Jindřich Trpišovský - fotbalový trenér


Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
11.03.2015 09:23 | Michaela Lejsková

Hlavním cílem fotbalového trenéra je zlepšení obsahu a kvality tréninkových jednotek, úprava tréninkových plánů a dosažení toho nejžádanějšího cíle – vychovat kvalitní fotbalisty. Jedná se o náročný obor zejména z psychologického hlediska, kde je kromě zkušeností a zápalu pro práci taktéž zapotřebí odborné vzdělání. To poskytuje Fotbalová asociace ČR v souladu s konvencí o vzdělávání evropských trenérů mezi FAČR a UEFA. Jindřich Trpišovský, bývalý fotbalový hráč, nyní působí jako trenér FK Viktoria Žižkov.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Jak jste se dostal k práci fotbalového trenéra?

K fotbalu mě přivedl můj otec, který mě vodil od mých tří let každý týden na ligový fotbalový zápas. V osmi letech mě přihlásil do fotbalového oddílu, kde jsem začal hrát jako brankář. Po dvou letech jsem se přesunul do pole jako záložník. Ve čtrnácti mi doktoři zakázali aktivní činnost kvůli problémům s koleny. O této mé sportovní pauze jsem se v roli diváka začal na fotbal dívat z jiné perspektivy. Když jsem v osmnácti opět začal hrát, pochopil jsem, že si své fotbalové sny naplním více z pozice trenéra než hráče. A když mi bylo jednadvacet, v mém fotbalovém týmu, kde jsem tehdy aktivně působil, skončil trenér a já nastoupil na jeho místo.

 

Jaké byly vaše dosavadní profesní zkušenosti a jak vám jsou nyní užitečné?

Když jsem snil o pozici profesionálního trenéra, netušil jsem, co všechno to obnáší z hlediska vzdělání, zkušeností a širokého spektra znalostí. Určitě to obnáší mnohaletou trenérskou praxi pokud možno na všech úrovních, tedy včetně mládeže, a absolvování povinných licencí, z nichž nejsložitější je UEFA profesionální licence, která je platná pro celý svět. Studuje se při vysoké škole a je zakončena diplomovou prací. Ty licence jsou čtyři – C, B, a A profi – a dosažení všech těchto úrovní trvá 8–10 let. Vše jsem si hradil sám a v určitém období jsem chodil i do zaměstnání, takže sem si do svého oboru přinesl i jiný pohled než člověk z ryze fotbalového prostředí.

 

Věnoval jste se někdy jiné profesi?

Jako absolvent hotelové školy jsem pracoval jako číšník, barman, provozní a majitel restaurace.

 

Je funkce trenéra obdobná pro všechny druhy sportů?

Myslím si, že určitě ne. Liší se funkce trenéra u kolektivních a individuálních sportů, stejně tak jako práce trenéra u míčových sportů a silových nebo technických odvětví. Nicméně všechny spojuje ta nejdůležitější složka sportovního výkonu, kterou je psychologické působení trenéra.

 

Který fotbalový tým aktuálně trénujete a proč zrovna tento?

Aktuálně trénuji slavný a tradiční klub FK Viktoria Žižkov. Nabídku jsem dostal před pěti lety na post asistenta a trenéra B týmu a po třech letech mě klub oslovil s nabídkou pozice hlavního trenéra.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Podle čeho si fotbalové kluby trenéra vybírají?

Podle jeho dosavadních úspěchů, image, trenérské filozofie a aktuálních potřeb klubu. Záleží na tom, jestli klub preferuje aktuálně krátkodobé cíle, to znamená, že se v krátkém časovém horizontu chce zachránit v soutěži, nebo zda shání člověka na dlouhodobou koncepci klubu nebo herního stylu.

 

Jak probíhá váš standardní pracovní den?

Je rozdíl, zda jsme v přípravném nebo soutěžním období,nebo na začátku týdne, či v samotném vrcholu týdne, což je víkendové utkání. Můj pracovní den začíná již večer předchozího dne plánováním ranní tréninkové jednotky, což zjednodušeně znamená zaměření tréninku, počet hráčů, použité pomůcky a samotnou organizaci tréninku. První informací ráno je zjištění aktuálního zdravotního stavu hráčů od maséra a krátký meeting s nejbližšími spolupracovníky z realizačního týmu. Poté je nutná příprava hrací plochy – rozmístění kuželů, met a dalších pomůcek – a dále následuje meeting v kabině s hráči, kde je seznámím s náplní tréninkové jednotky, s danými cíly, záměrem a organizací. Pak probíhá samotná tréninková jednotka na hřišti. Po skončení tréninku dochází k různým pohovorům jak s hráči, tak s ředitelem klubu a řešení následujícího dne popřípadě plánování dalšího týdne. Toto je ideální scénář do doby, než vám některý z hráčů pošle zprávu, že nedorazí na trénink, protože jede k porodu. (úsměv)

 

Trénujete každý den?

Ano, skoro každý den, pouze jeden den v týdnu je volný, ale ten mi stejně většinou někdo zkazí tím, že se nutně potřebuje sejít. (úsměv)

 

Pod jakým tlakem obvykle pracujete?

Ve stupnici od jedné do deseti je to 11. Při studiu na fakultě nám profesor říkal, že podle naměřených hodnot výzkumu je povolání trenéra druhé nejstresovější zaměstnání hned po pilotech nadzvukových stíhaček. Ten tlak také závisí na tom, zda je tým zrovna úspěšný nebo ne. Pokud vyhrajete například osmkrát po sobě, můžete klidně tvrdit, že ta červená stěna je modrá.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Vykonáváte vy sám v průběhu tréninku nějakou fyzickou aktivitu?

Určitě ano. Je to ovšem specifické, podle sport testerů a GPS nachodí trenér během průměrného tréninku 3–4 km.

 

Jak probíhá vyhodnocování tréninků?

Nebývá pravidelné, záleží na tom, zda se daný záměr buď nepodařilo splnit, nebo nebyla odpovídající kvalita, anebo naopak se trénink extrémně vydařil. V takovém případě se trénink vyhodnocuje společně. Jinak se vyhodnocování většinou probírá individuálně po určitém časovém úseku. Pravidelné je vyhodnocování utkání.

 

Přípravy na zápas jsou odlišné od tréninkových?

Ano, maximálně. Na utkání se připravujete v podstatě celý týden z hlediska soupeře, vlastní hry, taktiky, daných úkolů do utkání a tyto věci se snažíte přenášet do samotných tréninků. Týden se nazývá mikrocyklem, jehož vrcholem je samotné utkání a mikrocyklus se skládá z určitého počtu tréninkových jednotek vzhledem k období a předchozímu zatížení.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Pomáhá vám v přípravách někdo další?

Příprava špičkového vrcholového sportovce se neobejde bez specialistů. Každý hlavní trenér si vybírá realizační tým tak, aby byl komplexně složený a vytvořil hráčům maximální komfort a servis pro jeho samotný výkon.

 

Podle čeho si vybíráte hráče?

Podle ceny. (úsměv) Je to velmi složitý mechanismus skládající se z mnoha proměnných. Většinou hledám hráče na určitý post, například pravého obránce, vytvořím si určitý seznam adeptů, kteří by mi zapadali do herního stylu. Musím přitom mít na paměti hráčovu finanční dostupnost, složitost realizace jeho transferu, morální hodnoty, jeho dovednosti, věk, perspektivu,schopnost adaptace atd. Primární pro mě je, aby hráč měl rychlost, dynamickou práci s míčem, morální charakter, produktivitu a mentalitu.

 

Jaké důvody obvykle vedou kluby k tomu, že hráče prodávají?

Jako ve všech oborech je to otázka nabídky a poptávky. Pokud na některého vašeho hráče přijde lukrativní nebo pro vás zajímavá nabídka, tak ho prodáte, abyste získali prostředky na činnost či na nákup dalších hráčů.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Které hráče je pro klub obtížné získat a proč?

Tyto záležitosti nejde zevšeobecňovat, protože každý klub je v jiné finanční situaci, tudíž je velký rozdíl mezi tím, co si kdo může dovolit v první lize, nebo ve druhé lize, popřípadě pokud v té soutěži je v horní nebo dolní polovině tabulky a jaké jsou jeho sportovní cíle. Nejkomplikovanější jsou samozřejmě příchody zahraničních hráčů, protože to obnáší problémy s aklimatizací, řešení bydlení, stravy, jazykové bariéry a technické záležitosti s národním svazem dané země.

 

Jaký je ideální vztah hráče a trenéra?

Především vzájemný respekt. Je to jako ve všech vztazích – pokud je vztah někdy něčím narušený, tak už se těžko lepí dohromady a už není jako dřív. Věci, které uděláte nebo vyřknete v mezních situacích, už se nikdy nedají vzít zpátky a je to podobné jako v jiných oborech. Ze strany trenéra musíte využít maximum z hráčova potenciálu, ale zároveň musíte mít na paměti, že to musí být dlouhodobá záležitost.

 

Co se vám honí hlavou, když v polovině důležitého zápasu prohráváte?

Jestli bych náhodou neměl být na jiném místě v jiný čas, a proč jsem třeba nedělal ošetřovatele v zoologické zahradě. (úsměv) Musíte myslet racionálně, i když jste pod tlakem určitých emocí, a rozhodnutí je nutné dělat pokud možno s chladnou hlavou. Přemýšlíte o tom, co vše je možné udělat v daných podmínkách pro úspěch ve druhé polovině, tzn. vystřídat hráče, změnit postavení hráčů na hřišti, snažit se případně o vyšší aktivitu na soupeřově polovině. Důležité je vyhnout se minulému času, příliš neřešit to, co se stalo v první polovině (na to je čas v týdnu), ale upnout se k tomu, co vás čeká ve druhé polovině a udělat maximum pro zvrat v utkání.

 

Jak moc je pro vás obtížné řešení situace, když se vám zraní klíčový hráč sestavy?

Patří to k těm složitějším, protože málokdy máte rovnocennou náhradu. Je to velký zásah do určitých klíčových pasáží utkání. Například když se vám zraní nejvyšší hráč sestavy, tak víte, že budete mít handicap ve vzdušných soubojích, nebo pokud se vám zraní důležitý rozehrávač útočných akcí, tak víte, že budete muset zakládání útoku řešit jinak. Nevyrábíme housky ani časopisy a ten produkt, se kterým manipulujeme, tedy hráč, je každý s jinými parametry. Pokud stahujete jakéhokoliv hráče a nahrazujete ho jiným, tak má jiné dovednosti a fyziologické předpoklady.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Když prohráváte, jak motivujete o poločase hráče v kabině?

Nejvíce záleží na tom, jakým způsobem jste k poločasové porážce dospěli. Pokud jste hráli dobře a výsledek není pozitivní, reagujete jinak, než když výkon nebyl ideální a přístup hráčů k plnění povinností byl či nebyl adekvátní nastaveným kritériím. Ty způsoby jsou různé, od hlasitého verbálního projevu až po létající předměty v kabině, pokud přístup hráčů nebyl v pořádku, anebo pokud víte, že hráči udělali maximum a vy jste na branku soupeře vystřelili desetkrát a soupeř jednou a i přesto on vede jedna nula, tak musíte v hráčích probudit přesvědčení, že jsou na správné cestě a je v jejich silách utkání otočit.

 

Jak to můžete dělat na hřišti?

Každý trenér má svůj rukopis, svůj způsob komunikace s hráči. Já preferuji to, že pokud jste pozitivně naladěni a přenesete na hráče víru jak ve vlastní, tak v jejich schopnosti, jsou schopni daleko lepších výsledků, než pokud na vás uvidí, že jste nervózní a nevěříte jim. Jsem přesvědčený, že pokud má hráč zdravou dávku sebedůvěry, je schopen plnit i ty nejnáročnější úkoly, které mu dáváte, zatímco když ho ovlivňujete negativně a držíte ho pod psychickým tlakem, tak mnohem více inklinuje k nevhodné činnosti a nesprávnému řešení.

 

Přistupujete k hráčům jako k zaměstnancům, nebo si s nimi vytváříte i osobní, kamarádské vazby a proč?

Je velký rozdíl v tom, jestli s hráčem spolupracujete měsíc, nebo jestli s hráčem spolupracujete dlouho a zažili jste toho spolu hodně i v krizových momentech. Pak dobře víte, jakým způsobem reaguje ve stresových a krizových momentech, popřípadě se na něj můžete i více spolehnout. V kolektivním sportu určitě nefunguje kamarádský vztah, protože jde stále o vztah nadřízeného a podřízeného

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

Jak byste popsal rozdíl mezi trénováním FK Viktorie Žižkov jako druholigového a prvoligového týmu?

Co se týká samotných utkání, tak první liga se samozřejmě hraje před většími diváckými návštěvami a na kvalitnějších stadionech. Každé utkání čelíte té nejvyšší hráčské kvalitě a každá vaše drobná chyba je tvrdě potrestána. Na druhou stranu ve druhé lize od vás v každém utkání všichni očekávají jen vítězství a přesvědčivý výkon a do většiny utkání vstupujete v roli papírového favorita. Co se týče tréninkové náplně nebo běžného týdenního programu, tak se to příliš neliší. Takže největší rozdíly představují návštěvnost na stadionech, mediální zájem a úroveň hráčů, proti kterým hrajete.

 

Kam vás vaše profese posunula a jak byste ji zhodnotil?

Díky tomu, že se každý den potkáváte se spoustou lidí z různých oborů: od fyzioterapie přes doktory, kondiční specialisty, hráče, maséry, hráčské agenty až po celou řadu dalších profesí spojených s profesionálním sportem, rozšiřujete si obzory prakticky každý den. Řešíte rozličné situace a problémy a hlavně pracujete s více jak dvacetičlenným kolektivem, což vyžaduje vaši vysokou flexibilitu a multifunkčnost. Je to profese náročná, časově vlastně nikdy nekončící, ale zároveň přinášející spoustu emocí, hezkých zážitků a rozhodně vám nikdy nezevšední.

 

Zahrajete si ještě někdy fotbal? Při jakých příležitostech?

Odmala se celý můj život točí okolo sportu, takže si neumím přestavit týden bez sportování. Pokud mi to mé tělo dovolí, snažím se rozvíjet i jiné tělesné aktivity než fotbal, ovšem musím počítat s tím, že každé ráno se mi to vrátí v podobě připomenutí mého ročníku narození. Snažím se každý týden stihnout alespoň jeden trénink a víkendový zápas v Chvatěrubech, což je bydliště mé rodiny. A mimo to se snažím ještě dvakrát v týdnu dostat na hřiště, ale mimo Viktorii Žižkov, protože staré pořekadlo tvrdí, že zpocený trenér je špatný trenér.

 

Do jaké míry platí rovnice, že pokud v týdnu vše dobře připravíte, jste ve víkendovém utkání úspěšní?

Bohužel ve fotbale žádné rovnice neplatí a jeden slavný trenér to vystihl naprosto jednoduše: „Fotbal nemá logiku.“ V tom je fotbal krásný a krutý zároveň. Pokud v tréninkovém cyklu uděláte vše dobře a na 100 % a vy i hráči přistoupíte zodpovědně ke splnění všech úkolů, ještě to neznamená zaručený úspěch v samotném utkání. Protože v samotném utkání je spousta proměnných a těžko předvídatelných faktorů: od počasí, terénu, zranění, osobního selhání jedince až po kvalitu soupeře.

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

 

To znamená, že jedno zaváhání může celou situaci naprosto změnit?

Uvedu vám jednoduchý příklad. Přijedete na utkání k soupeři, kde je hodně nerovný terén a fouká silný vítr a vy v prvním poločase hrajete proti větru. Což výrazně ovlivňuje hrací podmínky a je to jedna z věcí, na které se nemůžete během týdne připravit. Například jsme se připravovali na utkání ve Frýdku Místku se záměrem co nejvíce držet míč pod kontrolou, nepustit soupeře do jeho tradičního úvodního náporu a hned ve druhé minutě náš obránce špatně vyhodnotil situaci, ze které dal soupeř lacinou branku. A my jsme tak hned od začátku utkání byli nuceni hrát jiným způsobem, než jak jsme si před utkáním řekli. Takže již ve druhé minutě byla celá strategie pro utkání v koši, pojetí domácích se celé změnilo.

 

Co vy jako trenér v takové situaci uděláte?

Fotbal se od ostatních míčových sportů liší v tom, že si nemůžete vzít oddechový čas a nemáte v přerušené hře bezprostřední kontakt s hráči na hrací ploše jako například v hokeji. Během prvního poločasu máte pouze možnost stáhnout některého hráče a poslat do hry jiného, nebo přeskupit rozestavení hráčů na hřišti, případně například na hráče zavolat, že mají napadat výše a vynutit si tlak. Vaše největší šance zareagovat na celý tým dohromady pak přichází v již zmiňované poločasové přestávce.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Tino Kratochvil www.tino.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

FK Viktorka Žižkov www.fkvz.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

foto: Tino Kratochvíl

Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl
Jindřich Trpišovský, foto: Tino Kratochvíl

Přidej komentář





Komentáře

Karel Kadaně 13.03.2015 12:01:44
Skvělý a komplexní článek. Pan Trpišovský je typem velice vzdělaného a progresivního trenéra který má před sebou ještě velkou budoucnost
Habina 13.03.2015 22:13:51
je to sekáč mimochodem
Medunka 30.04.2015 00:10:19
Pane Trpišovský, Vy máte na víc!


Kategorie
Příbuzné články
Antonín Panenka – fotbalista, prezident klubu Bohemians Praha 1905
Antonín Panenka – fotbalista, prezident klubu Bohemians Praha 1905

15.05.2016 | Mezi fanoušky mu nikdo neřekne jinak než „náš Tonda“. Legenda našeho fotbalu, nejslavnější ...


Tomáš Verner - krasobruslař
Tomáš Verner - krasobruslař

08.05.2016 | Někdejší reprezentant České republiky v krasobruslení Tomáš Verner ukončil svoji závodní ...


Michal Bavor – instruktor freedivingu
Michal Bavor – instruktor freedivingu

04.05.2016 | Potkáte ho na mořské pláži i u zatopeného tuzemského lomu. Vodní hladina je pro Michala Bavora ...


Martin Procházka – hokejista, sportovní komentátor
Martin Procházka – hokejista, sportovní komentátor

25.02.2016 | Se lvíčkem na prsou a dvacítkou na zádech šířil v týmu ČR slávu našeho hokeje po celém světě. ...


Petr Fuksa - propagátor a trenér pétanque
Petr Fuksa - propagátor a trenér pétanque

03.02.2016 | Ve svých dvaceti osmi letech se poprvé seznámil s hrou zvanou pétanque. Výzvou byla iniciativa přátel ...











Komentáře na Facebooku