Robert Fulghum - spisovatel

U příležitosti premiéry adaptace knihy Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka jsme si vypůjčili „self-interview“ autora, které uvedl na svých stránkách.

Takže, pane Fulghume, co je u vás nového?

V roce 2013 slavím 25. výročí první publikace prvotiny Vše, co potřebuji vědět, jsem se naučil v mateřské školce. Od té doby se stále tiskne a prodává. Toho jsem se nenadál...

Připravujete k tomuto výročí něco speciálního?

Ano, už je to v tisku. Bude to nový svazek esejí, týkajících se toho, co jsem se naučil od té doby, co byla má prvotina publikována.

A co dál?

Moje novela Drž mě pevně, miluj mě zlehka, která byla poprvé na světě publikována v České republice, se v roce 2013 dočká anglického vydání. A navíc – její scénická verze se objeví na scéně Městských divadlech pražských v červnu tohoto roku.

A co dál?

Moje osobní vzpomínky, doprovázející vznik knihy o argentinském tangu pod názvem Vzpomínky na jedno dobrodružství, budou v květnu uvedeny na pražském Světě knihy. Pod názvem The Argentine Tango Chronicles of Senor Don Roberto Juan Carlos Fuljumero y Suipacha budou pak publikovány v tomto roce i v angličtině.

Co je tématem těchto vzpomínek?

Jedním slovem, tanec. Abych to charakterizoval trochu blíže: je to o nutkání tancovat – o procesu učení se tanci – a o dimenzích lásky a romantických pocitů, které do tance vkládáme. Speciálně se to týká tanga. Formální rámec novely je inspirován Chaucerovými Canterburskými povídkami. Je to soubor povídek, které vyprávějí poutníci během cesty do svatyně. V mé novele se příběhy životů jednotlivců prolínají, vesměs směřují ke schopnosti tančit. A tango tady figuruje jako jedna z možných forem tance. Tou svatyní, kam všichni putují, je tančírna Century, v níž se odehrávají příběhy knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Vzpomínky zahrnují mou cestu k tangu a popisují zkušenosti z několikaměsíčního pobytu v Argentině, kdy jsem se ponořil do hloubky kouzelného světa jménem tango. Součástí budou znova ilustrace mé ženy Willow Bader, která ilustrovala i předchozí knížku.

Proč tak často jezdíte do Čech, co vás přitahuje?

Všechny mé knihy měly v České republice značný úspěch. Často k tomu podotýkám, že moje editorka a můj překladatel jsou patrně daleko lepšími spisovateli než já, ale toto tvrzení si nikdy nedokážu ověřit, protože neumím česky. Moje česká editorka mě požádala, abych „premiéroval“ své knihy právě zde. Nová vzpomínková kniha je vlastně takovým společníkem k novele o tanci – jdou ruku v ruce – je to jeden příběh, jedna autobiografie. Dá se říci, že mě Češi vyzvali k tanci a já tančím s každým, kdo mě k němu vyzve. Budu v Praze celé dva měsíce, abych si konečně užil země, kde jsem prozatím strávil většinu svých pobytů na turné, na němž jsem představoval své knihy.

Poslední Fulghumova kniha právě vychází opět ve světové premiéře v nakladatelství Argo a nese název Vzpomínky na jedno dobrodružství. Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha

 Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď.

Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: „Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?“ tak já odpovídám: „Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“

Foto: Argo

Vytvořeno ve spolupráci: Městská divadla pražská www.mestskadivadlaprazska.cz  

Komentáře