Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. - bioložka a fyzioložka


Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
17.12.2012 10:07 | Darina Blatská

 

 

 

 

"Dobu, která je na vašich hodinách, můžete zhruba odhadnout podle toho, kdy na vás jde večer ospalost a hlavně kdy se ráno spontánně budíte." Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. 

 

 

 

 

 

Členka Vědecké rady Akademie věd České republiky (AV ČR), Univerzity Karlovy a jejích dvou fakult prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., vystudovala chemii se specializací na biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté nastoupila do Fyziologického ústavu Akademie věd. V dalších letech se začala zabývat časovým systémem v živých organismech, tzv. chronobiologií, což byl v tehdejší době nově se rozvíjející obor. Mezi její nejvýznamnější práce patří zjištění, že osvětlení zvířete v noci může okamžitě pozměnit metabolismus hormonu melatoninu v savčí epifýze. Melatonin patří k součástem časového systému neboli biologickým hodinám uvnitř těla. Zvířata a lidé mají biologické hodiny velice podobné.

 

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

 

Jako první na světě jste zjistila, že hormon melatonin je v mozku řízen biologickými hodinami. Jaký to je pocit - být první?

Musím vás bohužel trochu poopravit. Jako první na světě jsem zjistila, že náhlé osvětlení zvířete v noci pozmění okamžitě metabolismus melatoninu v savčí epifýze. Poté jsme s doktorem Jiřím Vaněčkem objevili, že i pouhé jednominutové osvětlení v noci nastaví fázi rytmu melatoninu u potkana ve smyslu zpoždění či předběhnutí, podle toho, dojde-li k osvětlení před či po půlnoci. A samozřejmě jsme správně usoudili, že i takto krátké osvětlení v noci nastavuje biologické hodiny v mozku, které rytmus řídí, a vypracovali jsme celou teorii o cyklickém řízení tvorby melatoninu. A navíc jsme prokázali právě na modelu rytmu melatoninu komplexitu biologických hodin. Ale skutečný důkaz, že biologické hodiny v mozku řídí rytmus melatoninu, přinesli David Klein a Bob Moore z USA.

 

Mohla byste čtenářům krátce objasnit, co jsou biologické hodiny a čím je pro nás melatonin důležitý?

Biologické hodiny v mozku řídí a koordinují denní časový program a všechny zhruba denní rytmy v savčím organismu, jako jsou např. rytmus spánku – bdění, v příjmu potravy, v tělesné teplotě, v psychické i fyzické výkonnosti, v jaterním metabolismu a v zapínání a vypínání stovek a stovek genů v různých tělesných orgánech. Biologické hodiny jsou důležité, protože synchronizují všechny cyklické pochody v organismu k jednomu času a řídí jejich časový sled v těle. Melatonin je jen jednou ze součástí časového systému. Tím, že je vždy vysoký v noci, dává dovnitř do organismu signál, že je právě noc, aby se dle toho organismus zařídil.

 

Hladina melatoninu je ovlivněna střídáním světla a tmy během dne. Můžete nám poradit, jak na to, abychom se i v zimních měsících, kdy je dříve tma, udrželi ve formě a byli svěží?

Melatonin se vždy tvoří v noci a my jsme s doktorem Vaněčkem jako první přinesli důkaz, že jeho tvorba u savců trvá kratší dobu na dlouhých letních než na krátkých zimních dnech. Spolu s doktorkou Alenou Sumovou a dvěma dalšími spolupracovníky jsme pak, opět jako první na světě, přinesli důkaz, že i exprese genů v biologických hodinách v mozku je modulována délkou dne a že tyto hodiny neudávají tedy jen denní program, ale slouží i jako kalendář. U člověka toto platí pouze tehdy, je-li skutečně vystavován vnějšímu osvětlení od slunka východu do slunka západu. Moderní člověk je ale stíněn střechou před vnějším osvětlením a přisvětluje si navíc umělým osvětlením, a tak se jeho časový systém nemusí během roku ani tak moc měnit. Ale jednu radu přece jenom dám: v zimních měsících, kdykoliv svítí slunce, jděte na procházku, a to alespoň v ranních hodinách. Váš organismus si to zapamatuje a osvěží ho to.

 

Lidé se často únavu snaží přecházet např. kávou. Je zdravé opomíjet přirozené potřeby těla ke spánku? Hřešíte někdy kávou nebo jinými stimulátory?

Potřebuje-li někdo večer pracovat, pak mu káva může pomoci. Večer totiž narůstá tzv. homeostatický tlak na spánek a člověk cítí potřebu spát. Nejzdravější by bylo se této potřebě podrobit a usnout, ale ne vždy a za všech podmínek si to člověk může dovolit. Já sama kávu po čtvrté hodině odpolední již nepiji, protože pak nemohu usnout ani po půlnoci.

 

Může se některým lidem podařit zcela obrátit denní režim a nenarušit si tím zdraví? Mám na mysli například pracovní důvody či životní styl.

Obrátit denní rytmy lze, pokud např. v noci používáte intenzivní světlo a ve dne se před denním světlem chráníte tmavými závěsy. Dlouhodobě ale takto žít nelze, protože jste tak v opačné fázi k ostatní společnosti a vlastní rodině. Zdraví může být narušeno a rizika mnoha chorob zvýšena neustálými změnami ve vnějším čase, např. při směnném provozu či častých přeletech přes časová pásma. Člověku trvá nějaký čas, než se těmto změnám přizpůsobí.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Čemu se lidé, kteří chodí spát povětšinou až okolo druhé třetí v noci dlouhodobě vystavují?

Chodí-li lidé později spát a také mohou později vstávat, nevystavují se ničemu špatnému. Horší je, chodí-li pozdě spát a musí brzy ráno vstávat, protože pak se jim významně zkracuje spánek. A nedostatek spánku může vést k různým chorobám, např. k obezitě.

 

Slyšela jsem, že starší lidé trpí nespavostí proto, že s vyšším věkem klesá produkce zmiňovaného hormonu. Je možné tento problém u starších lidí nějak vyřešit?

U starších lidí nejen že v noci klesá produkce melatoninu, ale zplošťují se i ostatní rytmy, např. rytmus v tělesné teplotě, a spánek se fragmentuje. Pomáhá, jsou-li starší jedinci vystavováni vnějšímu, tj. intenzivnějšímu osvětlení během dne, a jdou-li na kratší procházku či sedí-li alespoň u okna, když venku svítí sluníčko. V noci by pak měli mít skutečnou tmu. Také by mohlo pomoci, kdyby si před spaním brávali melatonin, ale ten je jen na lékařský předpis a poměrně drahý.

 

Jste velmi vytížená žena. Mimo jiné jste také členkou Vědecké rady AV ČR a několika univerzit v republice. Co na to říkají vaše biologické hodiny?

Nyní jsem již jen členkou Vědecké rady AV ČR, Univerzity Karlovy a dvou jejích fakult či např. Národního technického muzea. Moje hodiny jsou s tímto uspořádáním zcela smířeny. Trápily se spíše, když jsem dělala mnoho nočních pokusů: v noci pokus, ve dne jsem ho zpracovávala, pak domů udělat dětem večeři a zkontrolovat úkoly a opět noční pokus. To dostávaly moje hodiny skutečně zabrat.

 

Může člověk tyto hodiny poznat sám, nebo je k tomu potřeba odborníka, který nám dobu vypočítá?

Dobu, která je na vašich hodinách, můžete zhruba odhadnout podle toho, kdy na vás jde večer ospalost a hlavně kdy se ráno spontánně budíte. Ale nejlépe se váš vnitřní čas pozná dle hladiny melatoninu ve vaší krvi či slině. Když jde melatonin nahoru, začíná vaše subjektivní noc. A ta končí, když se melatonin začíná vracet ke svým nízkým denním hodnotám. Ale hladinu melatoninu musí samozřejmě změřit odborník.

 

Ohledně nespavosti. Někteří lidé trpí tím, že se v noci v určitou dobu opakovaně probouzejí. Co to znamená?

Spánek není jednolitý. Dělíme jej na takzvaný NREM spánek a REM spánek. A ten NREM spánek ještě na stadia 1 – 4. Při stadiu 3 a 4 NREM spánku spíme nejhlouběji, REM spánek je naopak stav mezi spánkem a bděním. A NREM a REM spánek se v noci v cyklech střídají, za noc těchto cyklů zažijeme 4 – 6. Probouzíme se častěji z REM spánku. Ale fragmentace našeho spánku může být také daná strukturou biologických hodin v mozku, které rytmus spánek – bdění řídí. Samy tyto hodiny jsou komplexní, jsou složeny z více skupin oscilujících nervových buněk a kvalita a jednota našeho spánku může být dána i tím, jak a jak moc jsou tyto skupiny navzájem spřaženy.

 

Jaký vnímáte rozdíl v biorytmech mezi lidmi a zvířaty?

Zvířata a lidé mají velmi obdobné biologické rytmy, vždyť druh Homo sapiens také náleží k savcům. Člověk ale, na rozdíl od savců žijících v přírodě, nepodléhá příliš ročním změnám, neboť je před nimi převážně chráněný střechou nad hlavou. Nevykazuje tedy již, na rozdíl od savců v přírodě, např. jelenů, roční cyklus v reprodukční aktivitě apod.

 

Pojďme trochu blíže k vám. Patříte k těm tzv. „kovářovým kobylám a ševcovým ženám“?

Rozhodně se jako „kovářova kobyla“ necítím. Vyznávám denní vnější světlo, miluji jít ven
a toulat se přírodou, na jaře a v létě se mi nejlépe duševně pracuje na louce ozářené sluncem, v noci dávám přednost tmě.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Když srovnáte dobu, kdy jste ve svém oboru začínala, a současnost, jaké výrazné změny se udály?

Udály se dvě výrazné změny. První v naší zemi: padl komunismus. My, pokud jsme nebyli členy Komunistické strany, jsme téměř nemohli nikam jezdit, a sbírat tak mezinárodní zkušenosti. Dnešní mladí lidé mohou jezdit po celém světě, zapojovat se do mezinárodního výzkumu, získávat kontakty a obohacovat se odborně. A druhá změna v oblasti, kde pracuji, v biomedicíně, proběhla na světové úrovni. Biomedicína a biologie jako taková přešla z popisu dějů a funkcí a jejich mechanismů k poznávání molekulární podstaty těchto dějů a jejich regulace a k možnostem je tak zásadně ovlivnit. V posledních desetiletích největší revoluce ve vědách proběhla právě v biologii.

 

Jak jste spokojená se současnou vědeckou profesí u nás? Přeci jen, kolegové v zahraničí to mají v několika věcech, jako jsou například finance či dostupnost, jednodušší?

Příliš spokojená nejsem. Nastupuje naprostá byrokratizace vědy, formální vykazování, psaní prací pro získání bodů, rozdrobenost výzkumu do jednotlivých grantových projektů a z vědy se začíná vytrácet to podstatné: radost z poznávání a chuť při tomto poznávání riskovat a jít dosud neprobádanými cestami. Samozřejmě i nižší finance, vynakládané u nás na vědu ve srovnání s jinými zeměmi, hrají svou roli.

 

Pracujete v současnosti na nějakém výzkumu?

V současnosti se snažím sepisovat poznatky o funkci časového systému a jeho důležitosti pro organismus do vědecko populární knihy. Byla bych šťastná, kdyby se mi podařilo kousek mé fascinace tímto oborem přenést i na ostatní.

 

Na výzkumu tvorby močoviny u krys jste často spolupracovala s profesorem Jiřím Křečkem. Jak na tuto spolupráci vzpomínáte?

Profesor Křeček byl jedním ze zakladatelů vývojové fyziologie v tehdejším Československu a mým školitelem. Na spolupráci s ním vzpomínám ráda. Dal mi velkou volnost při vypracování mé disertační práce, která se, jak jinak, týkala právě vývoje, a to, jak jste správně zmínila, vývoje tvorby močoviny u krys. Tato tvorba dramaticky narůstá v době, kdy krysí mládě přechází z mléčné stravy, tj. z kojení, na stravu pevnou. A právě na tuto dobu odstavu byl pan profesor velkým odborníkem.

 

S panem profesorem jste se vzájemně ovlivňovali. Vy jste prý byla hlavní iniciátorkou sepsání jeho knihy Jedinec: Gen – prostředí – vývoj.

Pokud jsem byla skutečně iniciátorkou, pak jsem tomu ráda. Vždy jsem cítila, že profesor Křeček je velký a zanícený odborník ve vývoji jedince a že by měl svoje zkušenosti v ucelené formě předat dalším. A to se ve vámi zmiňované knize skutečně podařilo.

 

Profesor Křeček vás prý nasměroval na studium epifýz savců. Měla jste tedy jiné původní plány 

Studovala jsem tehdy vývoj jaterního metabolismu a pan profesor mě upozornil na práci, která naznačovala, že světlo by mohlo dlouhodobě ovlivňovat savčí epifýzu. A protože právě v začátku údobí odstavu krysí mládě poprvé otevírá oči a začíná přijímat pevnou stravu, zajímalo nás, zda a jak se budou lišit rytmy v tvorbě melatoninu v epifýze před a po otevření očí. Tehdy jsme nevěděli vůbec nic o biologických hodinách savců, obor byl ještě v plenkách a právě studie vlivu světla na epifýzu mě uvedla na dráhu chronobiologickou. Za to jsem panu profesorovi dodnes vděčná.

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Foto: Robert vano

 

Patříte k prvním ženám, které byly zvoleny do čela české AV. Proč si myslíte, že jsou ženy do těchto funkcí málo dosazovány? 

Předsedové či předsedkyně Akademie věd nejsou do funkcí dosazováni, ale voleni. Ke zvolení potřebují důvěru členů Sněmu Akademie věd, a tedy akademické obce, a současně i určitou sebedůvěru, že by pro tuto funkci byli vhodní. Možná, že tuto sebedůvěru ženy občas postrádají.

 

Je podmínkou, aby ve vedení AV byl výzkumný pracovník? Jaký na to máte názor?

Jsem naprosto přesvědčena, že v čele Akademie musí být renomovaný vědec, osobnost s vědeckým i lidským kreditem, jehož si akademická obec může vážit.

 

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla předsedkyní AV v Praze? 

Prošla jsem ve vedení Akademie těžkým údobím, kdy jsem se stala místopředsedkyní zodpovědnou za vědy chemické a biologické a rozpočet Akademie se krátce před tím snížil z roku na rok o 40 %. Tehdy se po zhodnocení rušily ústavy, počet pracovníků Akademie klesl na polovinu a já jsem se z té přemíry zodpovědnosti a starostí, aby vše dobré bylo zachováno, občas i zakoktávala. Vlastní předsednictví se mi již zdálo lehčí, lecčemus jsem se přiučila u svého předchůdce profesora Zahradníka. Samozřejmě jsem velkou tíhu odpovědnosti i nadále pociťovala. Podařilo se mi iniciovat a zavést zvláštní program podpory mladých nadějných vědců, jako jsou např. Prémie Otto Wichterleho či Stipendia J. E. Purkyně pro zvláště schopné vědce vracející se z ciziny. Vzpomínám na tuto dobu ráda zvláště proto, že jsem měla v akademické radě báječné spolupracovníky.

 

Co vás vedlo ke kandidatuře do Senátu? Vědecké pole vás již omrzelo? 

Ke kandidatuře do Senátu mě vedl, i když to zní nadneseně, pocit odpovědnosti za vývoj v naší zemi. Cítila jsem, že mám v sobě již moudrost zralého člověka, zkušenost z řídicí práce, z vědecké činnosti a z práce v mezinárodních vědeckých organizacích a že bych snad těchto schopností a zkušeností mohla využít k harmonizaci naší rozpolcené a rozhádané politické scény a pro dobro svých spoluobčanů.

 

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Mimo jiné jste se věnovala i vedení turistického oddílu mládeže Sluníčko. Bylo příjemné na čas „zběhnout“ od laboratorních výzkumů k dětem?

Založila jsem a vedla jsem turistický oddíl mládeže pro malé dívky, protože jsem byla přesvědčena, že je nutno někde dětem předávat takové hodnoty, jako jsou čestnost, poctivost, přátelství, odpovědnost, láska k rodné zemi, láska a úcta k přírodě. Nemyslela jsem si, že by tyto hodnoty předávala dětem organizace Pionýr. Skaut byl tehdy zakázaný. Doba, kterou jsem trávila se Sluníčky, patřila k nejkrásnějším v mém životě.

 

Jak jste stíhala věnovat se vědeckým činnostem a ještě dětem? 

Stihla. Byla jsem mladá, měla jsem dobrou fyzickou kondici, dokázala jsem si organizovat svůj čas. Děti a rodina byly vždy mou prioritou.

 

Vedete své děti k vystudování přírodovědných oborů, nebo jim dáváte v tomto ohledu volnost? 

Děti již mám dávno odrostlé. Syn vystudoval matematické inženýrství a věnuje se informačním technologiím, dcera medicínu a je lékařkou specializovanou na oblast endokrinologie a diabetologie. Ba i mých pět vnoučat pomalu odrůstá a dvě z nich jsou již na vysoké škole. Volnost jim jistě dávají jejich rodiče, ale já bych si přece jenom přála, kdyby alespoň někdo z nich šel studovat medicínu, přírodní obory či technické vědy.

 

Jak si představujete svůj ideální den?

Jako penzistka a emeritní pracovnice bych ráda prožila takový den, jako když jsem byla mladá holka: vstala jsem a četla jsem si celý den, ať již doma nebo někde pod stromem. Ale stále k tomu nemohu najít čas. A kdoví, zda bych ještě uměla takto krásně a ničím nezatíženě trávit den.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Darina Blatská

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s AV ČR www.avcr.cz

Foceno v hotelu ARIA v Praze www.ariahotel.net

Produkce: Michaela Lejsková

Korektura textu: Květa Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc, foto: Robert Vano

Partneři

ARIA Hotel Praha


Komentáře



Kategorie
Příbuzné články
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici
Ing. Marcel Bělík – ředitel Hvězdárny v Úpici

09.11.2016 | Pohled na hvězdnou oblohu člověka fascinoval již od nepaměti. Vesmír se stal výzvou pro vědce ...


MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer
MUDr. Michael Syka - farmakovigilanční manažer

02.11.2015 | Farmakovigilančního manažera pacienti v lékařské ordinaci či zdravotnickém zařízení běžně ...


prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec
prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., dr. h. c. - neurovědec

25.01.2015 | Josef Syka se narodil v Praze v roce 1940. Jeho život je nerozlučně spojen s Akademií věd České ...


Miroslav Doležal - fyziognomik
Miroslav Doležal - fyziognomik

02.01.2015 | Jsou obory, ve kterých je dobré se orientovat už proto, že nám přehled o nich může přinést ...


Monika Divišová - poradkyně pro výživu
Monika Divišová - poradkyně pro výživu

11.12.2014 | Monika Divišová je poradkyně pro výživu, wellness koučka a spoluzakladatelka centra Wellnessia. ...