Helena Třeštíková - režisérka, dokumentaristka


Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
28.11.2014 12:49 | redakce

Helena Třeštíková je bez nadsázky první dámou Českého dokumentárního filmu a ten jako takový objektivní a neposuzující je. Uvítala nás ve svém bytě, kde jsou přímé odkazy na neuvěřitelný život. Nekřiklavě zavěšená Palachova busta nad psacím stolem, ocenění z všemožných festivalů, fotografie tváří ze známých dokumentů... Listopad je měsícem České republiky a my všichni jako občané bychom se více než kdy dřív měli snažit být lidští. Měli bychom si brát příklad z velikánů naší země, kteří v naprosté skromnosti vytváří velký odkaz, na který jsme a další Češi budou hrdí.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

Během své kariéry jste prošla mnohé vrstvy společnosti. Viděla jste syrové lidství, kruté osudy… Jak potom vnímáte lidskou marnivost?

Jsem asi klasicky žensky marnivá, k tomu bych se přihlásila. Ale není to snad v nějaké nadměrné formě. A z dokumentaristického hlediska je marnivost docela zajímavá.  Nejsem kritik a ani moralista, abych kritizovala něčí vlastnosti. Je to součást doby, která mě zajímá. Protože to, co já dělám, je určitý typ kronikářství, a to se nevyhýbá ničemu. 

 

Považujete se za kronikáře?

Ano! To mi tak nejvíce sedí. Všude jsem byla kronikář. Tábory, škola… ale sama od sebe. Vždy mě to k tomu nějak táhlo. 

 

Nenapadlo Vás tedy psát knihy?

Já se neumím moc vyjadřovat slovem. Psala jsem teď práci o časosběrném filmu, ryze odbornou, o zkušenostech s touto metodou a musel se zapojit můj muž, protože mně dělá problém orientace v delších textech. 

 

V současné době vyučujete na FAMU na katedře dokumentární tvorby. Sama jste tam studovala. Jak vnímáte rozdíl mezi současnými studenty a vámi v jejich věku?

Doba byla jiná, jiní byli i studenti. Tehdy jsme byli přiškrceni tematicky a i rozhledem. Dnes studenti mohou cestovat, jezdí na Erasmus a mají více zkušeností. My jsme byli omezení na náš prostor. To nás poznamenalo, byli jsme víc při zemi.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

  

Stejně si myslím, že Vaše práce bude mít z dlouhodobého hlediska větší váhu než většina „moderních“ prací.

Je hrozně těžké tohle hodnotit. To rozhodne čas. Dnes studenti dělají spoustu zajímavých věcí. Daleko odvážnější v tématech. Třeba politika. Teď běží v České televizi cyklus o expremiérech. Každý si vybral jednoho. To za nás svobodně nešlo a nesvobodně to nemělo smysl. 

 

Když jsme u politiky, sama jste měla takovou epizodní roli jako osmá ministryně kultury. Proč to začalo a proč skončilo?

Byla to opravdu epizodní role. V době, kdy mě oslovili, jsem byla velký filmový aktivista. Pořád jsme řešili něco s politiky a snažili se prosadit to či ono. A najednou mi někdo nabídl něco ovlivňovat přímo. To je lákavé. Vypadalo to jako angažmá na půl roku, kvůli předpokládané neuznané důvěře vládě. Pak se ale našli přeběhlíci, vláda získala důvěru a chystala se nepěkná věc týkající se financování památek. S tím já nechtěla mít nic společného. A tak jsem rychle odešla a tím jsem si u některých licí udělala ostudu. A rekord, který ale pak zlomila paní Peake. Tak už jsem jen stříbrná. Dnes už to beru s nadhledem. 

 

A co současná politická scéna? Teď byly komunální volby.

Teď to vnímám docela euforicky. Moje dcera Hanka kandidovala ve hnutí Pro Prahu 7 a získali 43 procent. Takže s přehledem vyhráli. Bude z ní radní pro kulturu. Pan Čižinský byl jednička na kandidátce a to je skvělý člověk a stejně tak všichni okolo něj. Takže jsem opravdu spokojená. 

 

Prošla jste spoustou životních cyklů. Jak Vás to od mladé studentky změnilo?

Když jsem se hlásila na FAMU, cítila jsem okolo sebe velkou nedůvěru. Rodiče si mysleli, že dělat film prostě není seriózní profese.  Spolužáci z výtvarné školy mi řekli, že jsem se zbláznila, protože jsem nebyla sebevědomá ranařka. Spíš ostýchavá a tichá. A s těmito referencemi jsem se do toho pouštěla, ale měla jsem nejasný pocit, že by to mohlo jít. A když jsem se pak na FAMU dostala, bylo mi jasné, že to je ono. Lidský vývoj je podstata časosběrného filmu. To mě formovalo. Režisér dokumentu proniká do nejrůznějších zajímavých prostředí. Kdybych seděla v ateliéru nad grafikou, tak bych se tam nedostala. Život má víc vrstev. Asi mě to obouchalo.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

Když se podíváte zpátky, vidíte nějakou výčitku?

No tak někdy byla těžká období. Když jsem měla malé děti, bylo to na hraně. Měli jsme paní na hlídání. Můj syn Tomáš jednou prohlásil, že vzpomínka na dětství je prázdná lednička, ale tedy kecal, to se nikdy nestalo. Kariéru jsem kvůli dětem přibržďovala, ale pořád jsem něco dělala. Limitující bylo i to, že člověk prožil část života v totalitě. Ale jinak necítím výčitky. 

 

A po profesní stránce?

Je jasné, že si člověk uvědomuje, co se nepovedlo, ale není tam nic, co by mě nějak pronásledovalo. Blbým tématům jsem se ubránila. Byla jsem opatrná, nikdy jsem nedělala nic, co by politicky zavánělo a odmítala jsem vstoupit do strany. Ale určitě jsem udělala filmy, které když zpětně hodnotím, nebyly dobré. 

 

Bylo snazší dělat s lidmi před revolucí nebo po revoluci?

Před revolucí nebudila kamera takovou hrůzu. Nejhorší to bylo v dobách, kdy začala vysílat TV Nova, a lidi zjistili, že je kamera může ztrapnit a zesměšnit. To bylo těžké, ale mám pocit, že už to pominulo. Kamery se zmenšují a už nebudí takovou pozornost. Dnes je symbolem profesionálního natáčení mikrofon na tyči, zvaný „smeták“.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

Koukáte se na zmíněnou televizi?

Na zprávy. Můj muž se diví a ptá se, jak to můžu snést a já odpovídám, že je to můj průzkum společnosti. Abych rozuměla lidem. Ty zprávy jsou reference o tom, co lidi chtějí a potřebují slyšet a vidět.

 

Měla jste někdy strach z návštěv věznic či skvotů?

To ne... Jen když jsme točili o Katce, pohybovali jsme se ve zdevastovaných budovách a člověka napadne, že by se něco mohlo stát, spadnout  strop a tak podobně. Ale kdybych to moc prožívala, nic bych neudělala. Když jsme zažili rvačky, čekala jsem, kdy dostanem přes hlavu židlí i my. Já stále věřím, že vždycky všechno dobře dopadne a vše bude v pořádku. 

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

Neměla jste strach, že se něco stane ze strany natáčených? Katka, její přítel…

Tak já jsem měla pocit, že jsme spojenci. Nepřítel byl ten vnější svět, ze kterého přicházely většinou jen ústrky, nepochopení. My jsme přicházeli v míru. Je důležité zmínit, že jsme jim také vždy dali honorář (jako všem ostatním natáčeným protagonistům). Svět na ně pohlížel a reagoval s opovržením. My se snažili porozumět. Mám pocit, že narkomani nejsou agresoři. Jsou spíše trosky, které na velké výboje proti lidem nemají sílu. Nikdy jsem také nechodila sama. Vždy jsem měla dva muže sebou. Kameramana a zvukaře. 

 

Když Vám René vykradl byt, strach jste nedostala?

Ne, on jen kradl. Nebyl násilník. Ztratily se takové běžné věci. Mě nejvíc štvalo, že tam byl kabát, co se mi šíleně líbil ze Španělska a starožitné hodiny po tchánovi. Nepřestala jsem s ním točit, protože ten čin byl natolik neobvyklý, že ho mohl udělat jen zajímavý člověk.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

V jakých svých projektech pokračujete?

René se točí dál, Manželské etudy se točí a občas s Katkou, ale to se moc nevyvíjí. 

 

Obecenstvo v České republice zvyklé na tragické příběhy Reného, Katky nebo Marcely přijalo Váš největší dokument, „Soukromý vesmír“, poněkud chladně.

Protože se asi čekalo, že to bude výbušnější. Režiséři hraných filmů mají promyšlené, jak jejich filmy jdou po sobě. Já v tom nemám záměr, vše vzniklo postupně a vlastně zcela nezáměrně. Je to náhoda daná producentskými dohodami o délce natáčení jednotlivých časosběrných filmů. 

 

Neustále pracujete. Jak si najdete čas na relaxaci?

To jo, to určitě. Nejlepší pro mě je dát si kafe a číst noviny. Nebo jet do domečku na Vyžlovku. Je to překročení hranice a tam mám chvíli pocit, že jsem daleko od hlučícího davu. Utíkám od centra města. 

 

Jednou jste zmínila, že přestanete natáčet ve chvíli smrti.

Nejradši bych natáčela i po smrti. Já spíš doufám v to, že se toho ujmou mé děti a budou pokračovat do další generace. 

 

Máte u českých médií takovou mírně nedotknutelnou pozici. Ale během ministrování se to otočilo.

Ano, to máte pravdu. Překvapilo mě to. Já měla dobrý vztah s médii, ale jakmile někdo přičichne k politice, i z tolerovaného člověka se stane nepřítel. Ale pak se to vrátilo zpět.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

 

Přišel okamžik, kdy se zdálo, že nikdo nechápe, co chcete říct?

Ve spoustě případů, když si přečtete reflexe, máte pocit neporozumění. Kritici, kteří se zabývají především hraným filmem, si většinou nedovedou představit jak časosběrný dokumentární film vzniká. Mají pocit, že já jsem odpovědná za téma a průběh. Nebo to, že jsem odpovědná za fetování Katky. Za to, že nepřestala. To jsou chvíle, kdy máte pocit, že nejste asi dost srozumitelný a kvůli tomu nedorozumění vznikl až odpor vůči mě. Mnohokrát jsem zažila označení hyena a podobně.

 

Katka se promítá na základních školách. Vidí ji tak různé generace a působí to i jako prevence.

Mám z toho radost. Ta linka odmítnutí na FAMU studenty a obvinění z hyenismu nutí člověka přemýšlet. Dostala jsem různé dopisy školáků pro Katku a ona jim odpovídala. I o tom, že natáčení dělala proto, aby se ten film stal prevencí po ostatní. Mainstreaové filmy jsou k pobavení a zapomnění na starosti. Já se snažím, aby o mých filmech diváci přemýšleli. Kdo si co vezme ale nevím a neovlivním. 

 

Zabránilo Vám jméno Třeštíková nějaké práci?

Většinou to spíš pomáhá. Ale třeba jsem se to nikdy nedozvěděla. Třeba se někdy zavřely dveře a já to ani nevím. Těžko říct. Jestli na něco přijdu, tak vám to napíšu.

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

  

Když se diváci a redaktoři ptají na stejné otázky, existuje otázka, na kterou jste vždycky chtěla odpovědět, ale nikdy se nikdo nezeptal?

No tak vaše otázky jsou docela inovativní, to pozor. Mě zrovna nic nenapadá. To bych měla přemýšlet nad nějakou originální odpovědí. 

 

Co předchází výběru tématu?

Vždy je nějaká základní idea. Téma: rozvodovost mladých párů a pokus sledovat první dny, měsíce a roky manželství. Páry z Manželských etud jsme potkali náhodou na matrice. Katka měl být projekt o protidrogové terapeutce a jejích dvou klientkách. Ale Katka byla nejzajímavější.

 

Nastane moment, kdy si řeknete, „už dost“, už mám hotovo a nebudu tenhle projekt dál točit?

To je dáno producentskými dohodami. Nejsem bohužel sama vlastním financiérem. Ale je otázka, jestli bych v takovém případě ty filmy vůbec někdy skončila. 

 

Přeje doba finančně dokumentům?

Ne, je to pořád víceméně stejně špatný.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Václav F. Mensa

Fotografie: Tomáš Škoda Photography

Produkce a realizace: Jiří Hofbouer

Poděkování: Heleně Třeštíkové za poskytnutí prostor a zázemí během focení.

Vytvořeno ve spolupráci s magazínem Menstyle www.menstyle.cz

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

foto: Tomáš Škoda

Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda
Helena Třeštíková, foto: Tomáš Škoda

Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Zdeňka Žádníková-Volencová – herečka, zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové
Zdeňka Žádníková-Volencová – herečka, zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové

30.11.2020 | Talentovanou herečku si můžeme nověji pamatovat například z několika epizod seriálu Zkáza Dejvického ...


Frank Jícha – herec, tanečník, hudebník
Frank Jícha – herec, tanečník, hudebník

15.11.2020 | Je tak trochu přírodním úkazem. Pochází z česko-americké umělecké rodiny. Jeho profesní směr ...


Magda Fusková - manažerka, agentka, produkční od Hollywoodu až po Evropu
Magda Fusková - manažerka, agentka, produkční od Hollywoodu až po Evropu

02.11.2020 | Je mladá, sportovně založená, velmi pracovitá. Působí v Česku a také v USA. Před časem založila ...


MgA. Petra Kosková – herečka, muzikálová zpěvačka a tanečnice
MgA. Petra Kosková – herečka, muzikálová zpěvačka a tanečnice

03.09.2020 | Petra Kosková je v současné době jednou z nadějných posil české hudebně dramatické scény. ...


Ludvík K. Bohadlo – mistr zvuku a producent ve společnosti SLEEPWALKER
Ludvík K. Bohadlo – mistr zvuku a producent ve společnosti SLEEPWALKER

26.05.2020 | Ludvík K. Bohadlo má na starost kompletní zvukový servis pro filmovou a televizní výrobu. V oboru ...