Dita Brančíková - manažerka PR a reklamy společnosti BVV

12.06.2016 16:05 | Michaela Lejsková

Na brněnském výstavišti začala pracovat ještě jako studentka. Vystudovala tři vysoké školy. Vyzkoušela si práci v několika různých médiích, což je vynikající praxí pro každého „píáristu“, svoji praxi obohatila i o zkušenost stážistky u prezidenta Václava Klause na Pražském hradě, kde zůstala i po skončení praxe ve spolupráci. Dnes se Dita Brančíková stará nejen o chod tiskového střediska na BVV, ale i o konkrétní veletrhy jako jsou Motosalon a Festival sportu, tance a zábavy sdružující veletrhy SPORTLife, DANCELIFE EXPO a IN-JOY. Je milující maminkou syna Teodora. Svůj volný čas věnuje přátelům a rodinným aktivitám. Nebojí se nových výzev jak v soukromém, tak profesním životě.

 

Začněme u vašeho studia. Kterou školu jste si zvolila?

Mám celkem tři vysoké školy, z čehož si dodnes někteří mí přátelé dělají legraci. Asi si myslí, že mám ukončenou maximálně základní školu. Já jsem ale vystudovala bakaláře na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Potom jsem navštěvovala žurnalistiku v Olomouci a magisterský titul jsem získala na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v oboru mediální studia.

 

Co vidíte na svém studiu jako nedocenitelné?

Určitě spojení školy a praxe. Při studiu jsem mohla pracovat, což mi maximálně vyhovovalo.

 

Už tehdy jste pracovat na výstavišti?

Ano, začínala jsem tu v roce 1996 na brigádě. Za tu dobu jsem si tady prošla téměř vším. Od tištění bulletinů, se kterými jsem obcházela vystavovatele, po obsluhu akreditace v tiskovém středisku. Po téměř pěti letech brigád jsem nastoupila na plný úvazek a dostala jsem na starost právě tiskové středisko.

 

Mezitím jste si ale vyzkoušela i další zaměstnání…

Máte pravdu. Když už jsem pracovala na výstavišti, dočetla jsem se, že populární novinář Miloš Čermák a vedoucí katedry žurnalistiky v Praze Barbora Osvaldová pořádají kurz žurnalistiky v Lidových novinách. Přihlásila jsem se a společně s devíti dalšími mě vybrali. To byl impuls k tomu, že jsem pak zkoušela různé dvouměsíční stáže.

Kde všude jste byla?

Třeba v Českém rozhlasu, České tiskové kanceláři, České televizi, časopisu Týden, agentuře 2Media nebo v tiskovém středisku u prezidenta Václava Klause.

 

Jak vzpomínáte na tuto stáž?

Byla to pro mě obrovská škola života. Předně mě potěšilo, že jsem si tuto práci vůbec mohla vyzkoušet. Podívala jsem se třeba i na chod protokolu na Hradě. A na rozdíl od ostatních stáží jsem za tuto dostávala i odměnu, která činila zhruba pět tisíc měsíčně.

 

Jak jste tyto peníze utrácela?

Nakoupila jsem si oblečení a každý den jsem na Hrad chodila v něčem jiném. Musím přiznat, že jsem si to užívala.

 

Spolupracovala jste nějak s Hradem i po skončení stáže?

Ano, například když do České republiky přiletěl americký prezident Obama nebo papež Benedikt II. Tehdy jsem měla pět dnů před porodem a pomáhala jsem v tiskovém středisku Hradu na brněnském letišti. Z legrace jsem říkala, že pokud se syn narodí tam, pojmenuji ho Benedikt.

 

Vraťme se k vaší práci pro Veletrhy Brno. Které projekty jste dostala na starost jako první?

Nejdříve jsem se starala o tiskové středisko, korporátní komunikaci a o firemní časopis. Později jsem dostala veletrh Motosalon a trojlístek veletrhů SPORTLife, DANCELIFE EXPO a IN-JOY, tedy Festival sportu, tance a zábavy. K tomu samozřejmě spravuji weby a sociální sítě.

 

Jak vypadaly veletrhy v době, kdy jste začínala?

Nastupovala jsem v letech, kdy se ještě konal počítačový veletrh Invex, na který chodívalo až 140 tisíc lidí. V dnešní technologické době ale tato akce ztratila smysl. Takže některé veletrhy skončily, ale jiné zase vznikly. Prostě podle toho, co si žádá trh.

 

Víte, který veletrh měl rekordní návštěvnost?

Byl to první Mezinárodní strojírenský veletrh v roce 1959. Za čtrnáct dní na něj přišly dva miliony čtyři sta tisíc návštěvníků.

 

Jak jsou na tom akce s návštěvností dnes?

Mezinárodní strojírenský veletrh je stále velmi oblíbený. V návštěvnosti ho ale předběhlo Techagro, na které chodí 120 tisíc lidí. Třetí nejnavštěvovanější akcí je můj Motosalon. Branami výstaviště letos v době jeho konání prošlo 62 tisíc lidí.

 

Využíváte na výstavišti všechny pavilony?

Záleží na konkrétní akci. Třeba Mezinárodní strojírenský veletrh a Techagro zaplní nejen všechny pavilony, ale i volné plochy. Spoustu pavilonů využívám i já na Festivalu sportu, tance a zábavy. U dalších akcí záleží na tom, kolik pavilonů je potřeba.

 

Všechny události na výstavišti ale nepořádají pouze Veletrhy Brno, že?

Přesně tak. Máme spoustu meziveletržních akcí, jako je třeba Majáles nebo kongresy a semináře. Spousta firem zde pořádá soukromé akce nebo plesy. V létě tady třeba máme týdenní Katolickou charismatickou konferenci, na které se setkávají tisíce věřících z celé České republiky.

 

Vy se při pořádání veletrhu staráte zejména o propagaci. Jakou roli v ní hrají známé tváře?

Pokud cílíme na širokou veřejnost, samozřejmě že známé tváře využíváme. Pro lidi jsou totiž velice atraktivní. Vždy se ale snažíme oslovovat celebrity, které mají něco společného s oborem, kterého se veletrh týká.

 

V roce 2010 jste se podílela také na vzniku Profesního magazínu Best of, pro který dodnes pracujete. Jak vnímáte tuto zkušenost?

Určitě pozitivně. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí z různých profesí. S některými jsem navázala přátelství. A navíc mi to pomáhá i v mé práci pro veletrhy, protože navázané kontakty dále využiji při své práci.

 

Jak srovnáváte tento magazín s jinými na českém trhu?

Magazín Best of je jiný v tom, že se opravdu zaměřuje na člověka a jeho profesi. Nevyhledává bulvární zážitky. Občas se je ale snažím do svých rozhovorů dát, aby byly atraktivní pro čtenáře.

 

Čeho se při psaní držíte?

Držím se všeho, co je po ruce. (smích)

 

Máte nějaký recept na to, jak nevyhořet a udržet si pracovní nasazení?

Člověka musí práce bavit. Musí mít dobrého šéfa a mít motivaci. A to jak slovní, tak finanční. A samozřejmě musí mít kolem sebe dobré spolupracovníky. Já si třeba na posledních dvou akcích vytvořila partu mladých lidí, kteří mi pomáhají. Říkáme si z legrace Dream Team. A myslím, že tato spolupráce má budoucnost.

 

Vraťme se ještě k médiím. V čem podle vás zkreslují nebo nepodávají úplné informace?

Čím dál víc se setkávám s tím, že novináři píší subjektivně a snaží se svůj pohled na svět předhodit čtenářům. Hodně je to vidět například při současném informování o uprchlících.

 

Co tedy děláte, když se chcete dozvědět víc, než nabízejí masová média?

Hodně využívám sociální sítě, na kterých lidé zveřejňují informace z různých méně známých zdrojů. A často se ukáže, že byly pravdivé.

 

Jak si vlastně informace ověřujete?

Záleží na tom, které. Když chci zjistit, jestli je mi věrný partner, prohledám mu telefon. (smích) Mediální informace pak vždy ověřuji u více zdrojů, třeba mezi přáteli novináři.

 

Jak byste sama sebe nejlépe popsala?

Řeknu vám, jak mě popsal můj kolega Jiří Erlebach: „Když ji něco baví, tak se do toho dokáže zakousnout a udělá pro to vše. Když ji to ale nebaví, tak na to se… Je komunikativní, ale někdy až moc. A je vtipná, ale často neví, kdy.“

 

Který svůj povahový rys máte nejraději?

Umím pomoct přátelům v nouzi.

 

Váš otec je uznávaný armádní psycholog. Jak vás vychovával a co na jeho výchově nejvíce oceňujete?

Měli jsme s bratrem laskavou výchovu. Ale všechny věci, které jsme chtěli, jsme si museli zařídit sami. Tatínek vždy jen nastavil prázdnou dlaň a řekl, ať si z ní vezmu. Oceňuji ale, že jsme se na něj mohli vždy spolehnout a vždy nám pomohl s problémy. Třeba když bratra ve škole šikanovali. Otec si zjistil, že mu problémy dělaly asociální děti z rozvrácených rodin, na které dobré slovo neplatí. Takže si vzal zelený kabát, psa a vysvětlil jim to po svém. Bratrovi pak už dali pokoj. Smutné je, že šli šikanovat někoho dalšího.

 

Jaký gen po otci máte?

Neústupnost. A také to, že problémy řeším až do konce. I svého vlastního. (smích)

 

Jste členkou nějakých spolků nebo klubů?

Kdysi jsem byla členkou kynologického spolku Dingo. Momentálně mě zaměstnává moje práce a můj šestiletý syn tak, že jsem ráda, když si jednou týdně zajdu zacvičit.

 

Jak trávíte volný čas?

Záleží na tom kde, kdy a s kým.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: David Zouhar a Michaela Lejsková

Foto: Tino Kratochvíl, Anna Vavříková a Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Komentáře