Radim Jančura - ředitel společnosti Student Agency

27.11.2010 22:09 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Učíme zaměstnance, aby pochopili, že ten kdo je platí, nejsme my, ale klient. My jim ty příjmy jen distribuujeme." Radim Jančura

 

 

 

 

Tento muž je majitelem společností Student Agency a Orbix, dále také vlastníkem společnosti DPL Real. Vtrhnutím na trh autobusové dopravy způsobil v těchto službách malou/velkou revoluci, která se dnes především pozitivně odráží v očích zákazníků jak cenou, tak kvalitou služeb. Společnost Student Agency zaměstnává okolo 750 zaměstnanců. Nebylo překvapením, že byl Radim Jančura zvolen Podnikatelem roku 2005. Radim Jančura je bezesporu člověk s otevřenými názory i srdcem, protože ví, že jedna věc vede ke druhé a že jeden krok na jeho cestě ho zásobí tím, co bude potřebovat pro ty další. Tak či tak, s oběma definicemi je to stále tatáž osoba. (pozn. reakce: rozhovor vznikl v únoru 2010)

Ono to vypadá, že se v dnešní době podniká hůř než před patnácti roky, což je tak trochu pravda. Ale před patnácti roky také lidé neviděli všechny možnosti a díry na trhu. My jsme přišli s takovou kombinací, která funguje alespoň u služeb – že je služba levnější a přitom není méně kvalitní. Což se většinou dle ceny dělí na méně kvalitní a více kvalitní. U služeb lze být levný a kvalitní. A to vede k dosažení obrovského podílu na trhu a také obratu. Tento obrat, když se použije ve prospěch zákazníků a v neprospěch dodavatelů, vytváří ještě větší nárůsty proti konkurenci. To by každý podnikatel usnul na vavřínech. To je taková přirozená vlastnost člověka i v soukromém životě.

 

Jak se stavíte ke konkurenci?

Bez konkurence to nejde. Ale pokud je slabá konkurence, dá se šetřit na reklamě. V okamžiku, kdy má firma dominantní postavení, což je už zhruba od čtyřiceti procent trhu, tak to bude dělat dobře, a tak levně, aby jí na ten trh nikdo nevlezl. Vždycky je důležitá cena a kvalita a to je má strategie. Vloni jsme vyprodukovali zisk 100 milionů korun a letos bychom chtěli vyprodukovat přes 200 milionů korun. Ten zisk není pro ukojení mé potřeby, ale souvisí s vizí investovat do vlakové dopravy.

 

Jaké tři vlastnosti považujete v podnikání za klíčové?

Z hlediska vlastností podnikatele je to určitě pevná vůle. U Student Agency to byla otázka patnácti let, než se výsledky začaly ukazovat ve větší míře. Poctivost, se kterou člověk nejdál dojde. A pak jsou to vize. Vize přicházejí postupně, můžete mít vizi na dva tři roky, a vaše vize se může měnit a růst.

 

Jak si myslíte, že si stojí v podnikání ženy?

Na ženy se dívám jako na bohyně. Asi proto, že jsem je vždy chtěl a ony mě nechtěly. Tohle je v podstatě dívčí firma. Ze šestnácti manažerů jsou tady dva chlapi, z toho jeden, to je náš finanční ředitel, odchází na mateřskou dovolenou. Manažerská pozice a podnikání si jsou trochu podobné. Co se týká Student Agency, tak zaměstnává 95 % žen. Jsou věrnější, loajálnější a pracovitější. Žena je připravená pracovat tvrdě celý život, kdežto chlap je připraven pracovat rok a pak přemýšlí, jak pracovat méně za více peněz. S muži nemám tak dobré zkušenosti, jako se ženami.

 

Jak se vám podařilo zajistit vyšší standard a nízkou cenu v rámci vnitrostátních linek?

Na vnitrostátních linkách to je jednoduchý princip. My jsme přišli s větším standardem, který měli zaplatit ne cestující, ale kapacita autobusu. Do našeho autobusu se vejde 63 cestujících, zato do konkurenčního 50. Ten rozdíl v obsazenosti zaplatí stevardku, kafe a autobus.

 

Přišel jste na trh s možností rezervace a placení pomocí otevřených nebo kreditových jízdenek. Jakou největší výhodu v tom vidíte pro zákazníka a jakou pro firmu?

Pro firmu je v tom výhoda právě v souvislosti s velikostí autobusu. Nedá se očekávat, že přijde naslepo 63 cestujících a budou chtít jet ve stejný čas. Takto máme z půlky prodané jízdenky dopředu a ten zbytek jsou ti, co chodí naslepo. Pro zákazníka je tady možnost získat jízdenku levněji a pohodlněji. My pak máme větší jistotu, že autobus pojede plný.

 

Někdy se mezi konkurenty a kritiky používalo v souvislosti s vašimi autobusy a expanzivním způsobem „šíření“ linek sousloví „žlutý mor“. Jak jste se na toto kousavé označení díval vy?

Na Slovensku říkali „žltá rakovina“. Smyslem podnikání je získat trh, důležité je, aby firma byla osvícená. Získat trh může mít velmi krátkodobé trvání. Linku Praha–Brno můžete celkem snadno začít jezdit také a konkurovat. Zneužívat silného postavení je velmi nebezpečné. Klient musí vědět, že jezdí za dobrou cenu díky tomu, že se drží ten trh. Statisticky lidé více jezdí autobusem. Ačkoliv je dálnice D1 mizerná, co se týká nehodovosti, tak pořád je zpoždění menší než u vlaků. O kom se mluví, ten žije. Může se mluvit kousavě, ale pro mě je to pořád reklama. Tohle je banánová republika a my jsme našim autobusům říkali banány.

 

Proč je vaší barvou zrovna žlutá?

Byla to spíše náhoda. Když jsem vybíral první autobusy, tak jsem vybíral mezi krásnou červenou a touhle žlutou. Španělský výrobce mi poradil, ať je to určitě žlutá, protože to pak budou autobusy v naší ponuré zemi pěkně svítit.

 

Jak si stojí vaše plány rozšířit dopravu o vlaky? 

S vlaky to není tak úplně jednoduché. Po kolejích dneska může jezdit kdokoliv. Problém je, že když zaplatí cestující 100 Kč, tak dalších 200 Kč přijde na dotacích. Bez dotací se nedá veřejná doprava vůbec provozovat. Ať už MHD, nebo regionální autobusová doprava či veškerá železniční doprava. Všechna tato doprava se dělá s obrovskými dotacemi. Smysl těch tendrů je tendrovat dopravce za danou službu podle daného jízdního řádu. Prostě menší dotace. A to je ten smysl, proč jsme bojovali o tendry, které by měly být. Protože by ušetřily veřejný rozpočet, nasadily by konkurenci a vyšší kvalitu. My samozřejmě staré vlaky nemáme, takže bychom museli koupit pouze nové soupravy.

 

Co předchází této realizaci?

Nejdříve musíme získat regionální soubor tratí na základě tendrů, které se vyhlásí, abychom dosáhli i na dotace. My dokážeme být o 15–20 % levnější než ČD, ale nedokážeme být levnější o 66 %, což jsou ty dvě třetiny nákladů, co tvoří dotace. To prostě nejde. Bez dotací se jezdit nedá. Dotace, ty nejdou do státního podniku ČD, ale do ČD akciová společnost, která jako jeden z dopravců tyto dotace pobírá. Problém je, že se hejtmani rozhodli zadat všechny zakázky v rozporu s evropskou legislativou Českým drahám. Takže záleží na tom, jak nám v tomto pomůže Brusel a zda donutí objednavatele, což jsou kraje, aby železnice tendrovaly. Jedinou výjimkou, kde dotace nejsou, jsou Pendolina, která prodělávají 500 milionů ročně.

 

Jste v tomto boji optimista?

Jednoznačně! Tohle je předem vyhraný boj. Ale může to trvat i několik let.

 

Získal jste ocenění Podnikatel roku za rok 2005 udělované společností Ernst & Young. Usilujete o tak skvělé výsledky i v jiné sféře, než je business?

Třeba milenec roku? (smích) No, třeba jako politik bych byl kokta, který má sice dobré myšlenky, ale nemám tu správnou rétoriku, abych to dobře prodal. Každý má dělat to, co umí. Takže já budu vždycky podnikat a do politiky nikdy nevstoupím, to vím jistě. Ale kritizovat politiky za jejich činy mi nikdo zakázat nemůže.

 

Jste mužem na vysoké pozici a takoví lidé, jak sám říkáte, bývají, nebo by být měli, druhým lidem příkladem. V čem jste přesvědčený, že vy sám jste příkladem společnosti?

Takovou vlastností je určitě skromnost. Říká se, že v naší republice panuje vlastnost jménem Závist. Pokud jde o mě, tak asi závist asi neexistuje, protože já ji neznám. Nepoznal jsem nikdy v životě náznak závisti. A tak jsem přesvědčený o tom, že to souvisí s tím, jak člověk vystupuje.

 

Vaše odpověď mě přivádí k domnění, že takové vlastnosti člověk získává hlavně výchovou. Podíleli se rodiče na této vlastnosti, která je dnes vaší předností?

Měl jsem tvrdou výchovu. Většinu dětství jsem prožil hlavně s mámou, která byla velmi přísná. Rozhodně nejsem ten takzvaný „mamánek“, jak by mohlo vyplynout. Mám dva táty. Jednoho vlastního a druhého nevlastního. Moje máma mě vychovávala sama a byla na mě velmi tvrdá. Za což jí dneska vděčím, ale na druhou stranu, když je člověk vychováván tvrdou komunistickou výchovou, tak se to odrazí na sebevědomí. To já mám v současnosti možná z padesáti procent na úrovni dnešního teenagera.

 

Dá se tedy říci, že skromnost je vaší image?

Dá se to tak říci. A mohu taky říci, že když firma bude vydělávat závratné sumy, tak mě už to nikdy neovlivní, protože jsem se k těm penězům dostal postupně, a tak jsem se s nimi naučil zacházet. Nepotřebuji si plnit zvýšené nároky na svůj životní standard. Stačí mi to, co mám, a nic ostatní pro mě není životně důležité natolik, abych tomu podléhal.

 

S kým se nejčastěji radíte, když děláte důležitá rozhodnutí?

Doposud jsem všechno rozhodoval já sám. Teď se ale všechno mění. Mám ve firmě dvě ředitelky a ty mi snížily pracovní úvazek o dvě hodiny. Ale mám pořád osmihodinové přesčasy (smích). Firmu se snaží vzít do rukou moji mladí manažeři, kteří mají dnes daleko více sil než já a já se je snažím kontrolovat, aby nedělali chyby a dodržovali dobrý standard vůči našim zaměstnancům a především zákazníkům. To je dnes moje hlavní práce ve firmě.

 

Předáváte své znalosti a zkušenosti na nějakých přednáškách?

Ano, dělám přednášky, ale nesmí to být o víkendu a nesmí to být daleko.

 

Jakou motivační myšlenku prosazujete u svých zaměstnanců?

Prosazuji a udržuji krédo, že na prvním místě je klient a pak až zaměstnanec. Ve spoustě firem je to naopak, což je možná také správné, protože zaměstnanec by měl být na prvním místě, ale u nás je to zkrátka naopak. Učíme zaměstnance, aby pochopili, že ten kdo je platí, nejsme my, ale klient. My jim ty příjmy jen distribuujeme.

 

Jak nakládáte se svým volným časem?

Dneska ráno jsem zrovna přemýšlel nad tím, že si času asi necením. Já mám práci, pak jdu na pivo a pak přichází spánek a chodí to u mě takhle dokola. Do práce chodím na tolik hodin, na kolik mě to baví, a tak jsem tam třeba 10–12 hodin denně. Ale o víkendech nepracuji. Víkendy pro jsou pro mě svaté a ctím nejen neděli, já ctím i sobotu.

 

Jaký máte vztah ke sportu?

Včera jsem slyšel v televizi, že tělo je naprogramováno tak, aby se dožilo 120 let. Tak si myslím, že nakonec může žít déle ten člověk, který nesportuje, ale potlačuje stres třeba spánkem nebo něčím podobně přirozeným. Když se podíváte na starší lidi, tak většinou není jejich problémem to, že nemohou dýchat, ale že nemohou chodit. Plno sportů odrovnává klouby a ta řada čekatelů na umělé klouby je tak dlouhá, že se mi nechce v ní stát. Určitě by člověk měl žít takovým způsobem života, aby neměl nadměrnou váhu či si sám své tělo dobrovolně nehuntoval.

 

Student Agency umožňuje mladým lidem cestovat za studiem a prací. Je to rychlé, spolehlivé a praktické. Jaký je váš vztah k cestování?

Tím, že mám ten svůj koloběh, tak moc necestuji. Zatím jsem nikde moc nebyl, protože od vysoké školy pracuji. Plánuji si cestování začít užívat. Každopádně jsem zastáncem toho, že by každý Čech měl vycestovat do zahraničí alespoň na rok a tam žít a pracovat, nebo třeba studovat. Zakusit mentalitu jiné země nebo více zemí, aby dokázal rozlišit jaká je mentalita lidí v těch kterých zemích. Nemusí použít ani naši agenturu, může jet klidně naslepo a vzít zodpovědnost do svých rukou. Pobyt v zahraničí je pro život víc, než celá vysoká škola v Česku. Česko, co se týče kultury vztahů mezi lidmi, vztahu ke komunitám a tak dále, na tom není tak dobře, že bychom se neměli koukat na západ od nás. Ideální by bylo, být rok někde na Západě a rok někde na Východě, abychom si více vážili toho, co máme tady.

 

Když dovolená, tak kam raději? Hory, moře, město…?

Raději hory, ale je pravdou, že s partou kamarádů připravujeme projekt na Zanzibaru. Tam připravujeme projekt luxusního hotelu na jedné z nejkrásnějších pláží v jižní Africe, kam budeme brát lidi odpočívat. Zanzibar je kouzelná země. Je to sice země velmi chudá, ale žijí tam úžasní lidé, kteří se k sobě chovají moc hezky. Pěkná země, pěkná příroda, a pro mě je to takový únik, kam bych chtěl jezdit několikrát do roka. Je to splnění klukovského snu.

 

Sníte ještě o něčem, co byste si rád splnil?

Už o ničem. Jen ty vlaky a pak už můžu umřít (smích).

 

Takže máte rád výzvy a jdete raději tou strmou cestou?

Právě naopak. Jsem člověk, co jde tou snazší cestou a to tam, kde je mizerná konkurence. Po šesti letech s provozem autobusové dopravy se nám podařila taková malá revoluce ve zvednutí standardu a udržení nízkých cen. Úplně stejnou revoluci bych rád uskutečnil v rámci železniční dopravy. Spousta lidí mi říká, že si brzy otevřu i leteckou společnost. Což je blbost. Každá letecká společnost, která dnes létá, tak je relativně dobrá a cpát se mezi ně je velmi špatně vložená investice.

 

Tedy nejde o výzvu, ale obchodní čich, který vás táhne do vašich projektů?

Když se řekne obchodní čich, tak to může vypadat, že chceme být bohatší a bohatší. A to je blbost. Ten smysl je už jen v tom, dělat dobré a smysluplné projekty. K čemu jsou jinak peníze? Jinak k ničemu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Pavol Bigoš www.bigi.sk

Publisher: Profashion 2/2010

Komentáře