Jan Kreisinger - maratonec

11.11.2014 00:00 | Darina Blatská

Běh je součástí atletiky, která je nazývána královskou disciplínou. Dopřává určitou svobodu, ale také stojí léta vytrvalé dřiny, ve které občas jde i o vteřiny. Tuto disciplínu si zvolil i náš přední maratonec Jan Kreisinger, který již několikrát pocítil sílu sekund na vlastní kůži. Své soupeře považuje během závodu za rivaly, což se ale po proběhnutí cílové čáry mění na čisté přátelství, které si vzájemně přeje úspěchy. Takový je maraton.

 

Proč vás z atletiky zaujala zrovna disciplína, jako je běh?

Běhám už od sedmi let. I když jsem dělal i jiné atletické disciplíny, běh mě baví úplně nejvíc. Je dobré, když můžete běžet relativně rychle a daleko a nic vám to nedělá.

 

Dáváte přednost dlouhým tratím – půlmaratonům, maratonům – před krátkými. V čem se tratě, kromě délky, dále liší?

Až teď v poslední době jsem začal běhat víc půlmaratony a maratony, ale předtím jsem běhal vzdálenosti do deseti km. Rozdíl je určitě v přípravě, je jiná, běhá se rychleji a ne tak daleko. Co se týče fyzičky, řekl bych, že u maratonu bude vyšší. Je potřeba toho opravdu hodně naběhat.

 

Jak podporujete svou fyzičku?

Posilováním, občas kolo.

 

Jaké by měl mít běžec ideálně fyzické a věkové parametry, aby byl úspěšný?

U běhu platí, že musíte ty kilometry naběhat, takže ideální věk je vyšší než u jiných sportů, v běhání bývá největší forma kolem 27 let. Může to být ale klidně i víc nebo i méně podle toho, jakou trať běháte. Na maraton je to třeba klidně i přes 30 let věku.

 

Máte speciálně upravený jídelníček?

Nemám, většinou jím, na co mám chuť.

 

Běhání se čím dál více dostává do obliby i u laiků. Co si myslíte o tomto boomu?

Je to dobře. Pamatuji si dobu, kdy člověk vyběhl na ulici a lidi na něj koukali jak na blázna. Teď už je to normální. A mám radost z toho, kolik lidí se přihlásí na velké závody a že je třeba i vyprodají. Doufám, že to bude stále narůstat.

 

Co si myslíte o hojně využívaných sport testerech?

Jsou dobré, sám je používám, člověk se hodně naučí o tom, jak jeho srdce pracuje v zátěži. A zjistí také, jak je dobře trénovaný.

 

Jaký byste doporučil „návod“ na správné běhání?

Nejdůležitější je pravidelnost. Jak to není, člověk se hůř zlepšuje a nemá to ten správný efekt. Také je důležité dobře odpočívat a regenerovat.

 

Jak často se věnujete tréninku ve volném čase a jak ho zintenzivňujete před závodem?

Tréninku věnuji asi většinu svého volného času, většinou trénuji dvakrát denně, takže to vyjde tak 10 až 12 hodin do týdne. Když se blíží závod, v tréninku zvolňuji a jen udržuji formu, aby byla na závod ta nejlepší.

 

Jak se dále snažíte připravit před důležitým závodem?

Hodně odpočívat, dobře jíst a pít.

 

Jak je přibližně dlouhá běžecká příprava na maraton?

Je to asi individuální, ale bude to kolem čtyř pěti měsíců.

 

Kdy jste běžel svůj první maraton?

V roce 2012 Pražský maraton.

 

Když teď s odstupem času vidíte veškeré ty přípravy, tréninky a podobně, co byste doporučil běžcům, kteří by jednou rádi běželi maraton?

Hlavně dobrou přípravu, jakmile nejste dobře připraveni, tak si vás to během závodu najde a proděláte nějakou krizi nebo nedoběhnete v čase, ve kterém jste chtěli.

 

Máte nějakou oblíbenou běžeckou strategii při závodě?

Nejradši mám, když se běží rychle na nějaký čas. To se pak jen někde schovám a vezu a držím tempo, dokud to jde.

 

Jaká část v závodě patří k nejtěžším?

Nemám rád úplné začátky, než se člověk dostane do tempa. A potom někdy i závěry, kdy bojujete s časem o každou vteřinu.

 

V čem si myslíte, že máte oproti konkurenci výhodu?

Nemyslím si, že bych měl nějakou výhodu.

 

Jak vidíte v současnosti generaci konkurentů?

Všichni jsou to kamarádi a výborní běžci. Snad se jim bude dařit.

 

Jak vnímáte své soupeře na trati? Co k nim v danou chvíli cítíte?

I když se známe nebo jsme kamarádi, tak to v závodě všecko padá a je mezi námi rivalita. Takže si nic nedarujeme.

 

Jakého tempa se snažíte držet a kdy jej postupně měníte?

Nejlepší je držet stejné tempo od startu až do cíle. Popřípadě v cíli ještě zrychlit. Občas ho měníte, když zkoušíte nějaký trhák, ale jinak se moc nemění, pokud nevyběhnete moc rychle a nedojdou vám brzy síly.

 

Na co je v průběhu závodu dobré myslet?

Asi se mi honí hlavou spousta věcí, ale nejlepší je nemyslet na nic, závod vás musí vtáhnout do sebe. To potom je to správné a vy můžete podat maximální výkon.

 

Jak se tzv. hecujete, když vám při závodu docházejí potřebné síly?

Říkám si, že už je to kousek, že už to musím vydržet.

 

Od roku 2006 získáváte na mistrovstvích ČR v atletice samé zlaté medaile. Podáváte svá maxima, nebo cítíte, že se dokážete ještě zlepšovat?

Věřím, že mám stále rezervy, tak doufám, že nějaké zlepšení ještě přijde.

 

V roce 2012 jste v Pražském maratonu splnil kvalifikační limit a nominoval se na Letní olympijské hry 2012. Kvalifikace však proběhla s odřenýma ušima. Jak to tam tenkrát bylo?

Byl to můj první maraton a rozběhli jsme ho asi pomaleji, než jsme přesně chtěli, ale já to nějak neřešil a říkal jsem si, že to doženu v závěru. Proto jsem pak přiběhl v čase jen o čtyři vteřiny lepším, než byl limit. Protože jsem to do poslední chvíle stahoval. To, že to dám, jsem zjistil až 20 metrů před cílem.

 

Považujete olympijský limit za náročně dosažitelný?

Ano, není to lehké, je zapotřebí dlouhé přípravy, musíte vydržet celou tu dobu zdravý, musíte chytit ten správný závod s počasím a máte na to maximálně jeden pokus.

 

Získal jste tedy jistou lekci… Jak jste se připravoval dál?

Po splnění limitu jsem pár týdnů odpočíval a poté jsem odjel na soustředění na Šumavu a pak rovnou do Svatého Mořice.

 

Jaký jste si na olympiádě vytvořil pohled na sebe a na svou konkurenci? Překvapilo vás něco u konkurentů?

Já jsem se sebou nebyl moc spokojený, protože jsem chtěl běžet lépe. Ale bohužel to nevyšlo. Co se mi líbilo na soupeřích, tak jsem obdivoval, jak už od startu a v tom teplém počasí dokázali tak rychle běžet.

 

Letos v dubnu jste běžel pražský půlmaraton. Jak na něj vzpomínáte? Vyhovuje vám taková masa lidí?

Ano, to byl moc pěkný závod. Byl jsem myslím celkově třináctý a první z českých běžců. Vzpomínám na to dobře, vyšlo počasí a povedlo se mi zaběhnout i docela slušný čas. Jinak je dobře, že na těchto závodech běhá tolik lidi, je super, že vás i poznávají, a když se míjíme, tak i fandí, což vždycky povzbudí.

 

Hned poté v květnu jste běžel maraton v Praze a útočil na limit pro mistrovství Evropy v Curychu. Jak jste dopadl?

Vůbec mi to tam nevyšlo. Ten závod byl určitě jiný než ten, kde jsem splnil limit na olympijské hry. Neměl jsem tak dobrou přípravu a na 35. km mi došly síly.

 

Jakou cítíte, že máte nyní formu?

Forma je teď spíše na nižším stupni.

 

Máte ještě nějaký svůj nesplněný běžecký sen?

Určitě ano, ale ten si nechám pro sebe.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Darina Blatská

Foto: archiv JK

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře