Vlado Kumpan - trumpetista

18.02.2013 00:15 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Trumpeta je královský nástroj." Vlado Kumpan 

 

 

 

 

 

Slyšet hrát Vlada Kumpana na trumpetu, to by se vám věru líbilo! Jak sám tvrdí, je to skutečně královský nástroj, jehož zvuk přímo vybízí k zvláštní pozornosti. Jaký může být hudebníkův život? Vězte, že velmi pestrý a doslova kočovný, jak nám sám hudebník potvrdil. Ovšem kdo jednou propadne kouzlu hudby a má to pravé muzikantské srdíčko, půjde hrát i za sedmero hory a lesy. Vlado Kumpan tak rozzářil srdce svých posluchačů po celém světě, vždy se pak ale vrátil na Moravu, kde rodilý Slovák se svou rodinou žije.

 

Jakou míru popularity má dle vašeho názoru trumpeta u nás a ve světě?

Myslím si, že docela velkou, říká se, že trumpeta je královský nástroj! Asi proto okouzlila i mě. Když bude na jazzovém koncertě - i když je jazz muzika pro užší okruh posluchačů - hrát nějaký dobrý, nedejbože zahraniční trumpetista, bude vždycky vyprodáno!

 

Je pro hru na trumpetu vyhraněný nějaký hudební styl, nebo můžete zahrát téměř cokoliv?

Není, trumpetu najdete téměř v každém obsazení. Ať už je to hudba vážná, dechová (lidová), nebo už zmiňovaná jazzová.

 

Kdy jste nabyl dojmu, že jste skutečně schopen zahrát v podstatě cokoliv? Jak často potřebujete nahlížet do not?

Tohoto dojmu jsem nikdy nenabyl a určitě nikdy nenabudu! Pořád je totiž víc toho, co nezahraji, než toho, co zahraji! Co se týče nahlížení do not, s tím naopak problém nemám, učím se zpaměti docela rychle. V zahraničí hráváme s kapelou čtyřhodinové koncerty a není problém je odehrát celé bez not. Navíc to hodně lidí ocení!

 

Trhal jste někdy v hraní nějaké rekordy?

To asi ne, i když pokud bych začal počítat všechny sólové skladby, které jsem za posledních 15 let natočil, do stovky moc chybět nebude. Třeba by to na nějaký podobný rekord stačilo! Ale i například takový Oktoberfest v Mnichově – absolvoval jsem ho jako host celkem čtyřikrát – který trvá 16 dní a kde se hraje 10 hodin denně, je taky vždycky takový pokus o rekord, kolik dní ta pusa bude poslouchat!

 

Dokážete odhadnout publikum? A jak jej ze své pozice muzikanta vnímáte?

Myslím, že ano, za těch 20 let, co dělám tuto muziku profesionálně, i s klukama v kapele vždy poznáme rozdíl, jestli hrajeme v Rakousku, Holandsku, Německu nebo třeba ve Švýcarsku. Podle toho vybírám i repertoár. Rozdíl v chování publika vnímáme během koncertu. Například ve Švýcarsku je publikum hodně „slušné“ a nedává během koncertu emoce až tak najevo, zatímco například v Rakousku jsou lidi schopni „skákat“ po stolech od první skladby. Nicméně i ti v tom Švýcarsku na konci koncertu všichni stojí a aplaudují a to je pro muzikanta vždycky ta největší odměna!

 

Už se někomu nebo něčemu podařilo vyhodit vás z koncentrace?

U mě se to stává, občas když za mnou v kapele zahraje někdo něco jinak, než má. To bývá takové malé rozhození. Větší pak, když je v sále několik dobrých muzikantů a mně se nehraje zrovna nejlíp. Tak z toho umím znervóznět a umí mě to občas psychicky rozhodit. Ale zažil jsem i takovou situaci, že jeden z tanečníků (starší pán okolo 80 let) dostal během tancování infarkt, tak to by rozhodilo asi každého.

 

Když zmapujete dosavadní kariéru, jaký je její průřez?

Asi svůj první velký úspěch jsem zažil v 19 letech, kdy jsem jako student konzervatoře v Bratislavě udělal konkurz na turné do Orchestru Gustava Mahlera, který dělal výběr z celé Evropy. Když jsem se pak dozvěděl, že jsem byl první „dechař“ z tehdejšího Československa, kterému se to povedlo, dlouho jsem tomu nemohl uvěřit! Po studiích na konzervatoři jsem pokračoval dál u profesora Kamila Roška na Vysoké škole múzických umění. Již během studií jsem hrál v orchestru Národního divadla v Bratislavě i v orchestru Slovenského rozhlasu.

Po studiích mě ale zlákala víc lidová dechová hudba. Měl jsem tu čest hrát s nejlepšími kapelami v republice, kde jsem získal obrovskou praxi, ale i přesto jsem se rozhodl v roce 2001 založit si kapelu svoji. Takže „válíme“ dvanáctou sezónu asi 60 koncertů ročně, do toho si asi desetkrát do roka zahraju jako host s různými kapelami. Příjemná změna, nicméně vlastní kapela je vlastní kapela! Ta vás doprovodí vždycky nejlíp!

 

Zastavíme-li se v některých úsecích, jaké máte pocity z toho, jaké příležitosti vám život přinesl?

Tak minimálně možnost potkat v životě spousty fantastických muzikantů, projet celou Evropu a hlavně slušně se živit tím, co mě baví!

 

Můžete hovořit o muzikantském životě jako o kočovném?

Určitě, skoro každý víkend hrajeme s kapelou někde jinde (i když nejvíc je to v Německu), spíme pokaždé v jiném hotelu...

 

Kam vás takový život kdy zavál a jaký to pro vás mělo význam i v té osobní rovině?

Přestože pocházím ze Slovenska (i když jenom 20 kilometrů od hranic), tak mně muzika zavedla hodně brzo na Moravu, kde jsem hrával s různými kapelami hody, tancovačky a jiné podobné akce. No a jednou mě zavolala začínající kapela z Velkých Bílovic, kde zpívaly mladé hezké zpěvačky, no a jedna z nich se stala později mojí manželkou. Tím pádem mě to zaválo do Velkých Bílovic, kde máme postavený rodinný dům a vychováváme dvě krásné děti.

 

Pojďme nahlédnout na praktické stránky tématu. Jaké předpoklady by měl úspěšný trumpetista podle vašeho mínění mít?

Myslím, že v první řadě musí mít tón – rozumějme hezký, čistý, zdravý tón. Hodně věcí jako například technika, rozsah, přednes se dá naučit, nacvičit, naposlouchat, ale tón má každý trumpetista daný. To je ale jenom základ. Samozřejmě pokud by se chtěl muzikou živit, čekají ho pak stovky až tisíce hodin cvičení. Takže určitě houževnatost, pracovitost a hlavně muzikantské srdíčko!

 

Trumpeta patří mezi velmi hlučné nástroje. Máte ponětí, jak by se umístila na žebříčku hlasitosti? Je to nějak měřitelné?

I moje manželka má stejný názor, že trumpeta je velmi hlučná. Mně to za těch 33 let ani nepřijde. Ono je to taky o tom, co konkrétně hrajete. Pokud budu hrát pomalý „ploužák v linkách“, věřím, že to nikomu nahlas připadat nebude. Pokud ale přejdu do vyšší, tzv. tříčárkové oktávy, tak to se zkrátka potichu zahrát nedá. Co se týče měřitelnosti, tak trumpeta dokáže zahrát i 110 decibelů! 

 

Kolik trumpet jste již vlastnil nebo vlastníte a jaká kritéria na tento hudební nástroj máte?

Vlastním celkem tři trumpety, z toho jednu křídlovku, která se používá většinou při interpretaci lidové dechové hudby, jednu takzvanou jazzovou trumpetu, kterou používám na sólové hraní, a pak jednu takovou malou, piccolo trumpetku, na tento typ se hraje často vážná hudba, většinou barokní. Co se kritérií týče, tak trumpeta by měla hezky znít, musí mít jasný a čistý zvuk, no a samozřejmě musí dobře ladit.

 

Stalo se vám někdy, že jste v prodejně s hudebními nástroji objevil opravdu nepovedený kousek?

Bohužel stalo a ne jednou. Těch výrobců je dneska hodně a ne vždy je to o kvalitě. Plus dovoz z Číny... 

 

Kdo je specialista na výrobu tohoto hudebního nástroje? A vnímáte, že by se jeho technologie nějak vyvíjela či zlepšovala?

Nejlepší trumpety se dřív dělaly jenom v USA, značky jako třeba Bach, Schilke, King a další. Pak začala dělat velmi slušné trumpety japonská Yamaha. Dnes už je ale docela hodně malých velmi slušných firem jako například rakouská firma Schagerl, která se postupně za 20 let vypracovala mezi pět nejlepších. Tedy aspoň podle mého názoru.

Co se technologie týče, tak na trumpetě není moc co zlepšovat. Občas přijde nějaký výrobce s „něčím novým“, ale je to většinou jenom otázka designu. V tomto ohledu jsem hodně konzervativní. 

 

Kde se vám nejlépe trénuje a jakým místům se vyhýbáte?

Nejlépe se mně cvičí doma, můžu si zahrát, kdy chci, co chci a jak chci. Vyhýbám se neodhlučněným místnostem. Někdy to ale bohužel nejde.

 

Taková příprava někde na hotelovém pokoji na cestách, to asi taky nebude to pravé ořechové, že?

To opravdu není, na hotelu musíte hrát s dusítkem, abyste nikoho nerušil. Naštěstí jezdíme vždy čtyři hodiny před začátkem koncertu kvůli stavbě aparatury, a tak je vždy dost času se v klidu připravit někde za pódiem.

 

Může vás hraní na trumpetu z dlouhodobého hlediska nějak indisponovat?

Spíš naopak, posilujete plíce, bránici, zkrátka celý dýchací systém.

 

Můžeme se v praxi setkat s tím, že trumpetista běžně i komponuje vlastní skladby?

Málokdy si trumpetista komponuje vlastní sólo skladby, i když já jednoho takového trumpetistu v kapele mám – Miloše Procházku. Dneska už ale naštěstí píše víc pro mě než pro sebe. V dechové hudbě se to stává častěji, že trumpetisté komponují. Kromě zmíněného Miloše Procházky bych určitě vzpomněl kapelníka Moravanky trumpetistu-skladatele Jana Slabáka.

 

Jakého nejneobvyklejšího souboru či seskupení jste byl kdy součástí, případně byste si uměl představit jí být?

Vždycky jsem byl součástí spíš klasických obsazení. A do budoucna asi u té klasiky zůstanu.

 

Kdybyste měl popsat kouzlo trumpety, její jedinečnost, jaká byste volil slova? 

Trumpeta je královský, vznešený, i když občas hlučný nástroj! Myslím si, že trumpeta dokáže svým projevem pohladit na srdíčku! A o tom to je...

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Jef Kratochvil

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře