Miroslav Černohorský - Šéfkuchař restaurace Amboseli v hotelu Alwyn


Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
10.04.2013 09:21 | Kristýna Břečková

 

 

 

 

"Důležité je nestát na jednom místě a nelpět na jednom typu kuchyně." Miroslav Černohorský

 

 

 

 

 

Restaurace Amboseli v hotelu Alwyn obdržela v roce 2012 ocenění Regionální vítěz v soutěži Czech Gastronomy Awards. Miroslav Černohorský působí na postu šéfkuchaře již od otevření hotelu. Prošel si regionálními restauracemi i restauracemi v centrech měst, které byly určené spíše pro turisty. Jíme podle něj hlavně očima a přál by si, aby si každý zákazník, když se poprvé podívá na servírovaný pokrm, řekl v duchu „wow“ a s radostí se pustil do jídla.

Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak dlouho na pozici šéfkuchaře v restauraci Amboseli v hotelu Alwyn působíte?

Od otevření hotelu, tedy od začátku roku 2008. Začínám šestý rok… To to letí.

 

Spojení hotelu a restaurace je poměrně častým jevem – pociťujete nějaké rozdíly v provozu hotelové restaurace oproti samostatné restauraci?

Ano i ne, vždy jde o spokojenost hosta. Ale jinak samozřejmě těch rozdílů je moc. Hotelová restaurace musí uspokojit jak hotelového, tak místního hosta a tomu musí odpovídat stálý jídelní lístek a polední nabídka. Hotelová restaurace má navíc oproti standardním restauracím snídaně. V našem hotelu máme navíc ještě sál a lobby bar, kde je možné uspořádat ještě další akce a vyhovět tak více klientům. 

 

Můžete procentuálně odhadnout, kolik hostů restaurace jsou hoteloví hosté a kolik hosté zvenku?

Stejně jako u předchozí odpovědi záleží na denní době. V době oběda je klientela převážně česká, většinou z okolních kancelářských center. Večeře naopak využívají spíše zahraniční hoteloví hosté. 

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Připadá vám, že mezi českými a zahraničními návštěvníky je nějaký rozdíl?

Každá národnost má své specifikum, nás nevyjímaje.

 

A vnímáte v přístupu ke gastronomii nějaký rozdíl u českého a zahraničního hosta? Je to vůbec patrné?

Ten největší rozdíl je ve schopnosti akceptovat cenu jídla vzhledem k jeho kvalitě, ale i v projeveném uznání. To neznamená, že Čech kvalitu neocení. Jsme gurmáni, ale trochu žrouti. A když toho na talíři je tak akorát a mohl si v klidu dát i předkrm, polévku a dezert, zdá se mu porce hlavního jídla malá. Vlastně malé množství českých hostů umí konzumovat menu o více chodech.

 

Na šéfkuchaře není možné studovat, dostat se na tento post můžete pouze zkušenostmi, absolvováním stáží a kurzů. Jaká byla vaše cesta?

Nemyslím, že stáží se člověk stane šéfkuchařem. Praxe ve Francii nebo jiných zemích – určitě to hezky zní v životopise, ale ani to z člověka šéfkuchaře neudělá. Začal jsem jako normální „kuchtík“ s žádnou praxí a učil se od ostatních. Pak se vám povede být zástupcem a zjistíte, že to jde i dál. Měl jsem štěstí, že jsem se učil francouzskou kuchyni od francouzské šéfkuchařky, italskou od Itala, asijskou od Asiata, mediteránskou od chorvatského šéfkuchaře. To právě od nich se člověk učí nejen vařit, ale i to, být šéfkuchařem.

Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Říkáte, že jste měl štěstí a mohl se učit francouzskou kuchyni od francouzské šéfkuchařky, italskou od italského šéfkuchaře a dalších. Určitě to nebylo jen o štěstí, ale byla v tom i vaše vlastní iniciativa...

Důležité je nestát na jednom místě a nelpět na jednom typu kuchyně. Myslím, že v mládí je snadnější projít vícero praxemi. Takže jsem chtěl pracovat s výzvou, ale to vlastně má chtít kuchař stále. A asi to platí pro jakékoliv zaměstnání. 

 

Jaké jsou podle vás základní předpoklady, aby se z vás mohl stát šéfkuchař?

Čím déle to dělám, zjišťuji, že je toho víc a víc. Ale ve zkratce – kreativita, schopnost rozdělit práci, důslednost, psychická odolnost, vize…

 

Jak velký tým pod vámi v kuchyni pracuje?

Malý. Anoncierka, snídaňářka a cukrářka v jedné osobě, dva vedoucí směny a kuchařka na studené kuchyni, plus učni.

 

Nové kolegy si vybíráte vy sám? Jaká jsou pro vás rozhodující kritéria?

Na začátku jeho životopis, ale potom hlavně to, jak vaří, zda je schopen se učit nové věci, zda dokáže udržet kvalitu odvedené práce, jakým je kolegou, jak je pracovitý. Poznat, zda kuchař bude dobrým kuchařem, však nejde dříve než po měsíci vaření. A i to je krátká doba na zjištění, zda bude vše v pořádku. Přesto vždy dám přednost kuchaři doporučenému od kolegů než inzerátu.

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Zodpovídáte za chod celé kuchyně a součástí vaší práce je i komunikace s hosty restaurace. Setkal jste se již s hostem, který byl s kvalitou vaší kuchyně nespokojený a jídlo vám reklamoval, ač bylo zcela v pořádku? Jak obdobné situace, pokud se vám staly, řešíte?

Samozřejmě, že setkal. Vždy je dost rádoby gurmánů, znalců, co vědí vše lépe. Existují i hosté, a mohou být i stálými, kteří jsou notoričtí kritici a stěžovatelé na cokoli. Setkal jsem se s jedním takovým, u kterého nebyl den v týdnu, aby něco nekritizoval, a přesto se stále vracel. Takovým lidem je těžké něco vysvětlit, protože jsou většinou přesvědčeni o své pravdě a nic jiného je nezajímá. Určitě jsou podobné případy i v zahraničí, ale myslím, že Češi jsou v tomto „jedničky“.

 

Při tvorbě jídelního lístku vycházíte z aktuálních trendů v gastronomii, nebo preferujete českou kuchyni?

Jídelní lístek musí být ušitý na míru konkrétním podmínkám každé restaurace nebo hotelu. Když připravuji jídelní lístek, musím brát v úvahu spoustu úhlů pohledu. Na začátku máte představu o tom, jak moderní jídla budou vypadat, kolik jídel bude českých, kolik mezinárodních. Poté se musíte zamyslet nad náročností jídel, počtem členů personálu, počtem vydávaných jídel, náročností polední nabídky, náročností týdenní nabídky, schopnostmi kuchařů, skladovými podmínkami, cenou surovin, prodejností konkrétního jídla, čerstvostí surovin a tak dále. Vždy je úsměvné, když slyším, jak někteří majitelé chtějí po kuchařích, aby přidali na jídelní lístek to, co jedli tam nebo tam, protože jsou přesvědčeni, že u nich to půjde na dračku, a to bez ohledu na výše uvedené skutečnosti. Mám štěstí, že od vedení hotelu mám v tomto důvěru.

Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak často nabídku obměňujete?

To je různé. Pevný jídelní lístek obměňuji většinou jednou za rok. Ale někdy i po delší době.

 

Kde hledáte inspiraci?

Dalo by se říct, že úplně všude.

 

Vaříte podle receptů, nebo se snažíte do jídel vnášet vlastní invenci a experimentujete?

Obojí a myslím, že obojí je důležité. 

 

Pracujete se sezónními surovinami?

V rámci týdenní nabídky ano.

 

Jak vypadá váš běžný pracovní den – kolik času trávíte v kuchyni a kolik času vám zabere byrokratická část vaší pozice?

80 % ku 20 %, ale jsou i dny, kdy to bývá naopak.

 

Dodavatele surovin si vybíráte sám?

Ano, mám v tomhle směru možnost vlastního výběru. 

 

Jaká jsou pro vás základní kritéria při výběru?

Celoroční spolehlivost, kvalita surovin, cena stěžejních surovin, komunikace a nejlépe, aby se jednalo o českou společnost.

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Jak hodnotíte kvalitu surovin na českém trhu?

Když chci top kvalitu, tak je, ale za nesmyslné peníze. Nicméně bylo hůř. Je to stejné, jako když porovnáte třeba obchodní řetězce v Rakousku a tady. To, co je tam standard, je tady nadstandard.

 

Specializujete se na přípravu nějakých pokrmů?

Rád připravuji ryby, ale nemyslím, že bych se na ně specializoval.

Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Snažíte se v případě soukromých akcí jako třeba svateb, oslav a dalších přizpůsobit menu klientovi na míru?

Samozřejmě. 

 

Jaký je největší počet hostů, pro které jste připravoval menu?

Vícechodové menu asi pro 80 osob, rauty o desítkách druhů jídel pro dvě stě i tři sta lidí, ale rekord mám celodenní catering pro pět tisíc lidí na závodišti v Chuchli.

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Mnoho lidí je mylně přesvědčeno, že není moc velký rozdíl uvařit pro čtyři osoby a pro čtyřicet. Můžete nám přiblížit, v čem tkví úskalí přípravy velkého počtu porcí?

Pakliže vaříte pouze jeden druh jídla, je pro profesionála snazší uvařit těch čtyřicet porcí než čtyři. Úskalí je v načasování výdeje a kompletace čtyřiceti jídel v jeden přesně daný okamžik. Tak aby bylo jedno jídlo jako druhé, teplé a neovadlé. Jiné je to samozřejmě při běžném provozu restaurace, kdy vaříte několik druhů jídel, v různém počtu, a vše musíte správně načasovat, aby jídla k jednomu stolu byla vydána ve stejný čas. Když vydáme 130 jídel za dvě hodiny přes poledne, tak máte 60 sekund na jídlo a každé z nich jde současně s jinými na jeden stůl. To je náročné.

 

Jaké menu byste čtenářům magazínu Best of doporučil?

Když jsem v restauraci u stolu a pomáhám vybrat hostům menu, samozřejmě se ptají, co jim doporučím. Ale já požádám o nasměrování, protože se nikdy netrefíte člověku do nálady nebo jeho chuti. Kdyby měl představu českého jídla, tak ho doporučení dnes přivezeného čerstvého tuňáka nenadchne. Zeptám se, zda chce lehčí, či těžší jídlo nebo světlé, či tmavé maso. A potom doporučím hlavní chod a k němu případný předkrm a dezert. Co bych tedy doporučil čtenářům Best of? Tak třeba siam pikantní polévku s kokosovým mlékem a krevetami a kousky lososa. Hlavním chodem by byl steak z tuňáka na mangové omáčce s vanilkovou kaší. A na závěr lehký ovocný tataráček na domácím piškotu pokapaný likérem Grand Marnier s vanilkovou zmrzlinou. Ale polovina Čechů rybu upřednostní jen o Vánocích.

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Jaká kuchyně je pro vás jako pro profesionála skutečnou výzvou?

Francouzská a česká jsou podle mne nejnáročnější.

 

Jak velkou roli pro vás hraje vzhled servírovaného pokrmu?

Velikou. Má to být tak, že první, co host udělá aspoň v duchu, je „wow“, a proto je vzhled jídla hodně důležitý. Opravdu jíme očima. Navíc pokud chceme kuchařině říkat umění, je to nejen proto, že jídlo skvěle chutná, ale i proto, jak voní a vypadá.

 

Dokážete si návštěvu jiných restaurací užít, nebo na sobě pociťujete takzvanou nemoc z povolání?

To druhé, ale ne ve zlém. (úsměv) Prostě ať chci, nebo ne, tak hodnotím.

Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

 

Jsou podle vás pořady o vaření na dostatečné úrovni? Na televizních obrazovkách jich běží hned několik… Přece jen poměrně hodně ovlivňují všeobecné povědomí o gastronomii.

Ty pořady jsou určeny co nejširší cílové skupině diváků a tím je dána jejich úroveň. Každopádně určitě jsou na tom mnohem lépe než před pěti lety. Taky nevím všechno a i v nich jsou pro mne dobré informace. Tyto pořady jsou důležité proto, že pomáhají zvyšovat povědomí o gastronomii, která díky komunismu 40 let chátrala.

 

Vnímáte tedy rozdíly v pohledu a přístupu ke kvalitní gastronomii u hostů, kteří nejsou zatížení těmi čtyřiceti lety komunismu? Můžete definovat jaké?

Zvyk je železná košile a podle mých zkušeností velké procento této generace nepotřebuje a ani nechce experimentovat a obohacovat svůj jídelníček doma ani v restauraci. Není to jen tím komunismem, ale malým počtem podniků, kde zvládnou držet tato jídla v jídelním lístku v odpovídající kvalitě a čerstvosti. Naopak ti, co trochu cestují a jiné suroviny a jídla vyzkoušeli, se přeci jenom spíše rozhodnou například pro čerstvou pražmu nebo si dají kohouta na víně. 

 

Baví vás vařit ve vašem volném čase?

Ano, nejvíce pro přátele a návštěvy. (smích)

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Kristýna Břečková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v hotelu ALWYN www.hotelalwyn.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, foto: Robert Vano
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn
Miroslav Černohorský, hotel Alwyn

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Josef Maršálek – cukrář, cestovatel, spisovatel
Josef Maršálek – cukrář, cestovatel, spisovatel

12.02.2021 | V devatenácti letech odjel Josef Maršálek z rodné Moravy s pár tisícovkami v kapse vlakem do Prahy ...


Michal Skramuský - fotograf
Michal Skramuský - fotograf

07.04.2019 | Na cestu profesionálního fotografa se vydal před osmi lety. Bez uměleckých škol, kurzů, seminářů, ...


Václav Zimmermann – polygraf, knihtiskař
Václav Zimmermann – polygraf, knihtiskař

11.03.2019 | Během celého dětství a dospívání bylo jeho velkým koníčkem lepení modelů plastových letadel, ...


Petr Rajt - pražič kávy
Petr Rajt - pražič kávy

24.01.2019 | Petr Rajt má rodinnou pražírnu kávy v Lošově nedaleko Olomouce. Začínal jako obchodní zástupce ...


Oli Vacková – majitelka salonu OliOla organic beauty
Oli Vacková – majitelka salonu OliOla organic beauty

22.11.2018 | Rodačka z Brna vystudovala střední hotelovou školu ve Velkém Meziříčí. Pro podnikání se rozhodla ...