15.12.2012 17:00 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Najít v lese úžasné rezonanční dřevo je vždy velmi vzrušující." Jan Bacher

 

 

 

 

 

Jan Bacher patří k mladým a současně velmi talentovaným mistrům svého řemesla. Tento mladý muž, na první pohled pozitivně laděný, stejně jako jeho nástroje, absolvoval učňovství v oboru výroba houslí na houslařské škole v Mittenwaldu. Praxi získal v Německu, Francii, ale také v Indii. Výsledky jeho usilovné práce, pro kterou má vysoce vyvinutý cit, na sebe nenechaly dlouho čekat. Jen v průběhu roku 2012 se mu dostává dvou významných ocenění! V červnu se stal vítězem mezinárodní soutěže výrobců houslí v Lubech, měsíc nato získal německý titul „Meister“. V současné době je Jan Bacher výrobcem houslí „na volné noze“ v Markneukirchenu a Augsburgu.

 

Vaše cesta k umění houslařského řemesla vedla mnoha světovými školami. Existuje způsob, jak si tu cestu zkrátit třeba absolvováním nějakých kurzů, jako tomu je u některých jiných profesí?

Výroba houslí je řemeslo, které vyžaduje hodně zkušeností. Toto řemeslo je hodně o detailech, o akustických nuancích a podle mého názoru zcela nevyhnutelně vyžaduje dlouhou dobu vzdělávání se v této oblasti. Existují samozřejmě různé způsoby, jak taková cesta vzdělávání probíhá. Přesto však je třeba nechat projít rukama hodně nástrojů a je třeba potkat hodně hudebníků a strávit dlouhé hodiny zdokonalováním se, než houslař skutečně porozumí a ví, o čem všem toto řemeslo je.

 

Řekněte mi krátce, jaký byl váš odborný rozvoj – v teorii i v praxi.

Již jako dítě a mladík jsem navštěvoval uměleckou hudební školu. Poté jsem se učil houslařskému řemeslu zcela klasicky v mezinárodně známé houslařské škole v Mittenwaldu. Během studia jsem absolvoval povinné praxe v dílně pro smyčcové nástroje ve Wörzu u Mnichova, v kontrabasové dílně Krahmer-Pöllmann v Mittenwaldu a v houslařské dílně Stam v Utrechtu v Holandsku. Poté následovala tovaryšská léta v renomované kontrabasové dílně Krahmer-Pöllmann. Na studia jsem posléze navázal ve Francii, v houslařské dílně Planchat Clermont-Ferrand v Paříži. Následně jsem se angažoval jako výrobce houslí během dobrovolného pobytu v Himalájích, ve známé Gandhiho škole Ashram pro děti studující hru na housle. Naposledy jsem studoval v Markneukirchenu na vysoké škole pro aplikovaná umění výrobu hudebních nástrojů. V posledním roce studia jsem současně složil s vyznamenáním zkoušky na houslového mistra. Aktuálně mám před sebou otevření své vlastní houslařské dílny Geigenbau Bacher und Meyer2 na ulici Wertachstrasse 29, v Augsburgu.

 

Kolik houslí se ,,nepovede“, než přijdou ty první, které skvěle znějí i vypadají?

Přece jen to nějakou dobu trvá, než se učeň stane mistrem ve svém oboru. S dobrým odborným vedením jsou zmetky velmi vzácné, ale než vznikne skutečně prvotřídní nástroj, uplynou léta. Vzpomínám si na tento svůj okamžik velmi přesně. Vyzkoušel jsem více cest, než jsem konečně našel tu správnou, která mi vyhovovala. Najednou jsem si něco uvědomil. Opticky jsem nástroj miloval a především jsem byl uchvácen jeho hřejivým a měkkým tónem, ale rovněž i jeho silou. Dlouho jsem na tento okamžik čekal a byl jsem odměněn.

 

Kolik dřeva zhruba potřebujete a jaké připadá v úvahu na jeden hudební nástroj?

Pracuji velmi klasicky a používám výlučně smrk pro horní desku, víko, a vypalovaný javor horský pro spodní desku, dno, luby a krk. Hmatník je vyroben z ebenového dřeva. Pro výrobu houslí není zapotřebí mnoho dřeva. Pro výrobu kontrabasu se používají velké stromy.

 

Jak staré musí být rezonanční dřevo, jak se pozná, že je tím správným dřevem pro výrobu houslí? Hledáte si dřevo vy sám? 

Každý kus dřeva velmi přesně opticky, akusticky a také fyzikálně prověřím. Závisí to na různých faktorech. Výběr dřeva je pro kvalitu hudebního nástroje rozhodující. Pro výrobu houslí používám výlučně dřevo minimálně 6 let staré. Jelikož jsem žil delší dobu v bavorských Alpách, měl jsem štěstí, že jsem si mohl vybrat sám dřevo v lese a koupit několik celých kmenů. Tím jsem mohl přinést do svých instrumentů stabilitu.

 

Je nějaký materiál v porovnání s tím původním, který používali mistři před 400 lety, nenahraditelný?

Smrky a javory horské se vysazovaly také před 400 lety. Dnes, stejně jako tehdy, je možné toto rezonanční dřevo v té nejlepší kvalitě najít v Alpách a Karpatech.

 

Jakou modernizaci v tomto řemesle považujete za nejefektivnější a v jakém směru se modernizace nepodařila a ani byste ji nedoporučoval?

Kus dřeva je pochopitelně přírodní produkt a skrývá svoji individualitu. Umělé homogenní materiály, jako je karbon, který se v dnešní době částečně používá pro výrobu houslí, zůstávají pozadu. Každý hudebník hledá ten svůj tón a nástroj. Rozdíly jsou tedy naopak vyžadovány. Cenově příznivou alternativou pro žáky je karbon k výrobě smyčců.

 

V jakém okamžiku jste si jistý, že nástroj je dokončen, je perfektní a cítíte spokojenost?

To, zda je hudební nástroj perfektní, cítím už od prvního tónu, který nástroj vydá. Pokud se povedl, přeskočí jiskra: zamiluji se. Tyto momenty jsou úžasné. Nástroj ale ještě zdaleka není hotov. Tón lze ještě v mnoha směrech nastavit dodatečně. Zde je nutné spolupracovat s hudebníkem. Je potřeba více uší, srovnávacích nástrojů a zahřívací fáze. Nástroj je hotov, až když jej definitivně předám a hudebník je spokojen. Spokojený a velmi šťastný jsem pak večer v koncertním sále, když se můj hudební nástroj rozezní.

 

Mají housle už během svého vzniku také svého konkrétního budoucího majitele?

To záleží na více okolnostech. Momentálně je to většinou tak, že získávám konkrétní zakázky na výrobu hudebních nástrojů od hudebníků.

 

Kdo na housle hraje jako první? Doprovází tuto událost nějaká tradice či pověra? Křtí se housle?

Jako první hraji na nové housle já. Mám ten okamžik rád a snažím se být u tohoto sám. Tento moment je odměnou za všechny ty dlouhé hodiny strávené při výrobě. Začínám tiše a zkouším poté dostat z instrumentu různé zabarvení tónů bez toho, abych přitom nástroj jakkoliv přepínal nebo poškodil.

 

Má houslařské umění nějaké své tajemství, které si chráníte před konkurencí, nebo spíše otevřeně spolupracujete a zkušenosti si předáváte?

Houslaři odjakživa střežili mnoho svých malých tajemství. Na vysoké škole jsem však zjistil, že právě ve výměně znalostí a nápadů tkví velký potenciál. Tam, kde jedinec jeden rok zkouší, hledá a zkoumá, stačí dalším pěti lidem pouhých pár týdnů a podaří se jim dosáhnout mnohem širších znalostí. V konečném důsledku je znalost jedna věc a konečné řemeslné provedení něco zcela jiného!

 

Než poprvé sáhnete na dřevo, které budete zpracovávat, co všechno o něm potřebujete vědět a jak dlouhá cesta ho čeká, než se z něj stane mistrovský nástroj?

Potřebuji znát tloušťku dřeva a rychlost mechanického vlnění, také vlhkost dřeva a jeho stáří. Tyto informace již předem poskytují důležité vstupy o kvalitě dřeva, stejně jako o síle dřeva rezonančního víka a rezonančního dna a rovněž o potřebné formě klenby. Mistrovské dílo představuje zhruba 130 hodin práce, přičemž pokud je to možné, pracuje se vždy jen na jednom kuse. Pro lakování je třeba více času kvůli fázím schnutí.

 

Jak se mistrovské housle označují – váže se k tomu nějaká povinnost, ochrana proti padělatelům apod.? Kam se označení umísťuje a je to vždy autor, kdo housle označí?

Ano, to není tak zcela jednoduché. V mnoha starých houslích se nacházejí chybné štítky se jmény slavných mistrů. Určitě existují statisíce štítků se jménem Stradivariho. Štítek s mým jménem a datem vždy lepím až do hotového hudebního nástroje. Nyní jsem přešel k tomu, že vypálím svoji značku s iniciálami JB. Značka je uvnitř houslí vypálena několikrát.

 

Které části houslí se dají inovovat a které nikoliv? Provází restaurování houslí nějaké složitosti? Patří také restaurování do vaší praxe?

Restaurování je důležitým pilířem mé práce. Dřevo je skvělý materiál a umožňuje nám téměř každé poškození opravit. Během tovaryšských let jsem držel v ruce úžasné staré italské housle od Nicoly Amatiho, Antonia Stradivariho, Guarneriho del Gesú a Domenica Montagnana, abych zmínil aspoň ty nejslavnější. Na tyto nástroje jsem i hrál a částečně je také restauroval. Jsou to nádherné nástroje. Bylo pro mne nesmírnou ctí s nimi pracovat. V současné době pracuji na houslích od Ganda Péreho, velkého francouzského mistra. Nástroj byl zcela zničen a musel jsem ho znovu poskládat z mnoha jednotlivých malých částí. Je-li restaurování provedeno dobře, nástroj na konci zazáří ve své původní nenarušené kráse. Potom se úsilí vyplatí.

 

Máte nějaký zvláštní příběh, spojený s vašimi houslemi?

Najít v lese úžasné rezonanční dřevo je vždy velmi vzrušující. Jednou jsem vzal své rodiče na vandrování do Alp. Na cestě k horské chatě jsem našel báječné smrkové kmeny. Na horské chatě jsem potkal lesníka a dřevořezbáře a celou akci jsem dotáhl do konce tím, že jsem dostal kmeny doslova pod střechu. Jeden z těch smrkových kmenů je tak rovnoměrný a perfektně narostlý, že jsem takový do té doby ještě neviděl. Housle, které z tohoto dřeva vyrábím, mají zpravidla nádherně hřejivý a silný tón. Na housle z tohoto zmíněného dřeva hraje český houslový virtuos Jaroslav Svěcený.

 

Stavíte také violy, violoncella nebo kontrabasy? 

Vyrábím rovněž violy. Violoncella přenechávám kolegyni ve své dílně v Augsburgu, která se na tuto výrobu specializuje. U firmy Pöllmann jsem spolupracoval na výrobě kontrabasů. Co se týče kontrabasů, vyznám se dobře především v oblasti oprav a nastavení tónů.

 

S jakými úspěchy se můžete pochlubit a co patří mezi vaše vytýčené cíle?

Účastnil jsem se různých soutěží v Německu, Itálii a Česku. Letos jsem vyhrál mezinárodní soutěž výroby houslí v Lubech. Kromě toho jsem před dvěma týdny získal ocenění nejlepšího mladého mistra 2012 v řemesle výroby nástrojů.

 

Patří k vašemu řemeslu přátelit se s hudebníky, poznat jejich svět a vztah k nástroji? Jaký to pro vás osobně má význam?

Tito hudebníci jsou roztroušeni po celé Evropě. Udržuji s nimi velmi dobrý a většinou velmi přátelský vztah. Starám se o to, aby byli se svým nástrojem šťastní. Na druhé straně právě tito hudebníci jsou mými učiteli. Učím se díky jejich kritice, radám i přáním.

 

Jaroslav Svěcený, český houslový virtuóz a soudní znalec smyčcových nástrojů hraje na vaše housle, které zvítězily na letošní tónové soutěži v Lubech u Chebu. Od něj vím, že lakujete některé housle tzv. „na staro“. Co ten pojem přesně znamená? 

Imituji přitom vzhled starých nástrojů. Šarm, který starý nástroj vyzařuje, je fascinující. Očima lze pořád něco objevovat. Opotřebení, poškození, retuše atd. vytvořily jedinečný obraz. Perfektní nové housle vždy proti tomu působí trochu nudně a sterilně. U svých nástrojů napodobuji patinu starých nástrojů a setkávám se s obdivem hudebníků.

 

Co vás inspiruje ke zhotovování houslí, které se podobají italským originálům?  

Inspiraci hledám přímo u starých nástrojů. Znovu a znovu mne tyto nástroje fascinují naprosto unikáním způsobem. Housle od Jakoba Stainera z Absamu v Rakousku mne doslova přitáhly svým hřejivým a měkkým, blahodárně působícím tónem. Při studiu forem klenby houslí Guarneriho del Gesú mi vždy naskočí husí kůže a kvalita laku Stradivarek je skutečně jedinečná. Snažím se o to, abych věci, jež mne fascinují, mohl co nejlépe přenést do výroby nových hudebních nástrojů.

 

Jaké naplnění prožíváte ve svém profesním světě a o čem sníte? 

Je úžasné mít povolání, ve kterém mohu tvůrčí proces od začátku realizovat já sám. Jsem ten, který si vyhledá v lese dřevo, nařeže ho, skladuje a poté vyrobí hudební nástroj. Následně produkt nalakuji a na konci sedím v koncertním sále a poslouchám. To je přece úchvatné. Sním o dílně, ve které bych propojil výrobu houslí a koncertní kulturu ještě více. Hudebníky slyšet a vidět při hře na hudební nástroje je pro mne inspirací. V těchto momentech rozumím skutečnému smyslu mého umění a přepadne mne enormní nutkání tvořit. Malý sál přímo vedle dílny, v němž by se večer konaly koncerty – to by bylo úchvatné. V Augsburgu takový sál existuje vedle naší dílny. Dosud však nebyl využit ...

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Jana Bachera

Korektura textu: Květa Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Krátké Curriculum Vitae:

 

Jan Bacher

Oberer Markt 27

08258 Markneukirchen

Jan-Bacher@gmx.de

*25.04.1982 in Heilbronn

 

09/2003 - 02/2007                           Učňovství v oboru výroba houslí na houslařské škole v Mittenwaldu

03/2007 - 12/2008                           Houslař ve společnosti Pöllmann-Krahmer GbR Mittenwald, Německo

01/2009 - 03/2011                           Houslař ve společnosti SARL Planchat (Clermont-Ferrand, Francie)

04/2011 - 06/2011                           Houslař ve škole Gandhi Ashram School (Kalimpong, Západní Bengálsko, Indie)

10/2011 - 07/2012                           Student na Západosaské vysoké škole Cvikov, Německo „(Westsächsische Hochschule Zwickau“)

                                               obor: výroba hudebních nástrojů

06/2012                                            Vítěz mezinárodní soutěže výrobců houslí v Luby (ČR)

Since 07/2012                                 Německý titul „Meister“- ve výrobě houslí

Since 07/2012                     Výrobce houslí „na volné noze“ v Markneukirchenu and Augsburku

Komentáře