Petr Salava - prezident FC Amfora, producent, moderátor

14.10.2011 22:36 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Dokud něco funguje, tak se to asi nemá měnit." Petr Salava

 

 

 

 

 

Fotbalový klub Amfora je již skutečnou legendou, o čemž jasně vypovídají statistiky. Některé nám v našem rozhovoru prozradil sám prezident klubu, Petr Salava. Z rozhovoru se o Amfoře dozvíte mnohé, a já jsem měla možnost dozvědět se i ledacos o Petrovi. Že je to velmi kontaktní a přátelský člověk, který budí v lidech naději v lepší atmosféru ve společnosti, v utužení vztahů a fair play hru. Dle mého soudu to pro Petra Salavu bylo a zůstalo prioritou od okamžiku, kdy vstoupil do hry zvané život! I astrolog Petr Messany na jeho adresu pravil: „Milý Petře, tvé postavení planet je tak mimořádné, že jsem něco podobného za 42 let své činnosti nepoznal. Osm konjunkcí, to je jako když se hvězdičky spolu drží za ruce, a to v jednom znamení, ve lvu.“ Petra Salavu ve slušivých oblecích Bandi Vamos fotil Robert Vano.

 

Co vás vůbec vedlo k tomu, založit ve svých devatenácti letech fotbalový klub Amfora?

Toužil jsem si zahrát na krásných trávnících a známých stadionech. Věděl jsem ale, že ze mne ligový fotbalista nebude, tak jsem si svoje mužstvo vymyslel. Byl to odvážný a bláznivý nápad, ale vyšel!

 

 

Kdo byli první členové Amfory? A jsou jimi do dnes?

Prvními členy byli Jiří Schelinger, Jiří Hrzán a František Ringo Čech. První dva jmenovaní už bohužel oblékají dres naší „nebeské jedenáctky“. Franta Čech už za nás také nehraje, ale když jsem vloni nastupoval ke svému 600. zápasu, tak přišel a nastoupil na trávník. Bylo to příjemné a dojemné.

 

Kolik členů v současné době máte a kolik jich bylo za celou historii klubu?

V současnosti máme osmdesát pět členů. Historicky prošlo Amforou okolo 350 lidí.

 

Dáte mi prosím také statistiky realizovaných utkání a vyhraných utkání?

Amfora sehrála za dobu existence, tedy od roku 1974, celkem 638 zápasů. Protože si dobře vybíráme své soupeře, prohrála jen 114 utkání…

 

Jaké předpoklady musí splňovat ten, kdo se chce stát členem klubu?

Musí alespoň trochu umět hrát fotbal, ale především být člověkem do party.

 

Musím být známá osobnost, abych mohla hrát? Pokud tedy jako hráčky nabíráte i ženy?

Podmínka známosti a popularity je jen jednou z několika. Hráčky jsme nikdy mezi sebou neměli. To samozřejmě neplatí pro čestné výkopářky. První byla Helena Růžičková a zatím posledním přírůstkem je Tereza Kostková. Třeba taková Jiřina Bohdalová už je členkou klubu Amfora už více jak 22 let… Ale máme i ženskou rozhodčí, v současnosti první dámu českého fotbalu, Dagmar Damkovou.

 

Jaký je váš názor na ženský fotbal?

Je to správné, že se hrají soutěže žen v kopané. Někdy to bývají i krásné zápasy. Škoda jen, že na utkání fotbalistek nechodí v České republice tolik lidí, jako v zahraničí.

 

Co musí ovládat správný fotbalista?

Musí umět nějak přežít devadesát fotbalových minut. (smích)

 

Jsou pravidla fotbalu v Amfoře v něčem jiná než ta v klasickém fotbalu?

Pravidla jsou stejná, jen skóre u nás bývá divočejší. V řadě případů končí naše zápasy třeba 6:5 nebo 8:7. Padá hodně gólů a to mají diváci rádi. Vždyť ligový fotbal bývá většinou na branky hodně skoupý. Naše zápasy bývají správnou sportovní show. Patří k tomu trestňáky, penalty, parádičky. Výsledky ale dopředu nedomlouváme, jen dbáme vždy na to, aby jeden nebo druhý tým neprohrál příliš vysoko.

 

Spojují se aktivity Amfory také s charitativní činností?

Za posledních patnáct let přispěla Amfora na nejrůznější charitativní konta částkou, která už překročila dva a půl milionu korun. Navíc výtěžky ze vstupného z našich utkání zůstávají v pokladnách pořádajících klubů a tělovýchovných jednot. Kromě fotbalových zážitků i pomáháme. Z toho máme dobrý pocit.

 

Proti komu hraje Amfora svá utkání?

Hráváme většinou proti starým fotbalový gardám. V zahraničí pak i proti bývalým reprezentačním celkům. Žádáme soupeře nad 50 let, jelikož i naše opory jsou už v letech (Jožka Černý 69, Karel Šíp 66, Jan Rosák 64, Antonín Panenka 64 atd.), takže někdy hledáme soupeře dost složitě. Pánové v takovém věku už téměř nesportují.

 

Jak se vlastně plánují mezinárodní utkání a na čem jsou závislá?

Zahraniční zájezdy připravuji maximálně jedenkrát ročně. Vzhledem k tomu, že si všechny náklady spojené s takovou cestou platíme sami, jsme velmi žádaní. A když je česká ambasáda v té či oné zemi schopná a akční, prezentuje naším příjezdem Českou republiku, její fotbal a kulturu a téměř nic ji to nestojí. V roce 2009 jsme byli v Keni, letos ve Švýcarsku, příští rok máme namířeno do Rakouska a Slovinska, ale projeli jsme už skoro celý svět. Ve výčtu navštívených zemí tak nechybí Brazílie, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, USA, Rusko, Kambodža, kde nás přijal král Norodom Sihamoni a řada dalších zemí…

 

Daří se vám organizovat práci s tolika lidmi? Narážíte na nějaká úskalí?

Někdy je dost obtížné organizovat akce s tolika výraznými osobnostmi, které jsou zvyklé stát v čele, rozhodovat a svým způsobem poroučet. Ale všichni mne respektují a já se naopak snažím nedělat špatná rozhodnutí. Je to už letitá a zaběhlá spolupráce.

 

Podle čeho se vybírají země, které s Amforou navštěvujete a podle čeho hráči, kteří tam jsou vysláni?

Sestavu zájezdu přináší většinou život sám. Nikdy nemohou jet všichni členové Amfory. A tak bývá počet cestujících členů výpravy okolo padesáti osob. V každé zemi bývá vždy někdo, kdo nám radí, kdo nám poskytuje cenné informace a kontakty. Protože to je víc, než nějaký finanční příspěvek. V Japonsku to byl třeba Ivan Hašek, který tam v té době hrál, v Brazílii předseda FIFA Joao Havelange, který byl v úzkém spojení s vedením ČMFS, v Kambodži zmíněný král Norodom Sihamoni, v Jižní Africe, USA a Keni diplomatka Dr. Gita Fuchsová. A tak bych mohl pokračovat. V současnosti máme nabídky z Číny a Vietnamu, ale to je hodně náročné. Vždyť příprava takové cesty trvá i celý rok a doba není na takové projekty příliš vhodná.

 

Máte na nějakou zemi zvláště silné vzpomínky?

Je to bezesporu Nový Zéland s úžasnou přírodou. Vše umocnilo i to, že jsem tam s dalšími kamarády viděl velryby na širém moři.

 

S jakými lidmi se v hostujících zemích zpravidla setkáváte na formální úrovni?

Pravidlem bývá, že naši výpravu přijímají vysocí vládní činitelé, ministři, předsedové parlamentů, představitelé měst a fotbalových svazů. Většinou bývají nadšeni z toho, že takový klub, jako je Amfora, existuje bez přerušení 37 let a že kromě fotbalu a kultury zvládá i charitu.

 

Vzhledem k tomu, že jste s Amforou doslova obletěli svět, jistě jste se v jednotlivých zemích zajímal i o místní kulturu. Kde jste kupříkladu narazil na komunikační problém, nebo zcela odlišné způsoby, případně kde pro vás byla místní kultura doslova nepředvídatelná?

Člověk se musí přizpůsobit a podrobit odlišnostem. Někdy dostáváme i písemné návody, jak se chovat. Například při královské audienci. V Japonsku se mi jednou stalo, že jsem si při jednání a přijetí dal bezděčně na chvíli ruce v bok. Překladatelka a průvodkyně za mnou utíkala, abych to okamžitě přestal dělat, že to v Japonsku vnímají jako urážku a výzvu k boji.

 

A které země považujete v rámci fotbalových aktivit té naší za nejbližší, budeme-li se bavit o přátelských utkáních Amfory?

Vzhledem k tomu, že se k nám kromě ambasád vždycky hlásí i krajanské spolky, ať je to v Evropě či v daleké cizině, cítíme se pokaždé dobře a mezi svými. Nebyli jsme nikde, kde bychom se báli, nebo cítili špatně. Obdrželi jsme i různá vyznamenání a třeba i čestná občanství hlavního města Paraguaye Asunciónu.

 

Překvapilo vás v některých zemích, že se do založení podobného klubu vůbec pustili?

Klubů, jako je Amfora, po světě moc není. Setkali jsme se s podobným týmem pouze na Slovensku, v Itálii, Tunisku, Kostarice, Rusku, Finsku a Švýcarsku. Proto jsou našimi soupeři bývalí profesionální fotbalisté a my nemáme na hřišti velkou šanci uspět. Ale bojujeme. Třeba se starými pány brazilského týmu kouzelníků s míčem z FC Botafogo jsme prohráli jen 3:5 a s hvězdami Paraguaye v čele s Romerem a Ramonem (hráči FC Barcelony a Manchesteru United) 1:4. A to byl úspěch!

 

Byl jste osobně vždy na všech utkáních v zahraničí?

Ano, nechyběl jsem nikdy.

 

O jakých zemích můžete hovořit?

Rakousko, Itálie, Německo, Belgie, Anglie, Francie, Řecko, Portugalsko, Brazílie, Japonsko, Slovensko, Tunisko, Austrálie, Nový Zéland, Thajsko, Jihoafrická republika, Spojené arabské emiráty, Indonésie, Rusko, Kostarika, USA, Chile, Paraguay, Kambodža, Finsko, Keňa a Švýcarsko.

 

Které zahraniční kluby jste hostil u nás v České republice?

Celek italských herců a zpěváků v čele s komikem Lino Banfim – Nazionale Italiana Calcio Attori, finské mužstvo Suomi Stars a slovenské umělecké a fotbalové hvězdy. Řada našich soupeřů, s kterými jsme se utkali v zahraničí, se snažila zorganizovat zájezd do České republiky, ale většinou to zkrachovalo na tom, že neměli takového blázna, jako jsem já, který tomu věnuje tolik času, jde za svým a nevzdává to…

 

Zdá se, že váš vztah ke sportu je velice přirozený a vřelý. Musím zde tedy prozradit, že své pozice ve sportu jste si tvrdě obhájil. V jakých sportovních odvětvích jste to zkusil a u kterých sportů jste zůstal?

Fotbal, tenis, kolo a lyže.

 

Existuje sport, který vás naopak vůbec neoslovuje?

Nesnáším box a vůbec bojové sporty.

 

Souhlasíte se mnou, že lidé, kteří sportují, jsou veselejšího ražení a jejich sportovní povaha se pozitivně projevuje i v životě?

To určitě a navíc sport přináší i dobrou partu. V případě Amfory pak spoustu legrace a smíchu. A smích je opravdu kořením života a v dnešní nelehké době i správnou drogou.

 

 

Jak je to vlastně s prezidentováním v Amfoře? Prezident se do čela klubu volí, nebo jste jím, coby zakladatel, od začátku a soudíte, že je to pro chod klubu nejlepší?

Jako zakladatel klubu jsem se do jeho čela logicky postavil hned na začátku a dodnes jsem nebyl svržen. Petr Novotný v legraci říká, že jsem jeden z nejdéle fungujících vládců na světě… Myslím, že kdybych svoji práci dělal špatně, tak už jsem byl ale dávno sesazen. Dokud něco funguje, tak se to asi nemá měnit. Stejně, jako se ve fotbale nemění vítězná sestava.

 

Pracujete i jako moderátor. Je pro vás přijatelnější moderování ve dvojici, nebo raději moderujete sám?

Práce ve dvojici je velmi obtížná. Měl jsem sice řadu kvalitních kolegyň, jako Renatu Dlouhou, Olgu Šípkovou, Janu Adamcovou, Ivu Kubelkovou či Janu Štefánkovou, ale nejraději moderuji ve dvojici s Honzou Čenským. Máme za sebou přes 500 společných akcí a výborně se doplňujeme. Ale nárazová práce ve dvojici s někým cizím je fakt velmi těžká. Takže raději moderuji sám.

 

Zároveň jste také podnikatelem. Jak hodnotíte obchodní etiku v našem prostředí?

Tak to je něco, co mě trápí. Myslel jsem si, že podvod a lest patří jenom do rejstříku arabských obchodníků, ale tyto prvky se prosazují často i u nás. Slušnost a poctivost se moc nenosí. Co mě ale naprosto štve, je fakt, že náš stát poctivé podnikatele, kteří nekončí v mínusu a živí řadu lidí a jen platí a platí a platí, nikterak neodměňuje. Třeba nějakými výhodami a bonusy, jako je tomu třeba při bezškodném průběhu u pojištění automobilů…

 

Jakým činnostem se kromě sportovní oblasti ještě věnujete?

Moje Agentura Amfora produkuje ročně okolo stovky nejrůznějších kulturních a sportovních akcí. Baví mě na tom, že jsem jeden den producent, další den scénárista, režisér, moderátor a výjimečně se ještě postavím i za DJ pult. Ta pestrost je skvělá a navíc mám štěstí, že dělám to, co mám rád!

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení: Bandi Vamos www.bandi.cz

Foceno v zahradě Kinských v Praze

Vytvořeno ve spolupráci s FC Amfora www.amfora.cz

Komentáře