Eliška Bučková - modelka

15.09.2016 08:39 | Dita Brančíková

Procházela se po přehlídkových molech i prknech, která znamenají svět. Teď modelka a muzikálová zpěvačka Eliška Bučková vyráží se svým partnerem Jakubem Vágnerem na výpravy do exotických míst, jako je třeba Amazonie. „Cítím se tam strašně svobodná a volná. Vždy, když tam jedu, nabije mě to energií,“ říká. Eliška Bučková se aktuálně stává patronkou nadačního fondu Daruj vlasy.

 

Do povědomí veřejnosti jste se dostala výhrou v České Miss 2008. Měla jste již zkušenosti s modelingem?

Asi rok před výhrou mě oslovila modelingová agentura a začala jsem cestovat. Takže jsem si těch dvanáct měsíců docela užila v zahraničí. Moje první cesta byla do Kuala Lumpur v Malajsii, poté jsem jela do Řecka, Itálie, Německa… Následně mě maminka přihlásila do České Miss, kterou jsem vyhrála.

 

S výhrou se určitě pojilo další cestování…

Ano. První cesta byla hned dva měsíce po vítězství do Vietnamu, kde jsem byla měsíc na soutěži Miss Universe. Poté jsem se soustředila na Evropu. Pak jsem to zúžila už jen na Českou republiku, protože jsem hodně rodinný typ a vždy se mi hodně stýská. Takže jsem si řekla, že cestování po světě není pro mě to pravé, protože mě zahraničí neuspokojuje a nedělá mě šťastnou. Naopak jsem z toho ve stresu.

 

Lákala vás dráha modelky od dětství?

Od malička jsem chtěla být popovou zpěvačkou, konkrétně Jennifer Lopez. Poté jsem chtěla být tanečnicí. Modeling jako takový mě lákal až když jsem začala vnímat přehlídky Victoria’s Secret. Líbilo se mi, jak je vše třpytivé, jak krásné mají dívky vlasy. Ale že bych toužila stát se modelkou nebo se přihlásit do Miss, tak to se říct nedá. Hudba a tanec mě lákaly víc.

 

Říkala jste, že vás do Miss přihlásila maminka. Jak k tomu došlo?

Sledovala Českou Miss 2007, kterou vyhrála Lucie Hadašová. Ta pochází od nás ze Strážnice. A maminka prohlásila, že tam přihlásí mě. Tehdy jsem navíc odešla z gymnázia a začala jsem dálkově studovat kosmetiku právě proto, abych mohla cestovat a věnovat se modelingu. Maminka měla pocit, že školu zvládám levou zadní a mám příliš volného času. Abych měla nějaké aktivity, tak mě přihlásila do České Miss. Nevěděla, do čeho mě dostala. Dnes říká, že by si to asi rozmyslela, kdyby věděla, že „přijde o dceru“. Protože od okamžiku, kdy jsem 2. února 2008 vyhrála, jsem se nehnula z Prahy.

 

A vracíte se na Moravu?

Ano, vždy, když mám volno. Mám tam totiž celou rodinu. S partnerem jsme se teď ale přestěhovali osmdesát kilometrů za Prahu, takže to mám i blíž na Moravu a jsem tam maximálně spokojená. Jinak mám Prahu ráda. Ale úplně v centru děti vychovávat nechci.

 

Kromě České Miss jste bodovala i ve dvou dalších soutěžích – Miss Universe a Top Model of the World. Kterou z těchto dvou soutěží vnímáte jako větší úspěch?

Určitě jedenácté místo na Miss Universe. Bylo tam totiž více než osmdesát soutěžících z celého světa a všechny dívky byly nádherné. Já jsem v té době neznala žádné značky nebo kosmetiku, která se dnes prodává na letišti nebo v prestižních obchodech, byla jsem úplný začátečník. Jsem na toto umístění tedy pyšná, protože jsem pro to vlastně nic neudělala.

 

V Top Model of the World jste se pak dostala do TOP 10…

Ano, ale bylo tam méně děvčat. Navíc na tuto soutěž nevzpomínám moc ráda, protože tam jsem poznala, co to je anorexie. Ne u sebe, ale viděla jsem to u ostatních děvčat. Dá se říct, že od tohoto okamžiku se mi začal modeling trochu protivit. Spíš to pro mě byla psychická přítěž než radost.

 

Setkala jste se na této soutěži třeba i s tím, co se o modelkách traduje? Tedy například to, že udělají pro dokonalou postavu vše.

Můžu vám říct, že až do toho okamžiku jsem vnímala modeling jako dívčí sen. Protože každá dívka touží stát se princeznou a na mole má tu příležitost. No ale to se může stát noční můrou. Konkurence je totiž obrovská a děvčata se předhánějí v tom, která je hubenější. Tím si kazí zdraví. Dívky jsou totiž nucené do držení diet a makají na sobě až nezdravým způsobem. Stávají se otrokyněmi vlastního těla. Ty holky pak nejsou ani šťastné.

 

Myslíte si tedy, že je tam soupeření tvrdší než v jiných odvětvích?

Není to jen o této soutěži. Tam se mi ale otevřely oči, sundala jsem růžové brýle a viděla jsem, že je to i u nás, že je to všude. Strašně mě mrzí, že všichni říkají, jak budou bojovat proti anorexii a chtějí, aby holky měly BMI v pořádku a byly zdravé. Tvrdí, že se budou měřit v agenturách. Jenže v praxi to tak nefunguje.

 

Jak to tedy vypadá?

Pořád se vybírají ty nejhubenější dívky. Když se pak na mole objeví holka krev a mlíko s normální, nádhernou postavou, tak vedle nich vypadá tlustá. A strašně to na ni působí. Čtrnáctileté dívky, které s modelingem začínají, ještě nemají svůj rozum nebo názor, nechají se rychle semlít a končí v nemocnici. Nebo zůstanou bez dětí.

 

Vy máte skvělou postavu. Jak se udržujete fit?

Trvalo mi dlouho, než jsem přišla na správnou cestu. Samozřejmě jsem různě blbnula a dodnes z toho mám zdravotní následky. Každopádně základem je zdravě jíst, hýbat se a být šťastná. Potom to jde samo.

 

Od modelingu jste se přesunula k účinkování v muzikálu. Jak jste se k tomu dostala?

Moje úplně první zkušenost s muzikálem, respektive s činohrou, byla v divadle Hybernia v inscenaci Švejk. Do ní mě oslovil pan herec a režisér Václav Postránecký, se kterým jsem se potkala při natáčení pořadu o víně, kde jsem zpívala s cimbálovou muzikou. Pocházím totiž ze Strážnice, což je folklorní město, takže jsem s cimbálovkou zpívala často. No a pan Postránecký mi nabídl roli.

 

Co následovalo poté?

Asi za tři roky jsem získala svou životní roli, což byla Ofélie v muzikálu Hamlet v divadle Broadway. Režíroval to Janek Ledecký. Vzpomínám na to strašně ráda. Byl to úplně jiný svět než na mole. Dostala jsem se totiž mezi pravé herce, naše národní umělce. Byla to pro mě kouzelná zkušenost a řekla bych, že mi toto období chybí.

 

Kdyby přišla nabídka znovu si Ofélii zahrát, přijala byste ji?

Abych pravdu řekla, tak nevím. Už by tam totiž nemuseli být stejní lidé. Měla jsem štěstí na to, že se sešla skvělá parta a panovala tam příjemná atmosféra. Myslím si, že by to podruhé už nemuselo vyjít. Záleží na obsazení. Podle mě to skončilo v pravý čas a já bych si chtěla uchovat vzpomínky. Už bych do toho tedy asi nešla.

 

Máte nějakou vysněnou roli?

Ne, splnil se mi sen tím, že jsem si zahrála Ofélii.

 

A kdybyste nyní mohla ztvárnit nějakou jinou roli?

Zpívání se věnuji už jen pro radost. A kdybych přemýšlela nad tím, čím by se mi splnil sen, tak zabrousím opět do světa modelingu. Ráda bych jednou šla přehlídku Victoria’s Secret, což je pro mě vrchol.

 

Když jste se zmínila o vrcholu, co považujete za top momenty své kariéry?

V práci samozřejmě vítězství v České Miss a roli Ofélie. Také jsem měla v České republice možnost fotit kampaň pro Victoria’s Secret, takže se mi můj sen vlastně částečně splnil.

A v osobním životě?

První setkání s mým partnerem. To jsme ještě byli kamarádi. Ale bylo to strašně zvláštní setkání a řekla bych, že do mě tehdy vrazil blesk.

 

Vraťme se ještě ke zpěvu. Chtěla byste třeba někdy nahrát vlastní desku a jezdit koncerty?

Teď už asi ne. Tím, jak člověk stárne, tak si uvědomí, co je pro něj důležité. Možná je to i díky tomu, že mě Jakub vzal do Amazonie, možná díky společnému soužití, protože Kuba je strašně vzácný člověk, který to má v hlavě srovnané. Přehodnotila jsem proto priority a zjistila jsem, že má životní role asi přijde až s mateřstvím.

 

Čemu se tedy nyní chcete věnovat?

Teď bych si chtěla dělat pro radost některé projekty, rozpracovat je, abych v nich mohla pokračovat při mateřství. Ale myslím si, že se můj život ubírá tím správným směrem po vzoru mých rodičů. Tedy usadit se a založit rodinu. S partnerem také jezdím na expedice a rybařit, protože si myslím, že by si pár měl najít společné aktivity a podporovat se v tom, co ten druhý dělá. Zkrátka proniknout do světa toho ho druhého, aby to fungovalo. Mě naštěstí rybaření i dobrodružné cesty baví.

 

Výlety do džungle jsou oproti přehlídkovému molu obrat o 180 stupňů. Nevadí vám, že se najednou odříznete od civilizace?

Naopak. Cítím se tam strašně svobodná a volná, protože nepotřebuji vůbec nic. Jen svého partnera, kterého miluji a mám ho vedle sebe. A také jídlo a pití. Člověk nepotřebuje mobilní telefon, zrcadlo ani peníze. Vždy, když tam jedu, strašně mě to nabije. A když se vracím do Prahy, pociťuji stres z povinností, které na mě čekají. To v Amazonii není. Tam se nekoukám ani na hodinky. Je jedno, jestli vstanu v sedm nebo ve dvanáct, můžu obědvat třeba v sedm hodin večer.

 

Neměla jste strach, když jste se do Amazonie vydala poprvé?

Asi trochu ano, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Ale v okamžiku, kdy jsme dopluli k tábořišti a má noha se poprvé dotkla pevniny, jsem si řekla, že jsem doma. Je to strašně zvláštní, pravděpodobně už jsem tam někdy v minulosti nebo ve snu byla, ale nebála jsem se ničeho. Bála jsem se jen návratu do České republiky, protože jsem nevěděla, jak se po tak úžasném zážitku a pocitu svobody zvládnu vrátit do chaosu.

 

Láká vás třeba poklidná dovolená u moře?

Ano, mám ji slíbenou. Nedávno jsme to řešili a říkala jsem Kubovi, že jsem žena a mám ráda občasné nicnedělání, válení se a chytání bronzu. Takže teď o prázdninách jedeme s mou rodinou do Francie a s Kubovou rodinou do Řecka. Takže si moře užiju. A bude to naše premiéra. Ale jakmile nám skončí dovolené u moře, tak jedeme na expedici do Mongolska.

 

Tam jedete poprvé?

Já ano, Kuba už po několikáté.

 

Těšíte se?

Upřímně moc ne. Jsem zimomřivý člověk a tam není úplně teplo. Hlavně tam budeme jezdit po horách na koních a poté sjíždět vodu raftem, což jsem nikdy nedělala. Takže vůbec nevím, co od toho mám čekat a trochu se bojím. Ale Kuba říkal, že budu nadšená z přírody, takže se vlastně i trochu těším.

 

Během své modelingové kariéry, ale i nyní s partnerem jste procestovala spoustu zemí. Existuje místo, kam se vždy ráda vracíte?

Mám dva domovy. První je Česká republika a druhý je Amazonie. Jsou to dva úplně rozdílné světy, ale oba dva miluji stejným dílem.

 

Kde se vidíte za deset let?

Doufám, že už budu mít alespoň tři děti.

 

Partner o vašem plánu ví a souhlasí s ním?

Já si myslím, že by určitě souhlasil.

 

Jezdila byste pak do Amazonie i s dětmi?

Rozhodně. Až by na to měly správný věk, což Kuba říká, že je tak deset měsíců, tak bychom je tam určitě vzali. Absolutně mu v tom věřím. Přece jen většinu života strávil cestováním po exotických zemích, takže vím, že by nás neohrozil.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: David Zouhar

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková a Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře