Ing. Jiří Nouza - politik

06.10.2014 09:27 | Michaela Lejsková

Jako aktivní politik se dostal během posledních čtyř let na významnou pozici ve vedení pražského Magistrátu. Nadcházející komunální volby rozhodnou o tom, zda bude pokračovat v politické kariéře, ale také v rozdělané práci. Ing. Jiří Nouza (51) má v portfoliu, náměstek primátora hlavního města Praha pro infrastrukturu a životní prostředí, dva velké úkoly stihl na postu náměstka primátora splnit těsně před vypršením mandátu.

 

Kdy a za jakých okolností se z vás stal profesionální politik?

V roce 2009 jsem vstoupil do TOP 09, o rok později jsem se stal zastupitelem hlavního města Prahy. Nevím, zda je tento moment obecně brán jako ten, kdy jsem se stal profesionálním politikem. Ale pro mě je tím přesným datem listopad 2010. Tehdy jsme byli jako TOP 09 na pražském Magistrátu v opozici, a já stále ještě pracoval. Až do listopadu 2011, kdy se koalice v Praze změnila, společenství ODS - ČSSD vystřídala ODS - TOP 09, a stal jsem se předsedou výboru pro dopravu.

 

Proč právě doprava?

Toto odvětví je mi blízké od začátku, kdy jsem vstoupil do Topky. Celkově jsem nějak inklinoval k vyjadřování názorů na dopravu. Odbor se tak ke mně přiřadil zcela samovolně. Ale můj strýc byl mašinfírou a pamatuji si, jak mě vozil na parní lokomotivě. Aniž bych to vůbec tušil, možná už tehdy se rýsovala má kariéra.

 

Máte pod palcem stavbu tunelu Blanka, respektive jeho uvedení do provozu. A dost nečekaně jste stihl vyjednat nové podmínky.  

Od doby nástupu do pozice náměstka Primátora hlavního města Prahy, tedy vloni v červenci, mi Blanka zabírala valnou část pracovního času a nasazení. Po 7. prosinci 2013, kdy Metrostav pozastavil práce na stavbě, se můj zájem o Blanku stal ještě intenzivnějším. Zhotovitel stavby dokončil dílo ve stavební části před pár dny, od 6. října využívají Pražané Trojský most. Termín zprovoznění tunelového komplexu byl sice plánován na duben 2015, ale díky intenzivním jednáním o zrychlení procesu se nám podařilo termín posunout na velmi příjemné datum 2. prosince letošního roku. Tedy na svátek Blanky.  

 

Vy jste na naši schůzku právě přiletěl, manželka je na kongresu. Stíháte se vůbec vidět?

Většinou o víkendu. Takže dnes je pondělí a uvidíme se určitě v pátek večer.

 

Nevidět se - je to dobrý a funkční recept na šťastné manželství?  

Jsme spolu sezdáni od roku 1991, a myslím si, že šťastné manželství dvou zaneprázdněných lidí vyžaduje jen dobře nastavenou vzájemnou toleranci. A nám stačí se vidět takhle málo. Protože jsme naštěstí ten případ, kdy si partneři vzájemně skvěle rozumějí.

 

A do jaké míry manželka tolerovala váš vstup do profesionální politiky?

Mé ženy jsem se před rozhodnutím stát se profesionálním politikem zeptal. A pokud si dobře pamatuji, přijala to jako skutečnost. Ale nemůžu říct, že by z její strany zazněl nějaký zásadní souhlas, ale ani nesouhlas. Rozhodli jsme to společně.

 

Došlo při domácí diskuzi na nějaká zásadní proti? Třeba kvůli propírání vaší osoby v médiích.

Manželka proti mé politické kariéře v zásadě nebyla. Ve chvíli, kdy vstupujete do politické strany, vám skutečnost, že budete propírán, víceméně nehrozí. Propírání v médiích přichází až ve chvíli, kdy politik nebo politička stoupá po schodech nahoru. Ale to člověku na tom úplném začátku příliš nedochází.

 

Na kterém tom pomyslném schodě se nyní cítíte být vy?

Cítím se být náměstkem Primátora hlavního města Prahy. Ale nejsem nyní schopen říci, kam až tyto schody vedou. Každopádně, zcela upřímně řečeno, už to není úplně bezvýznamná pozice.

 

Do vašeho záběru patří pražské parkovací zóny. Nově byly schváleny ty na Praze 5, 6, 8. Budou Pražané konečně spokojeni?  

Tohle téma je dlouhodobě aktivním a živoucím od roku 2010. Původně šlo o zlidštění a zjednodušení parkování v hlavním městě. To, že je v Praze málo parkovacích míst, je realita. To, že jich je nedostatek obecně v jiných českých a evropských městech, je také realita. A musíme se s tím nějak zaobírat. Ale je nutné, aby ta regulace byla co nejpříjemnější pro uživatele. Proto se nyní ocitáme těsně před spuštěním nového systému, který byl prodiskutován a odsouhlasen jednotlivými městskými částmi. Starý systém nyní zasahuje Prahy 1, 2, 3, 7. Podle mapy města a po dohodě s Prahami 5, 6, 4 a 9 je evidetní, že centrum naší metropole vytvoří jakýsi kruh. To má svou opodstatněnou logiku, neboť většina lidí jede do širšího centra kvůli službám a osobním aktivitám. Dále znásobujeme možnost platebních kanálů, ke stávajícím automatům přibydou platební karty a chytré telefony.

 

Vaše portfolium zahrnuje i připravovanou opravu Libeňského mostu. Bude stát opravdu plánované 2 miliardy korun?

Libeňský most je jasnou ukázkou, jak fungují informace směrem k médiím a následně směrem k veřejnosti. Schválili jsme záměr na vypsání veřejné zakázky na opravu. V textu je napsáno, že předpokládané náklady podle odhadu projektanta jsou 2 miliardy. Tečka. A všichni už říkají, že přestavba mostu bude stát tolik. Tu cenu ale reálně nikdo neví.

 

A na kolik tedy přestavba Libeňského mostu vyjde?

Finální cenu stanoví teprve soutěž, která proběhne podle zákona o veřejných zakázkách. Zodpovědně mohu říci, že to nebudou 2 miliardy na korunu přesně. Soutěž má jasně daná specifika, podmínky a kvalifikační předpoklady. Na straně zadavatele je absolutně legitimní, aby po firmě, která se nabízí jako schopná zajistit stavbu nebo úpravu v takovém rozsahu, požadoval určité dovednosti, kapacitu a měla by to být společnost, jenž se zabývá stavebnictvím a rekonstrukcemi takových objektů. Ale kolik to bude všechno přesně stát se opravdu dozvíme nejdříve za třičtvrtě roku.

 

Jaký je Váš osobní cíl?

Chtěl bych se ve zdraví dožít penze. Vím, že současná situace není jednoduchá, a to především pro zaměstnance. Ale na druhou stranu, je třeba být osobně zodpovědní. Já jsem si od dosažení věku třiceti let odkládal každý měsíc finance na stáří. Zpočátku 500 korun, později 1000 korun a dnes je to 1500 korun měsíčně. Nevím, jestli to bude stačit, ale určitě mi vlastní našetřené finance budou nějakou možnost nabízet. Určitě jsem mohl tyto částky utratit v daném měsíci jinak, ale neudělal jsem to. Protože už v tenkrát jsem pochopil, že bude potřeba, abych se staral o sebe a rodinu do jisté míry sám. Myslet na zadní kolečka je prostě v současném nastavení společnosti důležité, a v dlouhodobém horizontu je bláznivé žít jen daným okamžikem. Nevím, jaká bude má penze, pokud se jí vůbec dožiju. Ale to neví v této zemi vůbec nikdo. Každopádně bych si ji moc rád užil ve zdraví a se svými nejbližšími.

 

A profesní cíl?

Jako politik mám profesní cíl uspět 10. a 11. 10. 2014 v komunálních volbách, a pokračovat v rozdělané práci. Otevřeně říkám, že mě ta práce baví, dělám ji rád a v tuto chvíli chci uspět a zůstat zhruba ve stejné exekutivní funkci, kterou zastávám nyní.

 

Jak by podle vás vypadalo ideální politické uskupení na pražském Magistrátu po volbách?

Dva subjekty, které by spolu uzavřely koaliční smlouvu, ale to se bohužel zřejmě nestane. Přestože nerad tipuji, myslím, že budou minimálně tři a neskromně budu tvrdit, že Topka v Praze vyhraje. Ale nejsem schopen odhadovat jestli více či méně, pro mě by opakování výsledků z evropských voleb bylo velkým úspěchem, a zisk volebních hlasů kolem 20 procent považuji za splnění úkolu.

 

Považujete se za dobrý vzor pro své tři děti?

To skutečně nevím. Devítiletá dcera by řekla, že jo. Co by řekl dospělý syn, nevím, a u toho šestnáctiletého si nejsem vůbec jistý. Za sebe říkám, že jsem si v uvozovkách splnil své úkoly, které jsem si určil při výchově dětí - všichni umí lyžovat, plavat a jezdit na kole. Synové navštěvují gymnázium, což považuji za rozumné, a vím, že se budou nadále vzdělávat. Oba sledují sportovní kariéru, jsou dobře jazykově vybavení. Kdybych byl býval v roce 1980 věděl, k čemu budu angličtinu potřebovat, tak bych se lépe učil. Děti tu výhodu dneska proti nám mají, a někdy si říkám, jestli ten život nemají až příliš snadný. To ale k rodičovské polemice patří. A když se s manželkou dostaneme do prostoru pokojů našich dětí, nejraději bychom utekli nebo všechny věci vyházeli z balkonu. Já jsem, bohužel, jedináček, a nebyl jsem nadšený z pomoci v domácnosti. Ale normálně jsem dělal vše, co se po mně chtělo. Tak si se ženou občas klademe otázku, kde jsme udělali chybu. Jestli jsme se například moc něvěnovali sportům, anebo zda jsme dětem tu cestu do života nezameteli víc, než bylo třeba. Ale nemůžu si na ně stěžovat - jsou slušní, chovají se přiměřeně a nevím, co zažívali moji rodiče a genereace rodičů před námi, ale řekl bych, že se to vše opakuje, jen v trochu jiných mantinelech.

 

Uměl byste si představit svůj život v důchodu mimo hranice naší země?

Jsem patriot Čech a Pražák, a stěhovat se rozhodně nechci. Měsíc-dva-tři v cizině by byly asi přijatelné, ale pohled na Hradčany a Čechy by mi chyběl. Tatínek má chalupu po mém dědečkovi v Kořenově, což je oblast těsně před Krkonošemi. Strávil jsem tam dětství, mám to tam skutečně rád a právě v Kořenově bych uměl v důchodu žít.

 

Pro vás je sport velmi důležitý. Jak moc se této aktivitě věnujete?

Rád bych více. Hokej stále miluju, ale už nehraju. Ale po revoluci jsem díky tomuto sportu prožil mnoho naplňujících okamžiků. Byl jsem u zlata ve Vídni i v Rize, když kluci vybojovali stříbro. Jsem vděčný sportovní divák a osobně bych chtěl v důchodu sportovat daleko víc. Momentálně občas hraju golf, rád bych i tenis, ale to mi trochu komplikuje jeden meniskus. Budu se muset zamyslet na svoují váhou, když už i kolega Škromach zhubnul 28 kilo. Za to mu patří mé velké uznání. Co se týká mé podpory sportu, řeším granty a moc rád spolupracuji s kolegou Petrem Břízou, naším hokejovým reprezentantem. On má podporu sportu systematicky a velmi rozumně zpracovanou, dávám hodně na jeho názory a důvěřuji mu. Jeho program je skvělý a jeho tým ho dělá moc dobře.

 

V médiích jste byl propírán ohledně působení ve společnosti Zevyp. V čem byla tehdy potíž?

V roce 2009 jsem nastoupil do Zevypu. Tenkrát jsem dostal nabídku od kolegů, kterým jsem v průběhu své profesní kariéry důvěřoval. Jednou z činností Zevypu byla stavební firma, společníci chtěli rozšířit portfolium, a tak jsem zahajoval a obnovoval její provoz v tomto oboru. Během dvou let se mi podařilo dostat firmu na poměrně slušné obraty, ale v letech 2008 a 2009 začala krize, a Zevyp byla společnost spíše s menším obratem do 150milionů korun, takže nám moc nepřicházely zakázky. Než jsem se rozhodl jít do voleb, probíral jsem s majiteli možné angažmá v politice. A ve chvíli, kdy jsem nastoupil na magistrát jako uvolněný předseda výboru pro dopravu, probíhalo ve společnosti Zevyp tradiční likvidační řízení. Celému procesu jsem byl účastněn, neboť mám ve zvyku dotahovat věci do konce. Společnost nakonec všem svým závazkům dostála. Z funkce jsem odešel na konci roku 2012, takže jsem se snažil vrátit do byznysu, ale záležitost se půl roku vyvíjela, dostal jsem nabídku na odkup většiny akcií a zjednodušeně řečeno jsem se zapomněl přiznat k tomu, že jsem ty akcie získal. Byla to chyba na mé straně. A než jsem se stal náměstkem, společnost opět přestala vyvíjet jakoukoli aktivitu, což je patrné ze všech daňových přiznání. Takže já toto své propírání spíše dávám do souvislosti s tím, že jsem byl ve sporu s ředitelem odboru městských investic. Tato skutečnost o mém pochybení se tedy vytáhla a chtěli mě usmažit. V tuto chvíli čekám, jak dopadnou volby, abych se případně vrátil do práce.

 

Stal jste se patronem evropské Linky Ztracené dítě. Proč tuto podporu považujete za osobně důležitou?

Jsem otcem tří dětí. Jeden syn je již dospělý, druhý téměř. Ti se o sebe asi umějí postarat. Ale za pár let se stanou také rodiči a vím, že budou mít o své děti stejný strach, jako máme my s manželkou o ně. Není to panický strach, je to obava, kterou vyvolává nastavení naší společnosti. Představa, že se mi jen někde v centru ztratí na pár minut naše devítiletá dcera, protože se někde zakouká do výlohy, mi nahání hrůzu. Nechci ani pomyslet na strach, který musejí prožívat rodiče, když se jejich dítě stane obětí únosu. Děti si kradou navzájem dospělí, kvůli neschopnosti se domluvit na péči, děti unášejí společensky nepřizpůsobiví a nebezpeční lidé, které bohužel systém nezachytil včas, a většinou to končí tragicky. Proto si myslím, že provozování evropské linky 116000 i v ČR je důležité, a aktuální hudební projekt Notes 4 Kids, který má existenci Linky přinést do povědomí široké veřejnosti, považuji za příjemý, zábavný a účinný.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Lucie Vítková

Foto: archiv MHMP

Oficiální stránky: www.jirinouza.cz

Produkce: Michaela Rálišová

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře