Barbora Šporclová Kodetová, DiS. – herečka, moderátorka

Je dcerou herce Jiřího Kodeta a Soni Kodetové, prapravnučkou legendárního plzeňského herce Vendelína Budila a vnučkou známé meziválečné herecké hvězdy Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta. Jejími „pradědečky“ byli herec Jiří Steimar a sochař Emanuel Julian Kodet. Absolvovala Pražskou konzervatoř, později získala ve svém oboru titul Dis. Mezi roky 1991–1996 byla členkou Národního divadla v Praze, posléze vyzkoušela i menší scény: Mladá Boleslav, Činoherní klub, Kašpar, Viola, Studio DVA… Lidé si ji nejvíce vybavují díky roli šéfredaktorky Alice z populárního seriálu Redakce (2004), ale zazářila i v mnoha filmech, z nichž dva byly z americké produkce. Od roku 2015 je provdaná za houslistu Pavla Šporcla a je matkou tří dcer.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Hned v úvodu si musím povšimnout vašich slavných příbuzných, mezi nimiž dominuje například herec Vendelín Budil nebo herečka Jiřina Steimarová. Jaký máte vztah k hereckým osobnostem tzv. „nejstarší gardy“ herců?

Herectví je jednou z nejstarších profesí vůbec. Zrovna včera jsme se o tom bavili s Pavlem, že hudba a její forma byla do historie zapsána až o mnoho staletí později než forma divadelní. Naše rodina je světově unikátní. Nestudovala jsem to přesně, ale nemyslím si, že existuje ve světě mnoho podobných. Vezměte si, že například já jsem již legitimní šestá generace herců. A to nepočítám Josefa Jiřího Kolára, který byl, velmi pravděpodobně, otcem Vendelína Budila. Je tedy jasné, že mám k historii divadla vztah. Byla jsem vychovávaná k úctě k tradicím. Celá plejáda osobností procházela mým dětstvím i dospíváním. To vás samozřejmě ovlivní na celý život.

Máte nějakou oblíbenou historickou (hereckou) osobnost, která vám byla, či stále je, inspirací?

Třeba právě můj prapradědeček Vendelín Budil. Byl to na svou dobu neskutečně moderní člověk s mnoha schopnostmi. Byl malířem, hercem, režisérem, pedagogem, ředitelem divadla, opery… Přinášel do Čech světová dramata. A byl světově uznávaným představitelem Shakespearových postav. Především krále Leara. Jinak ze světových osobností… Těch je mnoho. Charlie Chaplin třeba.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Ovlivňovalo vás nějak příbuzenství s uměleckými legendami?

Jistě. Táta se s humorem prezentoval jako šlechtic. Měl na mysli právě tuto nepřerušenou rodinnou kontinuitu. V Čechách se ovšem tyto vazby neuznávaly. Naopak. Je těžké žít v prostředí, které neuznává výjimečnost a osobitost. Nicméně cítit v sobě sílu této genetické informace je úžasné.

Jste herečka a moderátorka. Jste z umělecké rodiny. Byl dramatický směr od začátku vaším snem, nebo si rodiče přáli, abyste se věnovala nějakému „praktičtějšímu“ oboru?

Já mám v sobě hereckou krev neředěnou. Takže jsem od malička, co si pamatuji, byla přesvědčena, že je to jediná cesta, po které mohu jít. A stále to trvá. Nicméně jsem momentálně ve fázi, kdy si uvědomuji, že jsem vyrůstala v prostředí uměleckého světa, který je, bohužel, už dávno minulostí. Nebudu se pouštět do kritiky divadla, filmu a televize. Myslím, že je zřejmé, že se náš svět ubírá směrem k povrchnosti a technika a profese ustupují kvantitě. Také okolí po člověku nevyžaduje to, s čím jsem k divadlu šla. Propracovanost, techniku mluvy, přemýšlení o postavě. Neříkám, že je to tak všude, ale obecně to platí. To je pro mě samozřejmě těžké přijmout. Navíc se herectví hodnotí velmi subjektivně a herci jsou často hodnoceni s neúctou. Proto hledám svůj svět, který navazuje na to, v čem jsem vyrostla. Jeviště je má láska. Miluji recitaci, zpěv, monology. Proto jsem se začala více věnovat svým projektům. Ať už to jsou písňové recitály, vlastní divadelní projekty s mou sestrou a další plány, které mám. Ráda bych našla čas i na psaní.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Zaslechla jsem, že vaše maminka měla v kontextu s vaší profesní dráhou zajímavý nápad.

Maminka chtěla, abych dělala archeologii. Nevím, kde to vzala. (smích) Čím bych se mohla živit, a dobře, jsou rekonstrukce starých domů. Bytový design. Nemovitosti a zahrady.

Vystudovala jste Pražskou konzervatoř. Kdo patřil k vašim pedagogům?

Jana Vaňková, Blanka Bohdanová, Dalimil Klapka.

Vzpomenete si na nějakou humornou příhodu z období studií?

Humornou? Já v té době žila pro lásku a s tím bylo tolik trápení. (smích) Také v době mých studií probíhala revoluce. Bylo to velmi intenzivní dospívání. Ale moc ráda vzpomínám na hodiny herectví. Každý z mých profesorů mi dal něco jiného. Jana Vaňková přátelství a pochopení, že improvizace je důležitá. Blanka Bohdanová techniku a opravdovost prožitku. Byla úžasná. Dalimil Klapka mi dal důvěru! Což bylo něco. Věřil ve mne! Důvěra a laskavost těchto tří kantorů mi následně pomohly získat důvěru sama v sebe, což je nesmírně důležité. A za to jsem jim vděčná.

Od roku 1991 jste byla členkou hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze. Jaká byla vaše nejoblíbenější, případně nejúspěšnější role z těchto let?

Nejoblíbenější… Paradoxně asi Mahulena v Radúzovi a Mahuleně, i když představení se bohužel nepovedlo. Možná to bylo tím, že už v té době jsem podvědomě tíhla k hudbě. Monodrama je úžasná forma vyjádření na divadle i koncertních pódiích. Propojení mluveného slova a hudby je něco, co mě fascinuje. Nejúspěšnější byl určitě Rok na vsi v režii Miroslava Krobota. To bylo překrásné představení.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Na které z hereček Národního divadla, které jste měla možnost tenkrát poznat, ráda vzpomínáte a proč?

Na tolik úžasných dam! Vlastička Chramostová, Jana Preissová, Johana Tesařová, Blanka Bohdanová, Zuzana Bydžovská, Bára Hrzánová, Klára Jerneková… A na mnoho dalších.

Jako herečka jste účinkovala i ve filmech, z nichž dva byly americké fantasy snímky – Duna Davida Lynche z roku 2000 a Děti Duny Franka Herberta z roku 2003. Jak na natáčení obou filmů vzpomínáte?

Tehdy se stal zázrak. Zúročila jsem svou práci pro zahraniční koprodukce té doby. Byla jsem jedna z mála, která uměla aspoň trochu anglicky. Také typově jsem se pro různé projekty, ať už italské, anglické či americké, hodila. Měla jsem štěstí. Bylo to zatím nejúspěšnější období v mé kariéře herečky. Nikdy na tu dobu nezapomenu. Natáčení se neslo v naprosté pohodě, laskavosti, úctě k mému výkonu a vyústilo v dlouhodobá přátelství. Nic podobného jsem v Čechách nezažila. Tedy jednou ano, při natáčení s režisérkou Terezou Kopáčovou v projektu cyklu Nevinné lži. Tereza Kopáčová mi dala možnost a příležitost napsat námět, spolupracovat na scénáři, mimochodem s úžasnou scenáristkou Petrou Ušelovou, a vytvořit a zahrát si postavu, kterou, troufám si říci, by mi nikdo v české produkci ani jinak nenabídl. Bohužel. Jinak televizní film Vedlejší příznaky a jeho hlavní postava je zatím mou nejniternější rolí v české filmografii. Věřím, že není poslední. Také bych ráda ještě zmínila velmi silnou postavu, kterou jsem vytvořila v seriálu České televize Lynch.

Hrála jste také ve filmech Princezna Fantaghiro a Princezna Fantaghiro 2. Je to tak?

Ano hrála. Už je to dávno, dávníčko.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Svou profesi jste na dlouhá léta velmi omezila a věnovala se především rodině. Jak těžké je vrátit se zpět? A dá se vůbec navázat na kariéru herečky po tolika letech?

Je to samozřejmě velmi těžké, musíte si ujasnit mnoho věcí. Jestli se chcete vrátit, jestli je kam se vrátit, jestli máte sílu se vrátit a mnoho dalších věcí. Já nově říkám své „mateřské dovolené“ práce pro rodinnou firmu. Inspiroval mě k tomu pohřeb mimořádné panovnice Alžběty II. a vše, co bylo s ním a s její rodinou spojeno. Ono je to všechno daleko složitější. Já jsem v té době rozhodně neseděla doma a jen neuklízela. Naopak. Zrekonstruovala jsem nádherný mlýn za Prahou, dobře ho prodala, sehnala úžasný byt díky prodeji domu po rodičích… Díky prodeji mlýna jsme později koupili dům v Říčanech. Jsem tedy dost úspěšná v realitách. Jak už jsem zmínila, svou divadelní a televizní tvorbu jsem nikdy úplně nepřerušila. Byla jsem také oporou svému muži, jeho společnicí a troufám si říci, že i jeho nejbližší přítelkyní a profesní zpětnou vazbou. Náš vztah je založen na mém obdivu k jeho umění, klasické hudbě, a na jeho respektu k mé práci pro rodinu. Veškerá starost o naše zázemí i praktický chod domácnosti byly, a stále jsou, převážně na mně. Pak jsem samozřejmě maminkou. Nastala doba, kdy dcery vyrostly, ubyla starost o nemovitosti a nastal prostor pro mne a mou duši. V poslední době zjišťuji, že se mi moc líbí být autorkou, tedy svou paní. Řídit si svůj čas a vymýšlet projekty. S tím souvisí i to, že jsem začala zpívat.

Zpěv byl asi vždy součástí vaší profese. Jak se ale stalo, že jste začala zpívat profesionálně?

Ano, zpěv je součástí herecké průpravy. Ovšem za dob mého studia na konzervatoři ještě nebyl tak exponovaný jako dnes. Dnešní mladí herci už moc dobře vědí, že studovat zpěv je zásadní. My se tehdy soustředili více na činohru. Vždy jsem se zpěvem koketovala, ale opravdu studovat jsem ho začala až před třemi lety. A přede mnou je ještě mnoho práce i každodenní intenzivní trénink. Nebýt úžasné sopranistky a vynikající herečky Jany Šrejmy Kačírkové, nikdy bych nenašla odvahu vylézt na pódium jako zpěvačka. To ona ve mně objevila talent a dodala mi sebevědomí. Zbytek už je má dřina… Tak talentovaná, aby to šlo lehce, nejsem. Ovšem pokud mi to zdraví a hlasivky dovolí, zpívat nepřestanu. Stala se z toho pro mě určitá závislost a láska.

Od roku 2005 žijete se slavným houslistou Pavlem Šporclem. Zkoušela jste se někdy věnovat hudbě?

Hudbě se věnuji. Ale nejsem muzikant. Na žádný nástroj bohužel hrát neumím a už se to asi nezmění.

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Nechal vás Pavel Šporcl někdy vyzkoušet hru na housle?

Naučila jsem se zahrát na housle Všechno nejlepší k jeho narozeninám. To byl vrchol mého houslového snažení. (smích)

Celkem máte tři potomky, tři děvčata. Jdou všechna v uměleckých šlépějích svých předků?

Všechny tři jsou velmi šikovné a zaměřené na humanitní, umělecké směry. Sophinka chce skládat písničky a zpívat. Violettka studuje na Pražské konzervatoři hru na housle a ráda by se také věnovala zpěvu. Lily zase vystudovala bytový design.

Zahlédla jsem měsíc vašeho narození a podle astrologie jste ve znamení Panny. Věříte na charakteristiku člověka podle horoskopu? Zakládáte si na přesnosti a detailu?

Myslím, že určité charakterové vlastnosti jsou ve znameních viditelné. Ale vždy se musí vzít v úvahu rodinné zázemí, genetika. Nic se nedá paušalizovat. Jsem maximalistka, to ano. S věkem jsem ale mnohé přestala řešit tak moc urputně… (smích)

Máte do budoucna nějaký sen, který byste chtěla realizovat?

Teď mám zcela konkrétní sen. A tím je videoklip k písni, kterou pro mě napsali Václav Kopta (text) a Michal Worek (hudba). Také s mou sestrou připravujeme divadelní hru Štědrý, Štědrý večer pro pražské Divadlo U Valšů. Hru napsala má sestra Karolina Kodetová a já ji režíruji. Premiéra je 10. listopadu v Divadle U Valšů…

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Lenka Hatašová

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Bára Kodetová, foto: Lenka Hatašová

Komentáře