Petr Soukup - textař a producent

16.11.2015 07:12 | redakce

Petr Soukup píše hudební texty, vydal sbírku básní, produkoval dvě alba skupině Abraxas. Jeho básnická sbírka z roku 2014 2/3 chlapa vypovídá o jeho vztahu k životu, v němž převažuje radost i hravost nade vším ostatním. V roce 2015 vydává knihu kresleného humoru s názvem Skecy.

 

foto: Andrea Sovova

Jak vás napadl název Skecy?

Přijde mi to sexy.

 

Ano, chápu. Asi mi na vše budete odpovídat ve slovních obratech, že?

Ne, myslím to vážně. Já tak označuji věci, nebo lidi, kteří mě nějakým způsobem zaujmou. Je to čistě logicky spojení slov skici a kecy. Takový je přesně obsah.

 

Jak dlouho se kniha připravovala?

Já ji měl hotovou za dva dny.

 

Dva dny? To není normální.

Ale je. Bylo to někdy v lednu 2014, když jsem byl nemocný a nudil jsem se doma v posteli. Všechny kresby jsem pak poslal Alešovi Čumovi, který dělal ilustrace i do sbírky 2/3 chlapa, a on když měl čas, tak mi je postupně posílal hotové. Pak se to zaseklo, protože jsem se naplno věnoval dalším projektům. Mám na Aleše velký štěstí!

 

Kde berete inspiraci?

Ježíš. Jako každý člověk úplně všude. Stačí, že uslyším takovou věc, jako že se někdo narodil císařem, a už to mě rozchechtá, protože si představuju všechno možný.

 

PEKAŘŮV CÍSAŘ

 

Máte smysl pro absurdní humor.

Jo, to už mi pár lidí řeklo. Nevím, jestli je absurdní. S přáteli jedeme v takové filozofii, že všechno je živé, i věci. Ta propiska, ten diktafon co máte, prostě všechno. Nedávno jsme si vystačili s tím, že jsme si představili, jak si noviny, který letí v letadle na dovolenou, čtou jiný noviny a říkají: „Tak tohle si já třeba vůbec nemyslím.“ To je u nás zaručených pět minut smíchu. Ale většina lidí, kterým to řeknete, na vás kouká jako na blázna.

 

To je přece skvělý!

Vítejte v klubu. Teď už je nás asi šest.

 

Proč se tomu podle vás tolik lidí nesměje?

Asi přemýšlí moc logicky. S takovýma lidma je hrozná nuda. 

Skecy - obálka knihy

Jste hodně zainteresován do hudby, zvlášť se skupinou Abraxas.

S Abraxas už nejsem.

 

Myslela jsem, že to je vaše srdeční záležitost.

Já taky. Poslouchal jsem je celou pubertu a řekl jsem si, že bych se jim měl nějak odvděčit a trochu je zase vytáhnout ven. V zákulisí festivalů chodili pořád hudebníci za Slávkem Jandou s tím, že Abraxas milujou a jak je pro ně ta kapela zásadní, nikdo ale nikdy nic víc neudělal. Začal jsem jim dělat manažera, psát texty a produkoval jsem 2CD Tribute Abraxas a teď nově album Klid!. K tomu jsme za čtyři měsíce natočili pět videoklipů, takže jsem se vůbec neflákal. V roce 2016 oslaví Abraxas 40 let.

 

Ale proč jste odešel?

S Mírou Imrichem jsme si moc nerozuměli. Vždycky šel proti nám. On není vůbec týmový hráč a se Slávkem Jandou se čím dál víc lišíme v zásadních názorech na život. Odešel jsem, abych na ně někdy mohl v klidu zase přijít jako fanoušek a normálně si koupit lístek.

 

A nebere to kapela tak, jako když kapitán opustí loď?

To ne, kapitán je Slávek. Já byl pár let jen kormidelník. Ale jak dlouho vydržíte dělat kormidelníka, když půlka posádky dělá vítr do plachet vždy na druhou stranu, než chcete? Dřív nebo později radši prostě skočíte přes palubu a necháte moře, ať vám buď přinese štěstí, nebo vás utopí.

 

Hezky řečeno. A co tedy myslíte, že vám to moře přinese?

Uvidíme, nápadů a potřeb mám hodně.

 

Nějaký text, na který jste u Abraxas pyšný, mi můžete říct?

Jmenuje se to Fit, je to o lidech, kteří si myslí, že léky jsou víc než oni.

 

Abych měl klid, ušetřim zas

Na léky proti smrti další plat

Teď je to hit, už žádnej kaz

A hlavně díky nim už nemam hlad

Jediné co mi vlastně pořád schází je peněz víc

Prodám svůj byt, ušetřim čas

Za hypochondra mě nemáte snad

 

Život je boj, říkali dnes

V reklamě co má dělat lepší svět

Dejte mi zdroj, jsem jako pes

Za každej vitamín se budu chvět

Jediné co mi vlastně pořád schází je peněz víc

Jako včel roj, letim na mez

A ze všech kytek budu dělat med

 

Jsem fit, všechno mi slouží

Jsem fit, hned jak si další léky dám

Jsem fit, kdo po mě touží

Jsem fit, před sebou půl rok ještě mám

 

Když mi to takhle rapujete, tak to zní opravdu moc hezky.

Upřímně, tuhle věc mám rád.

 

Abraxas ovšem nejsou vaše jediná hudební zastávka.

Jsem závislý na tvorbě. Potřebuju pořád dělat něco nového a neumím zastavit svou hlavu. Radost mi udělala deska Symboly skupiny Calm Season, která vyšla v minulém roce a Adam Vopička mě přizval ke spolupráci na textech. Skladba Jemná je moje srdeční záležitost. Hudbu udělala Terezie Kovalová, já text. Ona i Adam jsou skvělí lidi. Takový ten druh lidí, který když poznáte, tak je chcete vídat už celý život.

 

Nechtěl byste dělat manažera nějaké nové kapele?

Jestli se do nějaké kapely zamiluju, tak proč ne. Ale já jsem hroznej diktátor, řeším i to, jak vypadá scéna, jestli jsou kabely srovnané, co má kapela na sobě a jestli má mezi písničkama vůbec něco říkat.

 

Připravujete nějaké projekty sám za sebe?

Ano. S muzikantem a producentem Lukášem Chromkem už něco kujeme. Jednoduše – chci si plnit svoje hudební sny, takže nejdřív něco spolu napíšeme, pak oslovíme lidi, které bychom do toho chtěli zapojit, a Lukáš zprodukuje hudbu a já vše okolo.

A vy, jako interpret, nemáte nějaké ambice?

Ne. Určitě ne v hudbě. Strašně mi ale chybí divadlo. Mrzí mě, že jsem nenašel někoho do autorské dvojice. Kdyby se tak stalo, dávám hudbu na druhou kolej.

 

Psal byste scénáře, nebo hrál?

Obojí. Autorská divadla jsem měl vždycky nejraději. Například Divadlo Sklep. Nechci do toho jít ale sám. Najít někoho s podobným stylem pro humor, a aby to nezůstalo jen u piva, je snad nemožný. No vidíte, kecám tady o tom a nic pro to nedělám. Dělal bych improvizaci, ale on Dušek je tak skvělej, že to je snad zbytečný.

 

Zpět ke Skecám. Má podle vás dnes kreslený humor místo a je o něj zájem?

Jestli o ten můj, to nevím, uvidíme. Když uděláte něco drzého, vždy se hned vyrojí dva tábory – Nenávist a Sympatie.

 

MILOST ZEMAN 

Ale přiznám se, že jsem spíš přítel laskavosti.

 

 

Od básní jste už odešel?

No myslím, že jsem k nim ještě nepřišel. To, co píšu, jsou takové říkanky, nebo glosy. Já mám trochu jinou náladu než většina našich básníků.

 

Máte něco aktuálního?

PO-KOŘENÍ
To furt bylo tolik řečí
Úhybů a dlouhejch křečí
Poznal jsem každej tvuj rys
I když seš antikomproMiss

 

KOPULO 13
Na co si dnes budem hrát?
Co třeba na astronauta?
Chtěla jsi stav bez tíže...
A tak škrtáš o strop auta

 

Často píšete o vztazích a sexu.

Ano, to je pravda. Arnošt Lustig říkal, že mladí lidé přestanou psát o sexu ve chvíli, kdy ho začnou provozovat. No, jsem už víc jak třináct let výjimka.

 

Gratuluju.

Děkuju. 

foto: Andrea Sovova

A nemáte chuť napsat nějakou povídku nebo román?

Román, to je hrozný slovo. Ale mám nutkání psát erotické povídky, takže třeba něco vyplodím. Je to další pokleslý žánr, který mám rád.

 

Pokleslý žánr?

No vidíte, pro mě vlastně ne.

 

Pro koho podle vás vaše tvorba je? Nebo konkrétněji, myslíte si, že zaujme vaši generaci?

Dobrá otázka! U sbírky 2/3 chlapa mě příjemně překvapilo, že ano. I když mi kamarádi a kamarádky pak většinou říkali, že hlavně jejich rodiče jsou z toho nadšeni. Já nejsem hustej a drsnej týpek, co by měl v iPodu produkci BiggBossu, i když tu partu mam hodně rád, ale mně dělání ramen přijde hrozně trapný. Proboha, vždyť já poslouchám Sade, Navarovou, J.A.R., Monkey Business a Tata Bojs. Takže taková ta vymírněná část mé generace to možná bere.

 

Jste ve své generaci šťastný?

Nejsem vůbec prototyp své generace, a ani nevím, jestli někdo takový je. Domnívám se, že žijeme v nejlepší době, jaká kdy byla. Nedávno jsem viděl pořad s Evou Jiřičnou, kde se spekulovalo nad tím, jak se bude říkat této době. Byla doba ledová, kamenná, železná… oni se dostali k tomu, že by to mohla být doba Otevřená. To se mi hrozně líbí a je to obrovská pravda. Srovnejte mou generaci a tu vaši. My můžeme skoro všechno. Lítat po celém světě, stěžovat si na cokoli, dělat jakoukoli práci… jen to totálně ničí tradice a vztahy, protože nevíme co dřív a ve čtyřiceti letech si uvědomíme, že jsme zapomněli na děti. Já fakt nevím proč, ale já jsem šťastnej člověk.

 

To je vidět. Je zábavné si s vámi povídat Petře. Děkuji za váš čas.

Love zdar!

 

Text: Jana Špačková

Foto: Andy Owl

Oficiální stránky: www.petrsoukup.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře