Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. - kriminalista, soudní znalec

16.02.2013 12:31 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Každý ví, že se otisky prstů zkoumají, tak bych předpokládal, že pachatel takové stopy nezanechá, ale ony se vyskytují se stále stejnou frekvencí." Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc.

 

 

 

 

Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. je kriminalista a forenzní biomechanik. Jako pedagog je vedoucím katedry kriminalistiky na Policejní akademii České republiky v Praze, kde učí kriminalistiku a kriminalistickou techniku, který zahrnuje například obory, jako jsou daktyloskopie, expertizy ručního písma, biologie, balistika a mechanoskopie. Ve vědecké oblasti se zaměřuje na obor forenzní biomechaniky při odhalování trestných činů, v němž byl jmenován soudním znalcem. Je prorektorem pro vědu a výzkum na Policejní akademii České republiky v Praze. Fantastický rozhovor a fotografie od Roberta Vana byly pořízeny v pražské restauraci Zlatý had.

 

Čím přesně se zabývá forenzní biomechanika?

Forenzní biomechanika se zabývá mechanickým chováním osob (pachatel, napadená osoba) pro potřeby soudu (např. vyšetřování trestných činů). Zkoumá jen ty stopy, které vznikly v důsledku pohybové činnosti člověka při páchání trestného činu. Z této pohybové činnosti lze rozkódovat něco o osobě pachatele a o jeho pohybové činnosti. Jedná se o relativně mladou disciplínu. Forenzní biomechanika je u nás využívána od roku 1994. První znalec v České republice, který zpracovával posudky pro soudní vyšetřovatele, byl profesor Karas. Byl to můj učitel, který zemřel v roce 2004 a já pokračuji v jeho práci.

 

Jak postupujete při znaleckém zkoumání?

Nejdříve si musím nastudovat celý spis, který dostanu, což je třeba sto nebo i tisíc stránek. Druhou etapu tvoří vypisování podstatných věcí, což jsou výpovědi, verze a popis zranění. Teprve po analýze podkladových materiálů začnu dělat výpočty, které musím ve finále porovnat a uzavřít. V závěru posudku musím přesně a jasně formulovat odpovědi na otázky, které mi vyšetřovatel nebo soudce zadává. Celé to zpracuji a odevzdám.

 

Chodíte ke každému soudnímu řízení, ke kterému dokládáte znalecký posudek?

Zpravidla vždy. Dá se říci, že v 95 % případů jsem předvolán k soudu, kde musím znalecký posudek obhájit.

 

V jakých případech jste žádán o znalecký posudek u soudu?

V případě, že vyšetřovatel, soudce či státní zástupce chce odpovědět na nějakou speciální otázku, pak jsem schopen svým posudkem rozlousknout problém, který se výše jmenovaným směrem zabývá. Pro soud řeším jen přesně vymezený úsek pohybového jednání osob. Například při řešení pádů z výšky řeším jen fázi ztráty kontaktu, letu těla a dopadu. Co bylo před vlastním pádem, nebo po dopadu, mi nepřísluší hodnotit.

 

Soud jistě zvažuje také míru pravděpodobnosti. Jaká je?

S pravděpodobností si nemůžeme dovolit pracovat. Říci, že se domnívám, že pravděpodobně, to není argument, to je v mém oboru nepřijatelná odpověď jak pro mě, tak pro soud. Taková odpověď je nic neříkající. Musíme si být jisti výsledkem zkoumání a šetření, mít jistotu a tu pak u soudu obhajuji. Pokud máme dostatek parametrů, dle kterých lze k výsledku dojít, pak výsledek nikdy není přibližný, ale vždy přesný.

 

Nikdy se vám nestalo, že jste se spletl?

V mé praxi se to nikdy nestalo a ani jinde jsem se s tím nesetkal. Pokud bych měl pochybnosti o výsledku znaleckého zkoumání na začátku, tak to raději sdělím zadavateli posudku a znalecké zkoumání odmítnu. Výsledek s pravděpodobnostním závěrem nemá (podle mého názoru) pro soudní rozhodnutí příliš velký význam.

 

Jaký příklad konkrétního zkoumání můžete uvést?

Například jedním ze směrů je zkoumání biomechaniky pádu z výšky. Stává se, že pachatel vystrčí někoho z okna, shodí ze schodů apod. My můžeme díky biomechanice zjistit, jestli se jednalo o sebevraždu, nešťastnou náhodu či vraždu. To je první z aplikačních směrů forenzní biomechaniky. Další směr se zabývá dynamickým zatěžováním organismu. Kdybych to měl říct jednoduše – chce-li pachatel svoji oběť zabít, zpravidla útočí na hlavu. Útok může proběhnout čímkoliv. V hlavě je důležitá mechanika a my dokážeme rozkódovat druh tolerance, při které lze přežít či nikoliv, jakou silou nebo předmětem byl útok způsoben, zda rána byla smrtelná. A pak jsou další způsoby, jako třeba identifikace pachatele podle způsobu chůze, analýza střetného boje, nebo biomechanický aspekt při řešení dopravních nehod a další. Tyto, které jsem jmenoval, jsou nečastější a těm se věnuji z hlediska výzkumu.

 

Jakým způsobem provádíte testování?

Musíme provádět stovky až tisíce experimentů a různých měření. Provádíme experimenty, ty natáčíme na rychloběžnou kameru, která dokáže udělat tři sta až tisíc dvě stě snímků za sekundu a provádíme kinematickou a dynamickou analýzu obrazu. Víme přesně, jak se člověk při které situaci chová, jaké jsou pohybové zákonitosti při různých typech úderů.

 

Provádíte nějaké expertizy i na oddělení patologie?

Na pitevnu čas od času chodím také, ale testy prováděné na mrtvolách jsou u nás zakázané, takže je neděláme. V zahraničí jsou publikované informace z výzkumů, které byly dělány na mrtvolách, nebo na narkotizovaných opicích, a z těchto materiálů také čerpáme. U nás to není možné, ale v literatuře je to popsáno. Testy, které se dělají u nás, děláme na figurínách k tomuto určených. Ověřujeme fakta, jako jsou váha, věk, hladina alkoholu v krvi a další aspekty, které mají vliv na sílu úderu a zda takový úder či pád je smrtelný či nikoliv.

 

Tak to musíte mít docela o zábavu postaráno, když zkoušíte reakce při různých hladinách alkoholu.

Ano, to je někdy docela veselé, ale spíše je to velmi náročné. Regulovaným způsobem přiopíjíme naše figuranty a vystavujeme je různým zátěžím a testování. Vše filmujeme a podrobně zkoumáme nejen úder a pád samotný, ale také získáváme signály na konkrétní reakci či podnět, dobu reakce aj.

 

Ještě se vrátím na pitevnu, o které jsme hovořili. Do jaké doby po úmrtí jste schopni udělat přesný posudek?

Vycházíme z pitevního protokolu, který dělá soudní lékař. Ten má mrtvolu na stole co nejdříve. V předpisech je stanoveno, že k výjezdu, kde je mrtvola, musí vždy jet také soudní lékař. Já k pitvám také někdy chodím, ale jsem tam pouze jako divák.

 

Považujete za výhodu být u pitvy osobně?

Je to pro mě stejné, jako když dostanu pitevní protokol.

 

Jaká zadání a informace potřebujete od vyšetřovatele?

Zadání otázek, spis a pitevní protokol, veškeré materiály, které potřebuji ke své práci.

 

Co přesně potřebujete znát o případu, abyste jej dokázal vyhodnotit, jedná-li se například o pád z okna?

U pádu z výšky potřebuji dokumentaci z ohledání místa činu, vzdálenost a výšku dopadu, přesný pitevní protokol, kde bylo co zlomeného, primární a sekundární dopad. Pak mohu s jistotou říct, zda skok nebo pád byl způsoben působením vnější síly či jinak. Pokud mám dostatek vstupních parametrů, měřitelných hodnot, není pochyb o výsledku.

 

Jak je tomu u poranění, které je způsobeno úderem, nikoliv pádem?

Pokud má oběť několik úderných poranění, nemohu rozkódovat všechna, protože jich může být třeba deset. Ale mohu stanovit některé silně intenzivní údery, které způsobí silnou podlitinu neboli hematom, která je čitelná, případně roztržení kůže, zlomeninu. Tam mohu určit tu minimální sílu, která podlitinu či zlomeninu dokáže způsobit.

 

Setkal jste se někdy s tím, že si oběť způsobila své zranění sama?

V případě posuzování sebevražedného jednání jsem se s takovým jednáním samozřejmě setkal. Můj závěr je jenom ten, že na tělo působila nějaká síla, která způsobila zranění. Od toho jsou vyšetřovatelé, kterým přísluší hodnotit okolnosti činu.

 

Jaká je statistika využívání forenzní biomechaniky v kriminalistice?

Největší procento je 43 % a to je řešení pádů z výšky, 25 % jsou údery do hlavy, 12 % jsou pády ze stoje na zem nebo pády ze schodů, identifikace chůze se využívá ve čtyřech procentech. Zbytek je věnován biomechanickému zkoumání při dopravních nehodách nebo při bodných zraněních.

 

Jak je tomu u případů, které se otevírají po letech? Stalo se vám, že jste prošetřoval starý případ a došel k novému závěru?

Řešil jsem například kauzu Jana Masaryka, kde se jednalo o smrtelný pád z okna. Tuto kauzu jsem řešil v roce 2002. Rád uvedu i případ, který byl odsouzen po osmnácti letech. Jednalo se o zavraždění 18leté dívky, pachatel ji vzal do auta jako stopařku, odbočil na lesní cestu, obtěžoval ji a nakonec zardousil. Bezvládné tělo odhodil do říčky. Ve znaleckém posudku jsem se vyjadřoval k jednotlivým variantám, které uváděl pachatel na svoji obhajobu. Posudek z forenzní biomechaniky významně přispěl k usvědčení pachatele.

 

Měl jste v případě Jana Masaryka i přes to, jak ta kauza je stará, dostatek materiálů k přezkoumání?

Kupodivu v tom případu nikdo nezměřil výšku pádu. To je dost důležitý parametr. Měl jsem možnost přímo v Černínském paláci změřit výšku pádu, parapetu, vše, co mi chybělo. Jan Masaryk padal pozadu, padal na nohy, znám zranění a jeho rozsah, potřebné jsem si vyměřil.

 

K jakým závěrům jste došel po prošetření tohoto případu?

Jan Masaryk byl zavražděn, o tom není pochyb. Jsou čtyři podezřelí a je zřejmé, že do tohoto případu je vtažená i ruská rozvědka.

 

Jaký je váš osobní názor na okolnosti smrti Jana Masaryka?

Já se domnívám, že Jan Masaryk byl člověk nepohodlný pro tehdejší vedení Gottwaldovské vlády. Masaryk chtěl emigrovat do Anglie. Dle mého názoru jej přišli zlikvidovat vrazi na politickou objednávku.

 

Nemáte pocit, že ta vražda byla spáchána podivným způsobem? Chci tím říci, že jistě mohli zvolit jinou metodu, než vystrčení z okna. Proč došlo zrovna k tomuto?

V bytě po určitou dobu v noci nešla elektřina, telefon, byt byl zamčený. Masaryk, který byl v pokoji den před odletem do Londýna a četl si, musel pachatele slyšet, a proto se chtěl schovat na římsu pod oknem koupelny a uniknout jim, jenže to nestihl. Pachatelé ho stačili vystrčit, což ani oni sami neplánovali. Masaryk letěl zády dolů a ze třinácti metrů dopadl na nohy, což z takové výšky nelze přežít. Příčinou úmrtí bylo utržené srdce.

 

Může člověk při pádu ovlivnit, jak spadne, vyhnout se případně smrtelnému zranění?

Jakmile se ztrácí kontakt a dochází k pádu z výšky, člověk už s tím nic neudělá, polohu těla a místo dopadu neovlivní. To umí snad jedině akrobati, kteří umí nějaké vruty. Pohyb těžiště je determinován v okamžiku ztráty kontaktu i pro gymnastu. Z hlediska biomechaniky Masaryk dopadl dobře, mohl si polámat nohy a zlámané kosti srostou, ale rázová složka měkkých tkání je tak měkká, že se při takové výšce utrhne srdce, vnitřní orgány to nemohou vydržet. V Černínském paláci jsem kvůli tomuto šetření byl několikrát a právě dokument o tomto případu, na kterém jsem spolupracoval, budou moci shlédnout televizní diváci.

 

Setkáváte se u starších případů s nedokonalostmi nebo nepřesnostmi v dokumentaci?

Zase tolik starých případů jsem nedělal, ale všechny prozatím otevřené jsem shledal téměř perfektně zadokumentované.

 

Je v zájmu soudů otevírat staré případy, zabývají se jimi i přes svoji vytíženost z vlastní iniciativy?

Ano, jsem o to soudci žádán a v případě, že to šetření prokáže, pachatelé jsou dodatečně stíháni a odsouzeni.

 

Kde se nejčastěji aplikuje diagnostika chůze?

Nejčastěji při loupežných přepadeních, kdy je pachatel maskován, a my zkoumáme sporný záznam. Vycházíme z toho, že používáme videonahrávky a zkoumáme jejich identifikační křivky. Nejde o chůzi samotnou, ale o komplexnost pohybu. Existuje množina identifikačních křivek, které individuálně charakterizují každého člověka při chůzi.

 

Může vás někdo svojí chůzí zmást?

Když jde člověk svojí přirozenou chůzí, má individuální frekvenci pohybu. Zmást by mohl pachatel jen na malou vzdálenost, vědomě měnit vrozenou dynamiku chůze lze velmi omezeně. V praxi jsem se s tímto způsobem chování nesetkal.

 

V čem dělají pachatelé trestných činů stále banální chyby a jsou proto snadno odhalitelní?

Například daktyloskopické stopy jsou známé přes sto dvacet let, a stejně pachatelé zanechávají daktyloskopické stopy. Každý ví, že se otisky prstů zkoumají, tak bych předpokládal, že pachatel takové stopy nezanechá, ale ony se vyskytují se stále stejnou frekvencí. Pak jsou to biomechanické stopy, o kterých pachatel nic neví. Nevím, proč zanechávají stopy, ale to by zasluhovalo jinou studii. Nás zajímá zajištění stop a dekódování informací z těch stop pro potřeby vyšetřování a identifikace pachatele.

 

Kam jezdíte na zahraniční konzultace a jaké máte ze zahraničí nové poznatky?

V mojí vědecké praxi je zcela běžné, že se zúčastňuji zahraničních konferencí, kde jednak mohu prezentovat naše poznatky a dále přijímat a studovat informace zahraničních vědeckých pracovišť. V posledních letech jsem se zúčastnil konferencí v Glasgowě, Sydney a Bratislavě.

 

Lze vůbec při vaší profesi chodit spát s čistou hlavou? Co pro to děláte?

Snažím se vyrovnávat psychickou zátěž sportem, pravidelně běhám. V posledních třech letech pravidelně běhám pražský maratón. Takže sport mi přináší osobní vyrovnanost a usínám zcela bez problémů a spím tvrdě.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Mili Dvořáková

Foceno v restauraci Zlatý had www.zlatyhad.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: kriminalistika, veřejná správa

Partneři

Komentáře