Barbara Nesvadbová - spisovatelka a šéfredaktorka časopisu Harper's Bazaar

04.08.2011 00:33 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Myslím, že když lidi jejich práce baví, pak si najdou auditorium, i kdyby byl trh doslova přesycen." Barbara Nesvadbová

 

 

 

 

Setkání s Bárou Nesvadbovou tak trochu připomínalo „pracovní mezipřistání“. Zastihli jsme ji při uzávěrce dalšího čísla časopisu Harper’s Bazaar, jehož je již řadu let šéfredaktorkou. V našem rozhovoru jsme diskutovali její profesní zkušenosti a názory z pozice ženy, která vede časopis a vydává vlastní knihy. Fotografie pro náš rozhovor zhotovil náš společný kolega Robert Vano v areálu zahrady Kinských, odkud to Bára, která nás okouzlila vtipnou konverzací a přátelským přístupem, měla do redakce doslova za roh.

 

Nakolik vás aktuálně vytěžuje psaní autorských věcí a práce šéfredaktorky?

Mnohem více mě vytěžuje redakce. Aktuálně vlastně nejvíc charitativní projekty pro domov mentálně handicapovaných klientů Zahrada na Kladně. Psaní vlastních věcí nechávám většinou na noc. A je to láska. Ne práce.

 

Jak vypadá běžný pracovní den Báry Nesvadbové – šéfredaktorky?

Vybírání fotek, témat, komunikace s externisty, s fotografy, s redaktory. Schůzky s klienty a převoz Bibči z kroužku na kroužek.

 

V čem se časopis Harper’s Bazaar musí držet daných norem a kolik máte prostoru pro vlastní kreativitu?

Záleží na produkci zahraničních mutací. Pochopitelně se musíme držet regulí. Harper’s Bazaar je nejstarší módní časopis, nelze ho předělat na zpravodajský týdeník. Nicméně máme relativně hodně prostoru pro vlastní tvorbu a focení původních fashion stories.

 

Z čeho je nutné vycházet při volbě titulní stránky a kdo všechno o ní rozhoduje?

Máme natolik atraktivní nabídku ze sesterských verzí z Ameriky, Anglie a z Ruska, že je celkem zbytečné hledat v Čechách. Nemáme tady Julii Roberts. Bohužel.

 

Objevila se v historii Harper’s Bazaar na české titulní stránce vůbec nějaká česká celebrita?

Ano, Karolina Kurková a Hana Soukupová. Ještě také Veronika Vařeková.

 

Jakou kategorii čtenářek či čtenářů dle vašeho názoru časopis zasahuje nejvíce?

Jsou to ženy a dívky z města, středního a vyššího vzdělání. Většinou mají vlastní kariéry. A jistě stárnou. Občas s nadsázkou říkáme, že stárnou s námi. Mám stabilní tým, už osm let neměnný a pochopitelně, že témata, o kterých jsme psali před pěti lety, jsou jiná, než ta, která nás baví dnes.

 

O kterých rubrikách hovoří statistiky jako o nejčtenějších, dlouhodobě nejžádanějších?

Máme hodně oblíbenou původní publicistiku, takzvaně problémové články. Typické pro současnou českou generaci žen, jak žít po rozvodu, jak se sžít s mužem, který vydělává míň než vy, jak předejít domácímu násilí. Každodenní témata, která řeší snad každá žena. A pak je to samozřejmě móda. Vnímám ji jako svébytnou součást umění.

 

Kdo zpravidla reaguje na dopisy čtenářek? V jakém množství je dostáváte?

Většinou ten, kdo je za danou oblast zodpovědný. A reakcí je hodně. Tedy alespoň já vnímám, že jich je dost.

 

V čem si Harper’s Bazaar zachovává svoji tradici či nostalgii?

V kombinaci efemérních zábavných součástí života s tradičními prvky. Ale nostalgičtí jistě nejsme.

Jaký je váš osobní vztah k Harper’s Bazaar? Změnil se v něčem za ty roky?

Řekla bych, že je hodně podobný dlouhodobému manželství. Procházíme různými stadii – od pokusů o změnu, přes lásku, po toleranci.

 

Setkáváte se s vedením redakcí z jiných zemí? Případně při jakých příležitostech?

Samozřejmě, máme každoroční konference, vždy k příležitosti pařížského, nebo milánského fashionweeku.

 

 Kdo je podle vás absolutně vhodný typ do redakce?

Ti, kteří tam jsou.

 

Nebo jinak, podle čeho poznáte dobrého redaktora? A podle čeho mají dobrého redaktora poznat čtenáři?

Že nenudí.

 

Najala byste začínajícího redaktora stejně jako ostříleného? Dle jakých kritérií se při výběru rozhodujete?

Podle nadšení. A talent také není k zahození…

 

Máte raději stabilní tým, se kterým dlouhodobě spolupracujete, nebo vítáte „nový vítr“ přicházející s novými lidmi?

Máme většinu externích fotografů a několik novinářek, ale tým, který časopis připravuje, je stálý. Žije s ním. Neměnila bych je.

 

Jaká je, dle vašeho soudu, optimální doba pro působení v jedné a té stejné redakci?

 

To neumím říct, to je velmi individuální. Záleží na typu periodika i na typu člověka. Pochopitelně.

 

Schováváte si některé výtisky na památku? Které to například jsou a proč?

Jsem velký tretkař. Schovávám mnoho věcí. Ale většinou spíš výkresy své dcery než vlastní práci.

 

V čem vidíte největší potenciál lifestylového magazínu v současné době, kdy se už o mnohém mnohokrát psalo, témata se často opakují a trh je nasycen?

Myslím, že když lidi jejich práce baví, pak si najdou auditorium, i kdyby byl trh doslova přesycen.

 

Jaký je váš názor na publikaci magazínů v tisku a na internetu, jaké vidíte v obou způsobech publikování výhody a nevýhody?

Mohou se skvěle doplňovat. Na dovolené budu ráda číst na čtečce, ale doma v posteli chci mít knížku nebo časopis.

 

Jak vypadá spolupráce časopisu s fotografy, je spíše trvalejšího charakteru, nebo fotografy střídáte?

Fotografové jsou různí, pro fashion story prakticky každý měsíc někdo nový. Nicméně máme tým přibližně deseti talentovaných osobností, které se střídají s ohledem na zadání.

 

 Je mi známo, že máte velmi vřelý vztah k módě a módním doplňkům, proto bych se vás ráda zeptala na váš názor ohledně volby oblečení žen, které přicházejí na společenské akce. Na jaké úrovni se podle vás česká žena v módě orientuje a módou se řídí?

Myslím, že české ženy jsou velmi krásné a že je móda baví. A já sama nejsem vůbec eklektik, spíš velmi konzervativní typ. Módu mě baví pozorovat, psát o ní, nicméně já sama jsem nejradši v černých kapsáčích.

 

Podle čeho odhadujete lidi, čím se řídíte, co se vám osvědčilo a co naopak vůbec nefunguje?

První správná. Ale často se mýlím.

 

Máte za svoji praxi spisovatelky představu o tom, kolik času spisovatel či redaktor nutně potřebuje k tomu, aby se „vypsal“?

Vůbec ne. Nejsem velký teoretik.

 

Jaké jste měla pocity ze své první vydané knihy? A jak se rozvíjelo vaše odhodlání a sebedůvěra publikovat dál?

Měla jsem radost. Velkou. A k sebedůvěře mi pomohly čtenářky. Tedy, jestli nějakou mám. Upřímně se každého nového titulu děsím. Jsem dost velký trémista, a také nechci své čtenáře zklamat.

 

Jaký je optimální počet prodaných knih u těch zdařilých kousků obecně?

Záleží na typu literatury.

 

Budeme-li se bavit o beletrii?

Pak si myslím, že třicet tisíc je v Čechách už úspěch.

 

Jak si myslíte, že si beletrie stojí v oblíbenosti a popularitě aktuálně?

Myslím, že dobře. Přes veškeré katastrofické scénáře distributorů a nakladatelů jsem přesvědčená, že Češi všeobecně nadstandardně hodně čtou.

 

Jaké knihy se dle vašeho názoru nejlépe prodávají, nejsnáze hledají své čtenáře?

To opravdu neumím říct. Podle žebříčku tuším, ze nejspíš kuchařky. Ale jestli ty zařazovat mezi knihy a srovnávat je s poezií... No, nesmysl, že?

 

Kdy přichází ta chvíle, kdy nabudete jistotu, že dílo je dobré a rozhodnete se pustit ho do světa?

Když baví moji nakladatelku Romanu Přidalovou.

 

Jaká témata nejraději diskutujete?

Myslím, že mužsko-ženská koexistence je nekonečné téma.

 

Jsou vaše povídky ze životních situací, jak jste je sama poznala? Promítáte do knih jen své vlastní zážitky?

Každý autor, i autor sci-fi píše ze sebe. To ale nutně neznamená, že píše o sobě.

 

Jakým tématům se spíše vyhýbáte?

Nemám tabu.

 

Kdo jsou vaši hrdinové-spisovatelé? Koho s oblibou sama čtete?

Irvinga, Saganovou, Durasovou, Bouvoair, Jong. Z českých nejraději Ivu Hercíkovou.

 

Každý spisovatel má určitý rukopis. Jaký je ten váš, jak ho sama vnímáte?

Rukopis? Myslím, že zrovna teď bych ráda změnu. Ale člověk jen těžko překročí vlastní stín.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up a vlasy: Jana Bulínová

Foceno v zahradě Kinských v Praze www.nm.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře