Alexander Hemala – televizní moderátor a hlasatel


Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
27.03.2014 10:01 | Hana Robinson

Náš nejznámější televizní hlasatel Alexander Hemala neztrácí ani špetku svého šarmu, přestože televizní obrazovku vyměnil za divadelní jeviště. Jeho hlas se také stal poznávacím znamením a ikonou jedné rádiové stanice, kde upozorňuje posluchače na zajímavé televizní tipy. Vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a v televizi pracoval na různých postech neuvěřitelných čtyřicet let. Přesto, že ho do ní zavedla spíše nuda v původní profesi.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Byla práce v televizi vaším celoživotním snem, nebo jste přemýšlel i o jiných profesích?

Vystudoval jsem obchodní akademii a poté nastoupil do podniku zahraničního obchodu, který tenkrát ještě sídlil ve Veletržním paláci, než vyhořel a stal se Národní galerií. Prožil jsem zde dva poměrně krušné roky. Vzpomínám, že když jsem poprvé otevřel dveře do této společnosti, řekl jsem si: „Sašo, tady zůstat nemůžeš“. (smích) Představa, že budu osm hodin denně sedět na jedné židli a vídat ty stejné tváře kolegů třeba až do důchodu, pro mě byla tristní. Od prvního dne jsem tedy začal hledat únikové cesty a jednou z nich byl i inzerát tehdy Československé televize na externí televizní hlasatele. Za zkoušku nic nedáš, řekl jsem si a přihlásil se. Byl jsem vybrán do pozice programového televizního hlasatele a můj život se začal ubírat lepším směrem.

 

Neříkejte, že jste nějaké ambice na práci v televizi neměl. Nebo to opravdu byla jen úniková cesta, která vás zapsala do srdcí milionů televizních diváků?

Opravdu jsem takové ambice neměl. Přesto někde v genech to asi vepsáno bylo. Můj táta působil léta letoucí jako herec v Městských divadlech pražských. Spolu s mým mladším bratrem jsme v divadlech prožili mnoho legrace, když jsme se chodívali dívat na představení, ve kterých táta účinkoval. Tisíckrát jsem například viděl Charleyovu tetu. Divadlo mě jistě nějakým způsobem inspirovalo a ovlivnilo.

 

Herectví vás ovšem nezlákalo. Až nyní se mu více věnujete. Proč?

Hercem jsem určitě být nechtěl, to jsem věděl. Táta se mě sice snažil zlákat, ale nepodařilo se. Až nyní na stará kolena mám dostatek času a chuti se na jeviště postavit. Stud musel jít stranou. Účinkuji v báječném divadle Studio DVA ve hře Soukromý skandál a moc mě to baví.

 

Jste na jevišti trémista? 

Zpočátku jsem si určitě nebyl nijak jistý, ale postupem času jsem si na jeviště zvykl.

 Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Vraťme se ale k vaší původní profesi. Získal jste práci v televizi opravdu takto „jednoduše“, bez jakékoli přípravy či předchozích zkušeností?

Na začátku musel být pořádný ranec štěstí a z mé strany i drzosti. Byl jsem vybrán společně se třemi dívkami, se kterými jsme poté intenzivně navštěvovali hlasová cvičení u výborné paní profesorky Aničky Rottové na DAMU. Museli jsme se naučit zřetelně vyslovovat a správně dýchat, práci s mikrofonem a podobně.

 

Vzpomenete na svou první hlasatelskou službu?

Poprvé jsem sloužil v roce 1973 na Mikuláše, což bylo nedávno čtyřicet let, a mně to přijde, jako by to bylo včera. Ještě mám v živé paměti pana režiséra Laňku, který mě poté, co jsem při svém prvním vstupu nevypustil ani hlásku, stáhl z obrazu, vběhl do studia s tím, že tu nejsme kvůli mně, že musíme odvysílat večerníček a zprávy, tak ať to rychle přečtu, že čas běží.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Kam dál jste tedy své kroky směřoval?

Když jsem v televizi začínal, působil jsem současně jako asistent produkce a režie. Začaly mě oslovovat produkce na uvádění různých besed a společenských akcí. Také jsem se díky práci v televizi dostal ke spolupráci s Pragokoncertem, což byla tenkrát jediná hudební společnost, která k nám přivážela zahraniční umělce. Jezdil jsem tak se zahraničními kapelami, kde jsem doprovodným slovem provázel jejich vystoupení. Takto jsem se třeba seznámil s Allou Pugačevovou, která se později stala v Rusku téměř ikonou. Také se skvělou polskou zpěvačkou Marylou Rodowiczovou nebo s německými kapelami Kreis či Puhdys. Byl to zkrátka naprosto jiný svět než v kanceláři. Život se mi stal mnohem pestřejším a zajímavějším.

 

Dalo se v hlásání televizních pořadů najít i trochu toho adrenalinu?

Hlásání samo o sobě se časem stalo rutinou. Přesto jsme sem tam nějaký adrenalin zažili, protože dříve neexistovala žádná čtecí ani nahrávací zařízení, všechno se odehrávalo živě. Dnes se vstupy předtáčí, a tak je možné udělat chybu, která se bez problémů opraví. Stávalo se, že jsme něco řekli špatně, a to jste měli vidět, jak na to lidé okamžitě reagovali. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem uvedl jiný pořad. A to byl adrenalin.

 

Mnozí si dnes nedovedou představit život bez rychlého přísunu informací z internetu. Jak jste informace o televizních pořadech tenkrát získávali?

Každá produkce, pokud chtěla film či seriál vysílat, musela napsat krátkou dějovou linii. My jsme si povídání poté přizpůsobili tak, aby se nám příjemně vyslovovalo. Přehledy jsme si ovšem museli psát zcela sami. Velký rozdíl byl také v tom, že dnes se před jednotlivými díly seriálů předtáčí shrnutí děje z předchozích dílů. Dříve se to takto nedělalo, takže bylo na nás hlasatelích diváka do děje přivést slovy. Někdy to bylo povídání až na dvě stránky. Tenkrát opodstatnění hlasatelů opravdu bylo. Pro mnoho diváků jsme znamenali jakýsi lidský rozměr. Především starší lidé byli vděční za „živé“ slovo a za to, že jim popřejeme hezký večer.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

V roce 2005 byla pozice programového hlasatele zrušena. Nahradila vás grafika a další vymoženosti dnešní doby. Jak jste to vnímal?

K divákovi se informace dostávají dnes jinou cestou, o nic není ochuzen. Měl jsem tu čest, že jsem se za všechny své kolegy hlasatele mohl rozloučit a divákům poděkovat během poslední hlasatelské služby na silvestra 2005 za přízeň, kterou nám po celá ta dlouhá léta věnovali. Ale i dnes se spolu s kolegyněmi setkáváme s názorem, že nějak ti hlasatelé na obrazovce chybí. Pro mnoho lidí hlasatelé k České televizi tak nějak patří.

 

Domníváte se, že by se někdy pozice televizního hlasatele mohla na obrazovky vrátit?

Jedna stanice to nedávno zkoušela, ale nechytilo se to. Věřím ale, že se hlasatelská profese v nějaké formě vrátí. Je mnoho diváků, kteří se dívají na televizi sami, a my jsme byli jakýmisi jejich společníky po celý večer. Uvidíme.

 

Stýkáte se stále se svými kolegy?

Není to tak, že bychom měli nějaký hlasatelský kroužek. Máme ale s Marií Tomsovou a Saskií Burešovou pořad Hlasatelé na cestách a čas od času spolu takto vystupujeme. Je milé se sejít a oživit vzpomínky.

 

Co bylo největším oříškem vaší profese?

Zajímavé to bylo v tom, že práce nebyla jednotvárná. Je ale pravda, že jsme mnohdy sloužili ve svátky a víkendy, a to vždy nebylo příjemné. Na druhou stranu jsme ale také měli často volno během všedních dnů, a mohli si tak spoustu věcí zařídit. Když jsem do práce šel až na večerní vysílání, vypravil jsem děti do školy a mohl si jít ještě na chvíli lehnout. A jak jsem si tak přetahoval deku přes hlavu, říkal jsem si: „Tohle je mé malé vítězství nad socialismem.“ (smích) Kdo si dobře pamatuje, tenkrát všichni museli přece ráno do práce, jinak to nešlo.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Na Karlově univerzitě jste vystudoval žurnalistiku. Tato profese vás nikdy neoslovila? 

Žurnalistiku jsem studoval již v době, kdy jsem v televizi pracoval. Chtěl jsem si doplnit vzdělání. V době minulého režimu byla žurnalistika úplně jiná, než by měla být, tedy politicky ovlivněná. Nikdy mě ale přímo nelákalo psát. Občas jsem si přece jen k tomuto povolání utekl. Dělal jsem například televizní medailonky osobností, anebo jsem v jednom časopise vedl společenskou rubriku. Již léta mám v jednom soukromém rádiu takové malé televizní okénko.

 

Radíte divákům, na co se večer mohou v televizi těšit. Jak programy vybíráte? Záleží čistě na vašem diváckém vkusu?

Je to opravdu víceméně na mně. K některým pořadům se snažím diváky přilákat, ale přiznám se, že od některých naopak odlákat. Doba je jiná, je opravdu přemíra pořadů.

 

Jaký jste vy sám divák?

Moje žena říká, že jsem televizní maniak. Ale jak jsem říkal, doba je jiná. Dříve byly dva pořady, a přesto se mi někdy zdá, že si člověk vybral lépe, v každém případě rychleji než dnes. (smích) Sleduji hodně sportovních přenosů a nejrůznější dokumentární filmy, které jsou v dnešní době úchvatně zpracované. Stane se ale také, že projedu všech sto kanálů, odložím ovladač a otevřu si oblíbenou knihu.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Jak myslíte, že se za léta vašeho působení na obrazovce změnil televizní divák?

Lidé se spíše zaměřují na pořady, při kterých se chtějí odreagovat. Mají spoustu svých starostí a používat mozek i u večerní televize – chápu – je někdy příliš vysilující. Já osobně mám rád příběhy, které nepostrádají pointu. To mi dnes trochu chybí. Jak se život zrychluje, tak se zrychluje i filmový střih. Vzpomeňme na western Tenkrát na západě, jaké předlouhé záběry nám nabízel. Jeden by u toho usnul. To už dnes neuvidíte. Přesto je to ale skvělý film a chytne vás od prvního momentu. Tenkrát to fungovalo.

 

Máte někdy pocit, že máte nad diváky jakousi „moc“? Můžete přece ovlivňovat jejich divácký vkus…

Domnívám se, že divák se za ta léta dobře v pořadech zorientoval. Spíše mě vždy potěší, když se mi ve vysílání podaří zachytit něco kvalitního, co je zmíněno jen tak okrajově, a diváky na to upozornit.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Existoval program, který jste neuváděl rád?

Výchovné pořady v rámci dopoledního vysílání pro děti a mládež. Bez toho bych se jistě obešel. (smích)

 

Je naopak něco, co vám v dnešních programových nabídkách chybí?

Trochu postrádám živé koncerty nebo alespoň jejich záznamy. Celkově mi chybí v televizi více umění.

 

Po celá ta léta jste zůstal věrný veřejnoprávní televizi. Nikdy vás nelákalo zkusit to na komerční stanici?

Půl roku jsem uváděl zpravodajskou relaci s Martinou Kociánovou na komerční stanici. Byla to velmi zajímavá zkušenost, mnoho jsem se toho naučil.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Měl jste někdy ambice na vlastní televizní pořad?

Ne, to jsem neměl. Možná proto, že jsem v televizi celý život pracoval, a tudíž vím, kolik je kolem takové záležitosti stresu a že trvá dlouho, než se něco vůbec dostane do diváckého zájmu. Rád jsem ale hostem nějakého takového pořadu.

 

Vedle práce v televizi jste také uváděl koncerty, besedy a nyní dokonce hrajete i divadlo. K naší kulturní scéně tak máte jistě blízko. Jak ji v dnešní době hodnotíte?

Nedávno jsem se dočetl, že Praha má největší počet divadel na obyvatele, a to tedy smekám před našimi diváky. Je vidět, že lidé o kulturu mají zájem i v době, kdy vstupné není úplně levné. Celý život jsem uváděl různé besedy a je pravda, že toho ubylo. Každá televizní stanice dnes má několik svých talkshow a jiných zábavných pořadů, které divák může sledovat z pohodlí svého domova.

 

Když mluvíme o zábavě, jaký pořad si budete pamatovat ještě hodně dlouho? 

Vánoční koncert Marie Rottrové. Možná je to tím, že se s lidmi, kteří při té příležitosti vystoupili, osobně znám a vlastně s nimi stárnu. Pro mě to byl opravdu krásný divácký zážitek.

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Spolu s vaší paní také pomáháte dětem z dětských domovů se postavit do života. Co vás k tomu přivedlo?

Každý, kdo pocházíme z ucelených rodin, máme díky tomu lehčí vstup do života než děti z dětských domovů. Ty nemají nikoho. Nemají například po kom zdědit bydlení nebo kde si na něj třeba půjčit, v neposlední řadě se ani s kým poradit. Moje žena je členkou nadačního fondu Klub přátel dětí dětských domovů, který pomáhá dětem, právě když opouštějí dětské domovy. Pomáháme shánět peníze na jejich startovací byty. Je opravdu moc těžké se postavit do života, když za vámi nikdo nestojí. A my, kteří jsme to štěstí měli, bychom měli pomáhat dál.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz 

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 


Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

 

Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová
Alexandr Hemala, foto: Lenka Hatašová

Partneři

BANDI VAMOS - Pánské obleky


Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Marcela Konárková – ilustrátorka, zakladatelka knižního studia POP - PAP
Marcela Konárková – ilustrátorka, zakladatelka knižního studia POP - PAP

10.08.2019 | Už odmalička si šla svou vysněnou cestou. Se svými prarodiči kreslila, věnovala se rukodělným ...


Josef Mádle – moderátor, TV reportér
Josef Mádle – moderátor, TV reportér

12.05.2019 | Josef Mádle začal s moderováním už na základní škole a postupně se z koníčku a zábavy stala ...


Klára Dvořáková – autorka povídkového blogu Olívie Úžasná
Klára Dvořáková – autorka povídkového blogu Olívie Úžasná

26.03.2019 | Podívá se na člověka a vidí příběh. Na povídkovém blogu Olívie Úžasná už třetím rokem ...


Mgr. Martin Řezníček – novinář, moderátor, zpravodaj
Mgr. Martin Řezníček – novinář, moderátor, zpravodaj

19.03.2019 | Na konci roku 2017 se po pěti letech vrátil ze Spojených států, kde působil jako zpravodaj České ...


Lucie van Koten – PR manažerka, bloggerka
Lucie van Koten – PR manažerka, bloggerka

05.11.2018 | V jednadvaceti letech se vdala za holandského vědce a odstěhovala se s ním do Itálie. Hodně cestovala, ...