RNDr. Radek Mikuláš, CSc. – paleoichnolog

16.04.2013 19:33 | Darina Blatská

 

 

 

„Věděl jsem, že pokud se mi podaří získat v oboru pracovní místo, budu až do konce své profesní dráhy zavalen prací.“ RNDr. Radek Mikuláš, CSc.

 

 

 

 

Dinosauří stopy a veškeré důkazy o minulosti naší Země vždy veřejnost fascinovaly. Někteří odborníci s těmito unikátními doklady pracují téměř denně. Jedním z nich je i paleoichnolog RNDr. Radek Mikuláš, CSc., kterému se podařilo nalézt stopu dinosaura v Čechách. Práce paleoichnologa není náročná jen intelektuálně, ale také manuálně a časově. Tento obor nezná státní hranice, a proto je nutné za nálezy často cestovat do všech koutů světa.

 

Kdy se u nás můžeme setkat s počátky tohoto oboru? Jak probíhaly?

Ve druhé polovině devatenáctého století popsal řadu zkamenělých stop obojživelníků a plazů paleontolog Antonín Frič. V geologii a paleontologii to byla doba velkých popisných výzkumů. U nás nejznámější dílo z této doby je Systeme Silurien Joachima Barranda. Také Barrande sám popsal několik zkamenělých stop, ale k uveřejnění práce o nich se už nedostal a až dlouho po jeho smrti to učinil právě Frič, sám už dost starý. Skoro po celé dvacáté století byl ale zájem o ichnologii u nás jen příležitostný, na rozdíl například od Německa, Velké Británie, USA či Francie.

 

Co je předmětem jejího zkoumání?

Když řeknu, že jsou to zkamenělé stopy vymřelých organismů, je to trochu zavádějící. Pod pojmem „stopy“ si totiž v češtině nepředstavíme například obytné nory, hnízda nebo skálu na obrovské ploše do hloubky navrtanou měkkýši. Korektnější je říct, že ichnologie se zabývá efektem mechanické činnosti živočichů, v menší míře i rostlin, bakterií a hub, na okolní prostředí. Pokud se to týká geologické historie Země, mluvíme o paleoichnologii.

 

Jak se tento obor liší od známější paleontologie?

Když najdeme zkamenělou stopu – mám na mysli stopu v opravdu širokém smyslu slova, jak jsem právě uvedl – nemusíme nutně vědět, kdo je jejím původcem. To si každý umí představit, že se to nedá vždycky stanovit. Důležitější a méně pochopitelné pro většinou kolegů ale je to, že nás ten původce často ani moc nezajímá. Stopy totiž posuzujeme podle řady různých hledisek a určení původce je jen jedním z nich.

 

S jakými dalšími disciplínami musí ichnologie spolupracovat?

Protože většina zkamenělých stop se zachovává v usazených horninách, důležitá je spolupráce se sedimentology. Protože ichnolog většinou pracuje v kolektivu geologů na nějakém širším problému, patří tam taky geochemie a stratigrafie. Samozřejmě čím blíže jsme geologické současnosti Země, tím větší je význam spolupráce se zoology a botaniky. Pokud mají zájem o dešifrování ichnologického záznamu například archeologové, spolupracujeme také s nimi.

 

Jaký byl obecně zájem o studium paleoichnologie, když jste začal studovat?

Právě v té době vycházelo v zahraničních časopisech poměrně mnoho a důležitých ichnologických článků, ale v Čechách a na Moravě byli všehovšudy čtyři lidé, kteří se alespoň malým segmentem ichnologie zabývali. Věděl jsem, že pokud se mi podaří získat v oboru pracovní místo, budu až do konce své profesní dráhy zavalen prací.

 

Jaký je zájem o tyto přírodní obory nyní?

Všechny obory geologie, hlavně ale mineralogie a paleontologie, mají zajištěný přísun určitého počtu kvalitních a nadšených studentů díky tomu, že sbírat zkameněliny nebo minerály lze na slušné úrovni už ve středoškolském věku. Pokud jde o samotnou ichnologii, každoročně mám výběrovou přednášku pro tři až čtyři studenty. Někteří z nich už vydali drobnější práce o zkamenělých stopách. Jiná věc je, že ichnologii jako hlavní pracovní náplň nemůže u nás dělat mnoho lidí. Skvělé je ale i to, když ichnologickou tematiku ovládají i lidé, kteří jako hlavní obor dělají něco trošku jiného.

 

Co si máme představit pod pojmem fosilie a o čem nám vypovídají?

Za fosilie neboli zkameněliny běžně pokládáme zbytky organismů starší, než je konec poslední ledové doby, což je asi dvanáct tisíc let. Nejčastěji jsou to pevné schránky, kosti, listy rostlin, kusy zuhelnatělých nebo mineralizovaných dřev. Ze všeho nejvíc je ale prastarých pylových zrn a vůbec mikroskopických zkamenělin. Také zkamenělých stop, hlavně pozůstatků činnosti bezobratlých živočichů, je obrovské množství. Zkameněliny vypovídají o vývoji živé a částečně i neživé přírody v uplynulých nejméně dvou miliardách let. Jsou nejefektivnějším prostředkem k určování stáří usazených hornin a napovídají hodně o prostředí, ve kterém usazeniny vznikly.  

 

Jaké předpoklady musí být splněny pro zachování fosilní stopy?

Musí být šetrně a efektivně zakryta mladší usazeninou, aniž by došlo k promíšení materiálu dna moře nebo povrchu země. V mělkém moři dochází k takovémuto pohřbení, a tím i zachování stop například při vichřicích s vysokými vlnami: materiál dna se na jednom místě zvíří a opodál zase velké množství písku a bahna během krátké doby na dno klesne. Na pevnině může stopy konzervovat například sopečný popel.

 

Jaké se používají metody nebo přístroje, aby byla fosilie nalezena?

Nejčastějším prostředkem sběru je stále geologické kladívko. V případě mikroskopických zkamenělin je to rozpouštění horniny v různých chemikáliích, nejčastěji kyselinách. Pomocí rozpouštění můžeme někdy z horniny uvolnit i daleko větší zkameněliny. Možností je ale řada.

 

S jakými znalostmi musí jít paleoichnolog do terénu?

Jednoduše – musí znát svůj obor. Kdo neví, jak zkamenělé stopy vypadají, má malou šanci, že si jich vůbec všimne. Existují výjimky, například otisky končetin obratlovců, ty pozná skoro každý, pokud jsou dobře zachovalé. Když jsem s ichnologií začínal, i kolegové z oboru se mě ptali, co vlastně hodlám studovat, když jsou zkamenělé stopy tak vzácné. Nechtěli mi věřit, když jsem tvrdil, že jsou ve skutečnosti běžnější než řada jiných zkamenělin.

 

Co si vše berete s sebou do terénu?

V terénu člověk většinou vystačí s kladívkem, v měkkých horninách s krumpáčem, s terénním deníkem, popisovači vzorků, balicím papírem a sáčky, měřítkem či pásmem a samozřejmě s fotoaparátem. Odebráním zkamenělé stopy z jejího původního naleziště se řada souvislostí nálezu ztrácí, a tak musí být všechno co nejúplněji zdokumentováno. 

 

Musí být v případě nálezu fosilie vždy volán paleoichnolog?

Většinou to není nutné. Málokterá zkamenělina leží například na konci své vlastní stopy. Ale každé naleziště zkamenělin by měl dříve či později ichnolog navštívit a po svém dokumentovat a interpretovat.  

 

Jak vůbec vzniká naleziště? Laik náhodou nalezne třeba kost, zavolá odborníky a pak zde začne probíhat systematický výzkum?

Některá naleziště byla opravdu objevena takto. Častěji je však našli geologové, například při geologickém mapování, nebo je objevily cíleně paleontologické expedice do míst, kde se zajímavé nálezy zkamenělin daly očekávat. Dále prakticky každý nově otevíraný kamenolom v horninách bohatých na zkameněliny je potenciálním známým nalezištěm budoucnosti. Jako naleziště v zásadě označujeme místa, odkud pochází řada nálezů zkamenělin. Věcně by však nebyl problém rozrýt a rozkopat krajinu a objevit další naleziště. Většina z nich by ale nepřinesla z vědeckého hlediska téměř nic nového.

 

Kdyby se náhodou podařilo laikovi nalézt nález připomínající pradávnou fosilii, koho by měl tedy zkontaktovat?

Dnes při dostupnosti internetu nedá mnoho práce získat kontakt na odborníka. Paleontologové jsou v Akademii věd ČR, na přírodovědeckých fakultách, v České geologické službě a v muzeích.  

 

Do jaké míry je váš obor spojen se zahraničními cestami?

Geologie a jí příbuzné obory neznají státní hranice a tohle do jisté míry respektoval i normalizační režim. Možnost, byť ztížených kontaktů s cizinou byla tehdy jednou z přidaných hodnot oboru.

 

V roce 2011 se vám podařilo nalézt stopu dinosaura v Čechách. Můžete nám o tomto objevu něco povědět?

Souvisí to s tím, o čem jsem mluvil – ne každý si všimne zkamenělé stopy, pokud nález neočekává, i kdyby ji třeba měl přímo v ruce. Napadlo mě, že na dlažebních kamenech z lomu od Devíti Křížů u Červeného Kostelce možná nějaká taková stopa leží všem na očích, a ukázalo se, že to byla pravda. Nález jsem učinil v dlažbě botanické zahrady v Praze  Troji.

 

Jak lze zjistit z pouhé stopy dinosaura jeho přibližnou podobu, život a i chování?

V těchto případech se zpravidla porovnává tvar a velikost otisku končetiny s kosterními pozůstatky z jiných lokalit. O způsobu chování naopak mohou stopy sdělit víc než samotná zkamenělina – například, když se podaří najít stopy celého migrujícího stáda.

 

Proč je na našem území tak málo nálezů dinosaurů?

Český masiv byl během části druhohor souší, ze které byly odnášeny úlomky hornin spolu se zdechlinami dinosaurů. V jiných obdobích byl naopak zalit mořem vzdáleným desítky kilometrů od pobřeží, kam byl jen málokdy nějaký mrtvý jedinec odnesen proudem a vlnami. Ještě v jiných dobách zde byly kyselé bažiny a v nich se kosti rozpustily.

 

A proč se naopak můžeme pyšnit ohromnými nálezy trilobitů?

V době, kdy trilobiti žili, bylo na území dnešního Českého masivu mělké moře, které se v jen zvolna měnící podobě udrželo nesmírně dlouho. Je tu proto plejáda rozmanitých druhů různého stáří.

 

Co se děje v Laboratoři paleobiologie a paleoekologie, ve které pracujete?

Snažíme se pracovat na problémech, které širší geologická obec právě vnímá jako aktuální, což je například otázka hromadných vymírání, některé evoluční otázky i přesné stanovení hranic mezi jednotlivými geologickými útvary pomocí zkamenělin. Paralelně s tím se ovšem snažíme dělat na tradičních tématech, která módním výkyvům nepodléhají. Nemůžeme si to ale rozhodovat úplně sami, je to také otázka náhody a štěstí v soutěžích o granty.  

 

Chtěl byste ještě něco během své kariéry objevit? Je nějaký takový životní sen?

Raději bych to neplánoval. Důležité je být připravený na nález, který právě nečekáte. Tedy připravený alespoň natolik, abyste ho nepřehlédli a třebas neponičili. Co ale člověk v terénu přehlédl, se zpravidla už nikdy nedozví.

 

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Darina Blatská

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno: Žofín Garden, Slovanský ostrov – Praha www.zofingarden.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře