Martin Chaloupka - orlojář


27.11.2013 17:05 | Vladimír Stibor

Orlojů v Česku je jako šafránu. Daly by se spočítat na jedné ruce a ještě dva prsty by musely zůstat pokrčeny. Nejstarší je Staroměstský orloj, jenž je součástí jižní stěny Staroměstské radnice v Praze. Byl postaven v roce 1410. Až v následujícím století byl sestrojen Olomoucký orloj. Třetí, který se nachází v Kryštofově Údolí, vzniká v současné době přestavbou bývalé trafostanice. Se stavbou začal po celé řadě drobných i větších problémů nadšenec i milovník lidového umění Martin Chaloupka, teprve třetí český orlojář, 14. září 2007. Věřme, že nový orloj bude stejně tak zajímavý a časem také všeobecně vyhledávaný i slavný jako ten pražský...

 

Odkud pocházíte, mistře orlojáři?

Narodil jsem se ve Fryštátě (nyní Karviná). Krásné dětství jsem prožil v malém městečku Humpolci a svou pubertu jsem si užíval v městě Bílina.

 

Jaké bylo vaše dětství? Tvrdí se, že první roky se odrazí v celém životě.

Moje dětství v Humpolci, idylickém městečku, bylo krásné, protože moje matka byla ředitelkou kina, takže mě silně ovlivnily filmy. Viděl jsem vše, co se promítalo, a také mým častým vysedáváním v promítací kabině vznikal můj zájem o techniku.

 

Můžete se zmínit o letech svého studia?

Po absolvování stavební průmyslovky jsem nastoupil do divadla v Teplicích a vyučil jsem se scénickým osvětlovačem ve škole uměleckých řemesel v Praze v Černé ulici. Další moje kroky vedly do divadla v Ústí nad Labem a později do Liberce, kde jsem nastoupil do divadla a po dvou letech do České televize jako asistent kamery. Později jsem přešel na funkci kameramana. Moje působení v České televizi trvalo 30 let.

 

Kdy jste poprvé v sobě objevil touhu věnovat se betlémům a orlojům?

Je zajímavé, že když jsem jako dítě poprvé uviděl pražský orloj, nebyl jsem nadšený z jeho krásy, ale z toho, že jsem si uvědomoval, že je technicky velice náročný, a přemýšlel jsem, jak zajímavý stroj to musí být, a o podobných věcech.

 

Jste tvůrcem třetího orloje v České republice. Kolik to obnášelo nápadů i úsilí?

V momentě, když jsem si uvědomil, že uprostřed krásné vesnice stojí zanedbaná, nepoužívaná trafostanice, rozhodl jsem se navázat na muzeum betlémů, které jsem vybudoval, a tím posílit turistický produkt naší vesnice. O nápady nebyla nouze, ale velké úsilí mě stálo získat finanční pomoc. Já jsem mohl profinancovat ze svého to, co mi manželka povolila, a to zhruba 800 tisíc. Přemluvil jsem řezbáře Václava Plechatého, a rozhodující pro mě bylo, že Jiří Otmar, kamarád veteránista, řekl: „Ano, pomůžu ti.“ Díky panu Otmarovi, který je strojař, jsem mohl své nápady převést do strojařiny. Protože kompletní stavba orloje vycházela na milion a čtyři sta tisíc, pomáhali mi přátelé a také patroni jednotlivých figur, např. Jiřina Bohdalová, Marek Eben, Marcela Augustová, Jiří Lábus, Martin Dejdar i další.

Muzeum betlémů

 

S jakými problémy jste se musel nejčastěji při vzniku orloje potýkat?

Zásadní problém byl při žádosti o koupi trafostanice od našeho obecního úřadu. Prý tady takovou věc nechtějí. Pak se samozřejmě mnoho lidí ve vesnici po získání povolení k prodeji netvářilo radostně, a dokonce před zahájením stavby přišla dvě anonymní udání. Takže to byly asi moje největší starosti. Tyto problémy vznikaly zřejmě z obavy z turistického ruchu.

 

Plánujete, že byste postavil ještě další?

Jednal jsem s primátorem Mladé Boleslavi, který mě oslovil a požádal mě, jestli bych mu nepomohl takto využít vodárenskou věž ve středu města. Mě to zaujalo. Pohybový reliéf na mém vesnickém orloji je znázorněním života na vsi a u mladoboleslavského orloje bych rád zpracoval tematiku s námětem Laurina a Klementa, například klempíře vyklepávajícího blatník. Bohužel realizace tohoto orloje není jistá.

 

Čím vším musí orlojář být, chce-li se pustit do tak technicky složitého díla?

Předně musí být blázen!

 

Studoval jste Staroměstský orloj Mistra Hanuše?

Samozřejmě jsem si pražský orloj důkladně prohlédl díky panu Zámečníkovi, tehdejšímu orlojáři, ale mechanika pražského orloje je mimo hodinové stroje jednoduchá oproti mechanice mého orloje, takže jsem ani nevyužil žádný nápad.

 

Jste známý také jako betlémář. Nemohu se nezeptat – kolik betlémů vzniklo pod vašima rukama?

Já osobně betlémy nevytvářím. Ale zrestauroval jsem zhruba 25 betlémů, z nichž některé jsou i 15 metrů velké, a dotvářím je včetně mechanik. Důsledně dodržuji dramaturgii svého muzea betlémů – ve výstavě jsou jen betlémy v obci vyrobené nebo betlémy zde používané. Bohužel z betlémů zde vyrobených zůstaly trosky a velké množství figur a dřevěných budov bylo po roce 1948 dost nekompromisně zlikvidováno. Jako příklad uvedu největší betlém, který měl původně 35 metrů čtverečních a nyní má 15 metrů.

 

Navštívil jste někdy osobně Betlém a zaslíbenou zemi?

Osobně jsem Svatou zemi nenavštívil.

Orloj v Kryštofově údolí

 

Je pravda, že se betlémy stavějí všude po světě, nebo nejvíce v české kotlině?

Já osobně si myslím, že v Česku vznikaly hlavně v německém pohraničí a v Sasku byla tradice stavění betlémů nejsilnější.

 

Traduje se dle pověstí, že králové, kteří se přišli poklonit Ježíškovi, nebyli tři, ale čtyři. Ten poslední se opozdil o třiatřicet let, aby Krista zastihl až na kříži...

Podle mých informací je u mudrců diskutabilní jak jejich počet, tak i jejich jména.

 

Odráží se v betlémech srdce krajiny, v níž se rodí a vznikají?

Samozřejmě existují betlémy takzvaně orientální, které jsou poměrně věrohodnou kopií Svatého města a Betléma, ale jsou také betlémy v takzvaném tyrolském stylu. Jsou i betlémy, kde betlemář na dálinu namaloval kopec, pod kterým byl třeba i několik měsíců v zákopech. Také jsou betlémy, kde vidíte krajinu z okolí, kde betlém vznikal.

 

Jaký betlém v Česku považujete za nejkrásnější a proč?

Samozřejmě pro mě je nejzajímavější řezbovaný mechanický betlém pana Prokopa v Třebechovicích pod Orebem.

 

Vznikají i betlémy malované jako vystřihovánky. Je to návrat k tradicím, nebo to lze spíše chápat jako módní trend?

Vystřihovací betlémy v české kotlině dobře fungují přes sto let, příkladem jsou tzv. cikorkové betlémy. Myslím si, že tyto betlémy mají svoji důležitou funkci pro výchovu našich dětí.

Zimní instalace betlému Josefa Jíry na terasách vedle orloje

 

Jste i milovníkem lidové kultury. Co vás na ní nejvíce fascinuje?

Protože žiju v nádherné vesnici Kryštofovo Údolí, samozřejmě je mi velmi sympatická lidová architektura našich stavení.

 

Co vše se vám povedlo zachránit?

Jak jsem se již ze začátku zmínil, byly to naše nádherné betlémy. Adaptoval jsem na vlastní náklady márnici u lidově barokního kostelíka, spolupracoval jsem na opravě sochy sv. Václava, na navrácení sochy Jana Nepomuckého na lidově barokní mostek, na restaurování kapličky Panny Marie a podařilo se mi sehnat a nakoupit velké množství archivního materiálu, jehož většina je vystavena v novém muzeu.

 

Není dnes lidová kultura zatlačována do pozadí neustálým technickým rozvojem a elektronickými lákadly dnešní doby?

To si nemyslím, protože pokud existují lidé, kteří ctí historii a tradice včetně kulturního dědictví, nemůže toto být popřeno ani technickým rozvojem.

 

Napsal jste o své životní pouti knížku?

Doposud ne, ačkoliv o mých aktivitách bylo popsáno mnoho stránek jinými lidmi.

 

Neměly by se orloje, betlémy i vše, co se týká lidových zvyků a kultury všeobecně, objevit v učebnicích a ve školních osnovách?

Tak jako o dávné historii rozhodne budoucnost i o tomto.

 

Měl jste někdy v životě období, kdy stačilo málo a věnoval byste se něčemu jinému?

I přes všechny překážky, které mi byly kladeny, jsem měl vždy jasný cíl, za kterým jsem si šel.

 

Jaká tvůrčí výzva před vámi ještě leží?

Protože novinářům říkám, že Brusel je hlavní město Evropské unie a Kryštofovo Údolí je hlavní vesnice Evropské unie, Brusel má čůrajícího chlapečka a můj sen je mít čůrajícího voříška. Jestli se najde několik sponzorů, které by můj nápad oslovil a realizace potěšila, voříšek bude.

Zimní orloj

 

Co vám v životě přineslo největší štěstí?

Rodina, radost lidí, kterým se moje vylomeniny líbí.

 

Máte ve své práci nové následovníky?

Částečně je to rodina, jinak je tato situace v současné době komplikovaná.

 

S kým byste nejraději u sklenky vína propovídal celou noc?

U sklenky vína bych byl ochoten celou noc propovídat s akademickým malířem Josefem Jírou, který realizoval můj bláznivý nápad, kterým byl 16 metrů široký venkovní betlém s figurami v nadživotní velikosti. Těchto nocí bylo několik při bouřlivých diskuzích o realizaci.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Vladimír Stibor

Foto: archiv Martina Chaloupky

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz


Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Josef Maršálek – cukrář, cestovatel, spisovatel
Josef Maršálek – cukrář, cestovatel, spisovatel

12.02.2021 | V devatenácti letech odjel Josef Maršálek z rodné Moravy s pár tisícovkami v kapse vlakem do Prahy ...


Michal Skramuský - fotograf
Michal Skramuský - fotograf

07.04.2019 | Na cestu profesionálního fotografa se vydal před osmi lety. Bez uměleckých škol, kurzů, seminářů, ...


Václav Zimmermann – polygraf, knihtiskař
Václav Zimmermann – polygraf, knihtiskař

11.03.2019 | Během celého dětství a dospívání bylo jeho velkým koníčkem lepení modelů plastových letadel, ...


Petr Rajt - pražič kávy
Petr Rajt - pražič kávy

24.01.2019 | Petr Rajt má rodinnou pražírnu kávy v Lošově nedaleko Olomouce. Začínal jako obchodní zástupce ...


Oli Vacková – majitelka salonu OliOla organic beauty
Oli Vacková – majitelka salonu OliOla organic beauty

22.11.2018 | Rodačka z Brna vystudovala střední hotelovou školu ve Velkém Meziříčí. Pro podnikání se rozhodla ...