Daniela Karasová - šéfredaktorka magazínu ProFashion

02.02.2015 09:47 | Michaela Lejsková

Pozici šéfredaktorky přijala v době, kdy již měla tuto profesní zkušenost zapsanou na svém pomyslném kontě. Obor ekonomie, kterému se současně věnuje, jí přináší pragmatický pohled na věci a úspěšně ho propojuje s citem a vkusem, který má pro módní magazín ProFashion, jemuž šéfuje. Jedná se o první internetový magazín, jehož autorem je Petr Korytar. Své autorské dítko svěřil do péče mladé dámě, která zachovává jeho původní záměr a smysl, současně přináší svěží vítr do plachet.

Bez jakých zkušeností se šéfredaktorka rozhodně neobejde?

Podle mého názoru, pro většinu zaměstnání, stačí nadšení. S trochou nadšení jste schopná „převálcovat“ člověka s letitými zkušenostmi. Tohle nadšení však nesmí s nedostatkem naplněných očekávání opadnout. Což se stává velmi často. Důležité samozřejmě je, aby měl šéfredaktor vizi, uměl vést tým a svůj tým uměl motivovat.

 

Když budeme hovořit o zkušenostech teoretických, jaké je vaše vzdělání a jakým je pro vaši práci přínosem?

Přiznávám, že jsem po gymnáziu chtěla studovat žurnalistiku, ale zkoušky se mi nepodařilo složit úspěšně. V období, kdy jsem končila střední školu, jsem se už psaní aktivně věnovala, ale pravdou je, že jsem se v té době v oblasti médií moc neorientovala a informace, která média patří pod kterou mediální skupinu, mi byly cizí. Vystudovala jsem vysokou školu s ekonomickým zaměřením a v současné době dokončuji navazující magisterské studium. Řekla bych, že studium mi do života přineslo hlavně „jakousi“ disciplínu a odpovědnost. Uvědomila jsem si, že pokud chci něčeho dosáhnout, věci se neudělají samy a i přesto, že je člověk kolikrát líný, má spoustu jiných starostí nebo radostí, musí sednout a vydat ze sebe maximum, aniž by byly okolnosti brány v potaz.

 

Aktuálně pracujete jako šéfredaktorka. Jaké redakční zkušenosti jste si s sebou přinesla do současné práce?

Jak jsem již naznačila v předchozí otázce, při studiu gymnázia jsem se aktivně věnovala psaní článků pro zlínský kulturní měsíčník. Tato práce mi přinesla nejen profesně, ale i osobnostně velmi mnoho. V brzkém věku jsem se setkala s lidmi, kteří byli kreativní a něco tvořili. Jsou to velmi příjemní a zkušení lidé, kteří mi dali velkou příležitost, vložili do mě důvěru a dali mi prostor k vyjádření. Líbil se mi styl jejich práce a sympatizovala jsem s jejich vizemi a myšlenkami. Každý měsíc jsem se starala o kulturní a sportovní rubriku, připravovala jsem rozhovory s herci, režiséry, ochotníky, sama jsem zkoušela a psala o zajímavých sportech nebo lidech, kteří se těmto sportům věnovali. Celou „produkci“ k článkům jsem realizovala sama.

 

Jakou strategii jste zvolila, či jaké jste měla možnosti?

Nebylo to o tom, že by můj šéf zavolal a řekl, že mám být tam a tam a udělat rozhovor s danou osobou. Musela jsem sama dotyčného oslovit, domluvit podmínky, spojit se s fotografem, vymyslet strukturu rozhovoru a jít do akce. Moc mě to bavilo a naplňovalo. Měla jsem asi i štěstí na lidi, které jsem potkávala, protože byli vždy příjemní a ochotní. Postupně, jak jsem své nadřízené a kolegy více poznávala, začala jsem s nimi mluvit o další rubrice. A to o rubrice lifestyle. Tento nápad se ale v redakci neujal, protože měsíčník byl zaměřen převážně na kulturu a já jsem si v hlavě začala tvořit vlastní projekt. Časopis, který by fungoval na podobné bázi jako zmíněný kulturní měsíčník, ale byl by zaměřený na módu a životní styl. Nic takového u nás ve Zlíně nebylo, z redakce jsem odešla a s kolegyní a pár dalšími nadšenci, jsem začala tvořit nový koncept.

 

Byla to změna k lepšímu?

Jak to tak bývá, když je více lidí, kteří se mají na projektu podílet, najednou je až příliš názorů jak by měl projekt vypadat. Z mého konceptu byl najednou koncept úplně jiný, a tak jsem i z tohoto projektu odstoupila.

foto: Jarka Hrnčárková

 

Dá se předpokládat, že vás více oslovila sólová dráha?

Ano, začal nový koloběh. Pustila jsem se do tvoření časopisu sama. Po internetu jsem oslovila několik grafiků, kterým jsem zadala zpracování návrhu loga a vzhledu časopisu, začala jsem hledat kolegy na obchodní pozice a sama jsem se pustila do oslovování klientů, v neposlední řadě jsem hledala psaní chtivé nadšence a po večerech jsem četla zákony. Bylo mi v té době čerstvých 18 let. Světe div se, ale i s těmito malými zkušenostmi jsem vydala tištěný lifestylový magazín Tvůj Styl. V tomto období ale začal vycházet i konkurenční koncept a po mém odstěhování se do Prahy jsem tým ve Zlíně neudržela a časopis se rozpadl. O měsíc později pak skončil i konkurenční koncept.

 

A tehdy asi nazrál ten správný čas pro ProFashion, hádám správně?

Je to tak. V Praze jsem se začala věnovat oboru, který jsem tehdy studovala, a to byla ekonomie a řízení podniku. Tento obor mě naplňuje a věnuji se mu dodnes, ale přesto potřebuji kreativní činnost. Proto jsem v hlavě připravovala novou, méně nákladnou, internetovou verzi mého časopisu. Po několika měsících snažení jsem se poznala s Petrem Korytarem, který na nějakou dobu pozastavil vydávání internetového časopisu ProFashion a v době, kdy nás náš společný známý propojil, chtěl časopis začít vydávat znovu. Bude to už něco kolem tří let. Představila jsem mu můj projekt, domluvili jsme se, že ho budeme vydávat pod jménem ProFashion a dostala jsem pozici šéfredaktorky.

 

Věnujete se v současné době této práci na plný úvazek, nebo máte ještě jiný okruh profesní činnosti?

V současné době se práci v redakci věnuji na poloviční úvazek. Jak jsem zmínila, moje druhá profesní činnost stále zahrnuje oblast ekonomie a řízení firmy. Zpracovávám účetnictví pro čtyři menší společnosti a na plný úvazek pracuji jako Finance Director ve společnosti poskytující profesionální úklidy hotelů a kancelářských prostor. Práce na této pozici mě každý den velmi obohacuje a neustále mě drží ve střehu. Pracovat na pozici finanční ředitelky a spolupracovat s lidmi, kteří jsou špičkami ve svých oborech, je velká odpovědnost. Nikdy jsem si ale nekladla nízké cíle a hodlám těmto výzvám v životě čelit i nadále.

 

Pro koho je určený ProFashion?

Profashion tvoříme pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco více. Přinášíme informace o lidech ze světa módy, ale ne jen krásné pozlátko. Představujeme české umělce, designéry, návrháře, modelky, fotografy a další, jejich životní příběhy, jejich cestu k úspěchu, která nebývá vždy tak snadná, jak se mnohdy může zdát.

 

Jak vypadá skladba časopisu a jak často vychází, kde ho mohu čtenáři získat?

Časopis vycházel pravidelně jednou za měsíc, ale poslední půl rok jsme ho z časových důvodů začali vydávat jednou za dva měsíce. Každé číslo se tvoří individuálně podle toho, co se v našem okolí zrovna odehrává, které zajímavé osobnosti nebo produkty poznáváme. V letošním roce chceme zapracovat opět na pravidelném měsíčním vydávání a už pilně připravujeme nový koncept časopisu, který trochu sjednotí jeho formu i obsah. Časopis je k dostání zdarma na https://cs.publero.com/title/profashion.

 

Dle dostupných informací se jedná o nejstarší internetový magazín u nás. Můžete mi přiblížit více statistik z jeho historie?

Máte pravdu. Mým kolegou, Petrem Korytarem, jsem byla při začátku naší spolupráce obeznámena s tím, že myšlenku o vydávání magazínu na internetu dostal už před 12 lety (dnes je tomu už o 3 roky více), kdy vytvořil první, pouze několikastránkový časopis s obálkou a umístil ho na internet. Na podrobnější informace už byste se ale musela zeptat jeho.

foto: Jarka Hrnčárková

 

Když se ohlížíme, vzpomenete si na některé články či produkce, které vám utkvěly více než jiné a proč zrovna ony?

Ráda vzpomínám na dobu, kdy k nám do redakce dorazil nesmělý e-mail od slečny Veroniky. Žádala nás o uveřejnění jejího životního příběhu. Asi to zná každý z tohoto oboru, do redakce časopisů chodí spousta výzev a žádostí, nicméně tato prosba byla něčím jiná. Se slečnou Veronikou jsem si domluvila osobní schůzku, a aniž bych věděla, zda jí chci daný prostor v časopise poskytnout, připadalo mi vhodné věnovat jí trochu svého času. Řekla bych, že jsme si s Veronikou porozuměly i beze slov. Už to budou dva roky, co jsem rozhovor s Veronikou uveřejnila. Dnes se mohu spolu s ní těšit z jejího úspěchu, je tomu pár dní, co mi přišla pozvánka na křest její knihy. Tento člověk i přes nepřízeň osudu je vnitřně tak krásný a plný lásky, že ve mně opravdu mnoho zanechal.

 

Když jste nastoupila do časopisu ProFashion, která kritéria tohoto média vás nejvíce zajímala a měla jste za cíl na nich zapracovat?

Důležité pro mě bylo, že jsem opět mohla rozvíjet své myšlenky a projekt, který jsem započala už ve Zlíně s mým předchozím časopisem. Důležité kritérium pro mě také bylo, že jsem nebyla omezená tím, co mohu a co nemohu psát.

Co z pozice šéfredaktorky shledáváte za nejobtížnější činnost?

Popravdě řečeno, nedokážu jasně definovat činnost, která by se mi zdála nejobtížnější. Jsou dny, kdy nemám nápad a i psaní, kterému se věnuji několik let, je ohromný problém. Jsou dny, kdy nedokážu vyjádřit, co chci, a nikdo mě nechápe, a i kdybych se na hlavu stavěla, tak z dané produkce ne a ne vyjít to, co očekávám. Na druhou stranu se snažím všechno dělat s láskou a pílí a věřím, že i když výsledek není vždy podle mého očekávání, dokážou ho čtenáři ocenit.

foto: Jarka Hrnčárková

 

Hned zkraje časopisu si můžeme přečíst vaše úvodní slova. Z čeho obyčejně vycházíte, když je píšete?

Asi jako každý umělec… Snažím se inspirovat ve všem, co vidím, slyším, chutnám, cítím… (smích)

 

Jak vám osobně magazín zasáhl do života a jaké jsou vaše další plány z pozice šéfredaktorky?

ProFashion mi otevřel dveře tam, kam jsem chtěla jít. ProFashion mi otevřel oči, když jsem lpěla na tom, že je budu mít zavřené. Dal mi prostor k tomu, abych se mohla vyjádřit, abych se mohla dozvídat spoustu zajímavých informací a abych je pak mohla předávat našim čtenářům. V neposlední řadě jsem díky ProFashion potkala spoustu skvělých osobností s velkým srdcem. Kdyby to mělo být už vše, co mi mělo mé působení v magazínu dát, bylo by to až moc. Každopádně i v dalších letech v této pozici bych chtěla přinášet příjemné a užitečné informace. Pomocí tohoto mocného nástroje bych chtěla lidem ukázat, že nemusí slepě následovat vše, co hlásají velká komerční média.

Jakým způsobem si vybíráte své kolegy?

Vždy je to souhra několika faktorů. Nejvíc ale dávám na vnitřní pocit. Už se mi to sice několikrát vymstilo, ale také to v několika případech zafungovalo.

 

Máte návod na to, jak ideálně řídit tým lidí?

Zaručený návod na řízení lidí neznám. Za svou profesní kariéru jsem musela uznat, že lidé se řídit nedají. Minimálně ne v tomto oboru. Nejlepší je, když se podaří najít lidi, kteří smýšlejí ve stejných rovinách jako vy, pak je nemusíte řídit, ale vaše myšlenky jsou automaticky akceptovány, chápány a vykonávány. To je dnes ale velmi těžké. Je to často práce na celý život. Což si dnes skoro nikdo nemůžeme dovolit. Proto se snažím být u lidí, které uřídit potřebuji, důsledná, nápomocná a férová.

foto: Jarka Hrnčárková

 

Máte ve svém oboru vzor?

Ani v jednom oboru, ve kterém pracuji, vzor nemám. Inspirují mě lidé, kteří se snaží svůj život prožít naplno i přes nepřízeň osudu a ještě ostatním předávají velké poselství a energii, ale vzory mezi nimi nehledám. Stejně tak se nesnažím srovnávat sebe nebo svou práci s prací někoho jiného. Nechci dosáhnout cílů ostatních lidí, chci dosáhnout cílů svých vlastních.

 

Pocházíte ze Zlína, jak se vám žije v Praze?

Prahu mám moc ráda. Atmosféra tohoto města je neskutečná. Bohužel v každodenním životě se raději koukám pod nohy, než abych obdivovala krásy architektury a vnímala přítomnou energii. Skončila jsem tedy jako mnozí, kteří se chtějí co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B, aby udrželi krok s hektickým pracovním tempem, které je v našem hlavním městě tak populární. Žije se mi tu krásně, přesto Prahu velmi ráda opouštím a zase se do ní ráda vracím. Ono všechno moc škodí.

Jak tuto svoji životní etapu hodnotíte?

Na vše, co se mi v životě přihodí, se snažím nahlížet pozitivně. Nikdy není nic černé nebo bílé, a proto ani má životní etapa v ProFashion nešla vždy jako po másle. Když se dnes zastavím a ohlédnu se za vším, co mě po tuto životní etapu potkalo, myslím, že jsem postavila dobrý základ pro to, abych mohla ještě dlouhá léta v tomto oboru pokračovat.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Jarka Hrnčárková

Make up: Pavel Kortan / Linda Chudomelová

Styling: Kamila Vodochodská

Korektura textu: Vladana Hallová

Vytvořeno ve spolupráci s magazínem ProFashion www.profashion.cz

Listovací magazín vydává Publero:

https://cs.publero.com/title/profashion

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře