Revizor Dopravního podniku hlavního města Prahy

28.12.2012 09:06 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Tato profese nabádá k určité jemné opatrnosti, která se může přenášet i do soukromí." Revizor Dopravního podniku hlavního města Prahy

 

 

 

 

 

Předem, než představím profesi revizora, avizuji, že s ohledem na nutnost zachovat respondenta kvůli jeho práci v anonymitě, zveřejníme v rozhovoru jen ilustrační fotografie. Práce, o které má určitou představu každý z nás, je zajímavé znát také z pohledu kontrolujícího zaměstnance dopravního podniku. Pro některé cestující zvláště obávaného společníka v dopravních prostředcích hlavního města Prahy.

 

Pro náš rozhovor jsme akceptovali, že nezveřejníme vaši fotografii. Co ještě podnikáte za kroky v rámci udržení co nejmenší pravděpodobnosti, že vás někdo opakovaně pozná? Probíhá i nějaké cílené maskování?

Kromě sdělovacích prostředků cílené maskování neprobíhá.

 

Co většinou vede revizory k volbě tohoto povolání?

Pokud opomineme fakt, že každého motivuje něco jiného, důležitým prvkem může být lukrativní mzdové ohodnocení, které je přibližně 35 000 korun měsíčně. Podstatným motivačním prvkem je i práce ve velké organizaci s budoucností, jakou DPP určitě je.

 

Jaké jsou podle vás pro tuto práci vhodné předpoklady?

Každý uchazeč o tuto pozici prochází vstupním pohovorem za účasti psychologa. Vybraní uchazeči musí poté projít psychologickým vyšetřením. Během pracovního poměru jsou organizována psychologická školení se zaměřením na zvládání stresu, na předcházení problémům a řešení konfliktních situací atd. Výběrovým řízením projde až 400 zájemců o tuto profesi. S tím, že do kurzu je vybráno pouze 25 až 30 uchazečů, tudíž kritéria výběru jsou velmi náročná a důkladná. Kurz je měsíční a je ukončen závěrečnou písemnou zkouškou.

 

Jak často k takovým náborům dochází?

Práce přepravního kontrolora je psychicky i fyzicky velmi náročnou činností a přirozeně zde dochází k určité fluktuaci pracovníků. Dle potřeby jsou proto organizovány přibližně jednou ročně nábory a výběr nových revizorů. V současné době je v zaměstnaneckém poměru 159 přepravních kontrolorů

 

Komu byste výběr takového povolání vůbec nedoporučoval?

Jednoznačně těm, kteří nedovedou jednat s lidmi, kteří nedovedou ovládat své emoce, kterým nevyhovuje nepřetržitá služba, kterým chybí asertivita. Zároveň musím dodat, že i těm, kteří nedovedou prohrávat, protože i o tom je mnohdy práce revizorů.

 

Jak vypadá školení na revizora a co se musíte naučit, než začnete práci vykonávat?

Školení připomíná školní léta, uchazeči se na měsíc znovu vrátí do lavic. Naučit se musí všemu, co je potřeba. Tarif Pražské integrované dopravy, zákony, přepravní řád, provozní předpisy, základy linkového vedení dopravně obsluhovaného území a tak dále.

 

V jakém poměru je teorie a praxe?

Praxe, zejména z hlediska pracovního prostředí je pro absolventy poněkud jiná, zpravidla nečekají od zákazníků tolik agresivity, lží a hrubostí. Co se týče teorie, tak tu všechnu v praxi využijí – neučíme je nic zbytečně.

 

Máte přehled, kolik revizorů na Prahu je v hlavním pracovním poměru a kolik externistů? Kdo jsou lidé, kteří pracují na plný úvazek? Pracují pro DPP nějací externisté, –revizoři-brigádníci?

V hlavním pracovní poměru je v současné době 159 zaměstnanců, externě žádný.

 

Jak ze svého pohledu hodnotíte úroveň a dostupnost dopravních prostředků po hlavním městě?

Bez nadsázky – je perfektní, a to ve srovnání s jinými městy. Podle analýzy německého autoklubu ADAC skončil Dopravní podnik hlavního města Prahy na 3. místě v Evropě. Myslím, že tuto skutečnost potvrdí každý cizinec, který si Pražskou integrovanou dopravu vyzkoušel.

 

Kdo jsou lidé, které kontrolujete primárně?

Kontrolujeme všechny bez rozdílu. Nicméně děti do 6 let, resp. do 10 let a důchodci nad 70 let mají PID zdarma, tudíž tato věková skupina je co do kontrol nejmenší. Statistiky ukazují, že nejvíce černých pasažérů je ve věku od 19 do 30 let.

 

Kontroluje někdo kontrolora? Jakým způsobem je vyhodnocována vaše práce?

Kromě důsledné kontroly samotnou veřejností také vnitřními kontrolními orgány, ale především vedením pracoviště, které má přímo na starosti tuto kontrolu.

 

Které hromadné prostředky a místa patří v Praze k těm nejvíce kontrolovaným?

Kontroly jsou prováděny rovnoměrně po celém dopravně obsluhovaném území, i když veřejnost tvrdí, že nejvíce revizorů je v metru. To je subjektivní dojem, protože i za relativně krátkou dobu, kdy provádějí kontrolu v metru, jsou na rozdíl třeba od tramvají viděni všemi procházejícími cestujícími.

 

Jaká základní pravidla revizor musí při práci dodržovat? Je pro vaši práci určen nějaký fungující systém, nebo máte volnou ruku v tom, které hromadné prostředky zrovna zkontrolujete?

Revizor je povinen dodržovat harmonogram směn a pracovištěm určené dopravní prostředky, což zdůrazňujeme. Dodržování kontroly v určených dopravních prostředcích je přísně kontrolováno. Práce je rozdělována tak, aby nikoho nezvýhodňovala a naopak.

 

Jaké procento žen tuhle práci vykonává?

Přibližně 10 %.

 

Máte nějakou pravidelnou, stálou pracovní dobu? Kdy je frekvence kontrol největší?

Revizoři pracují na třísměnný provoz - ráno, odpoledne a v noci. Ve všední dny je v terénu každý den průběžně asi 100 revizorů, o víkendech přibližně 60 revizorů.

 

Je nějaký den, ve kterém cestující nepodléhají kontrolám platných jízdních dokladů? S čím jsou takové výjimky spojené?

Při veškerých výjimečných situacích (jako například při zničující povodni v hlavním městě v roce 2002) mohli cestující po určitou dobu jezdit v Praze zdarma a revizoři v provozu fungovali jako kvalifikovaní informátoři PID.

 

Musí probíhat kontrola jízdného vždy ve větším počtu revizorů, nebo může revizor kontrolovat jen sám?

Tato záležitost je stanovena rozpisem služeb a je to ryze interní záležitost. Přesto se z bezpečnostních a třeba i „důkazních“ důvodů snažíme, aby kontrolu revizor sám neprováděl.

 

Kolik průměrně za jediný den přistihnete černých pasažérů? Jsou to obvykle podobní lidé?

Přibližně 8 až 10. Statistika udává, že ve více než 50 % jsou to cestující od 19 do 30 let.

 

Co byste řekl na revizory, jsou soudní, nebo dávají pokuty za každou cenu, ačkoliv pasažér úmyslně na černo nejede?

Ve velké většině jsou soudní, a to i v případech, když se k nim cestující zrovna vhodně nechová. Posoudit, zda se jedná o úmysl, nebo ne, je někdy velmi obtížné, přesto mnohdy cestující tolerance využívají.

 

Sledujete s nástupem elektronických jízdenek nějaké výhody a případné nevýhody při výkonu své práce?

Bavíme-li se o elektronických jízdenkách jako takových, je to samozřejmě obrovská výhoda. Pro revizory se však mírně snižuje produktivita práce – zkontrolují méně cestujících.

 

Nastávají jistě situace, kdy si cestující jízdenku koupí, a než mu přijde potvrzení formou SMS, nastoupí. Doručenku dostane, ale shodou okolností je vyzván k předložení dokladu ještě dříve. Vy jste oprávněn dát mu pokutu. Přesto, chápáno lidsky, on fakticky neměl v úmyslu jet na černo. Jak tolerantní jste v takových případech?

V praxi se obtížně pozná, kdo úmyslně odeslal požadavek na SMS jízdenku až po započaté přepravní kontrole a kdo nastoupí ještě s nepřijatou jízdenkou. Revizor řeší jednotlivé případy individuálně, i když pravidla jsou jasná – „Cestující smí nastoupit do vozidla nebo vstoupit do přepravního prostoru pouze s již přijatou platnou SMS jízdenkou.“ Jiná situace nastane, když v mobilních sítích jednotlivých operátorů vzniknou výpadky a chyby při potvrzování požadavku. Pro cestujícího však nedoručení zpětné zprávy nepředstavuje nikterak závažné nebezpečí, protože o zaslaných požadavcích je vedena evidence a lze ji zpětně dohledat. Při případné přepravní kontrole je pak důležité kontrolorovi klidně vysvětlit vzniklou situaci a kontrolor by měl platnost SMS jízdenky dle sděleného telefonního čísla ověřit. Pokud kontrolor platnost SMS jízdenky ověřit nedokáže, nemá jinou možnost než provést zápis a uložit přirážku. V takovém případě je pak nejlepším řešením s kontrolorem se nedohadovat a podat na pracovišti přepravní kontroly osobně nebo písemně námitku proti uložené přirážce. Při prověřování takové námitky dokážeme nahlížet do databáze operátora, zjistíme přesně čas odeslání požadavku a případnou neoprávněně uloženou přirážku stornujeme.

 

Poznáte, kdy se cestující lidskost revizorů snaží zneužít?

Pozná se to někdy obtížně. Stačí se jen podívat na internet, kolik je tam „lidských“ návodů, jak přelstít revizora. Návodů, jak okrást ty, kteří si za službu poctivě zaplatili, jak okrást všechny daňové poplatníky.

 

S jakou nejabsurdnější výmluvou na nechtěnou jízdu na černo jste se setkal?

„Z viny Dopravního podniku si nemohu koupit jízdenku na každé stanici a zastávce, tudíž jedu na černo a vy hrubým způsobem manipulujete s mojí osobou a nedáváte mi výběr svobodného rozhodnutí, čímž porušujete hned několik článků Listiny základních práv a svobod.“ (úsměv)

 

Na co se černí pasažéři nejčastěji vymlouvají?

Vymlouvají se úplně na všechno, nejčastěji „je to výjimečně, zapomněl jsem, jsem vystresovaný, nikdy na černo nejezdím, nemohu jízdenku momentálně najít, na zastávce nebyl automat na jízdenky, v televizi říkali, že nemáte na nic právo, právě se mně rozbil mobil“. A mnoho dalších.

 

Dokážete si v případě, že nemáte k ruce doklady, nějak ověřit, zda osobní údaje, které černý pasažér uvádí, jsou pravdivé?

Pouze prostřednictvím policie.

 

Jaké máte zkušenosti s turisty, kteří se snaží orientovat v MHD a podmínkách jejího využití?

Je velký rozdíl, ze které části světa turista pochází. Vzhledem k tomu, že odbavovací systém je v Praze velmi podobný jako v jiných evropských velkoměstech, by to pro turistu, který má snahu za služby zaplatit, neměl být velký problém. Navíc je o způsobu odbavení dostatečný informační systém. Problém může nastat jen v ceně a volby jízdenky, která nemusí být vzhledem k tarifu vždy pro cizince srozumitelná.

 

Setkáváte se s tím, že jezdí na černo spíše jednotlivci, nebo i skupinky lidí, ať už jde o turisty nebo místní?

Není v tom rozdíl.

 

Tolerujete třeba v rámci minut propadlý lístek, na což například může mít vliv dopravní situace?

Samozřejmě.

 

Jak vypadá takový typický černý pasažér a co ho obyčejně prozradí? Převažují mezi nimi více ženy nebo muži?

Specifikaci podle vaší otázky si raději necháme pro sebe, nechceme dávat nepoctivým zákazníkům návod, jak typické příznaky v budoucnu odstranit. Ženy – muži, je to tak 50 na 50. Statistika se v tomto směru ale nevede.

 

Jak obecně hodnotíte, že se dá v podmínkách využívání MHD orientovat a co v tomto směru napomohlo výrazně usnadnit orientaci?

Orientování se v PID hodnotím jako velmi dobré, k čemuž dopomáhá celkový informační systém.

 

Vnímáte, že se lidé této profesi věnují spíše krátkodobě, nebo dlouhodobě? Jak dlouho tuto práci dělá některý z revizorů služebně nejdéle?

Je to různé, někdo vydrží do prvního konfliktu s cestujícím, někdo mnoho let. V současné době je na kontrole ojedinělý rekordman – 37 let.

 

Mají revizoři povoleno nebo doporučeno chodit nějak ozbrojeni pro svoji ochranu v případě napadení? V jakém procentu dochází k takovým problémům?

Ne, v žádném případě. Bohužel, i když se počet napadení revizorů rok od roku snižuje, přesto dochází v průměru  ke zhruba 50 napadením za rok. Profese přepravní kontroly měla, má a bude mít vždy konfrontační ráz, to je prostě dáno touto profesí.

 

Bohužel po roce 1989 výrazně vzrostl odpor proti autoritám, kontrole, hlavně jako zkreslený výklad demokratického chování. Jiří Guth-Jarkovský o přepravní kontrole napsal, že „…to není úřad sympatický, ale byl by zbytečný, kdyby bylo možno se vším všudy spolehnouti se na poctivost bližního. A pokud toho nebude, musíme se s ním spřáteliti, byť by i poctivci nebyl vhod – jen nepoctivec musí míti před ním obavu.“

 

Dokážete odhadnout problematické situace?

Většinou ano, ale stává se, že k napadení dojde naprosto nečekaně. Žádná příručka ani školení není v tomto směru stoprocentní.

 

Naučila vás tato práce nějakému zvláštnímu přístupu k lidem či k odhadu na lidi, který se vám promítá i do soukromí?

Nevím. Pravdou ale je, že spolehnout se na první dojem při komunikaci s neznámou osobou se vším všudy nemusí být vždy to pravé ořechové. Právě naopak. Tato profese nabádá k určité jemné opatrnosti, která se může přenášet i do soukromí, i když si stokrát přikazujete, že budete soukromí od práce striktně oddělovat. Myslím, že se to úplně nedá. Snažím se, aby problémové situace, které je nutné v rámci mého povolání řešit, byly bez emocí, ať už jednám s kýmkoliv. Mnohá rozhodnutí je lepší nechat uležet, až emoce vyprchají a převládne konstruktivní jednání a názor. Tato pravidla, která se snažím dodržovat v zaměstnání, určitě ovlivňují i mé soukromí.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: archiv DPP

Vytvořeno ve spolupráci s DPP www.dpp.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

 

Komentáře