100 až 120 dB. Jen pro porovnání: saxofon ze 40 cm – 90 dB, hlasitý výkřik – asi 130 dB (práh bolesti). Je to jeden z nejhlasitějších akustických nástrojů na světě, který je ve volné krajině slyšet až na 5 km daleko.

 

Ze zkušenosti varujete posluchače, než spustíte muziku, co je čeká. I přesto jsou překvapení?

Každého dopředu informuji, o jak hlasitý nástroj se jedná. Přesto jsou při prvních tónech všichni překvapeni a někteří i zděšeni. Proto na některé koncerty v historických interiérech (například na Staré purkrabství na Vyšehradě) nosím pro diváky klasické ucpávky. Zde se totiž zvuk ještě zesiluje a dosahuje velmi vysoké intenzity, která by jim již nemusela být příjemná. A ucpávky tento zvuk zjemní.

 

S jakými jinými hudebními nástroji společně podle vás dudy nejlépe zní?

Bubny, žestě, elektrická kytara.

 

Jsou dudy součástí nějakého orchestru, nebo mohou být?

Dudy jsou součástí jednak tradičních dudáckých souborů (Pipes and Drums – dudy a bubny), které jsou často rozšířeny o dechovou sekci (trubky, pozouny a tak podobně). V dnešní době jsou i součástí mnoha rockových skupin, kde se výborně doplňují s ostatními rockovými nástroji. A samozřejmě není ani výjimkou, pokud skotské dudy doprovázejí klasický symfonický orchestr.

 

Jaký druh písní se na dudy obvykle hraje a jaké písně se naopak nedají na dudy vůbec hrát?

Nejběžnější jsou samozřejmě tradiční skotské dudácké skladby, ale nejsou výjimkou ani skladby z naprosto jiného okruhu jako například We Will Rock You od Queen, Smoke on the Water od Deep Purple či Thunderstruck od ACDS nebo Largo od Antonína Dvořáka. Na druhou stranu je hodně skladeb, které na skotské dudy vzhledem k jejich ladění nelze zahrát.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Když nadhodíte, že zahrajete na přání, co obvykle lidé chtějí slyšet?

Amazing Grace, Scotland the Brave, Auld Lang Syne.

 

Skladnost tohoto hudebního nástroje je asi složitější. Do jak velkého kufru jste schopen dudy složit?

Pokud je složím na „prvočinitele“, vejdou se do relativně malého kufru, nicméně se běžně skládají do kufrů o velikosti houslového pouzdra.

 

Když s dudami cestujete letadlem, smíte si je vzít na palubu letadla? Vyžadujete to z nějakého důvodu?

Při cestě letadlem bych nástroj nikdy nenechal přepravovat v zavazadlovém prostoru, protože vím, jak s kufry na letištích nakládají. A nerad bych v cílové stanici dostal do rukou kufr s hromádkou třísek zapíchaných do koženého měchu a s kousky zmuchlaného stříbra.

 

Jak neobvyklé potíže na letišti řešíte a co stačí na vaši obhajobu?

Musím samozřejmě počítat s pečlivou kontrolou, protože při průchodu rentgenem se rozložené dudy jeví jako směs velmi podezřelých trubek. A tak velmi často dudy vybaluji a někdy na ně musím i zadout, abych dokázal, že se skutečně jedná o hudební nástroj a nikoliv o zbraň. Že je to pro všechny okolo doslova haló, nemusím připomínat.

 

Může se stát, že pokud se na dudy déle nehraje, odrazí se to na nich nějakým způsobem negativně?

Nevybavuji si.

Václav Rout, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaké pocity transformujete skrze hraní? Čím je pro vás tato hudba, zvuk?

Asi jako každý hudebník – radost, smutek, pohodu, napětí a tak dále. Pro mě je zvuk dud doslova závislostí, obsesí. Neslyším-li delší dobu zvuk dud, jsem lehce nervózní a mám pocit určité prázdnoty.

 

Jak se může člověk s  folklorem, jaký máme my u nás v ČR, začlenit do toho, jaký mají Skotové? Jak vlastně přijímají tuto snahu od lidí z ciziny?

Vzhledem k tomu, že skotské dudy jsou rozšířeny prakticky po celém světě, pro Skoty to je běžné, že na ně hrají cizinci. A osobně si myslím, že hudba je univerzální jazyk, hudební esperanto, které má samozřejmě svá krajová specifika, ale přesto je obecně každému hudebníkovi srozumitelné.

 

Kdy jste začal chtít svůj vlastní skotský kroj? Říkám dobře kroj?

Ano, je to kroj. Toužil jsem po něm prakticky od počátku. Ale vzhledem k jeho ceně mi to přeci jenom chvilku trvalo. No a dnes mám kolem 60 kiltů a k tomu odpovídající doplňky, nehledě na další skotské rekvizity včetně několikera dud.

 

Tato záležitost bude asi také poměrně časově a materiálově náročná, že? Řekněte mi o některých specifikách či zajímavostech, co lidé z řad veřejnosti často nevědí?

Pravidelně cvičit, vzdělávat se a zjišťovat novinky. A samozřejmě co nejčastěji jezdit do Skotska. Přeci jenom u zdroje je nejvíce informací.

 

Skotský folklór je životní styl, nebo jen koníček?

Koníček. Stále jsem Čech, který má rád Skotsko, nikoliv český Skot.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v areálu Žofín Garden www.zofingarden.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano
Václav Rout, foto: Robert Vano

Partneři

Žofín Garden


Přidej komentář





Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Petr Nouzovský – violoncellista
Petr Nouzovský – violoncellista

18.10.2017 | Patří k našim nejlepším violoncellistům. Je absolventem Pražské konzervatoře a HAMU v Praze. ...


Petr Malásek - pianista a hudební skladatel
Petr Malásek - pianista a hudební skladatel

31.03.2016 | Říká se, že hudba je jen jedna, Petr Malásek se jí věnuje v celé šíři. Není mu cizí hudba ...


David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec
David Uličník – muzikálový zpěvák, vokalista a herec

20.03.2016 | „Hudba musí být uměleckým přetvořením lidské řeči v jejích nejjemnějších odstínech.“ ...


Honza Jareš - zpěvák a klavírista
Honza Jareš - zpěvák a klavírista

26.02.2016 | Na české scéně je několik výjimečných umělců a Honza Jareš se krok po kroku dostává mezi ...


Dalibor Janda - zpěvák, skladatel
Dalibor Janda - zpěvák, skladatel

17.02.2016 | Přestože zpívat začal velmi brzy, do povědomí lidí se dostal až ve svých třiceti letech. Píseň ...











Komentáře na Facebooku