Vojtěch Bernatský – sportovní moderátor ČT

20.05.2014 23:46 | Michaela Lejsková

Dvacet let profesní praxe, to už je o čem povídat. Je sportovní moderátor České televize a ta mu dala velký mediální trénink. Není proto divu, že Vojta Bernatský sklízí uznání za uznáním. Naposledy to byla Cena TýTý 2014, kterou již potřetí obdržel v kategorii Sportovní moderátor. Sportovně laděný je také jeho život. Vlastně by se dalo říci, že žije neustálou výzvou a nadšením, tedy i přesvědčením, že žít naplno dává ten správný smysl.

Platí pro sportovní moderátory, že jsou zpravidla sami aktivními sportovci?

Většinou tohle rovnítko platí, ale existují i výjimky. Máme v redakci fotbalový tým, hodně z nás hraje hokej, tenis a poslední dobou je stále populárnější běhání.

 

Byla vaše cesta k moderování přímá? Co ji provázelo?

Dalo by se říct, že skutečně přímá byla. Maminka mi často vypráví, že už na nočníku byl ze mě výborný moderátor. (smích) Jako malý kluk jsem si tohle povolání vysnil, a tudíž si už dvacet let žiji svůj velký sen. Kéž by to ještě nějaký ten pátek vydrželo. Nedávno jsme měli sraz se základkou, a když jsem přišel, tak všichni tleskali. Oponoval jsem, že přece nejsem žádná hvězda… Ale oni se nenechali odbýt. Prý já jako jediný jsem si splnil to, co jsem říkal už v první třídě. Zatímco oni řidiči autobusů, popeláři, kosmonauty, učitelkami a zdravotními sestřičkami nejsou, já jsem se sportovním moderátorem skutečně stal. Dojalo mě to. Takže ještě jednou, díky, bejci. (smích)

Foto: Lenka Hatašová

 

Máte za sebou mediální trénink? Jak obvykle něco takového probíhá?

Mým takzvaným mediálním tréninkem je škola života v redakci sportu ČT. Měl jsem to štěstí, že jsem si skutečně prošel všemi možnými tvůrčími i méně kreativními procesy a mohl jsem během té doby čerpat zkušenosti od starších kolegů. Tahle škola je k nezaplacení. Nejvíce mi pak dalo moderování olympijských studií, jejichž průvodcem jsem byl zatím sedmkrát. Jsou to až osmnáctihodinové moderátorské směny, během nichž vám doslova prorůstají vousy přes hodně tučný make-up a musíte kvůli nepřízni počasí improvizovat a reagovat a ještě, pokud tedy máte sílu, lidi aspoň trošku bavit… Prostě takovouhle zkušenost nic nenahradí.

 

Jaká je vaše obvyklá příprava před tím, než začnete moderovat zprávy?

To by bylo na diplomovou práci. (úsměv) Tak alespoň stručně. Moderátorská směna Branek, bodů, vteřin pro mě začíná v deset hodin ráno, kdy máme společně s editorem a zpravodajským supervizorem první schůzku o tom, co se ten konkrétní den děje. Poté společně vytvoříme první verzi bodového scénáře a začínáme na něm pracovat. Musí se rozdělit práce, komunikovat s redaktory v terénu, domlouvat natáčení, obvolat krajánky po celé republice, zjistit, co vše nabízí zahraniční obrazové agentury, a tak dále. Ve 13:30 je už konkrétnější schůzka číslo 2 a ve 14 hodin další porada s editory Událostí, abychom se domluvili na předávce s jejich moderátorem. No a pak pracuji dále na svých vstupech a stále komunikuji s tvůrci jednotlivých příspěvků a reportáží. V 18:30 odcházím do kostymérny a posléze do maskérny. Poté je v redakci největší adrenalin, protože obzvlášť ve sportu se hodně věcí dodělává až na poslední chvíli. Je to tím, že některá utkání se hrají ještě v samotném průběhu vysílání. BBV začínají v 19:50 a tehdy to naše miminko, které si pipláme a zdokonalujeme celý den, ukážeme lidem. (úsměv) Pokud se to povede, mám vždy podobný pocit jako po dobře zvládnuté zkoušce na vysoké škole.

 

Kolik zhruba lidí celé sportovní zprávy připravuje?

Když počítám i technické pracovníky, kameramany, redaktory, směnaře a krajánky, může to být i 20 lidí.

Foto: Lenka Hatašová

 

Co považujete za největší prohřešek moderátora?

Především se rozhodně nechci a ani nemůžu stavět do pozice nějakého určovatele moderátorských norem kvality. I v tomhle ohledu je pohled televizního diváka velmi subjektivní. Důležité také je, co vlastně člověk moderuje. Jinak se asi bude projevovat moderátor Událostí a jinak průvodce hudební hitparády či Studia kamarád. Mám rád, když z moderátora či moderátorky něco vyzařuje, když mluví hezky česky, když je zřejmé, že ví, o čem mluví, a je mu nebo jí krásně rozumět. Když umí být pokorným průvodcem svého pořadu a umí vhodně načasovat úsměv nebo vtip. Nerad se dívám na notorické tlačiče na pilu, plácače suché slámy a kopírující snaživce. Je prostě důležité zvolit si svůj styl a hlavně se formou nesnažit zastínit obsah.

 

Jaké jsou naopak přínosné a užitečné vlastnosti v tomto oboru?

Hodně jsem naznačil v předešlé odpovědi. Pro mě je moc důležitá pokora. Hodně lidem se stalo, že během krátké doby vyrostli do nebe, a odtud je už jen cesta do pekla. (úsměv) Prostě být v pohodě, vážit si téhle úžasné práce a nepřestat na sobě makat. Myslím, že v každé profesi je znát, když člověka jeho práce baví a dělá ji rád.

 

Kdo jsou lidé, kteří pro vás mají největší profesní význam?

Hlavně ti, kteří stojí pořád pevně nohama na zemi a dělají svoji práci se stejným zaujetím a energií, jako když začínali. A je úplně jedno, jestli jde o moderátora, chirurga nebo řidičku tramvaje.

 

Uvažoval jste o vlastním manažerovi nebo máte s ním zkušenost?

Zatím všechno zvládám sám, ale vidíte, to není špatný nápad. Zamyslím se nad tím. (smích)

 

Letos jste se stal hvězdou ankety TýTý. Jak se to promítlo do vašeho profesního života?

To jsou možná trochu silná slova. (smích) Jakápak já jsem hvězda? Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale opravdu moc si toho vážím. Je to jistá forma reakce na práci, kterou dělám, a je super, že člověk v dnešní době kvůli nějakýmu Vojtovi z televize vezme do ruky mobil a pošle SMS, anebo sedne za počítač a udělá si čas na zaslání hlasovacího mailu. Díky tomu mám hned větší chuť do práce a je to pro mě zase další nová energie… 

 

Myslíte, že jsou lidé z vaší branže dostatečně oceňováni a motivováni?

Myslím, že nejsou, ale kdo dneska může říct, že je se svým oceněním naprosto spokojený a má stále úžasnou motivaci? Prostě se musíme snažit hledat i jiné formy ocenění. Každý svého štěstí strůjcem. Když se chce, když člověk nezakrní, není moc pohodlný a maká na sobě, tak je to pohoda.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jaká je vaše profesní motivace?

Mám pořád spoustu snů a sny jsou od toho, abychom se je pokusili splnit. Pokud jde o sport, tak mě vždycky bude lákat moderování olympijských studií třeba i v dějišti her a také neustálé zdokonalování zpravodajských pořadů. Díky technice se vše neustále posouvá a já bych byl moc rád u toho. Několikrát jsem si zkusil i moderování zábavných pořadů. Čtyři roky jsme s Petrem Svěceným vytvářeli pořad Svět rekordů a kuriozit, prováděli jsme dvaceti díly cestovatelského magazínu Výletníci a sám jsem byl moderátorem pořadu Devatero řemesel. Summa summarum bych moc rád u zábavy zůstal a doufám, že se nějaký náš nápad chytne, anebo že brzy nějaká nabídka přijde. Je to práce, která by mě moc lákala.

 

Jakou radu máte na zvládnutí stresové situace?

Hluboký nádech a hned poté hluboký výdech. A hlavně si uvědomit, že když nejde o zdraví, nejde o nic. Prostě se z toho nepo… (smích) Žijeme jenom jednou a stres nám život dost zkracuje.

 

Setkáváte se s takovými situacemi ve své práci často?

Právě, že velmi často. Nicméně s rostoucím věkem se s nimi vypořádávám čím dál tím lépe. Velkou školou pro mě byla účast v pěvecké soutěži Duety, když hvězdy zpívají, kterou jsme společně s Petrou Janů v ČT na konci roku 2009 vyhráli. Zpívat na živo s kapelou a trojnásobnou zlatou slavicí, navíc před více než milionem diváků u obrazovek, to vám byly nervy! No a dneska spolu zpíváme na akcích, často zpívám před publikem i sám a je to pro mě ten největší relax a zábava, jakou si umím představit.

 

Den, kdy jste se účastnil pražského půlmaratonu, byl pro vás dnem hned několika osobních úspěchů. Večer následovalo vítězství v anketě TýTý. Jak na to s odstupem vzpomínáte?

Byl to jednoznačně jeden z nejúžasnějších zážitků v mém životě. Nádherná atmosféra, souboj sama se sebou a slastný pocit v cílové rovince. Prostě nádhera. I když dva kilometry před cílem jsem už tahal doslova nohy z medu. (úsměv)

 

Co vás nejvíce motivovalo k účasti na půlmaratonu?

Asi zkusit něco nového. Dokázat si, že to ještě zvládnu. A taky spousta kamarádů běžců, kteří mě v mé snaze moc podporovali.

Foto: Lenka Hatašová

 

A co vás motivuje nyní, abyste v běhání pokračoval?

Jsem soutěživý typ a to hovoří za vše. Každý trénink je závodem, kdy sleduji čas a tempo a snažím se pokaždé zlepšovat. Je to jako droga a úžasný relax. Motivací je moc, protože termínová listina závodů je hodně bohatá. A zase tu máme jeden velký sen – zaběhnout si newyorský maraton.

 

Co na vás platí, když je potřeba vás vyhecovat?

Mám rád pohodu, klid a dobrou náladu, takže se jen tak nedám. Ale sázka je sázka a při sportu včetně běhání je hecování velmi dobrou motivací. Hecíř umím být velmi kvalitní.

 

Co soudíte o soutěživosti?

Všeho s mírou, ale rozhodně mám raději mírně soutěživé jedince než leklé ryby.

 

Jak vzpomínáte na vaše hudební časy prožité po boku Petry Janů?

Naštěstí ty časy ještě pořád neskončily. Párkrát do roka se scházíme při různých akcích a dodnes spolu vystupujeme. Jsou to pro mě skvělé okamžiky a moc si spolupráce s Petrou vážím. Od první chvíle jsme si padli do oka, prostě jsme si sedli a pokaždé, když se potkáme, je to jízda.

 

Pro nezasvěcené, jak k tomu došlo, že jste začal s Petrou zpívat?

V létě roku 2009 jsem byl osloven, jestli se nechci zúčastnit pěvecké televizní soutěže Duety, když hvězdy zpívají. Všichni ostatní účastníci už měli své pěvecké partnery, a tak jsme se radili, koho dramaturgové osloví, aby vytvořil dvojici se mnou. Navrhl jsem právě Petru, protože už jsme se dříve párkrát potkali a věděl jsem, že je to skvělý člověk. Nemluvě o pěveckých kvalitách. Slovo dalo slovo a bylo to. Díky hlasům televizních diváků jsme pak tuhle soutěž vyhráli a začala naše dueťácká kariéra.

Co vám tento nový rozměr v životě přinesl a jak jej hodnotíte jako zkušenost? 

Přinesl spoustu zážitků, hodně kamarádů a také posílil moji pěveckou sebedůvěru. Svá sprchová pěvecká vystoupení jsem přenesl na prkna kulturních domů, velkých sálů a divadel. Zjistil jsem, že něco málo v tom svém hrdle asi mám a od té doby se to nebojím prodat. (úsměv) A úplně nejvíc si cením nových přátelství například s herci Pavlem Zedníčkem, Simonou Postlerovou, Janou Bouškovou, Terezkou Kostkovou a také se zpěváky Petrem Kolářem, Jitkou Zelenkovou nebo třeba Radkou Fišarovou.

 

Jaký zásadní rozdíl vidíte mezi lidmi z hudební branže a z vašeho oboru?

Všichni jsme běžní smrtelníci z masa a kostí. Všude je potřeba talent, píle, pokora a neusnout na vavřínech. Rozdíl je v tom, že když už zpěvák má písničky, případně choreografii naučenou, jede na vystoupení víceméně s čistou hlavou. Kdyžto například pro moderátora je každá akce něčím novým, a tudíž i příprava na ni je pokaždé jiná. Zase máme větší prostor pro improvizaci, která je podle mě v určité míře při kvalitním moderování nezbytná a je jednou z nejtěžších moderátorských disciplín.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení, doplňky a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Vytvořeno ve spolupráci s:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

LE Hotels Group

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře