Václav Tobrman - pianista a zpěvák

03.06.2013 07:54 | Jitka Kratochvílová

 

 

 

 

"Nejlépe se mi hraje hudba, kterou mohu volně interpretovat." Václav Tobrman

 

 

 

 

Václav Tobrman, profesionální pianista a zpěvák, moderátor, soukromý učitel hudby, kouč umělců a korepetitor Muzikálového oddělení na Mezinárodní konzervatoři Praha. Muž, který oplývá řadou uměleckých schopností a dovedností, životním elánem a nakažlivým optimismem. Jeho vystoupení je součástí největší životních událostí i všedních posezení. Za silnou stránku může být označena jeho hudební všestrannost a stylová přizpůsobivost. Umístil se jako třetí v prestižní hudební soutěži Pianista roku 2013. Velmi rád experimentuje i mimo hudební obor, proto v jeho profesním životě nechybí předchozí zkušenosti, znalosti a letitá praxe v sociální i obchodní sféře.

 

Jako multiinstrumentalista ovládáte mnohé hudební nástroje. Které to jsou? Je nějaký váš nejoblíbenější a na který hrajete nejčastěji?

Ovládám piano, kytaru, baskytaru, hraju také na ukulele, částečně i na akordeon a zobcovou flétnu. Nedá se říct, že by některý z nich byl mým nejoblíbenějším, každý nástroj mě něčím inspiruje a každý jeden mám spojený s určitým hudebním stylem a životní etapou. Nejpoužívanějším hudebním nástrojem je však zcela určitě piano.

 

Jste absolvent všeobecného gymnázia. Kde jste získal vzdělání v oboru hudba a zpěv?

Praxí a zase jen praxí. Zkušenosti, znalosti i nejlepší trénink jsem získal v barech, kavárnách a restauracích, kde jsem hrál. Byla to škola života, kterou jsem absolvoval. Můj již zesnulý přítel a trumpetista Pavel Husička s oblibou říkával, že jsem absolvent univerzity Barklee (pozn. red.: parafráze na Berklee School of Music) – tedy že jsem se všechno naučil v baru. (smích)  

 

Teoretické znalosti hudby jste načerpal rovněž jako samouk?

Nikoli, hudební základy pramení z dětství, kdy jsem navštěvoval základní uměleckou školu, která však ve mně svým zaměřením a osnovami zájem o hudbu nevyvolala, spíše naopak.

 

Jak dlouho se tedy hudbě a zpěvu věnujete a co odstartovalo vaši touhu být hudebníkem?

Přibližně patnáct let hudbě a zpěvu o něco méně, tedy asi deset. Touha hrát přišla v pubertě, kdy jsem již nebyl nucen navštěvovat základní uměleckou školu a nemusel se podřizovat předepsaným postupům hudební výuky, které mi nevyhovovaly.

 

Paradoxně jste tedy svůj talent začal rozvíjet v období, kdy měla většina vrstevníků zcela jiné zájmy než hudbu.

Ano, ale měl jsem to štěstí, že jsem jako dítě školníka měl přístup mimo jiné i do učebny hudby. V té době jsem již nemusel hrát, ale chtěl jsem. Bavilo mě již tehdy pojmout hudbu vlastním stylem a zkoušet, jaké jsou mé možnosti.

 

Talent a cit pro muziku je generačním dědictvím?

Je nepravděpodobné, že by kdokoliv z nás neměl v rodině někoho, kdo má hudební talent, nicméně v mé rodině se čekalo generace, než se opět projeví. Pradědečci byli muzikanti, nikoli však profesionální. V tomto směru jsem tedy první, který si zvolil hudbu za svoji profesi.

 

Kolik hodin denně průměrně trénujete a kolik času se během dne věnujete hudbě?

Cvičím skladbu do té doby, než se ji naučím. Průměrně trávím hudbou pět až osm hodin denně, což ovšem zahrnuje nejen trénink, ale také mé působení jako korepetitora a vystoupení, ať již během dne, nebo večer.

 

 

Vnímáte svoji profesi jako službu s uměleckou nadstavbou?

Ano, hraji pro lidi a snažím se vyhovět jejich představě. Klientovi poskytuji v podstatě službu, která však nesměřuje k hmatatelnému produktu či výsledku, ale k potěšení a zpříjemnění nějaké události, programu či třeba běžného posezení s přáteli nebo večeře.

 

Je nezbytné předem vědět, co se od vašeho vystoupení očekává?

Naprosto nezbytné, počáteční práce s klientem spočívá v tom, aby mi klient přesně sdělil, co ode mne očekává a jaký úkol budu při vystoupení mít. Je velký rozdíl v tom, zda má mít hudba podkresový, doprovodný účel, či má být hlavním bodem programu.

 

Jak náročná je příprava vystoupení či programu, který je klientovi chystán na míru? Na základě čeho vybíráte repertoár?

Záleží především na konkrétním přání klienta a účelu vystoupení. Příprava se liší zejména v tom, zda má klient standardní, nebo specifické požadavky. S tím pak souvisí i náročnost přípravy. Výběr repertoáru přizpůsobuji, co nejvíce je to možné, svému klientovi. S klientem pracuji, komunikuji a sděluji mu své předchozí zkušenosti, svůj názor na jeho představu a požadavky. Společně pak zvolíme to nejlepší, co si situace žádá. Jsem připraven vyhovět téměř všem požadavkům svých klientů, od hudby poslechové po hudbu taneční, a to různých stylů i časových období. Přání klientů jsou mojí motivací učit se další skladby a písně!

 

Stalo se vám někdy, že jste se s klientem a jeho představou neztotožnil nebo mu nemohl vyhovět?

Nikdy jsem se s klientem nedostal do situace, kterou bychom nedokázali společně vyřešit. Pokud jsou jeho požadavky pro mne z nějakého důvodu nereálné, tak mu pomohu zajistit někoho, kdo je naplní lépe. Pro mne je důležité, aby byl klient spokojený. Žánrově nemohu dělat vše vrcholově, tudíž jsou situace, ve kterých vyhodnotím, že příprava by mi ohrozila ostatní plány, a pak místo toho, abych sám hrál, rád doporučím nějakého kolegu nebo kolegyni.

 

Vaše produkce je vždy naživo. Jaký je váš názor na playback?

Osobně playback nevyužívám v žádné jeho formě či podobě. Nicméně jsou místa a okolnosti, které umělci nedávají jinou možnost než vystoupit s použitím playbacku – v takovém případě ano, zde má playback místo na hudební scéně a je funkční. Umělec by však měl chtít zpívat naživo a dokázat, že to umí, nikoli se prezentovat pouze prostřednictvím dříve bezvadně studiově natočené písně.

 

Nepropadáte rutině? Jak si udržujete svůj stále svěží přístup a nadšení?

Tím, že hodně a rád experimentuju s hudbou, vystupuji na různých místech a při odlišných situacích, pro odlišné publikum, nemám ani možnost propadnout rutině. Má práce je mým koníčkem, mým hnacím motorem. Možnost kontaktu s různorodým publikem mě dobíjí.

 

Čím odbouráváte stres a únavu? Zpíváte si a hrajete jen tak pro sebe, pro radost?

Jako většina lidí odbourávám únavu spánkem a relaxací, nicméně má práce je zároveň i mojí psychohygienou a relaxací, takže v tomto mám výhodu. Stres mám rád, motivuje mě k větším výkonům. Vždy hraji pro radost, a i když hraji pro lidi, nepřestávám hrát pro sebe.

 

Máte stupnici svého nadšení pro hudební styly či žánry?

Myslím, že stupnici nemám. Každý den to může být jinak, mé obecné nadšení je proměnlivé například podle toho, pro koho a co hraji, zda mohu věc zpracovat po svém, nebo klást důraz na stylovou čistotu.  

 

Váš oblíbený hudebník?

Je jich více, respektive není žádný, kterého bych měl méně rád než ostatní. Ale pokud mám uvést jednoho, tak to možná překvapivě bude Jaroslav Ježek, jehož hudbu jsem poslouchal jako dítě a mám ho s tímto obdobím spojeného. Ze zahraničních pak Beatles. Oboje mi evokuje vzpomínky na šťastné dětství. Jsou pro mne zároveň i hudebním zlatem, jak na české, tak i zahraniční scéně.

 

Preferujete samostatné vystoupení, nebo hrajete raději ve skupině?

Preferuji vyváženost, střídání obojího. Každý by si měl minimálně vyzkoušet obě tyto možnosti a sám pocítit rozdíl mezi tím, když je člověk součást fungujícího celku a když vystupuje jako jedinec, zcela „obnažen“ před publikem.

 

Jaký druh hudby je vám profesionálně nejbližší?

Nejlépe se mi hraje hudba, kterou mohu volně interpretovat. Takové možnosti mi dává zejména jazz, díky tomu je mi tedy nejbližší. V tomto stylu je vlastní interpretace nejlépe přijímána i ze strany posluchačů a ostatních interpretů, počítá se s ní a je vítána. Jazz poskytuje nejvyšší míru tolerance k jeho vlastnímu zpracování interpretem.

 

Kde nejčastěji vystupujete, máte svoji domovskou scénu?

Nedá se říct, že mám domovskou scénu. Jsou místa, kde se cítím dobře a kam se vždy rád vracím, ale frekvence mých vystoupení tam není pravidelná. Nejčastěji vystupuji na firemních večírcích, svatbách, společenských akcích, setkáních, plesech, rautech, vernisážích a výstavách – těmto jednorázovým akcím pak musím časově přizpůsobit svá pravidelnější vystupování v barech a klubech.

 

Jaké prostředí pro vystoupení je vám nejpříjemnější?

Dokážu se zcela přizpůsobit prostředí, ve kterém vystupuji, a to je mojí velkou výhodou. Přijmu roli, do které jsem zasazen, a dám lidem to, co se ode mne očekává. Přijmout fakt, že vaše hudba je pouze doplněk, je stejně důležité jako umět posluchače strhnout a zaujmout. Rozmanitost své práce si užívám, obohacuje mě.

 

Jste na hudbě závislý? Dovedete si představit odloučení od piana? A na jak dlouho?

Docela dobře. (smích) Nejsem hudební workoholik, i když si to mé okolí často myslí. Hudba je má aktuální vášeň a pracovní aktivita, kterou trávím nejvíc času. Nicméně si dokážu představit řadu dalších činností, kterým se mohu věnovat. Hudbu a vše s ní spojené miluju, vždy bude součástí mého života, ale profesionální odloučení si výhledově představit dovedu.

 

Existuje mezi hudebníky konkurenční boj?

Na konkurenci mám specifický pohled, myslím, že konkurovat si mohou ti, kteří dělají stejnou věc, a to dle mého názoru v mé profesi není možné. Ostatní umělce vnímám jako kolegy, nikoli konkurenty. Každý máme svůj rukopis v tom, co a jak děláme. Výjimku tvoří konkurzy a castingy, kde je typické konkurenční prostředí, nicméně v takovém se nepohybuji.

 

Hodí se vám vaše zkušenosti z akvizice a marketingu i v hudebním odvětví? Je reklama součástí hudebního odvětví?

Za to, že se mohu profesionálně věnovat hudbě a dokážu se uživit, vděčím určitě svým předchozím obchodním zkušenostem. Mám štěstí, že jsem schopen být sám sobě manažerem. Předchozí mimohudební praxe mě naučila disciplíně a komunikaci, což je základ úspěchu. To, že svou práci dělám, jak nejlépe umím, a nic nepodceňuji, je zároveň nejlepší reklamou. Stejně tak jako spokojený klient a jeho doporučení.

 

Jak vnímáte a přijímáte kritiku? Je pro vás důležitější názor odborný, nebo jsou prioritní bezprostřední emoce, které vyvolá vaše hudba u laických posluchačů?

Nerozlišuji laiky a odborníky, vážím si každého názoru. Důležité je umět přijmout a zpracovat kritiku. Zpětná vazba je vždy důležitá, nicméně názorové spektrum je velmi široké a nikdy se nezavděčíte všem. Vždy se najde někdo, pro koho budete nejlepší, ale zároveň i někdo, pro koho budete nejhorší. Pak je na vás, zda a jak s kritikou naložíte.  

 

Jaké je pro vás dosud největší uznání, kterého jste dosáhl jako muzikant?

Největší uznání je pro mne to, že mám stále spoustu příležitostí dělat svoji práci. Co se odborného či oficiálního ocenění týká, je to mé umístění v soutěži Pianista roku 2013, kde jsem skončil třetí. Velmi si vážím ocenění ze strany svých hudebních kolegů, kteří mi umožnili být například součástí orchestru v lyrikálu Kudykam nebo působit na Mezinárodní konzervatoři.

 

Ovlivnilo vaše ocenění v soutěži Pianista roku 2013 vaši práci?

Doufám, že ovlivní. Je to prozatím velmi aktuální věc. Věřím, že mi umožní setkání s dalšími lidmi z hudebního průmyslu a rozšíří mi možnosti spolupráce s nimi.

 

Poskytujete soukromé hodiny hraní a zpěvu i amatérům, kteří mají hudbu pouze jako svůj koníček?

Učím převážně amatéry, zaměřuji se na dospělou klientelu, které například stejně jako mně v dětství někdo nebo něco hudbu znechutilo.  

 

Vyhledáván jste i pro svůj osobitý a charakteristický styl humoru neoddělitelně spojený s každým vaším vystoupením. Kdo vás jako všestranného baviče a moderátora vyhledává nejčastěji?

Byla doba, kdy jsem byl vyhledáván především jako moderátor a bavič. Zejména na začátku mého působení v Praze. Mám za sebou řadu zkušeností s moderováním plesů a firemních večírků.

 

Že jste dobrý speaker, jste zjistil, až když jste působil jako trenér prodejních a komunikačních dovedností, nebo to bylo naopak?

Své komunikační dovednosti jsem si rozšířil a zdokonalil zejména jako lektor prodejních a komunikačních dovedností. Ačkoli je to od moderování odlišná disciplína, předpoklady jsou pro obě stejné. Schopnost zaujmout a udržet si pozornost několika desítek posluchačů jsem si touto praxí obohatil. 

Působíte jako korepetitor na Mezinárodní konzervatoři. Co tato pozice obnáší?

Korepetitor je člověk, který nahrazuje orchestr a pomáhá umělci s nastudováním hudebního díla. Úkolem korepetitora je doprovodit zpěváka a zároveň mu pomoci opravit intonační či rytmické nesrovnalosti. Je garantem toho, že umělec bude provádět dílo tak, jak bylo zamýšleno.  

 

Jsou zahraniční studenti hudby vnímavější či ukázněnější než tuzemští? Máte srovnání?

Z předchozích zkušeností mohu říct, že přístup ke studiu a hudbě je čistě individuální záležitost bez ohledu na národnostní či kulturní determinanty. Co však podle mého názoru každého jedince ovlivní, je sociální prostředí, ve kterém vyrůstal. Kdo vyrůstá v hudební rodině, má často v podvědomí dovednosti, které se rozvinou při tréninku velmi rychle. 

 

Co si máme představit pod pojmem kouč umělců?

Být koučem umělců spočívá v tom, abych je naučil organizaci času, disciplíně a zařazení všech povinností do jejich běžného programu. Kladu důraz na správné a včasné rozlišování důležitosti jednotlivých úkolů. Umělcům ve většině případů chybí zkušenosti získávané pracovním zařazením ve standardně fungující firmě.

 

Vaše autorská tvorba je zaměřena výlučně na hudbu?

Nikoli, psal jsem a stále, ačkoli již méně, píši poezii. Ostatní autorská tvorba je již spojena zejména s hudbou. Napsal jsem hudbu například pro reklamní spoty, videozáznamy, zhudebňuji texty vlastní i cizí. Vlastní tvorbě se však věnuji pouze ve zlomku času. Autorská hudební díla víceméně vycházejí z požadavků a přání klientů, bývají součástí objednávky.

 

Vaše předchozí kariéra je velmi rozmanitá. V čem je pro vás nyní přínosná?

Rozhodně umění prodat sám sebe, zajistit si práci a nespoléhat se v tom na někoho dalšího. Prodal jsem to, co jsem uměl, ještě před tím, než jsem začal být na srovnatelné úrovni s kolegy. Být sám sobě manažerem je pro mne nesmírná výhoda, úspora časová i finanční. Dovednosti komunikační i obchodní se mi více než hodí. Mám dojem, že moje praxe je pro mne přínosnější, než by bývalo bylo třeba studium konzervatoře, a jsem rád, že své zkušenosti mohu alespoň z části předávat dál. Studenti uměleckých oborů jsou dle mého názoru ochuzeni o tu „zaměstnaneckou“ část života. Mělo by se jim dostat vzdělání i v tomto směru.

 

Čeho byste chtěl dosáhnout?

Chtěl bych dosahovat i v budoucnu toho, abych se mohl živit tím, co mě baví, a být spokojený tak, jako tomu bylo a je doposud. 

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Jitka Kratochvílová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v restauraci Žofín Garden www.zofingarden.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře