Ondřej Pavelec - hokejový brankář
27.04.2013 16:58 | Hana Robinson
"Hokej nehraju proto, abych sbíral nějaké individuální trofeje, o tom týmový sport přece není." Ondřej Pavelec
Mnozí z nás nevědí celý život, kam se „postavit“. Ondřej Pavelec měl to štěstí, že už v pěti letech se postavil do hokejové brány a v ní našel své místo. Mistr světa z roku 2010 a hvězda kanadských Winnipeg Jets. Po úspěšných letech v Kanadě a USA sportovní fanoušky oslňuje v naší nejvyšší hokejové soutěži. „Všechno, co dělám, chci dělat pořádně,“ říká a to se dnes často neslyší. Vítězství ve Stanley Cupu na něj sice ještě čeká, ale s talentem, jakým oplývá, se jeho sen nepochybně co nevidět stane skutečností. Raději než ve světových mořích, by pro svou ženu lovil v českých rybnících. „Jsem přece Čech,“ říká s úsměvem na tváři a já mu jeho vlastenectví věřím.
Chtěl jste být odmala brankářem, nebo jste začínal na jiném postu?
Začínal jsem v pěti letech na Kladně a hned od začátku v brance. Vedle hokeje jsem se věnoval také fotbalu a tam jsem byl taktéž v brance. Chvíli jsem sice zkoušel pozici útočníka, ale nerad běhám, tak jsem se vrátil do branky. Byla mi asi souzená. To byla vlastně docela zábavná historka. Tenkrát se v kabině řešilo, kdo půjde chytat. Většinu dětí doprovázeli rodiče a ti jim to zakázali. Já jsem v kabině zrovna rodiče neměl, a tak padlo rozhodnutí. Jsem za to dnes vděčný.
Mám tomu rozumět tak, že post golmana je nejnebezpečnější?
To ne. Ale říká se, že golmani to nemají v hlavě v pořádku…
Ale mně se zdáte docela normální… (smích)
Přece jen, když na sebe necháte dobrovolně střílet pukem, tak pud sebezáchovy asi moc nefunguje. Nedá se ale říct, že by to bylo méně či více nebezpečné než jakýkoli jiný post v hokeji.
K hokeji vás přivedla vaše starší sestra. Hokej není ale úplně dámský sport.
Ano, hrála dlouho a dobře. Uživit se ženským hokejem se dá těžko, ale je možné hrát ho na vysoké úrovni. Toho dosáhla. Dnes hraje už jen pro radost, má práci, která ji časově zaměstnává.
Holky se asi nebijí tak jako kluci, možná jejich hokej ani není tak divácky zajímavý. Chodil jste sestře fandit?
Určitě, byl jsem tam pořád. Máte pravdu, holky se nebijí, ale ke komickým situacím tam samozřejmě dochází.
Měříte 191cm, je to podle vás pro brankáře výhoda, že zabere v brankovišti více místa, nebo nevýhoda, že to má na led o kousek dál?
Výhoda to nepochybně je, jak říkáte, zaberu více místa. Přesto je ale mnoho vynikajících brankářů, kteří nejsou zase až tak vysocí. Jsou naopak mrštní a pohotoví.
Nepřemýšlel jste se svou výškou i o jiných sportech, například basketbalu či volejbalu?
Já jsem byl chvíli větší, pak jsem se na chvíli „zarazil“ a pořádně jsem vyrostl až kolem patnácti. A to už jsem byl rozhodnutý pro hokej. O jiných sportech, kromě fotbalu, jsem opravdu nepřemýšlel.
Co vás tedy hnalo k hokeji?
Vlastně spíše okolí. Hrála ho sestra a většina mých kamarádů se stejně tak rozhodla pro hokej. Nějak to přirozeně vyplynulo. Myslím, že mě to vždycky podvědomě táhlo k hokeji více. Navíc se dá hrát v zimě, sezóna je delší.
Pocházíte z Kladna stejně jako Jágr, Plekanec, Kaberle a další elitní
hráči. Čím si vysvětlujete tak vysoký počet vynikajících hokejistů
z tohoto regionu?
Zajímavá otázka. Domnívám se, že na Kladně působila spousta kvalitních trenérů a s mládeží se umělo dobře pracovat. Tenkrát byl také o hokej velký zájem, což dnes už bohužel neplatí.
Do NHL jste odešel jako velmi mladý. Jak jste zvládal odloučení od rodiny a kulturní rozdíly? Doporučil byste tuto cestu mladým talentům?
Odešel jsem v sedmnácti nejdříve do Kanadské juniorské ligy. Bydlel jsem dva roky přes sezónu u tamní rodiny. Po této stránce to byla skvělá zkušenost, moje nová rodina byla bezvadná. Ne každý měl ale to štěstí. Na léto a na Vánoce jsem jezdil domů do Kladna. Měl jsem také štěstí v tom, že jsem odloučení od domova a přátel snášel dobře. Určitě bych takovou zkušenost mladým hráčům doporučil.
Poté jste odešel na farmu, což je již seniorský hokej, jakýsi předskokan NHL. Která z těchto soutěží vás bavila nejvíce?
Vždycky říkám, že bych se nejraději vrátil do juniorské ligy. Byla to bezstarostná léta. Když jsem byl mladší, říkal jsem si, ať už jsem starší a můžu hrát NHL. Teď to říkám naopak…(smích) Tenkrát jsme řešili jen ten hokej, když jsme prohráli, bylo to blbé, ale dalo se to přežít. V NHL je tlak samozřejmě mnohem větší.
Ve všech těchto zámořských soutěžích se od brankářů očekává lepší technika hry s holí než v Evropě. Musel jste na tom po příjezdu do zámoří více zapracovat?
Byla to samozřejmě velká změna a každý Evropan se musí přizpůsobit. Hřiště je menší a brankář je více zapojen do hry. Zvykl jsem si ale poměrně rychle a dnes mi kanadský hokej vyhovuje více než ten evropský.
Udržet koncentraci po celou hrací dobu bez střídání je asi těžké. „Zapomenete se“ při zápase někdy v myšlenkách?
To bych samozřejmě neměl říkat, ale realita je jiná. Pokud řeším nějaké třeba osobní záležitosti, tak se to stát může. Dávám si na to ale pozor.
Vloni se váš tým Atlanta Thrashers po dlouhých letech přestěhoval z USA zpět do
kanadského Winnipegu a znovu získal staronový název Winnipeg Jets. Je velký
rozdíl hrát, řekneme, v nehokejovém americkém městě, kde prim hraje americký
fotbal či baseball, a hrát v kolébce hokeje, kde je lední hokej sportem číslo
jedna?
V Kanadě se celkově cítím lépe než v USA, možná je to dáno i tím, že jsem
tam strávil více času, začínal jsem tam. Atlanta je pěkné město, ale, jak
říkáte, zájem o hokej nebyl až takový. Winnipeg je hokejové město a ten rozdíl
je nesmírně znát. Navíc se hokej do Winnipegu vrátil po patnácti letech! Takže
jsme tam teď opravdu za hvězdy, každý nás zná. V létě trénuji v Montrealu
a to je navíc docela „evropské“ město. Kanada vůbec má blíže k Evropě než
USA.
Ve Winnipegu jste tedy „pod drobnohledem“. Soukromí si nyní asi moc neužíváte.
Zásah do soukromí k vrcholovému sportu prostě patří. V Atlantě jsme mohli jít na večeři bez toho, aby někdo věděl, že hokej hrajeme. Ve Winnipegu už to nejde. Nemůžu ale říct, že by mě to vyloženě obtěžovalo. Musíme ale samozřejmě dávat pozor na svoje chování mimo led.
Letos jste s Winnipegem podepsal novou smlouvu na pět let, takže předpokládám, že jste v týmu spokojen. Co vás na tomto týmu nejvíce baví?
Ano, jsem tam velmi spokojen. Jak v týmu, který je skvělý, jsme dobrá parta, tak ve Winnipegu. Kdybych nebyl, bylo by to složitější, kdo ví, jestli bych smlouvu podepsal.
Nemrzí vás, že v současném
týmu Winnipeg Jets jste jediný Čech a nemáte tedy parťáka na české vtípky?
To by bylo samozřejmě moc fajn. Minulý rok byl v Atlantě na dva měsíce
Radek Dvořák, to bylo skvělé. Čecha nebo Slováka bych určitě uvítal. Jsme ale
jinak dobrá parta. Kdybych si mohl vybrat, tak bych byl rád za kluky, co jsem
s nimi vyrůstal na Kladně, Michal Frolík, Kuba Horáček a další. Potkáváme
se každé léto a hrajeme proti sobě. Bylo by určitě hezké potkat se v jenom
týmu. I když kdo ví, jestli by to dělalo dobrotu… (smích)
Brankář je vždy v klubu klíčovou postavou, máte v týmu nějaké speciální výhody oproti útočníkům a obráncům?
To nemůžu říct. Mám stejné podmínky a jsem stejně „důležitý“ jako každý jiný hráč. Jsme dobrý tým, dobře vycházíme.
Přesto se zeptám, máte v NHL nějaký tým, za který byste si později v kariéře rád zachytal?
Nemůžu říct, že mám nějakého favorita. Spíš svou polohou by mě bavily kluby někde na jihu, protože čím jsem starší, tím bych byl raději někde v teple. Tak abych si mohl po tréninku jít třeba zaplavat v moři či oceánu. Tedy Florida nebo Kalifornie.
A v české lize máte svého favorita?
Jsem
Kladeňák, takže logicky Kladno. Ale v Liberci jsem moc spokojený.
Co říkáte na představu, že byste jako Dominik Hašek chytal vrcholově dalších dvacet let?
Tak to si určitě nedovedu představit. Ale kdo ví, možná až budu starší, budu mluvit jinak. Teď mi to ale přijde nereálné. Ovšem klobouk dolů, že chuť do hokeje Dominik Hašek stále má. Když něco děláte celý život, je těžké odejít. Navíc když na to pořád máte, je to o to těžší. Já si ale asi nedovedu představit být pod takovým tlakem a stresem takhle dlouho.
Myslím, že mnoho lidí si váš život představuje jako procházku růžovým sadem. Děláte, co vás baví, živí vás to, jste populární…
Samozřejmě, že jsou věci v životě, které jsou mnohem důležitější než nějaký hokej. Hokej je ale také business, to si přeci můžeme říct. Zvláště NHL, kterou sledují milióny sportovních nadšenců i běžných lidí a jsou do ní investovány nemalé peníze. Takže je to i velká zodpovědnost. Navíc jako kolektivní sport jste neustále ve stresu, abyste to týmu nepokazil. K tomu všemu ještě může přijít zranění nebo nepodařená sezóna a nabídky se nepohrnou. Je to vlastně neustálý stres. Všechno, co dělám, chci dělat pořádně, a když to nejde, tak mě to prostě štve.
Přes sezónu trénujete s týmem. V létě máte ale volno a příprava je čistě na vás. Jak se na sezónu připravujete? Máte osobního kondičního trenéra?
Před sezónou se připravuji v Montrealu, kde to mám rád. Potkávám se tam s dalšími hráči z Česka, kteří mají stejného agenta jako já. Příprava je zaměřená na fyzičku, občas chodíme i na led. Ostatní příprava v létě je ale čistě na nás. Osobního trenéra jako takového nemám.
Musí být asi těžké udržet si disciplínu mimo sezónu.
No… to samozřejmě je. Na Americe a Kanadě se mi ale líbí, že tam se soustředí opravdu jen na výsledek. Když sezóna začne a my se dostavíme nepřipravení, je to čistě náš průser. Kdo není připravený, nehraje. Co hráči dělají mimo sezónu je jejich věc.
Mám pocit, jako byste říkal, že u nás se takovéto věci řeší více?
U nás se řeší více věcí a ne jenom v hokeji. (smích)
Bezpečnost při sportu je důležitá. Jaké jsou nejčastější úrazy golmanů? Děláte něco speciálního pro prevenci zranění?
Třísla a kolena jsou partie, které dostávají nejvíce zabrat. Mně se naštěstí kromě operace kolene vážnější úrazy vyhýbají. Musím to zaklepat. Nepotrpím si ale na dlouhé protahování nebo nějaké speciální cviky. To se o mně všeobecně ví. (smích)
Překvapilo mě například, že maska na ochranu obličeje se prosadila až v sedmdesátých letech minulého století. Jak se vybavení zlepšilo od doby, kdy jste začal s hokejem vy?
Od té doby, co hraju, se nám změnila velikost chráničů, všechno je dnes menší. Počtvrté se měnila pravidla výbavy, všechno se vyvíjí. To je ale spíše otázka na hráče před dvaceti lety, tenkrát byla výstroj hodně odlišná od té dnešní.
Máte kromě týmových cílů, jako je vyhrát Stanley Cup či mistrovství světa, i cíle osobní, například vyhrát Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL?
Hokej
nehraju proto, abych sbíral nějaké individuální trofeje, o tom týmový sport
přece není. Bylo by to ale samozřejmě skvělé. Mým největším snem je vyhrát
Stanley Cup, to je po zlatu na olympiádě největší úspěch.
Povídáme si ve složitých zámořských hokejových časech, kdy je v NHL výluka a není jasné, jak dlouho potrvá, neboť je to odvislé od dohody hráčů a majitelů klubů. Jaký je váš osobní pohled na tuto záležitost?
Je to určitě nepříjemná věc. Každý, kdo ligu hraje, ji chce hrát, a ne čekat, až se někdo domluví. Vše je o penězích. Majitelé klubů chtějí více peněz pro sebe a to my opravdu nemůžeme akceptovat. Jde o velké peníze, a ne jen o nás, ale i o další hráče, kteří do NHL teprve přijdou.
Na druhou stranu díky výluce máte možnost hrát českou extraligu za Liberec. Překvapila vás něčím naše nejvyšší domácí soutěž?
Je to poprvé, kdy mám tuto příležitost. Jako malý jsem chodil na extraligu a moc jsem si to přál zkusit. Teď tu příležitost mám a věděl jsem, že to nebude úplně lehké. Styl hry je jiný, více se bruslí, musel jsem se samozřejmě přizpůsobit. Nemůžu ale říct, že bych byl něčím vysloveně překvapený.
Myslíte, že hokejisté v ČR mají dostatečné zázemí, jako tomu je v NHL?
Mám to štěstí, že hraju v Liberci, kde je nová krásná hala a skvělé zázemí, které je naprosto srovnatelné s kluby NHL. Ale jsou samozřejmě týmy, které u nás tohle zázemí nemají.
Naštval vás někdy nějaký televizní komentátor svým výrokem?
Já takové věci neřeším. Stejně jako zásahy do soukromí, takové věci ke sportu patří. Když studujeme například náš nepovedený zápas v rámci přípravy na další, pouští ho trenéři bez zvuku. A jinak se nedívám. Takže většinou nevím, co se v komentátorské kabině odehrává.
Vzpomenete si, co jste si koupil za své první vydělané peníze z profesionálního hokeje?
Hm… asi auto nebo počítač. Bylo mi sedmnáct, tak spíš to byl ten počítač.
Dovedete si představit, že se trvale usadíte v Severní Americe?
Vyrostl jsem v Česku a v tento moment si nedovedu představit, že bych trvale žil někde jinde. Přes sezónu v Kanadě se těším sem, když jsem v létě tady, těším se zase tam. Těžko říci. Nevím ale, jestli bych se chtěl v Kanadě usadit a mít tam děti. Moje žena bude určitě jednou Češka.
To naše dámy jistě rády uslyší. I když jste v zámoří spokojený, něco vám tam ale asi vadí.
Ta pravidla, jako například že auto můžete řídit od šestnácti a v restauraci si dát pivo k večeři až od jednadvaceti. Hodně věcí není v Kanadě či Americe tak růžové, jak si lidé představují. Těch věcí je samozřejmě víc. Ale mám to tam i tak rád.
Každá země má své plusy a minusy. Najdete nějaké minusy i u nás?
Ani nevím, já mám Česko rád, mám tu rodinu a přátele, takže minusy ani nehledám. Od sedmnácti pendluju přes Atlantik sem a tam, ale život bych chtěl strávit tady. Jsem přece Čech.
Děkuji za rozhovor.
Text: Hana Robinson
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI – Pánské obleky www.bandi.cz
Vlasová úprava: Veronika Soukupová, Kadeřnictví Honza Hlaváček and friends www.honzahlavacek.cz
Vytvořeno ve spolupráci s Žofín garden www.zofingarden.cz
Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-4-2012.html
Korektura textu: Květa Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Partneři
Komentáře
Kategorie
Příbuzné články
01.07.2020 | Ve svých dvaceti osmi letech se poprvé seznámil s hrou zvanou pétanque. Výzvou byla iniciativa přátel ...
28.09.2019 | Od začátku měsíce září 2019 má Dostihový spolek a.s. nového ředitele. Stal se jím Jaroslav ...
20.09.2018 | Narodil se v Brně, vystudoval ekonomii ve Washingtonu, kde také začal svou pracovní kariéru ve ...
14.05.2018 | Sportu se věnuje od raného dětství, od r. 2008 pracuje jako lektorka v Centru univerzitního sportu ...
04.04.2018 | Charismatický člověk, který se vám dívá přímo do očí a ve chvíli, kdy hovoří o motorkách, ...
Newsletter:
Best of ... na Facebooku! Nejčtenější články za měsíc