prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. - rektor ČVUT

Studentem Stavební fakulty Českého vysokého učení technického se stal po absolvování Střední průmyslové školy v Kadani. Jeho velkou láskou byly mosty a v tomto směru se realizoval v Londýně, kde byl v roce 1990 přijat do Bullen Consulting Engineers London (pozn. redakce: soukromá konzultační firma, zabývající se projektováním v oboru stavebnictví). Právě tam se stal hlavním designérem tří mostů, které byly později realizovány na dálnici Gattwick–Londýn. Další zrealizované projekty na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve funkci rektora ČVUT je od roku 2014. Ve své pozici zůstává vždy realista, preferuje formu dialogu a zasazuje se o dobrou spolupráci všech fakult náležících pod ČVUT.

foto: Robert Vano

Jak vzpomínáte na vaše studia na vysoké škole a proč tehdy padla volba právě na Stavební fakultu ČVUT?

Vzpomínám na ně rád, bylo to nejkrásnější období mého života, relativně bezstarostné. Už na škole jsem začal uskutečňovat svůj dětský sen, tedy navrhovat a stavět mosty. Dařilo se mi to výborně i na stavební fakultě, už ve 4. ročníku studia jsem byl přijat jako asistent na katedru stavební mechaniky. Měl jsem za sebou i několikaletou praktickou zkušenost, nejprve prázdninové zednické práce na stavbách, později práce technického vedoucího odstřelů ve Výzkumném ústavu hnědého uhlí v Mostě.

Jak je možné, že jste po roce 1989 nepodlehl trendu podnikání?

Velmi rád učím, bavila mě a stále baví práce se studenty, je to povznášející pocit přicházet do posluchárny zaplněné studenty a vědět, že musím podat profesionální výkon nejen z podstaty věci, ale také proto, že si uvědomuji, že v posluchárně sedí minimálně patnáct studentů, kteří jsou chytřejší než já. Je to velmi motivující práce a úžasně inspirující. To byl také jeden z vážných důvodů, který mě udržel v tehdy velmi špatně placené profesi. Po návratu z Londýna jsem při práci na ČVUT drobně podnikal v oboru statiky stavebních konstrukcí. A pak přišel zlom – na univerzitě se začaly řešit výzkumné projekty, a to znamenalo více peněz, a hlavně paralelně k přednášení zajímavou vědeckou práci.

foto: Robert Vano

Co bylo po škole dál? Jak vás ovlivňoval a formoval život v praxi?

Jsem odmalička velmi prakticky založený člověk. Baví mě zkoumat nové věci, ale ještě víc realizovat nápady. Mám řadu realizovaných staveb a konstrukcí, kromě zmíněných mostů také rozhlednu, lávku pro pěší, mnoho rekonstrukcí, speciálních stavebních konstrukcí, jako například samonosné fasádní pláště, základy velkých strojů, zařízení továren, komíny, zásobníky ropných produktů a další. S praxí jsem v neustálém kontaktu a jako vedoucí Experimentálního centra jsem s průmyslovými firmami prováděl prakticky zaměřený smluvní výzkum.

Kdy jste začal reálně uvažovat o tom, že se stanete akademikem?

Reálně až v okamžiku, kdy jsem dostal nabídku stát se asistentem prof. Chobota na katedře stavební mechaniky. Ale to, že budu jednou docentem, později profesorem a dokonce rektorem mě, kluka z malé vesnice u Litvínova, ve snu ani nenapadlo.

foto: Robert Vano

Jak se v tomto oboru sešla představa s realitou?

Úplně jednoduše a nějak samozřejmě. Neměl jsem přehnané představy. Byl jsem a stále jsem realistický a troufám si říci pokorný člověk. Realita mě spíš příjemně překvapovala. Navíc jsem byl obklopen nejen mimořádně inteligentními lidmi na katedře a fakultě, ale zejména lidmi s vynikajícími lidskými vlastnostmi. Nemůžu je vyjmenovat, ale za všechny doc. Eva Doležalová, prof. Jiří Šejnoha a zejména prof. Zdeněk Bittnar. Ten mě inspiruje dodnes.

Jak si podle vás stojí akademici v rámci společenského povědomí a prestiže u veřejnosti? A máte někdy chuť takový status sám formovat?

Myslím, že si stojí velmi dobře. V žebříčku prestiže jsou akademici v čele a myslím, že opodstatněně. Mnohokrát dokázali zaujmout morální postoje a získat si tím respekt ve společnosti. Mimořádný byl rok 1989, kdy studenti a akademici byli v čele společenských změn. A jestli mám chuť takový status formovat? Takou ambici si netroufám mít. Stačilo by mi, kdybych přispěl aspoň malým dílem k tomu, aby se k sobě lidé chovali slušně, respektovali se navzájem, byli ohleduplní, korektní a méně závistiví.

Rektorem ČVUT jste od roku 2014. Jaké vlastní inovace jste na univerzitě zavedl a v čem se naopak držíte při zdi a proč?

ČVUT je konzervativní instituce a zavést inovace je poněkud obtížné. Snažím se o inovace ve vzdělávací činnosti, připravujeme unikátní projekt zveřejňování přednášek, kterým bychom rádi zvýšili atraktivitu výuky, sjednotili jsme harmonogram akademického roku, schválili jsme nový Studijní a zkušební řád pro studenty ČVUT, který je náročnější, než byl ten předchozí. Pokud jde o vědeckou, uměleckou a tvůrčí činnost, odměňuji nejlepší akademické pracovníky za výsledky uplynulého roku Cenami rektora a jen vloni jsem udělil Ceny rektora ve výši téměř 5 mil. Kč. Snažím se o efektivnější fungování procesů na ČVUT a diskutujeme možnost vytvořit jednu společnou katedru jazyků, případně jednu společnou katedru společenských věd. Postupujeme pozvolna, protože radikální řešení nebývají úspěšná. A zejména na akademické půdě je potřeba dialogu a komunikace větší než na jiných pracovištích.

foto: Robert Vano

Které fakulty spadají pod ČVUT?

ČVUT má osm fakult. Stavební, strojní, elektrotechnickou, jadernou a fyzikálně inženýrskou, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství a informačních technologií, má také pět vysokoškolských ústavů: Masarykův ústav vyšších studií, Kloknerův ústav, Ústav tělesné výchovy a sportu, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov a Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky, a jeden vědecký ústav – Ústav technické a experimentální fyziky, a další součásti.

Jakým způsobem koordinujete spolupráci samostatných fakult v oblasti marketingu a PR?

To je trochu bolavé téma univerzity. Fakulty jsou do značné míry samostatné. Souvisí to s jejich samostatnou právní subjektivitou, kterou měly před rokem 1998. A od té doby se mnoho nezměnilo. Fakulty dosud mají svoje vlastní oddělení PR a marketingu. S mým nástupem do funkce rektora se podařilo docela dobře koordinovat činnost v této oblasti, aby nedocházelo ke zbytečným kolizím, nebo duplicitám. V poslední době se to daří, zejména proto, že je to prováděno nenásilnou formou, diskuzí jak s jednotlivými pracovníky, tak s děkany.

Jaký způsob propagace se vám v praxi osvědčil nejlépe?

Nejlépe fungují sociální sítě. Když máme zajímavé téma, máme obrovskou sledovanost na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu, velmi dobrý způsob, ale ne tak snadno dosažitelný, je televize. Snažíme se, já osobně i moji kolegové, prezentovat ČVUT jako prestižní univerzitu a odkazovat na fakulty a ústavy ČVUT, odkud přicházejí témata. A to se docela daří.

foto: Robert Vano

Čím je podle vás způsob propagace vysokých škol specifický?

Propagace vysokých škol je pro nás velmi důležitá. Cílíme na děti už v mateřských školách, na základních a také na středních, kde už jsou mladí lidé téměř rozhodnuti o své budoucnosti. Nejdůležitější jsou pro nás maminky dětí na základní škole. Ty rozhodují o tom, kam jejich dítě půjde studovat, zda z něj bude právník, lékař nebo inženýr. Specifické je to tím, že neplatí principy běžného marketingu, musíme propagovat univerzitu uměřeně našemu poslání a také našim finančním možnostem.

Co konkurence, jak moc si dýcháte na záda a jak spolu komunikujete?

Konkurence je velká, studenti si vybírají také podle toho, kde mají největší šanci uspět. A to na ČVUT rozhodně není. Takový signál navenek nedáváme. Naopak, jsme náročná univerzita, ne každý student u nás studium dokončí. Ale pokud se tak stane, má vynikající startovní pozici. Nemá problém najít zaměstnání, může si vybírat, zda bude pracovat v Čechách, nebo zamíří do zahraničí. Nemáme nezaměstnané absolventy.

foto: Robert Vano

Které období v roce patří v rámci vaší funkce k nejhektičtějším?

Nejhektičtějším obdobím je rozhodně listopad, prosinec a leden. Konec finančního roku a začátek kalendářního, kdy se předkládají zprávy o řešení projektů. Ale ani v dalších měsících to není o mnoho „lepší“.

Kolik studentů ČVUT statisticky studium reálně dokončí? A kolik jich zůstává profesně v oboru?

Univerzitu průměrně dokončí o něco víc než 50 % studentů z těch, kteří ke studiu nastoupili. Je to různé podle oboru studia a fakult, ale uvedené procento je průměr za celé ČVUT. Informaci o tom, kolik z nich zůstává v oboru, nemáme, ale odhad je zhruba 60 % až 70 %.

Kterých společenských projektů či aktivit se ve své pozici účastníte?

Účastním se mnoha různých. Od účasti v Bohemia Herritage Fund, přes Radu pro varhany do Betlémské kaple a katedrály Svatého Víta, Václava a Vojtěcha, konto Bariéry, Radu Národní knihovny, Kampus Dejvice, architektonickou soutěž Inspirelli Award, až po spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Nadací na podporu studentů střední školy v Kadani, podporu mateřské a základní školy „Lvíčata ČVUT“. A dělám to rád, protože to patří k funkci, kterou zastávám.

foto: Robert Vano

Jaký je váš styl práce?

ČVUT je obrovská instituce a její organizační struktura je rozsáhlá, osm fakult, pět VŠ ústavů, další součásti jako knihovna, nakladatelství, koleje a menzy, archiv, mateřská škola, základní škola, studentské samosprávy, to všechno patří do mého pracovního programu. Styl práce je převážně manažerský prostřednictvím orgánů ČVUT, ale nutně musím jednat osobně s mnoha představiteli součástí ČVUT a řešit každodenně spoustu problémů. Pracuji denně více než 12 hodin a do toho nepočítám společenské akce.

Co patří k vašim zásadám?

Mojí zásadou je být pracovitý, korektní, umět naslouchat, dokázat rozhodovat a řídit a jít příkladem ostatním.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano

Vytvořeno ve spolupráci:

ČVUT: www.cvut.cz

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-2-2016.html

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře